Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi námi.

Píseň Kdo na kolenou klečí (Svítá 148)

Modlitba

Pane Ježíši Kriste,

děkujeme ti za dar víry.

Za víru, že vládneš ve světě - spravedlností, pravdou a láskou. Za víru, že budeme-li nejprve hledat Boží království, vše ostatní nám bude dáno. Za víru, která se neděsí zítřka, ale počítá s tvým milosrdenstvím a ochranou, které nás budou provázet na všech našich cestách.

Prosíme tě dávej takovou víru, která nám dodá klid a statečnost, abychom čelili všem nebezpečím. Takovou víru, která spoléhá více na lásku, než na násilí, která do tvých rukou vkládá péči o lidi, které máme rádi.

Děkujeme ti za víru pevně se spoléhající na tvé Slovo a tvá zaslíbení. Amen

Kázání: Jan 4,46-54

 46 Přišel tedy opět do Kány Galilejské, kde před tím proměnil vodu ve víno. V Kafarnaum byl jeden královský služebník, jehož syn byl nemocen.

 47 Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, vydal se k němu a prosil ho, aby přišel a uzdravil jeho syna, který už byl blízek smrti.

 48 Ježíš mu odpověděl: "Neuvidíte-li zázraky a znamení, neuvěříte."

 49 Královský služebník mu řekl: "Pane, pojď, než mé dítě umře!"

 50 Ježíš mu odpověděl: "Vrať se domů, tvůj syn je živ!" Ten člověk uvěřil slovu, které mu Ježíš řekl, a šel.

 51 Ještě když byl na cestě, šli mu naproti jeho sluhové a oznámili mu: "Tvůj syn žije."

 52 Zeptal se jich, v kterou hodinu se mu začalo dařit lépe. Odpověděli mu: "Včera hodinu po poledni mu přestala horečka."

 53 Tu otec poznal, že to bylo právě v tu chvíli, kdy mu Ježíš řekl: "Tvůj syn je živ." A uvěřil on i všichni v jeho domě. -

 54 To druhé znamení učinil Ježíš opět v Galileji, kam přišel z Judska.

JDE O SYNA, O OTCE NEBO O NÁS?

Milí přátelé,

uzdravení, to je dnes velké téma. Nic jiného nás tolik nezajímá než vývoj počtu nakažených. Kéž by už tady byla vakcína! Kéž by víra léčila! Ona přitom léčí a účinněji, než se zdá.

První a poslední verš s odkazem na Ježíšovo znamení v Káně Galilejské napovídají, že v příběhu jde o víc, než si přečteme na první pohled. Jde o víc, než je vidět pouhýma očima, pozorováním z odstupu. To by jinak byla Bible pouhým historickým, archivním či jazykovědným materiálem, snad ještě zdrojem poučení a připomínkou starých dobrých křesťanských hodnot. Jde v ní o mnoho víc, doslova o život.

Ježíš znovu přichází do Kány, kde kdysi proměnil vodu ve víno. Tato poznámka předznamenává, že i nyní půjde o něco podobného a stejně překvapivého. I pro ty, kdo četli tento příběh už mnohokrát. Je to vyprávění o zoufalém královském služebníkovi, jakémsi úředníkovi, který hledal pomoc pro své nemocné dítě. Dokážeme si představit jeho bolest a bezradnost, poté, co nikde nepochodil. Nepatřil do Božího lidu, možná ani nebyl věřící. Ale o Ježíši pravděpodobně něco slyšel, v jeho městě došlo k události při svatební hostině, o které se hodně mluvilo. Bylo to první velké znamení, které Ježíš učinil: proměna vody ve víno. To byla neskutečná bomba! Možná ten služebník byl tehdy u toho, hostů tam bylo mnoho, možná o tom slyšel vyprávět. Taková věc se hned rozkřikne. A tak si řekl, kdo jiný může pomoci, než tenhle guru?

Jak je v tom podobný lidem současné doby. Lidem duchovně vyprahlým, hledajícím, zraněným, naštvaným, kteří se chytají lecjaké návnady, slibující vyřešení všech jejich problémů. A pokud možno do roka a do dne. Tu a tam se objeví šikovný mesiáš, zachránce a slíbí, co lidé chtějí, aniž by jim připomněl vlastní odpovědnost za situaci, do které se dostali. Lidé chtějí, aby se problémy vyřešily a zároveň se od nich nic nevyžadovalo. Jsou šťastní, když se toho ujme zachránce, který ví, jak na to.

S podobným postojem přichází služebník k Ježíši: „Pane, přijď, než mé dítě umře!“ – Pojď, udělej něco, aby se zabránilo nejhoršímu. Vkládám na tebe důvěru a teď je všechno na tobě. Dvakrát Ježíše takto prosí, přímo naléhá, je to pro něj poslední záchrana. Nenechá se odbýt, to je na něm sympatické, ale ani se neptá, co by mohl sám udělat. Je už na tom tak bledě, že mu nezbývá než volat o pomoc?

Věřím, že budeme s tím mužem sympatizovat. Vidíme jeho strach o své dítě a taky jeho modlitby. Přichází k Ježíši, vztahuje k němu ruce, od něj očekává pomoc. Určitě přišel na správnou adresu, obrací se na toho, koho považujeme za svého Pána, u koho jsme v nejlepších rukou. Sami k němu vysíláme spoustu modliteb v naději, že je vyslyší a přijme.

A co na to Ježíš? „Vrať se domů, tvůj syn je živ!“ Ježíš celou situaci obrací. Byl požádán, aby šel do domu královského služebníka a na místě pomohl jeho dítěti, místo toho nabádá prosícího otce, aby se zvedl a sám se vrátil domů. Služebník musel sám něco podniknout, odvážit se nového kroku, aby následně zjistil, že jeho syn je v pořádku. Je to maličký detail v celém příběhu, ale podstatný. Služebník uvěřil, že Ježíš nemluví do větru, že jeho slovo je pravdivé a tak se vydal na cestu. Nemohl si svou důvěru nijak ověřit, prostě se spolehnul na to, co mu Ježíš řekl a vrátil se domů. Šel tam, kde byl v tu chvíli potřeba, ke své rodině a své práci.

To bylo heslo Benedikta z Nursie: Modli se a pracuj. Modlitba vede člověka do Boží přítomnosti, před Boží tvář, docela osobně, s prosbami i chválami, s obavami i vděčností. Tak se upínáme k Bohu, k Ježíši Kristu a takové modlitební dílo má přednost před každou jinou činností. A s tím je přímo spojena naše aktivita, práce fyzická či duchovní, ke které jsme povoláni. Jak to formuluje komunita v Taizé: Aby tvá modlitba byla pravdivá, musíš tvrdě pracovat.

„Ten člověk uvěřil slovu, které mu Ježíš řekl, a šel.“ To je zásadní moment, kde se otáčí celý příběh. Spolehnutí na Ježíšovo slovo, jeho přijetí, probuzená víra jsou podnětem, že se člověk sám pouští do aktivity, která by mu jinak přišla zbytečná nebo marná. Asi bychom si všichni vzpomněli na různé pocity marnosti a frustrace… Před námi je vždy nejistota, nemáme všechno ve svých rukou, máme „jen“ Ježíšovo zaslíbení a poslání, abychom šli a nesli v sobě světlo víry a naděje a spolehli se na moc Božího slova.

V tom je, sestry a bratři, velká výzva pro dnešek: čtěme a přijímejme Boží slovo jako scénář pro svůj život, jakkoliv je momentálně omezen nouzovými opatřeními. Snad víc než dřív máme obavy o své zdraví, o zaměstnání, o to, jak děti zvládnou vyučování doma, jak přežijeme ponorkovou nemoc, když jsme dlouhodobě uzavřeni v jedné domácnosti. To doléhá na každého a moc nevíme, kdy to všechno skončí. Ale víme, co poznal služebník, když uvěřil Ježíši a šel. Možná s rozpaky a pochybami, ale šel. Dal na Ježíšovo slovo. A pochopil, že jsme dostali jako dar nejen biologický život, ale také jeho naplnění, smysl a zacílení. To všechno je nesamozřejmý dar, daný Bohem. U Něj máme svůj pravý domov. Proto Ježíš posílá služebníka domů a snad až cestou mu zableskne, že domov, kam se má vrátit, je v Boží blízkosti, v setkání s Ježíšem Kristem.

Tento člověk, královský služebník zosobňuje, co je uvedeno v úvodu Janova evangelia: „Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha.“ (1,12-13) Po setkání s Ježíšem mu už nejde o pouhé přežití, ale o život odevzdaný do Božích rukou, prožitý ve strachu ne z vnějšího ohrožení, ale ze ztráty směřování do Božího domova.

Milí přátelé, celý příběh vypráví o uzdravení syna královského služebníka. Ve skutečnosti je hlavní postavou otec, který je také uzdraven. Znovu-zrozen z Boha a pro něj. Nebyla to okamžitá proměna, viditelná na první pohled. Bůh často na člověku pracuje dlouhodobě a jeho víra se rodí neznatelně. Je to proces, třebaže evangelijní termín „znovuzrození“ vzbuzuje představu rychlé a razantní změny. V příběhu je služebníkova proměna patrná na tom, jak se o něm mluví. Začíná jako královský služebník (úředník), v dalších verších o něm vypravěč mluví jako o člověku a na konci je zván jako otec. Je to posun od neosobní funkce k velmi osobnímu vztahu.

Takto nás naplňuje a proměňuje setkání s Bohem, jak uvnitř v srdci, tak navenek ve vztazích. „Uvěřil on i všichni v jeho dome.“ Osobní, autentická víra má takovou misijní moc. Boží slovo bylo a je mocné i dnes. Jsme k tomu skeptičtí? Tento příběh o uzdravení a víře je znamením, že to může být i náš příběh. Amen

Píseň V Tobě je radost (649)

Poslání

Budete mě volat a chodit ke mně, modlit se ke mně a já vás vyslyším. Budete mě hledat a naleznete mě, když se mne budete dotazovat celým svým srdcem. Dám se vám nalézt, je výrok Hospodinův, a změním váš úděl... (Jeremjáš 29,12-14a)

Požehnání

Boží láska a milosrdenství

ať naplní vaše dny

a povedou vaše kroky

kamkoli půjdete. Amen

Nahrávka bohoslužeb k poslechu zde: https://soundcloud.com/marek-zikmund-721599199/nedele-111