Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky a řekl jim: "Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a u ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: 'Pán je potřebuje.' A ten člověk je hned pošle."

To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka: 'Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu.'              Matouš 21,1-5

Píseň z Evangelického zpěvníku 306 Když se Pán Ježíš narodil

ADVENTNÍ HLEDÁNÍ TICHA

Když slyším „Ježíšku, panáčku“ od poloviny října i tehdy když si chci koupit jen chleba, je to buď k vzteku, nebo to člověka naplňuje lítostí. Avšak lítostí nad čím? Nad tím, že ti druzí nechápou. Ale chápu vlastně já sám?

 V centru adventu, tak jako v centru všeho, stojí Ježíš. Ten, po kterém  toužíme, na kterého se těšíme. Je to on, kdo se nám z lásky dává. Ježíšův příchod na svět, do našeho života – to je ona radostná zvěst. Advent je tak dobou, kdy k této události hledáme správný vztah.

Ve vánoční zvěsti slyšíme, nejen jak se to stalo, ale co se stalo: na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh…A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.

Abychom nalezli vtělené Slovo, abychom se setkali s Ježíšem Kristem, musíme objevit ticho. Toto ticho není jen absencí zvuku. Jsou různé druhy ticha…

Dnešní doba je dobou slov a informací. Hrnou se na nás z televizních kanálů a bezedných hlubin internetu.  Nezřídka  to  působí  apatii vůči    všemu, co se nás  přímo  netýká.   Taková  inflace  slov potřebuje touhu po  tichu,  abychom mohli  slovo  znovu  objevit  a  doslova    vychutnat. Advent je k tomu  ideální  příležitostí.  Je to doba očišťování, kdy se chceme těšit opravdu na to podstatné v našem životě.

Další druh ticha je tichem smutným, je to ticho opuštěnosti. Kdy není s kým mluvit. Toto ticho je rozrušováno adventem – příchodem Božího syna. Křesťanovi se nemůže stát, že by neměl s kým mluvit. I když je lidsky viděno sám, ve skutečnosti není sám nikdy. Immanuel – Bůh s námi – je opravdu s každým z nás.

A pak je tu další ticho, způsobené výpadkem spojení. V době mobilních telefonů a e-mailu jsme plni hrůzy, když někdo okamžitě nereaguje. To se může stát i při komunikaci s Bohem. Očekáváme, že Bůh zareaguje, a ono tomu tak není. V takové situaci je výpadek na naší straně. Navázat funkční spojení s Bohem, aby do našeho ticha  zaznělo živé Boží slovo, i to je adventní úkol.

Je dobré usilovat o správné ticho, v němž může promluvit Bůh, v němž uslyšíme jeho hlas, který tříbí naši pozornost. Velké věci se rodí v tichu. V tichu noci se narodil i náš Spasitel, v tichu se rodí i do našeho srdce. Nalezení takového ticha, to je nekrásnější příprava na Vánoce.

Přeji vám požehnaný advent, s tím, ať zaslechneme kroky toho, jehož narození dodnes oslavuje andělský zpěv Gloria, prostupující tichou nocí.

Pane, přišel jsi mezi nás v takové tichosti, že jsem si tě nevšiml… Bez halasu a okázalosti, jako ten poslední, služebník všech, a přece jsi naplnil čas a vesmír. Ztišením se tebe sluší chválit teď a vždycky. Amen

---------------------------------------------------------------

BESEDA S JANEM SOKOLEM K 25.VÝROČÍ SAMETOVÉ REVOLUCE

Ve čtvrtek 13. listopadu se ve sborovém sále konala beseda s profesorem Janem Sokolem. Není snadné hodnotit dobu nedávno uplynulou, plnou nadějí i dějinných kotrmelců, dobu zásadním způsobem měnící životy lidí. Na úvod bratr farář zmínil téměř nulové odsouzení zločinů komunismu, které může negativně ovlivnit vnímání hodnot dalších generací. Pan profesor se pak ujal slova a bez papíru, spatra, dokázal hovořit více než hodinu. Mluvil klidně, bez frází, skládal myšlenky srozumitelně a bez potřeby ohromovat hlubokými znalostmi. Zhodnotil situaci  ze svého pohledu,  neupíral druhým právo na názor. Chtěla bych jednou po sedmdesátce být tak svěží a duševně mladá.  Prostor dostali i posluchači, kteří své dotazy věnovali nejenom politickým souvislostem dneška, ale i filozofické a překladatelské práci pana Sokola. Asi po dvou hodinách starý pán pohlédl na hodinky a řekl – já už musím na vlak. A šel. Fascinoval mě silou své osobnosti, laskavostí a skromností. Přednáší na Harvardu a Univerzitě Karlově a přitom nelení přijet do Přerova pohovořit si lidmi.

V Listopadu před čtvrt stoletím proběhly v naší společnosti veliké změny. Dobu euforie nahradilo vystřízlivění, vedle viditelných změn došlo i k posunu v morálce, společnosti, rodině. Nemá cenu se ptát, zda byl převrat plánovaný či spontánní. Zkrátka k němu došlo, v hektickém tempu se zhroutily staré struktury a aby nedošlo k anarchii, byly nahrazeny staronovými. Získali jsme svobodu a to je největší dar a největší břímě zároveň. Není jednoduché žít ve svobodné společnosti pro člověka, který má rád svoje jisté, nechce podnikat, cestovat, stačí mu televize, nákupy a sociální jistota. Doba není snadná, není bez chyb, nabízí příležitosti i hrozby. Demokracie neznamená, že nám někdo něco dá, ale že se vytvoří prostor. Prostor, kde by stát měl vymezit rozumná pravidla – rozuměj zákony –  dohlížet na jejich dodržování  a  pomáhat slabým. Ale víc už skoro nic. Ten prostor musíme vyplnit každý po svém a to některé děsí. Samozřejmě nejrychleji ho vyplní a nejvíc si ze společného koláče utrhnou ti, kteří žádná pravidla nedodržují, kteří mají ostré lokty a vyznají se – nejčastěji pro to, že mají kontakty z minula. A to ty, kteří pravidla dodržují, zákonitě štve.

Za nabytou svobodu máme a musíme být vděčni. Záleží  na nás, jestli zůstaneme svobodni uprostřed materiálního běsnění. Svoboda je šance. Je špatné jen naříkat, šilhat po těch s vyšší životní úrovní. Podařilo se toho hodně. Došlo k odsunu sovětských vojsk, bez krve se rozpadla federace, vstoupili jsme do NATO i Evropské unie. Žijeme v mírové době a ruku na srdce – mám se moc dobře. Děkujme Bohu za tu možnost to zažít, ochutnat svobodu jakkoli nedokonalou. A modleme se za naše politické představitele.

                                                         Šárka Zacpalová

---------------------------------------------------------------

FORMOVÁNÍ V DRAHOKAMY

Milí přátelé v Kristu,

vždy, když čtu Bibli, vracím se ke známým biblickým příběhům, a vždy nacházím něco, co mě obzvláště zaujme. V Bibli se hodně hovoří o zlatu, stříbru a drahokamech. Je to vlastně takové přirovnání. A tak jsem hledala v Bibli a v knížkách. A našla jsem, a chci se s vámi o to poznání podělit, pro vaše potěšení. Proto cituji:

Formování drahokamů

Je třeba věnovat zvláštní pozornost třem pasážím v Bibli:

- 1.Mojžíšova 2, kde se hovoří o zlatu a drahokamech

- 1.Korintským 3, kde se staví na základě ze zlata a drahých kamenů

- Zjevení 21, kde se hovoří o tom, že Nový Jeruzalém je z čistého zlata a základy městských hradeb jsou ozdobeny drahým kamenem.

Boží záměr nesouvisí jen se zlatem a stříbrem, ale také s drahokamy.

Víme, že zlato představuje Boha Otce. Všechno, co je z Boha, je zlaté.

Stříbro označuje vykoupení a představuje Syna. Všechny Kristovy dary jsou stříbrné.

Drahokamy nejsou jako zlato a stříbro, které patří mezi prvky. Drahokamy jsou sloučeninami několika prvků. Vznikají za vysokého žáru v podzemí. Dlouhotrvajícím žárem dochází k chemickým změnám a tak vznikají drahé kameny. Teprve, když se kameny opracují, vybrousí a vyleští, stávají se z nich krásné a cenné skvosty.

Proto drahokamy představují působení svatého Ducha v člověku.

Duch svatý na nás pracuje každý den. On nás zpracovává, vytváří z nás jiného člověka, dokud v nás nezformuje Krista. Duch svatý nás provází mnoha těžkostmi a nejrůznějšími situacemi, aby v nás mohl být ustaven Kristus. Když Kristus v nás přestává být jen Kristem, kterého nám dal Bůh a stává se Kristem, jehož jsme přijali a vstřebali, měníme se v drahokamy.

V 1Moj 2 se vyskytuje zlato a drahé kameny, ale není tam žádné stříbro.

Podle Božího plánu to znamená, že všechno pochází z Boha a že Duch svatý v nás ustavuje Krista. Stříbro označuje Krista, kterého nám dal Bůh – ale to nestačí!

Bůh chce, aby byl Kristus v nás ustaven, tzn., abychom si jej osvojili a vstřebali, aby v nás byl formován, dokud se netaneme drahými kameny.

V novém nebi a na nové zemi Bůh dosáhne svého cíle a bude tam jen zlato a drahokamy, ale žádné stříbro. Všechno stříbro se promění v drahé kameny.

V 1Moj 2 Bůh použil ovoce ze stromu života, aby nám ukázal význam života, který nám dává. Ovoce jíme a trávíme. Bůh chce nejenom dám život dát – chce, abychom život vstřebali. Kéž nám Bůh otevře oči, abychom viděli, že chce svým svatým Duchem podle svého plánu získat nástroje k naplnění svého záměru. Tyto jeho nástroje musejí znát Boha Abrahamova – musejí vědět, že všechno pochází od Boha.

Musejí také znát Boha Izákova – musejí vědět, že všechno pro naše potěšení a veškeré dědictví nám dává Bůh. Musejí vědět, že záleží na tom, abychom byli v Kristu a Kristus v nás. Musejí ale také znát Boha Jákobova – musejí vědět, že Bůh odstraňuje náš přirozený život a skrze Ducha svatého v nás ustavuje Krista.

Kéž nám Bůh požehná a kéž nás vede k poznání Boha Abrahamova, Izákova a Jákobova, abychom se stali nástroji Božího svědectví.

                                                     Dagmar Sottnerová

TOUŽÍM SE V TOBĚ ZRODIT

Jak jen toužím,
abys prožil advent.
Jak jen toužím u tebe bydlet,
žít důvěrně s tebou
a sdílet všechna tvá břemena.

Vždyť ti jdu vstříc
ve všech tvých přáních.
A přece jsem ti ještě nikdy
nesměl žádné splnit.
Já, tvůj Bůh.

Jak jen toužím, abys prožil advent.
Jak jen toužím znovu se zrodit
ve tvém městě, tvé ulici,
ve tvém domě a ve tvém srdci.

Vždyť ti jdu vstříc
od věčnosti k věčnosti.
Ale hledám jen tebe.
Já, tvůj Bůh.

---------------------------------------------------------------

VÝROBA LITURGICKÝCH SVÍCÍ

V sobotu 8.listopadu 2014 se v sále uskutečnilo  tvoření liturgických svící. Podnětem byl blížící se Advent jako začátek nového církevního roku. Skupinka rodičů, dětí a mládeže vytvořila sadu svící s krásnými symboly pro jednotlivé části církevního roku, příslušná svíce bude počínaje Adventem svítit na stole Páně. Děkujeme všem „výrobcům“.

---------------------------------------------------------------

ADVENT PRO DĚTI

Plamínek první svíčky na adventním věnci oznamuje začátek nového liturgického roku a také jeho prvního období: čekání na Vánoce. Každou ze čtyř adventních nedělí se na věnci zapaluje o jednu svíčku navíc. Až se rozhoří všechny čtyři, bude blízko Štědrý večer! Latinské slovo „advent“ znamená příchod. Těšíme se totiž z toho, že Ježíš přišel na svět a narodil se v Betlémě – aby si Bůh a lidé mohli být blízko; těšíme se také, že přijde podruhé, na konci časů a s velkou silou – aby obnovil celý svět do Boží krásy.

Veliký adventní věnec určitě uvidíš v každém kostele. Lidé si ale rádi rozsvěcují podobný věnec i doma. Jak se takový věnec dělá? Jehličnaté větvičky se svážou do kruhu, přidají se barevné stužky, a třeba ještě další ozdoby, a pak to nejdůležitější – čtyři svíce.

ZE SBORU, SENIORÁTU A CÍRKVE

V sobotu 8.11.2014 se ve sboru ČCE v Novém Jičíně konalo 4. zasedání 49. konventu Moravskoslezského seniorátu.  Z mnoha bodů jednání vybíráme:

- volba poslanců na synod z řad kazatelů: Štěpán Janča (Orlová), Marek Zikmund (Přerov)

- volba poslanců na synod z řad laiků: Antonín Plachý (Opava), Noemi Batlová (Olomouc)

- Návrh na složení nové synodní rady:

- kazatelé: Jiří Gruber (Brno), Jan Keřkovský (Jihlava), Roman Mazur (Praha)

- laici: Antonín Plachý (Opava), Jaromír Křivohlavý (Třebenice), Pavel Stolař (Praha)

- Konvent MSS navrhuje, aby z prostředků, které církev obdrží od státu jako náhradu za nevydaný majetek (celkem 2,2 mld Kč v průběhu 30 let), církev vyčlenila 15% pro misijní a rozvojové projekty. Tyto projekty se budou upřesňovat (misijní a vzdělávací aktivity, grantový systém, sociální projekty).

- Seniorátní repartice za Přerov: 6.378,-Kč

- celocírkevní repartice: 14.516,-Kč

Při příštím výročním sborovém shromáždění v březnu 2015 bude provedena volba staršovstva. Prosíme členy sboru, aby již nyní přemýšleli o vhodných kandidátech, případně s nimi osobně mluvili a především abychom tuto věc vkládali do modliteb.

Ke konci roku připomínáme výběr saláru. „Salár je pravidelný roční dar, který církev očekává od každého svého člena s vlastním příjmem v doporučené výši 5% jeho celkových ročních čistých příjmů. Salár se platí jednou ročně nebo ve splátkách farnímu sboru, do něhož člen patří. Hospodaření církve závisí na dobrovolné obětavosti členů.“ (Z řádů církve) Děkujeme, že na to myslíte.

Setkání Taizé v Praze

Letošní evropské setkání pořádané komunitou v Taizé se bude konat od 29. prosince 2014 do 1. ledna 2015 v Praze a jejím okolí. Shromáždí se k němu desetitisíce mladých lidí a zúčastní se tak dalšího zastavení na „pouti důvěry na zemi“, kterou koncem sedmdesátých let zahájil bratr Roger Schutz.
Mladí i starší lidé jsou zváni, aby se spolu modlili zpěvem i v tichu a aby zažili společenství se všemi, kdo hledají smysl svého života.

Přihlášky: http://www.taize.fr/cs_rubrique2433.html
Webové stránky s dalšími informacemi:

http://www.taizepraha.cz      

V kostele je možné zakoupit: čtení Na každý den 2015, Evangelický kalendář 2015, Hesla JB 2015, knihy z nakladatelství Návrat domů  aj.