Popis: Zdivočelí domácí koně dorůstají dospělosti teprve po čtyřech až sedmi letech života. Na jaře a v létě rostou běžným tempem, ale na podzim a v zimě se růst téměř zastaví, neboť nemají tak velký přísun potravy. Za chladného počasí spotřebují veškerou energii na udržení tělesné teploty. Liší se podle exteriéru a podle něj lze také mnohdy poznat, která pokrevní linie převládá. Některá stáda mají hodně znaků společných s plemenem quater, jiná se podobají spíše plnokrevníkům, arabům nebo plemenu morgan. Rozmanité je také zbarvení. V některých stádech žijí hlavně skvrnití jedinci, jinde se vyskytují převážně hnědáci. Mustang má silné nohy, silnější než jaké najdeme u jiných koní. I kopyta jsou nadprůměrně silná, protože volně žijící kůň musí být schopen zvládnout bez podkov jakýkoli terén.
Využití: Zdivočelé koně samozřejmě nelze v pravém slova smyslu využívat tak jako ostatní plemena. Mustangy lze nicméně zkrotit a osedlat.
Stádo: Každé stádo má dva vůdce: klisnu a hřebce. V čele stáda je nejzkušenější klisna. Pokud stádo cválá, pohybuje se hřebec obvykle vzadu a dohlíží na to, aby všichni koně stačili tempu a žádný nevybočoval. Hřebec stádo chrání v případě nebezpečí - je připraven kdykoli vyrazit dopředu a s vetřelcem si poradit. Neustále je ve střehu, a ostatní tak mohou v klidu odpočívat a popásat se.
Na území Mexika přivezl koněv roce 1519 dobyvatel Hernando Cortez a později ho se svými koňmi následovali další španělští dobyvatelé, dobrodruzi a misionáři. Jednalo se o silné zdravé španělské koně, většinou křížence koně andaluského, arabského, berberského nebo plemene jennet. Jméno mustang je odvozeno od španělského slova mesteno, které znamená divoký nebo zbloudilý. Koně přežili náročnou cestu přes moře, což svědčí o jejich velké výdrži. Později se rozšířili po Severní Americe a místní Indiáni se zpočátku před nájezdy ozbrojených Evropanů na koních nedokázali bránit.
Postupem času se ale Indiáni naučili koně nových osadníků krást. Nejprve je jedli nebo pouštěli na svobodu, ale později si začali uvědomovat, že koně se výborně hodí k jezdeckým účelům. Strakaté koně měli nejraději, zřejmě pro jejich přirozené maskovací zbarvení. Indiáni se tak stali opravdovými znalci koňů a některé indiánské kmeny dokonce zakládaly své chovy.
Koně, kteří byli vypuštěni na svobodu nebo sami utekli, žili pak ve stádech v divoké přírodě. V polovině 19. století se v Americe vyskytovaly více než dva miliony zdivočelých koní, ale do konce století se jejich počet výrazně snížil. Začaly se budovat farmy a rozšiřovat pozemky, a tak se velikost území přístupného volně žijícím potomkům domácích koní rychle zmenšovala. Současně bylo hodně koní zabíjeno. Koně představovali hrozbu pro místní farmáře, protože ničili úrodu, na druhé straně poskytovali levné maso pro výrobce krmiv.
Dnes je mustang chráněným zvířetem. V současnosti žije hlavně na Západě přes 50 tisíc zástupců tohoto druhu.