Tábory nucených prací
14. 1. 2009
Tábory nucené práce (TNP) byly zřízeny na základě zákona 247/48 Sb.
o táborech nucené práce, který byl schválen 25. října 1948. O počtech
zařazených lidí do TNP existují velmi rozdílné údaje. Podle střízlivých
odhadů lze konstatovat, e TNP prolo na 20 tisíc občanů. Na území
Československa (tehdejí Československá republika) existovaly TNP
v letech 1948-1954, budovaly se v místech s nedostatkem pracovní síly
(doly, hutě, elezárny, stavební závody, státní statky ). Rozdělení táborů (stav k 29. 7. 1949) a) podle tělesné zdatnosti těká: doly, hutě normální: stavební podniky, vápenky, cementárny, lomy, cihelny lehká: zemědělské podniky, dílenská práce v TNP pomocná: udrovací práce v TNP
b) podle sociálního původu a stupně provinění TNP s politickými delikventy a zřejmými nepřáteli zřízení (TNP zřizovat
bez ohledu na pracovní příleitosti a rentabilitu s vysokým stupněm
ostraitosti plánuje se Brno, Hodonín, Pardubice) TNP pro ostatní provinilce melináře, poruovatele pracovní
morálky s niím stupněm, ostraitosti TNP pro mladistvé provinilce (18 25 let) TNP pro ženy odděleně mladistvé, prostitutky aj. NA, Branně
bezpečnostní komise ÚV KSČ, krabice č. 104. K tomu, aby byl občan přikázán od TNP, nemusel spáchat žádný trestný
čin. Tento zákon (247/48 Sb.) znamená revoluci v právu, nebo
nepotřebuje trestný čin k zásahu. Je to zákon preventivní,
tzn. předchozí opatření proti trestným činům. Ze schůze členů
krajských komisí pro zařazování osob do TNP ze dne 15. 12. 1948. NA,
Branně bezpečnostní komise ÚV KSČ, krabice č. 104. Stačilo pouhé
podezření, že čin můe spáchat, a byl preventivně do TNP poslán.
Některé z důvodů, pro které byly přidělovány první osoby do TNP:
stýká se s cizinou, jeho sestra je rakouskou státní příslunicí, nemá
kladný poměr ke zřízení, poslouchá cizí rozhlas, nesouhlasil se
znárodněním, ířil nepravdivé zprávy, majitel přepychové vily, majitel
domu, stýká se s reakcionáři, hazardní hráč, vyhýbá se práci, manželka
byla proti znárodnění (NA, Branně bezpečnostní komise ÚV KSČ, krabice
č. 104.) Podle tehdejích směrnic zařazení do TNP nebylo trestem, avšak
paradoxně doba strávená v TNP se zapisovala do trestního rejstříku.
V této souvislosti je velmi zajímavé, e lidé odsouzeni podle zákona
231/48 Sb. (na ochranu lidově demokratické republiky), měli být
automaticky po vykonání trestu zařazeni do TNP. Do TNP mohl být zařazen
člověk mezi 18-60 rokem ivota a na výjimky bez řádného soudu na dobu
3 měsíců a 2 let, z rozhodnutí funkcionářů Národních výborů, členů KSČ
a KSS, kteří si tak vyrovnávali účty nejen se svými politickými odpůrci.
O přikázání do TNP větinou rozhodovaly tříčlenné komise, jejich členy a
náhradníky jmenoval Krajský národní výbor. Za celý rok 1949 zařadily
komise do TNP celkem 9061 spoluobčanů. Přikazovací komise od prosince
1948 do srpna 1950 projednaly 31 tisíc návrhů a přikázaly do TNP 16691
osob. Po zruení zákona 247/48 Sb. existenci TNP upravil
zákon č. 88/50 Sb. (Trestní zákon správní) a zákon č. 86/50 Sb.
(Trestní zákon). Vydáním těchto zákonů dolo k rozdělení působnosti
v zařazování osob do TNP mezi Místní národní výbor a MV. Ve smyslu zákona
88/50 Sb. jsou MV zřizovány trestní komise při ONV a trestní odvolací
komise při Krajském národním výboru. Význam Význam TNP spočíval především v izolaci nepřátel tehdejího zřízení ,
tito se měli v TNP převychovat prací, za kterou dostávali řádnou mzdu,
a politickými koleními na platné spoluobčany budující komunistickou
společnost. Jak o chovance tak i o rodinné přísluníky mělo být postaráno
tak, aby nestrádali. Od svého vzniku patřily TNP pod působnost
ministerstva vnitra. V polovině roku 1951 přely TNP (s výjimkou
uranových TNP a vojenského TNP Mírov) do pravomoci ministerstva
spravedlnosti. Ministerstvo spravedlnosti zavedlo pro TNP nové označení,
a to přechodní nápravná zařízení a jejich chovanci byli nazýváni vězni.
Definitivní konec TNP měl na svědomí zákon č. 102/53 Sb. (novela
některých ustanoveních trestního práva správního). Ostrahovou službu
obstarávali přísluníci SNB. Ke dni 31. 12. 1949 vykonávalo tuto službu
v TNP celkem 297 přísluníků SNB. Tento počet se jevil jako absolutně
nedostatečný vzhledem k téměř ádnému enijně technickému zabezpečení
samotných táborů a pracovi, nelze tedy spatřovat strání slubu jako
vyhovující. Při daném počtu přísluníků nely TNP zabezpečit. Střežení
bylo prováděno dozorčí a obchůzkovou slubou, co prakticky znamenalo,
že objekty nebyly pod stálým a nepřetritým dozorem. Příslušníci
ostrahových oddílů byli přidělováni přechodně na dobu dvou měsíců
od KS-NB. Časté střídání vedlo k nedbalému a benevolentnímu vykonávání
sluby. Za rok 1949 se pokusilo 902 chovanců o útěk, což je téměř 11%
z celkového počtu chovanců TNP (8275). Téměř 90% útěků se uskutečnilo
z pracovišť, ta měla být podle tehdy platných ustanovení střežena
závodními stráemi. Střeení bylo ale prováděno velmi povrchně, n
ezodpovědně a na mnohých pracovitích nebylo prováděno vůbec.
Procento útěků jeví se vzhledem k primitivním bezpečnostním opatřením
jako přiměřené. Za měsíc září 1950 uprchlo z TNP 87 chovanců (1,72%
skutečného stavu chovanců TNP), bylo dopadeno nebo se do TNP dobrovolně
vrátilo 98 osob. Jak již bylo výše uvedeno, v TNP mělo být postaráno o zdraví chovanců.
Zdravotní služba byla v TNP vykonávána táborovým lékařem, kterého
jmenovalo ministerstvo vnitra po dohodě s příslunou okresní národní
pojišťovnou. Táborový lékař společně s velitelem TNP zodpovídal za
zdravotní stav chovanců, za vytvoření zdravotních předpokladů
k pracovnímu vyuití zařazených osob podle fyzické schopnosti
a zdatnosti a za vytvoření a udrení zdravotních předpokladů řádného
a hygienického zařízení TNP. Za první tři měsíce roku 1950 zemřelo 8 chovanců na různé choroby,
1 osoba byla usmrcena elektrickým proudem, 2 osoby spáchaly sebevraždu.
Za 2. čtvrtletí roku 1950 zemřeli 4 chovanci. V srpnu 1950 zemřel jeden
chovanec v nemocnici. Za první pololetí roku 1950 v průměru připadá
na měsíc 8,5 těkého úrazu (v červnu 18 případů). Zdravotní stav
zařazovaných osob do TNP není dobrý, nebo do táborů jsou stále
zařazovány osoby choré, s podlomeným zdravím, neschopné práce. Takovým
osobám je na základě posudku táborového lékaře, velitelství tábora a
doporučení zdravotního oddělení ministerstva národní bezpečnosti pobyt
v TNP přeruován na dobu potřebnou k léčení. Celkem tak byl v prvním
pololetí roku 1950 přeruen pobyt v TNP 617 chovancům. Výsledek
hospodaření v TNP v českých zemích za rok 1949 byl velmi dobrý. Byla
dodržena zásada soběstačnosti. Hospodaření bylo lepší než se očekávalo,
nebo do celkových čísel byly zahrnuty i náklady na 3 odsunová střediska
Němců, která byla zahrnuta do konce roku 1949 ve správě hospodářského
sektoru správy TNP. Od chovanců TNP bylo celkem přijato za stravu, oděv,
ubytování a jinou reii TNP 77038328 Kčs. Skutečné náklady tvořily
66 422 331 Kčs, z čeho plyne 10 615 997 Kčs jako přebytku. K tomuto
číslu je třeba přičíst jetě 19 412 668 Kčs nevyčerpaná částka
z 85 835 000 Kčs, plánovaných pro hospodářský sektor TNP. Kromě toho se
jetě podařilo vymoci pohledávky od zaměstnavatelů Němců za roky
1945-1949 ve výi 47976985 Kčs. Celkový ryzí přínos správy TNP státní
pokladně za rok 1949 činí 58592983 Kčs. Význam TNP lze spatřovat v
izolace nepřátel reimu, nedobrovolného přeskupení pracovních sil a
v neposlední řadě i v ekonomické oblasti.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář