Jistě, občas tam stojí pan farář, občas hloučky bratrů a sester, často tam stojí auta. Máme teď ale na mysli někoho, kdo tam stojí stále, mlčky a nehnutě a my právě proto nevšímavě chodíme kolem a už si ho skoro ani nevšimneme. Ano, je to Jan Amos Komenský. V uplynulých dnech jsme si /někteří/ připomněli výročí jeho narození /28.3.1590/ a nebude snad na škodu připomenout si i některé zajímavosti o tomto jeho přerovském pomníku.

Docela často připomínaným faktem je, že tato socha od Tomáše Seidana z roku 1874 byla první svého druhu na Moravě. Tolik praví běžní průvodci po Přerově. První pomník Komenskému v Čechách byl postaven v Brandýse nad Orlicí v roce 1865. Druhá polovina 19. století je vůbec dobou rostoucího zájmu o jeho osobu a dílo. Konečně. Ostatně i jeho první český životopis vyšel teprve roku 1829 / z ruky Palackého, a to jen časopisecky/. Dřívější století nepřálo české literatuře obecně a spisování o nekatolickém knězi už vůbec ne, ačkoliv jezuité jeho díla didaktická a učebnicová uznávali a používali. 19. století bylo ovšem poznamenáno nacionalistickými boji mezi Čechy a Němci, které se promítaly i do kulturního dění. Tak právě postihly i národní manifestaci při příležitosti odhalení Komenského pomníku v Přerově ve dnech 22.-24. 8. 1874. Měl ji doprovázet třetí sjezd českoslovanského učitelstva, jenže byl kroměřížským německým hejtmanstvím zakázán „pro dočista nejasný a neodůvodněný program“. A o Komenském německý tisk prohlásil, že beztak ani českému národu ani Přerovu nenáleží, neboť většinu života strávil v cizině a socha by se měla dát do Fulneku. Jak jinak, Fulnek byl tehdy německý. Jako perlička nám pak dnes zní označení Přerova jako „Moskvy na Bečvě“! /tak přece jen i naše město má nějaký ten přídomek, pravda, nezní tak honosně jako Hanácké Atény nebo Benátky severu, ale aspoň něco…/

Odhalení pomníku bylo doprovázeno výstavou učebních pomůcek, nových přístrojů, prací žáků mnoha českých a moravských škol, aby se tak navázalo na ideu názorného vyučování. Podle dobových údajů se tehdy do Přerova sjelo 10-12 000 návštěvníků. Nechyběl lampionový průvod, ohňostroj, večerní veselice v Michalově a hlavně průvod městem na Horní náměstí k nové soše. Zde byla totiž původně, až do roku 1891, umístěna. Ale ouha. Jelikož se na tomto náměstí konaly trhy a příchozí pobožní vesničané prý považovali Jana Amose za nějakého svatého a modlili se k němu, nemohla to katolická obec nechat tak a  pomník byl přemístěn do parčíku vedle gymnázia. Při té příležitosti mu byl odsekán řetěz s křížem na krku a z ruky biskupský prsten s odůvodněním, že bratrští kněží takové ozdoby nenosili. Od roku 1913 /na místě parčíku byla postavena budova průmyslové školy/ byl pak pomník umístěn mezi školami na Palackého ulici a od roku 1952 stojí v ulici J. Čapky Drahlovského.

Zastavme se někdy v denním shonu a prohlédněme si ho. Stal se dokonce motivem pro další podobné pomníky. Rozvážný, jakoby vědoucí muž v kněžském šatu, u nohou knihy, v jedné ruce listinu, druhou ruku na rameni chlapce. Ten se opírá o glóbus, s jednou nohou ležérně překračující druhou má snad vzbudit bezstarostný a spokojený dojem. Je spokojený, protože je vzdělaný. Tak jak si to Komenský aspoň představoval.

ΛΣ

Hýbl, František: Seidanův pomník J.A.K. v Přerově. Přerov 1974.

Kleckerová , Marcela: Sochy J.A.K. na Moravě. Přerov 1979.

Jistě, občas tam stojí pan farář, občas hloučky bratrů a sester, často tam stojí auta. Máme teď ale na mysli někoho, kdo tam stojí stále, mlčky a nehnutě a my právě proto nevšímavě chodíme kolem a už si ho skoro ani nevšimneme. Ano, je to Jan Amos Komenský. V uplynulých dnech jsme si /někteří/ připomněli výročí jeho narození /28.3.1590/ a nebude snad na škodu připomenout si i některé zajímavosti o tomto jeho přerovském pomníku.

Docela často připomínaným faktem je, že tato socha od Tomáše Seidana z roku 1874 byla první svého druhu na Moravě. Tolik praví běžní průvodci po Přerově. První pomník Komenskému v Čechách byl postaven v Brandýse nad Orlicí v roce 1865. Druhá polovina 19. století je vůbec dobou rostoucího zájmu o jeho osobu a dílo. Konečně. Ostatně i jeho první český životopis vyšel teprve roku 1829 / z ruky Palackého, a to jen časopisecky/. Dřívější století nepřálo české literatuře obecně a spisování o nekatolickém knězi už vůbec ne, ačkoliv jezuité jeho díla didaktická a učebnicová uznávali a používali. 19. století bylo ovšem poznamenáno nacionalistickými boji mezi Čechy a Němci, které se promítaly i do kulturního dění. Tak právě postihly i národní manifestaci při příležitosti odhalení Komenského pomníku v Přerově ve dnech 22.-24. 8. 1874. Měl ji doprovázet třetí sjezd českoslovanského učitelstva, jenže byl kroměřížským německým hejtmanstvím zakázán „pro dočista nejasný a neodůvodněný program“. A o Komenském německý tisk prohlásil, že beztak ani českému národu ani Přerovu nenáleží, neboť většinu života strávil v cizině a socha by se měla dát do Fulneku. Jak jinak, Fulnek byl tehdy německý. Jako perlička nám pak dnes zní označení Přerova jako „Moskvy na Bečvě“! /tak přece jen i naše město má nějaký ten přídomek, pravda, nezní tak honosně jako Hanácké Atény nebo Benátky severu, ale aspoň něco…/

Odhalení pomníku bylo doprovázeno výstavou učebních pomůcek, nových přístrojů, prací žáků mnoha českých a moravských škol, aby se tak navázalo na ideu názorného vyučování. Podle dobových údajů se tehdy do Přerova sjelo 10-12 000 návštěvníků. Nechyběl lampionový průvod, ohňostroj, večerní veselice v Michalově a hlavně průvod městem na Horní náměstí k nové soše. Zde byla totiž původně, až do roku 1891, umístěna. Ale ouha. Jelikož se na tomto náměstí konaly trhy a příchozí pobožní vesničané prý považovali Jana Amose za nějakého svatého a modlili se k němu, nemohla to katolická obec nechat tak a  pomník byl přemístěn do parčíku vedle gymnázia. Při té příležitosti mu byl odsekán řetěz s křížem na krku a z ruky biskupský prsten s odůvodněním, že bratrští kněží takové ozdoby nenosili. Od roku 1913 /na místě parčíku byla postavena budova průmyslové školy/ byl pak pomník umístěn mezi školami na Palackého ulici a od roku 1952 stojí v ulici J. Čapky Drahlovského.

Zastavme se někdy v denním shonu a prohlédněme si ho. Stal se dokonce motivem pro další podobné pomníky. Rozvážný, jakoby vědoucí muž v kněžském šatu, u nohou knihy, v jedné ruce listinu, druhou ruku na rameni chlapce. Ten se opírá o glóbus, s jednou nohou ležérně překračující druhou má snad vzbudit bezstarostný a spokojený dojem. Je spokojený, protože je vzdělaný. Tak jak si to Komenský aspoň představoval.

ΛΣ

Hýbl, František: Seidanův pomník J.A.K. v Přerově. Přerov 1974.

Kleckerová , Marcela: Sochy J.A.K. na Moravě. Přerov 1979.