Jdi na obsah Jdi na menu

Sborový hlasatel 3/17

Prázdninové číslo hlasatele právě vyšlo. Přečíst můžete ohlédnutí za seniorátním dnem v Prostějově, rozhovory se členy sboru Evou Jehlářovou nebo Lukášem Havrdou a další...

hlas175_header.png

 

kázání na Skutky apoštolské 10,21-35

Petr dostal vidění, vzkaz, že s Božím slovem může a má jít ke komukoliv. Nemá hledět na to, jestli je kdo židem nebo pohanem, bílým nebo Romem, domácím nebo přistěhovalcem. Všude jsou lidé, kteří jsou připraveni přijmout evangelium. I na tom nejméně pravděpodobném místě. Někdo jim však tuto zvěst musí donést! Mnoho lidí hledají, ptají se, čtou, ale to ještě nezaručuje, že se s Bohem setkají. Jak jej taky mají najít, když jim nikdo neukáže cestu? Až vášnivě o tom píše apoštol Pavel: Jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou uslyšet, není-li tu nikdo, kdo by ho zvěstoval? (Ř 10,14) Každý den se potkáváme s lidmi, kteří jsou na tom podobně jako Kornélius. A nejsme právě my k nim posláni? Jako křesťané žijeme s Ježíšem Kristem, víme, komu jsme uvěřili, komu vděčíme za svůj život, jsme posláni s vírou do světa. Jen si vezměme, kolik to bylo lidí, díky nimž jsme my sami uvěřili. A kolik lidí je mezi námi, kteří se mohou setkat s Božím královstvím právě díky mně, díky nám. Ale pokud jim nikdo nebude zvěstovat, svědčit, jak mohou uvěřit? Vezmeme-li na sebe tento úkol, můžeme mít naději na růst a rozkvět církve. 

Bratři a sestry, v tom jsme nezastupitelní. Nemůžeme po straně poukazovat na druhé, že ti to svedou lépe než my. Nemůžeme se odvolávat na dobu, která nám moc nepřeje. Apoštol Petr rozhodně nežil v lepší době, naopak. Ale věděl o svém poslání zvěstovat Ježíše Krista. A také o velkém zaslíbení: Když překročíme práh svých obav, své ulity, a vyjdeme se svou vírou ven, poznáme, že Bůh násobí všechny naše nesmělé pokusy. Kde se zvěstuje evangelium, kde dáváme ve svém životě místo Božímu slovu, tam působí Duch svatý. Kde se vydáváme do služby Bohu jako jeho médium, Bůh způsobí, co už je jen v jeho moci - že jeho slovo zasáhne lidské srdce. Že člověk opustí oběžnou dráhu kolem sebe a je přitažen na oběžnou dráhu kolem Krista.

Sestry a bratři, tak Bůh působí, spolu s námi. V církvi jde o příběh Boží cesty k lidem i cesty od člověka k člověku. Přeji nám všem hodně krásných setkání a nových zkušeností, s hojným občerstvením Duchem svatým. Amen

-------------------------------------------------------------

TROJÍ PORCE, TROJÍ TREFA

- pod tímto názvem proběhlo ve čtvrtek 27. dubna představení u nás v kostele. Sestávalo se tří zcela rozlišných částí. V první vystoupil brněnský farář Štěpán Hájek s kázáním evangelia. Mluvil neotřele a aktuálně o křesťanově úkolu zvěstovat ať přijde vhod či nevhod ostatním radostnou zvěst. Zmínil i skutečnost, že na pořádání akce vybral peníze formou internetového projektu a prostředky vybrané ze vstupného poslouží středisku rané péče o děti – v Přerově jsme dali dohromady 3000Kč.

Po kázání se prostor kostela proměnil v jeviště a hlediště divadla. Výborní herci divadla Husa na provázku Ivana Hloužková a Vladimír Hauser nás chytili a už nepustili. S minimem rekvizit a  bez velkých gest nás vzali do nemocnice na oddělení dětské onkologie. Malý kluk Oskar je po transplantaci kostní dřeně a už ví, že se operace nepovedla. Ví taky, že má před sebou dvanáct dní života. Co neví, je, zda je to něčí vina a jak se s tím vyrovnat. Je zmatený z bezradných lékařů a vyděšených rodičů a připadá si na všechno sám. Ošetřovatelka – které říká Růžová paní – ho vybídne psát každý den dopis Bohu. Jednouchá psaní adresovaná někomu, kdo podle Oskara možná ani není, mu pomohou postavit se tragice situace. Lidský přístup ošetřovatelky, která rázně odmítá milosrdné lži i nadávání  na osud  pomohou chlapci užít si posledních dní bez hrůzy z konce. Pomohou mu smířit se s věcmi, které nelze pochopit. Byli jsme svědky toho, jak citlivě bez  ždímání emocí je možné mluvit o něčem tak děsivém, jako je umírání  dítěte. Uvěřili jsme absolutně šedesátiletému herci roli kluka a zakusili jsme, jak málo stačí, aby se druzí o Bohu dověděli od nás.

Ve třetí části vystoupila ekopunková skupina Zelené koule. Mladí lidé zpívající o tom, jak se nehezky chováme k životnímu prostředí, měli smůlu v tom, že se nepodařilo lépe nastavit míru jejich nazvučení. Textům tedy nebylo dobře rozumět, což některé odradilo (taky už bylo dost pozdě). Za sebe mohu říct, že rytmická hudba se mi líbila moc, z hudebníků sálala energie. Líbilo se mi jejich zapálení a nasazení pro věc. Hráli dobře a neotrávila je ani umenšující se skupinka posluchačů. To je do života dobrá průprava a pro kázání evangelia ta nejlepší.

-------------------------------------------------------------

SYNOD ČCE

V Praze se ve dnech 18.-20. května konal synod Českobratrské církve evangelické. Synod se na svém zasedání zabýval tradiční agendou, jako je  hospodaření církve, změny církevních zřízení a řádů, dále přípravou strategického plánu a nového evangelického zpěvníku. Schválil i nové logo, které bude ČCE používat od 1. ledna 2018. Vybrané logo obsahuje tradiční symboliku církve (bibli a kalich) a zároveň reflektuje moderní cestu církve.

hlas175_logo.png

 

SLOVO SYNODU K  NADCHÁZEJÍCÍM VOLBÁM

V České republice stojíme před dvojími důležitými volbami. Na podzim budou volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a začátkem příštího roku volby prezidenta republiky.

Už téměř třicet let žijeme v politické svobodě, ale důvěra v politické strany a v politiky je nízká. Jsme přesvědčeni, že stojí za to usilovat o zlepšení správy veřejných věcí a že má cenu se občansky angažovat. Nechceme se vzdávat odpovědnosti za veřejné věci. Jako občané se snažme poznat ty, kdo usilují o veřejné funkce, jejich programy i jejich dosavadní působení, abychom mohli posoudit, komu dát svou důvěru.

Křesťanství není politický program. Následující výzva není vázána na žádnou politickou stranu, ale na respekt k základním hodnotám lidského soužití.

Při volbě podporujme kandidáty, od nichž lze očekávat, že ve své politické funkci

* budou mluvit pravdu a jednat v souhlase s tím, co pověděli,

* budou dávat přednost obecnému prospěchu, a nejen soukromým nebo skupinovým zájmům,

* budou usilovat o spravedlnost a dosavadním osobním příkladem dosvědčují úctu k právu, vzdělání a tradičním hodnotám slušnosti,

* budou zvyšovat respekt k pravdě a ke svobodě a čelit tak těm, kteří šířením strachu usilují o lacinou popularitu,

* budou i ve vypjatých chvílích povzbuzovat k odvaze hájit lidská práva a pomáhat tam, kde jsou lidé postiženi neštěstími,

* budou naslouchat bolestem a starostem spoluobčanů, hledat pokojná řešení a zabývat se problémy postihujícími celou společnost,

* budou si vážit lidí úspěšných, poctivých, nesobeckých a zároveň věnovat pozornost lidem v jakémkoli ohledu slabým a společností vyřazovaným,

* budou brát vážně problémy týkající se životního prostředí a podporovat rozhodnutí odpovědná vůči životu následujících generací a stavu planety vůbec,

* budou připraveni zasahovat aktivně do událostí překračujících naši domácí politiku, hledat prospěch širšího celku a pěstovat solidaritu uvnitř Evropské unie i mimo její hranice.

Nadcházející volby chápeme jako příležitost pozitivně ovlivnit roli, kterou bude Česká republika hrát v následujících letech v evropské i světové politice. V řadě zemí získávají převahu – ani u nás nechybějí – hlasy, zpochybňující základní pilíře demokracie, svrchovanost práva, svobodu slova, solidaritu, a tím i sám unikátní evropský politický projekt, jehož jsme součástí. Historie nás poučila, že odvržení těchto hodnot by mohlo mít neblahé dopady na životy nás všech.

Mějme naději, že každý z nás může běh věcí ovlivnit a že apatie a sobectví nepřeváží nad touhou po pokojném a tvůrčím spolužití.

-------------------------------------------------------------------

ROZHOVOR S EVOU JEHLÁŘOVOU

Milá Evo, zkus popsat jednoduše svoji cestu k víře.

Důležitým základem bylo asi to, že moje babička Anna mne nechala pokřtít a byla mi velkým vzorem lásky a pokory. Pak jsem o víře začala přemýšlet  na vysoké škole, kde mne ovlivnili svým postojem k životu mívěřící spolužáci. Vše se dovršilo seznámením se s manžely Coufalovými  (nyní Armáda Spásy).

Představ si, že  máš vysvětlit, co Tě živí?

Pracuji v přerovské Precheze a jsem tomu ráda. Mám na starosti zejména odborné poradenství a servis zákazníkům z celého světa, kteří od nás vyráběné produkty –titanovou bělobu a železité pigmenty- nakupují.

Když se ohlédneš zpátky v profesním životě – dějí se Ti věci hladce nebo spíš ztuha?

 Děkuji za to, že spíše hladce. Podle mého mínění člověk musí vědět, v čem je dobrý a jakou má „pracovní cenu“. Pak musí jít soustředěně za svým cílem a stále na sobě stále pracovat. 

Napadá Tě nějaký zásadní okamžik, kdy si v životě cítila Boží vedení?

Asi nejvíce jej pociťuji v situacích, kdy mám velké obavy o své blízké nebo sama o sebe.  Modlitbami vždy způsobí potlačení strachu, přináší sílu a povzbuzení .

Jaká je Tvoje představa ideálně strávené dovolené?

Ideálně strávená dovolená je pro mne spojená se sportovními aktivitami (kolo, běh, plavání, lyžování, míčové sporty), pobytem v přírodě, ale i spaním v čisté pohodlné posteliJ. Vždy se také moc těším nasiesty, spojené s čtením dobré knihy nebo posezením s přáteli.

Který zážitek z cest patří mezi nejsilnější?

Nejsilnější zážitky z dovolených jsou spojené s pobyty s rodinami přátel, kdy jsme si užívali dětí, her s nimi a štěstí ze společného sdílení.

Nejsilnější zážitek z pracovních cest mám z Indie, ze země nesmírné chudoby i bohatství zároveň. Ze země, kde vidíte rodiny mající jen deku a kanystr na vodu a žijící na ulici, kde voda i vzduch je nepředstavitelně znečištěná, ale kde se lidé na vás usmívají, mluví plynule anglicky a vypadá to, že jsou šťastní.

Kdybys vyhrála sto milionů, co bys s nimi udělala?

Velkou část bych dala na charitativní účely, část na podnikání a část pro rodinu.

Máš před sebou něco, čemu by ses chtěla naučit?

Určitě. Moc věcí bych se chtěla naučit. Například zdokonalit se v kreslení a malování, kterému jsem se věnovala na Základní umělecké škole v Přerově v dětství nebo naučit se další cizí jazyk. V důchodovém věku bych chtěla navštěvovat akademii třetího  věku.

-------------------------------------------------------------

PŘEDNÁŠKA ALEŠE OPATRNÉHO

Seniorátní den 17.6.2017 v Prostějově

hlas175_alesopatrny.jpg

DIALOG DVOU GENERACÍ

Zvu ke společnému přemýšlení. Má smysl, když věci pojmenujeme, tím získáváme schopnost je zvládnout.

Předpoklad dialogu: mluvím, slyším, nepohrdám, neponižuji. Dialog nevyžaduje hned souhlas, jde o to chtít porozumět. Nesouhlas nemusí znamenat nepřátelství!

Dialog dvou generací (dítě – rodiče) by měl vyrůst v dialog dvou dospělých osob.

Pokušení vystupovat jako poučující. Důležité, že dialog oceňujeme, když spolu mluvíme.

Co ztěžuje dialog?

Posun v chápání autorit. Bude-li autorita uznána, bude respektována. Dnes je osobní svoboda považována za božstvo. Podobně se absolutně oceňuje přítomnost (co je teď), co bude zítra, na to se nemyslí. Kdo ví, jak bude za dvacet let? Je třeba se připravit.

Dnešní mentalita je nesena heslem „užij a zahoď“. Opak „zachovej a opatruj“.  Všechno musí být hned k mání. Ztrácí se smysl pro zrání a čekání. S tím souvisí to, co Václav Havel nazval absolutní horizont vztahování – vztah k něčemu, co nás přesahuje. Je to nahrazováno podivnými duchovnímu učiteli, tzv. autoritami.

Podivně se zkroutila myšlenka nebe. (Často slyšíme „odešel do muzikantského nebe…). Je za tím představa, že se jistě budu mít po smrti dobře a hned.

Přerušení, nenavazování, současná generace se necítí vázána tím, co držela a čím žila předchozí generace. Jde o schopnost navázat.

Dnes se vyvyšuje schopnost přijmout inovace, přizpůsobit se. Zvl. u moderních technologií je propast mezi mladými a starými. Starší pak není brán jako směrodatný.

Naším úkolem je hledání cest dialogu.

Víme, že máme milovat jeden druhého, nést břemena jiných (např. jejich jinakost). Bez dialogu jsme zakyslí staříci, nic se neděje.

Pozice mladých: Proč budovat rodinu, když mohu mít výhody bez ní?

Dovolit rodičům mít jiné tempo a zestárnout.

Co je společné pro obě generace: víra, obdarování, následování Ježíše Krista, služba.  Pokoušejme obdarování vnímat u druhých. Následování a služba jsou základními charakteristikami křesťanů. To se dnes moc nenosí. Mentalita reklamy je „mít“, ne „sloužit“.

Co je pro všechny generace:

  • důvěra
  • úcta
  • nést břemena jedni druhých
  • trpělivost (věci, které špatně začnou, nemusí špatně skončit)
  • přidat se k Boží lásce ke světu (Jan 3,16: neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný).

 

Mons. Ing.Aleš Opatrný, ThD

Katolický kněz, vzděláním strojní inženýr, vyučuje na Katolické teologické fakultě v Praze pastorální předměty. Byl vedoucím Pastoračního střediska pražské diecéze. Co je pro něj důležité: Vnímat Boží slovo a skutečnost, kterou lidé žijí.

 

Odpoledne seniorátního dne zazpíval „pěvecký sbor“ poskládaný z dospělých a dětí z různých sborů seniorátu kantátu Plující ZOO kapitána Noa.

hlas175_pv_kantata.jpg

 

ROZHOVOR S LUKÁŠEM HAVRDOU

Můžeš jednoduše představit náplň svojí práce? Umíš si představit, že bys zůstal na stávající pozici až do důchodu?

Zkusím.Zákazník naší firmy si koupí velký podnikový informační systém. Ale většinou mu tam něco nevyhovuje nebo mu tam některé funkce chybí. Pošle nám, co chtějí, já to tak nějak technicky popíši do detailu, co se bude přidělávat nebo upravovat, a pak to sám nebo některý můj kolega doprogramuje. Dává to trochu smysl? No prostě „dělám s počítačema“ :D. Ale dělat to do důchodu, to si úplně nedokážu představit. Záleží, kdy do něj půjduJ Možná bych časem spíš raději zaučoval nové lidi do oboru. Docela mě baví vysvětlovat a předávat znalosti.

Zkus prosím popsat cestu, která vedla od Lukáše hledajícího k Lukáši věřícímu.

Bylo ve mně cosi nenaplněného – duchovně. Od dětství jsem věřil, že Bůh existuje. Ale nedokázal jsem mu dlouho svěřit svůj život. Prý to bylo tak, že jsem byl na jedné straně mostu a na druhé stál Ježíš. A já vždy doběhl do půlky, zastavil se a vrátil se zpět. Setkání a rozhovory s několika věřícími lidmi, ke kterým jsem měl důvěru, mi pomohly odhodlat se a říct si „jdu do toho naplno“. Pomodlil jsem se k Pánu Ježíši, odevzdal mu svůj život a nechal se pokřtít v jeho jménu.

Jsou v církvi/sboru věci, které bys rád změnil?

Přijde mi, že se potkáme, odbydem si bohoslužby a jdeme si za svým. Možná je problém u mě. Jsme hodně rozdílní a to, co máme společné, o tom se moc nebavíme. Bavíme se, co doma, co uděláme za akci nebo co opravíme, ale abychom se bavili o svých vztazích s Bohem a s Ježíšem, to moc ne, to si žijeme každý sám. A přitom se scházíme hlavně kvůli Němu. To bych rád změnil.

Jak hodnotíš svoje dosavadní působení v roli učitele nedělní školy?

Dobrý start, ale jde to z kopce. Musím na sobě v tomhle směru zapracovat. Práce s dětmi je těžší, než jsem si myslel. Ale s dětmi jsem rád. Líbí se mi, jak jsou opravdoví, na nic si nehrají.

Je něco, co máš v plánu se v blízké budoucnosti naučit?

Jednat s lidmi. A taky některé technické dovednosti na horském kole třeba přeskočit spadlý strom. Vím, že to neodpovídá mému věku, ale já mám radost z pohybu a tyto věci mě lákají. Bojuju s tím, jestli to je ta vášeň srdce, která nás dovádí od Pána Boha a nebo ne ... ale třeba i v tom někdy Bůh ukáže svůj záměr.

Kdyby se Tě holky jednou zeptaly, jestli má smysl chodit do kostela, co bys řekl?

Má ... člověk tam může být blíž Bohu a má tam čas jen pro Něj. A jestli myslíš jako celkově v životě? Rozhodně, víra, Bible, pokora, modlitba, to vše ukazuje člověku, jak žít správně v tomhle životě. Mohu říci upřímně, že kdybych se Božími nařízeními řídil dříve, ušetřil bych si spoustu životních kopanců. Věřím tomu.

Čemu by ses rád víc věnoval, jen mít na to čas?

Nemít čas je taková výmluva, když člověk chce, tak si uspořádá priority a čas si udělá. Ale rád bych nějak pomohl vymýtit domácí násilí.Na dětech, ženách, seniorech.Jen ještě nevím jak.

Kdyby Ti zaměstnavatel nabídl poukaz na dovolenou kamkoli i s rodinou, kam byste vyrazili?

Já bych je rád vzal na pořádně dlouhou cestu po Severní Americe. Ale na to jsou děti asi ještě malé. Tak spíš  někam k tropickému moři, na pláže s bílým pískem a palmami a zátokami, které bychom prozkoumávali.

Máš rozečtenou nějakou knížku?

To je trefná otázka. Už asi 3. rok mám rozečtenou knihu od Madelaine Albrightové Pražské jaro J Naše republika jejím pohledem a autentickými prožitky od meziválečného období až po komunismus. Mezitím jsem ale přečetl jedním dechem knihu jinou – o legendárním horolezci Scottu Fisherovi. Obě knihy jsem dostal jako dárek. A taky mám rozečtených několik knih o efektivním rodičovství J No a Bibli mám pořád zatím jen „rozečtenou“ J Čtu totiž některé části pořád dokola.

-------------------------------------------------------------------

SBOROVÝ PROGRAM V LÉTĚ

Červenec - srpen 2017 

Ne

2.7.

10.00 h

Bohoslužby s vysluhováním sv. večeře Páně

Ne

9.7.

10.00 h

Bohoslužby

Ne

16.7.

10.00 h

Bohoslužby

      17.-21.7.

Sborový příměstský tábor

Ne

23.7.

10.00 h

Bohoslužby

Ne

30.7.

10.00 h

Bohoslužby

Ne

6.8.

10.00 h

Bohoslužby s vysluhováním sv.večeře Páně

Ne

13.8.

10.00 h

Bohoslužby

Ne

20.8.

10.00 h

Bohoslužby

Ne

27.8.

10.00 h

Bohoslužby

Nepřítomnost br.faráře v létě:

1.-8.7. zastupuje Jan Lukáš, Olomouc

22.-29.7. zastupuje Jan Lukáš

1.-10.8. zastupuje Jan Lukáš

-------------------------------------------------------------

8.-10.září – sborový víkendový pobyt na Starých Hamrech

10.září – celocírkevní shromáždění k 500.výročí začátku reformace, Ratiboř

cce.jpg

adresa.jpg

 

Biblický citát