Breaking Dawn Chapter 37., 38. and 39.
37. Lsti
Aro se nepřipojil znova ke své úzkostlivé stráži čekající na severní straně mýtiny, místo toho jim pokynul kupředu.
Edward začal zálohování okamžitě, táhnouc za ruku mně a Emmetta. Spěchali jsme zpět, držíc oči na rozvíjející se hrozbě. Jacob ustupoval nejpomaleji, se stojící kůží na ramenou, jak
cenil své tesáky na Ara. Renesmee popadla konec jeho ocasu, když jsme ustupovali; a držela ho jako vodítko, nutíc ho, aby zůstali s námi. Dorazili jsme k rodině přesně ve chvíli, kdy tmavé pláště obklopily Ara.
Teď bylo jen padesát yardů mezi nimi a námi - vzdálenost, kterou kdokoli z nás mohl překonat ve zlomku sekundy.
Caius se najednou začal hádat s Arem.
"Jak můžeš strpět takovou ostudu? Proč tady nemohoucně stojíme tváří v tvář takovému skandálnímu zločinu, přikrytém takovou nehoráznou lží? "Držel paže pevně u těla, ruce zkroucené do drápů. Divila jsem se, proč se Ara nedotkl, aby mohl sdílet jeho postoj. Byli jsme svědky rozdělení jejich řad? Mohli bychom mít takové štěstí?
"Protože je to všechno pravda," řek mu Aro klidně. "Každé slovo. Koukni se, kolik svědků je připravených poskytnout důkazy o tom, že byli svědky toho, jak toto zázračné dítě roste a dospívá za krátkou dobu, co ji znají. Že cítili teplo krve, která pulzuje v jejích žilách."Arovo gesto ukazovalo od Amuna na jedné straně až po Siobhan na straně druhé.
Caius reagoval podivně na Arova uklidňující slova, počínajíc lehce při slově svědci. Hněv vyzařující z jeho postoje byl nahrazen chladnou kalkulací. Podíval se na svědky Volturiů s výrazem, který vypadal trochu .... nervózně.
Také jsme se podívala na rozhněvanou skupinu, a okamžitě jsem viděla, že ten popis již neplatí. Zuřivost k akci se obrátila k zmatku. Šeptaná konverzace kypěla davem, jak se snažili dát smysl tomu, co se stalo.
Caius se mračil, hluboce zamyšlený. Jeho spekulativní výraz krmil plameny mého doutnajícího hněvu zároveň mi dělal starosti. Co když garda zasáhne znova, na nějaký neviditelný signál, jako předtím během jejich pochodu? Úzkostlivě jsem si prohlédla svůj štít, ale zdál se mi stejně neproniknutelný jako předtím. Teď jsem ho ohnula nad naší společností na nízce klenutou kopuly.
Mohla jsem cítit ostré body světla tam, kde stála moje rodina a přátelé-každý byl tím individuálním dotekem v mysli, že myslím, že s trochou cvičení bych je mohla rozeznat. Už jsem znala Edwardův, byl z nich nejjasnější. Extra prázdný prostor kolem zářících bodů mi vadil; neexistovala fyzická hranice štítu, a kdyby se některý z talentovaných Volturiů dostal pod něj, nechránil by nikoho, kromě mně. Cítila jsem vrásku na čele, jak jsem přitáhla elastické brnění velmi opatrně blíž. Carlisle byl nejdále vepředu, vtahovala jsem štít palec po palci, snažíc se obalit jeho tělo tak přesně jak jen to šlo.
Zdálo se, že můj štít chce spolupracovat. Objal Carlislův tvar, když se přesunul ke straně, aby stál blíž k Tanye, a pružně se roztáhl s ním, upozorňujíc na jeho jiskru.
Fascinovaná jsem zatáhla za více vláken tkaniny, obalujíc každý záblesk tvaru, který byl přítelem a spojencem. Štít lpěl na nich ochotně, pohybující se s nimi když se pohnuli.
Přešla pouze vteřina, Caius pořád zvažoval.
"Vlkodlaci," zamumlal nakonec.
S náhlou panikou, jsem si uvědomila, že většina vlkodlaků byla nechráněna. Už jsem se chtěla natáhnout po nich, když jsem si uvědomila, že tak nějak pořád cítím jejich jiskry. Zvědavá jsem vykreslila štít pevněji, dokud Amon a Kebi-na nejvzdálenějším okraji naší skupiny nebyli mimo-s vlky. Poté, co byli na druhé straně, jejich světla zmizela. Již více neexistovali pro můj nový smysl. Ale vlci byli stále světlými plamínky - nebo spíše, polovina z nich byla. Hmm ... natáhla jsem štít znovu, jakmile byl Sam krytý, všichni vlci byli znovu jasnými plamínky. Jejich mysli musejí být vzájemně propojeny více, než si dovedu představit. Pokud byl Alfa uvnitř mého štítu, ostatní byli chráněni stejně jako on.
"Ach, bratře ...," odpověděl
Aro na Caiovu zprávu s bolestným výrazem.
"Budeš taky bránit tuto alianci, Aro?" zeptal se Caius. "Děti Měsíce byly našimi hořkými nepřáteli od úsvitu času. Lovili jsme je až téměř do vyhubení jejich druhu v Evropě a Asii. Carlisle ještě podporuje toto zamoření odpornými škůdci-není pochyb, že se pokoušejí nás svrhnout. Čímž ještě lépe ochrání svůj pokroucený životní styl. "
Edward si hlasitě odkašlal a Caius na něj pohlédl. Aro si položil jednu tenkou jemnou ruku na tvář, jako kdyby byl v rozpacích za druhého Starého.
"Caiusi, je poledne," poukázal Edward. Mávl na Jacoba. "Zjevně to nejsou Děti Měsíce. Nemají žádný vztah k vaším nepřátelům na druhé straně světa. "
"Zrodil jsi zde mutanta" vyplivl Caius zpět.
Edwardovy čelisti se sevřeli a uvolnili, pak vyrovnaně odpověděl: "Nejsou to ani vlkodlaci. Aro ti může říct vše, pokud nevěříš mně. "
Nejsou to vlkodlaci? Vrhla jsem zmatený pohled na Jacoba. Pozvedl svá obrovská ramena a nechal je klesnout- pokrčení rameny. Taky nevěděl, o čem to Edward mluví.
"Milý Caiusi, varoval bych tě, abys na tohle netlačil, kdybys mi sdělil své myšlenky,"zamumlal Aro. "Ačkoliv si ta stvoření myslí o sobě, že jsou vlkodlaci, nejsou. Přesnější název pro ně by byl měniči. Volba vlčí podoby byla čistě náhodná. Mohl to být medvěd nebo jestřáb nebo panter, když došlo k první změně. Tito tvorové opravdu nemají nic společného s Dětmi Měsíce. Mají pouze zděděnou zručnost svých otců. Je to genetické-nerozmnožují se způsobem infikování ostatních, jak to dělají opravdoví vlkodlaci."
Caius hleděl na Ara s podrážděním a ještě něčím víc- možná obviněním ze zrady.
"Znají naše tajemství," řekl nevýrazně.
Edward vypadal,
že chce promluvit k obvinění, ale Aro promluvil rychleji. "Oni jsou stvoření z našeho nadpřirozeného světa, bratře. Snad ještě více závislí na utajení, než jsme my, oni nás neprozradí. Opatrně, Caie. Ošemetná obvinění nás nedostanou nikam. "
Caius se zhluboka nadechl a přikývl. Vyměnili si dlouhý, významný pohled.
Myslím, že jsem pochopila instrukce za Arovou opatrnou formulací. Falešné obvinění nepomůže přesvědčit svědky na obou stranách; Aro upozorni Caia na přechod k další strategii. Divila jsem se, pokud je důvodem zjevné napětí mezi oběma Staršími - Caiova neochota sdílet své myšlenky dotekem - nezajímal se Caius o podívanou stejně jako Aro. Pokud nadcházející porážka nebude natolik zásadní, pro Caia více než poškozená pověst.
"Chci mluvit s informátorem," oznámil Caius náhle, a obrátil pohled na Irinu.
Irina nevěnovala pozornost Caiově a Arově konverzaci, její tvář byla zkroucená v agónii, její oči uzamčené na jejích sestrách, seřazených k smrti. Bylo zřejmé, u její tváře, že teď již věděla, že její obvinění bylo zcela nesprávné.
"Irino," vyštěkl Caius, nešťastný, že ji musí oslovit.
Vzhlédla, polekaná a okamžitě vystrašená.
Caius škubl prsty.
Váhavě se přesunula z okraje formace Volturiů, aby znovu stála před Caiem.
"Takže ty ses zjevně dosti mýlila ve svém tvrzení," začal Caius.
Tanya a Kate se úzkostlivě naklonili dopředu.
"Omlouvám se," šeptala Irina. "Měla jsem se ujistit o tom, co jsem viděla. Nenapadlo mě. . . . " bezmocně ukázala našim směrem.
"Milý Caie, mohl bys očekávat, že v okamžiku uhodne něco tak zvláštního a nemožného?" zeptal se Aro. "Každý z nás by udělal stejný předpoklad."
Caius švihl prsty na Ara aby ho umlčel.
"Všichni víme, že jsi udělala chybu," řekl zhurta. "Chtěl jsem mluvit o tvojí motivaci."
Irina nervózně čekala, až bude pokračovat, a pak zopakovala, "Moje motivace?"
"Ano, na prvním místě proč si je přišla špehovat."
Irina ucouvla při slově špehovat.
"Byla jsi kvůli Cullenům nešťastná, ne?"
Obrátila své utrápené oči ke Carlislově tváři. "Byla jsem," připustila.
"Protože ...?" pobídl ji Caius.
"Protože vlkodlaci zabili mého přítele," zašeptala. "A Cullenovi mi nedovolili pomstít ho."
"Měniči," opravil ji Aro tiše.
"Takže Cullenovi se postavili na stranu měničů proti vlastnímu druhu-dokonce proti příteli přítele," shrnul Caius.
Slyšela jsem, jak Edward znechuceně vydechl. Caius so odškrtával svůj seznam, hledajíc obvinění, které by vydrželo.
Irinina ramena ztuhli. "Tak jsem to viděla já."
Caius znovu čekal a pak vyzval, "Pokud bys chtěla podat formální stížnost proti měničům - Cullenům za jejich podporu - nyní je čas." Nepatrně se pousmál krutým úsměvem, čekající, až mu Irina poskytne další výmluvu.
Možná Caius nerozuměl skutečným rodinným vztahům založených na lásce spíše než jen na lásce k moci. Možná přecenil sílu pomsty.
Irina trhla čelistí a vystřela ramena.
"Ne, nemám žádnou stížnost na vlky, nebo Cullenovy. Přišli jste sem dnes zničit nesmrtelné dítě. Nesmrtelné dítě neexistuje. Byla to moje chyba, a já za ni převezmu plnou odpovědnost. Ale Cullenovi jsou nevinní, a nemáte žádný důvod zde zůstávat. Je mi to moc líto, "řekla nám, a pak se obrátila tváří ke svědkům Volturiů. "Nestal se žádný zločin. Neexistuje žádný rozumný důvod, aby jste tady nadále zůstali."
Caius pozvedl ruku, když promluvil, a v ní měl podivný kovový předmět, vyřezávaný a ozdobený.
To byl signál. Ohlas byl tak rychlý, že jsme všichni překvapeně a zároveň nedůvěřivě zírali, že se to stalo. Než by mohl být čas k reakci, bylo po všem.
Tři vojáci Volturiových skočili dopředu a Irinu zcela zakryly jejich šedé pláště. Ve stejném okamžiku, hrozivý kovový skřípot práskl napříč mýtinou. Caius vklouzl do středu šedé tlačenice, šokující ječivý zvuk explodoval v překvapující stoupající sprchu jisker a jazyky ohně. Vojáci odskočili zpět z náhlého pekla, okamžitě se přesunuli na svá místa v dokonalé přímce gardy.
Caius stál sám vedle hořících pozůstatků Iriny, kovový předmět v jeho ruce stále vrhal tryskající tlusté plameny do hranice.
Se slabým kliknutím oheň tryskající s Caiovy ruky zmizel. A zalapání po dechu rozčeřilo skupinu svědků za Volturii.
Byli jsme příliš zděšeni, než abychom vydali nějaký zvuk vůbec. Jednou věcí bylo vědět, že
smrt přichází s nelítostnou, nezastavitelnou rychlostí, ale bylo něco jiného dívat se, jak se to stane.
Caius se chladně pousmál. "Teď převzala plnou odpovědnost za svůj skutek."
Jeho oči pohlédli na naše přední linie, rychle se dotkly Tanyiny a Katiny zmrazené podoby.
V té sekundě jsem pochopila, že Caius nikdy nepodceňovat vazby skutečné rodiny. Tohle byla zábava. Neočekával Irininu stížnost, on si přál její vzdor. Svou omluvu jejího zničení, aby vznítil násilí, které plnilo vzduch jako hustá, hořlavá mlha. Trefil se do černého.
V té sekundě jsem pochopila, že Caius nikdy nepodceňovat vazby skutečné rodiny. Tohle byla zábava. Neočekával Irininu stížnost, on si přál její vzdor. Svou omluvu jejího zničení, aby vznítil násilí, které plnilo vzduch jako hustá, hořlavá mlha. Trefil se do černého.
Toto mírové napjaté jednání se potácelo již více prekérně než slon na laně. Jakmile by začal boj, neexistoval by způsob, jak ho zastavit. Jenom by se stupňoval, dokud by jedna strana zcela nevyhynula. Naše strana. Caius to věděl.
Edward taky.
"Zastavte je!" zakřičel Edward, vyskočiv,
aby chňapl Tanyino rameno když se naklonila směrem vpřed k usmívajícímu se Caiovi s šíleným křikem čistého vzteku. Nemohla setřást Edwarda když měl Carlisle ruce obemknuté kolem jejího pasu.
"Je příliš pozdě na to, abys jí pomohla," zdůvodnil naléhavě, jak bojovala. "Nedávej mu, co chce!"
Kate bylo těžší udržet. Ječící beze slov stejně jako Tanya, se zlomila v prvním kroku k útoku, který by skončil smrtí nás všech. Rosalie k ní byla nejblíže, ale než ji mohla Rose znehybnit, Kate ji dala tak prudký šok, že Rose přimáčkl k zemi. Emmett chmatl Kate za rameno a hodil ji dolů, potom se jí zapřel kolenem do zad. Kate se mu válela pod nohama, vypadalo to, že ji nikdo nezastaví.
Garrett sebou mrštil po ní, čímž ji znovu přitloukl k zemi. Chytil jí ruce, uzamknul je kolem jejích zápěstí. Viděla jsem, jak mu křeč projela tělem když mu dala šok. Jeho oči se vyvrátily, ale jeho stisk to neuvolnilo.
"Zafrino," vykřikl Edward.
Oči Kate zůstali prázdné a její křik se změnil v nářek. Tanya se přestala prát.
"Vrať mi můj zrak," zasyčela Tanya.
Zoufale, ale se vší jemností jakou jsem zvládla, jsem přitáhla svůj štít ještě těsněji kolem jisker mých přátel, odloupla jsem jej pečlivě od Kate, zatímco jsem se snažila udržet ho kolem Garretta, vytvoříc tenkou kůži mezi nimi.
A pak Garrett znovu nabyl nad sebou vládu a opět držel Kate na sněhu.
"Když tě pustím, složíš mě znovu, Katie?" zašeptal.
V reakci zaprskala, stále mlátíc na slepo.
"Poslouchejte mě, Tanyo, Kate," řekl Carlisle tichým, ale intenzivním šeptem. "Pomsta jí nyní nepomůže. Irina by nechtěla, aby jste přišli o život tímto způsobem. Zamyslete se nad tím, co právě děláte. Pokud na ně zaútočíte, všichni zemřeme."
Tanyina ramena se shrbila žalem, a naklonila se ke Carlislovi pro podporu. Kate byla konečne nehybná. Carlisle a Garrett nadále utěšovali slovy příliš naléhavými, než aby zněli příjemně.
A moje pozornost se obrátila k tíze zírajících pohledů, které na nás tlačili v našem momentu chaosu. Koutkem oka, jsem viděla, že Edward a všichni ostatní kromě Carlisla a Garretta byly rovněž opět ve střehu.
Nejtěžší pohled patřil Caiovi, zíral s rozčilením a nevírou na Kate a Garretta ve sněhu. Aro taky pozoroval ty dva, nedůvěra byla nejsilnější emocí na jeho tváři. Věděl, co Kate dovede. Cítil její potenciál skrze Edwardovy myšlenky.
Pochopil, co se teď děje -viděl, že můj štít narostl v pevnost a jemnost daleko nad rámec toho, o čem Edward věděl, že dovedu? Nebo si myslel, že se Garrett naučil své vlastní formě imunity?
Stráže Volturiů již stály v disciplinovaném pozoru - byli přikrčeni dopředu, čekajíc na počátek protiúderu, okamžik, kdy je napadneme.
Za nimi, čtyřicet tři svědků sledovalo s velmi odlišnými výrazy ty, kteří odmítli vstoupit na mýtinu.
Zmatek se změnil v podezření. Bleskurychlé zničení Iriny
nimi všemi otřáslo. Jaký byl její zločin?
Bez okamžitého útoku, se kterým Caius počítal k odvrácení pozornosti od svého náhlého činu, zůstali svědci Volturiů před otázkou, co přesně se tady děje. Aro rychle pohlédl zpátky, když jsem se dívala, jeho tvář ho prozradila zábleskem mrzutosti. Jeho potřeba diváků těžce ztroskotala.
Slyšela jsem, jak k sobě Stefan a Vladimir šelestí v tichém veselí nad Arovými nepříjemnostmi.
Aro se zřejmě Rumuny nezabýval. Ale já jsem nevěřila tomu, že nás Volturiovi nechají na pokoji, jen aby zachránili svou reputaci. Když skončí s námi, jistě si za příští cíl vyberou své svědky. Cítila jsem divnou náhlou lítost s hromadou cizinců, které Volturiovy přivedli, aby se dívali, jak zemřeme. Demetri by je lovil až dokud by je nevyhubil taky.
Pro Jacoba a Renesmee, pro Alici a Jaspera, pro Alistaira, a pro tyto cizince, kteří nevědí, co je dnešek bude stát, Demetri musel zemřít.
Aro se lehce dotkl Caiova ramene. "Irina byla potrestána za křivé svědectví proti tomuto dítěti." Tak tohle byla jejich omluva. Pokračoval dál. "Možná bychom se měli vrátit k původní záležitosti?"
Caius se napřímil, a jeho výraz se nečitelně zakalil. Zíral dopředu, nevidoucí. Jeho obličej mi připomněl, zvláštní, osobu, která se právě dozvěděla, že byla degradována.
Aro se posunul vpřed, Renata, Felix, a Demetri automaticky s ním.
"Jen abychom byli důkladní," řekl, "Chtěl bych mluvit s několika ze svých svědků. Postupy, víte. " mávl přezíravě rukou.
Dvě věci se staly najednou. Caius zaměřil oči na Ara, a drobný krutý úsměv se mu vrátil. Edward zasyčel, jeho ruce se sevřeli v pěsti tak pevně, že vypadaly, jako by kosti v jeho kloubech měli prorazit diamantově tvrdou kůži.
Zoufale jsem se ho chtěla zeptat, co se děje, ale Aro byl dost blízko, aby slyšel i nejtišší dech. Viděla jsem, jak Carlisle úzkostlivě pohlédl na Edwardovu v tvář, a pak jeho vlastní tvář ztvrdla.
Zatímco se Caius pokoušel o neúčinná obvinění a nerozvážné pokusy o spuštění boje, Aro musel přijít s více efektivní strategií.
Aro se jako duch přenesl přes sníh, daleko na západní konec naší linie, asi deset yardů od Amun a Kebi. Vlci poblíž se zlostně naježili, ale drželi své pozice.
"Ah, Amune, můj jižní sousede!" řekl Aro vřele. "Je to už dávno, co jste mě navštívili."
Amon byl nehybný úzkostí, Kebi, jako socha o jeho boku. "Čas znamená málo, nikdy jsem nepochopil jeho význam," řekl Amun nehybnými rty.
"Taky pravda," souhlasil Aro. "Ale možná jsi měl jiný důvod, abys zůstal dál?"
Amun neřekl nic.
"Může být strašně náročné na čas - organizovat nově příchozí do klanu. Já to dobře vím! Jsem vděčný, že máme okolnosti, abych se vypořádal s nudou. Jsem rád, že vaše nové přírůstky zapadly tak dobře. Bylo by úžasné, kdybych byl představen. Jsem si jist, že jsi mě brzy chtěl navštívit. "
"Pochopitelně," řekl Amun, tónem tak necitlivým, že to nebylo nemožné zjistit, zda je v jeho souhlasu strach či sarkasmus.
"No, a teď jsme všichni spolu! Není to krásné? "
Amun přikývl, jeho tvář prázdná.
"Ale důvod vaší přítomnosti zde není tak příjemný, bohužel. Carlisle vás vyzval, abyste svědčili? "
"Ano."
"A co pro něj dosvědčíte?"
Amun mluvil se stejně studeným nedostatkem emocí. "Na požádání jsem pozoroval dítě. Bylo téměř okamžitě zřejmé, že se nejedná o nesmrtelné dítě-"
"Možná bychom měli definovat naši terminologii," přerušil ho Aro, "nyní se zdá, že máme novou klasifikaci. Nesmrtelným dítětem, samozřejmě myslíš lidské dítě, které bylo pokousáno, a tak přeměněno v upíra. "
"Ano, to je to, co mám na mysli."
"Co jiného jsi na dítěti pozoroval?"
"Ty samé věci, které jsi již jistě viděl v Edwardově mysli. To, že dítě je biologicky jeho. To, že roste. To, že se učí. "
"Ano, ano," řekl Aro, jen s náznakem netrpělivosti ve svém jinak přívětivém tónu. "Ale konkrétně za těch pár týdnů co jste tady, co jsi viděl?"
Amun svraštil čelo. "To, že roste ... rychle."
Aro se usmál. "A myslíš si, že by ji mělo být umožněno žít?"
Zasyčení uniklo přes mé rty, a nebyla jsem sama. Polovina upírů v naší linii byla ozvěnou mého protestu. Zvuk bylo tiché zuřivé syčení visící ve vzduchu. Napříč přes louku, pár svědků Volturiových vydalo stejný zvuk. Edward ukročil zpět a zbylou ruku omotal kolem mého zápěstí.
Aro se za zvukem neotočil, ale Amun se ztěžka ohlédl.
"Nepřišel jsem, abych soudil" prohlásil dvojznačně.
Aro se lehce usmál. "Jenom tvůj názor."
Amunova čelist se vyhladila. "Nevidím ohrožení v dítěti. Učí se, dokonce rychleji než roste. "
Aro přikývl, zvažujíc. Po chvíli se odvrátil.
"Aro?" zavolal Amun.
Aro zavířil zpět. "Ano, příteli?"
"Podal jsem své svědectví. Nemám zde žádný další zájem na této věci. Moje družka a já bychom rádi odešli. "
Aro se vřele usmál. "Pochopitelně. Jsem tak rád, že jsme si mohli trochu promluvit. A jsem si jist, že se navzájem opět brzy uvidíme. "
Amunovy rty byly pevnou linkou, když jednou přikývl, rozeznávajíc hrozbu. Dotkl se Kebina ramene, a pak, oba rychle odběhli k jižnímu okraji louky a zmizeli mezi stromy. Věděla jsem, že se hodně dlouho nezastaví.
Aro klouzal zpět podél naší linie na východ, jeho stráže nervózně postávali. Zastavil se před Siobhaninou masivní postavou.
"Ahoj, drahoušku Siobhan. Ty jsi stejně krásná jako vždycky. "
Siobhan naklonila hlavu, čekajíc.
"A ty?" Zeptal se. "Mohla bys odpovědět na mé dotazy stejně jako Amun?"
"Ano," řekla Siobhan. "Ale já bych snad ještě trochu přidala. Renesmee chápe omezení. Není nebezpečím pro lidi-hodí se k nim lépe než my. Nepředstavuje žádné nebezpečí prozrazení. "
"Nevíš o žádném? " zeptal se Aro střízlivě.
Edward zavrčel, tichý rostoucí zvuk v jeho hrdle.
Caiovy zatažené rudé oči zjasněli.
Renata se starostlivě naklonila k pánovi.
A Garrett uvolnil Kate, udělal krok vpřed opomíjejíc Katinu ruku, když se tentokrát snažila zachytit ona jeho.
Siobhan pomalu odpověděla: "Myslím, že vám nerozumím."
Aro se lehce odsunul, nenuceně, ale směrem ke zbytku své gardy. Renata, Felix, a Demetri byli blíž než jeho stín.
"Nebyl porušen žádný zákon," řekl Aro usmiřujícím hlasem, ale každý z nás mohl slyšet, že výhrady se blíží. Bojovala jsem zase se vztekem, který se snažil vymoci si cestu mým krkem, vrčela jsem vzdorem. Vymrštila jsem prchlivost do svého štítu, zahušťujíc ho, aby se ujistila, že jsou všichni chráněni.
"Žádný porušený zákon," opakoval Aro. "Nicméně, skutečně neexistuje nebezpečí? Ne " zlehka potřásl hlavou. "To je jiná otázka."
Jedinou odpovědí bylo ztuhnutí již tak napjatých nervů, a Maggie, na okraji naší skupiny bojovníků, třepetající hlavou pomalým hněvem.
Aro přemýšlivě vykročil, vypadal jako kdyby raději plaval než se dotkl nohou země. Všimla jsem si, že každý kousek ho nesl blíže pod ochranu jeho strážců.
"Ona je unikátní ... naprosto, nemožně unikátní. Jakým mrháním by bylo zničit něco tak nádherného. Zvláště, když jsme se mohli dozvědět tolik. . . " Povzdechl, jako by nebyl ochoten pokračovat. "Ale je tu nebezpečí, nebezpečí, které jednoduše nelze ignorovat."
Nikdo mu neodpověděl. Bylo mrtvé ticho, jak pokračoval v monologu, který zněl, jako kdyby ho vedl sám k sobě.
"Jak ironické je, že jak lidi postupovali, jak jejich víra v oblast vědy rostla a získávala kontrolu nad jejich světem, tím více nás to od objevů osvobozovalo. Přesto, jak jsme ztráceli stále více zábran, při jejich nevíře v nadpřirozeno, stali se dostatečně silní svými technologiemi, že pokud by chtěli, ve skutečnosti by mohli pro nás představovat hrozbu, dokonce i zničit některé z nás.
"Tisíce a tisíce let, bylo naše tajemství spíše otázkou pohodlí, snadnosti, než skutečné bezpečnosti. Toto poslední syrové, rozhněvané století, zrodilo zbraně s takovou mocí, že ohrožují i nesmrtelné. Nyní naše postavení jako pouhého mýtu, nás ve skutečnosti chrání před těmito slabými tvory, které lovíme."
"Toto úžasné dítě"-zpustil ruku dlaní dolů, jako kdyby jí chtěl spočinout na Renesmee, i když byl čtyřicet yardů od ní, znovu téměř u formace Volturiů - "pokud bychom mohli rozpoznat její potenciál-vím s naprostou jistotou, že by měla navždy zůstat zahalená do temnoty, která chrání nás. Ale nevíme nic o tom, co se z ním stane! Její vlastní rodiče jsou sužováni obavami o její budoucnost. Nemůžeme vědět, co z ní vyroste. " Odmlčel se, hledíc nejprve na naše svědky, pak, záměrně, na své vlastní. Jeho hlas napodobňoval dobrý tón, který roztrhl jeho slova.
Stále hledíc na vlastní svědky, promluvil znovu. "Jenom známé je bezpečné. Pouze známé je snesitelné. Neznámé je ... zranitelné. "
Caiuv úsměv se zle rozšířil.
"Přeháníš, Aro," řekl Carlisle drsným hlasem.
"Klid, příteli." Aro se usmíval, jeho tvář vlídnější, jeho hlas jemnější, než kdy předtím. "Neukvapujme se. Podívejme se na to ze všech stran. "
"Mohu nabídnout stranu, kterou je třeba zvážit?" Garrett požádal vyšším tónem, přičemž udělal krok vpřed.
"Nomáde", řekl Aro, přikyvujíc na souhlas.
Garrettova tvář se vyhladila. Jeho oči se zaměřily na schovanou masu na konci louky, a promluvil přímo k svědkům Volturiů.
"Mohu nabídnout stranu, kterou je třeba zvážit?" Garrett požádal vyšším tónem, přičemž udělal krok vpřed.
"Nomáde", řekl Aro, přikyvujíc na souhlas.
Garrettova tvář se vyhladila. Jeho oči se zaměřily na schovanou masu na konci louky, a promluvil přímo k svědkům Volturiů.
"Přišel jsem na žádost Carlisla, jako ostatní, abych svědčil," řekl. "To jistě již není nutné, s ohledem na dítě. Všichni jsme viděli, čím je."
"Zůstal jsem, abych dosvědčil něco jiného. Vy. "Píchl prstem směrem k ostražitým upírům. "Dva z vás jsem znal-Makenna, Charles - a vidím tady mnohé z vás, kteří putují, toulají se stejně jako já. Nezpovídáte se nikomu. Zamyslete se pečlivě nad tím, co vám teď řeknu."
"Tito Starší dnes nepřišli kvůli spravedlnosti, jak vám řekli. Máme podezření, které teď bylo prokázáno. Přišli, uvedeni v omyl, avšak s platnou výmluvou pro svoji akci. Blízkost nyní jako křehká, hledají výmluvy, aby pokračovali ve své misi pravdy. Jste svědky toho, jak se snaží najít důvody pro jejich skutečný záměr-zničit tuto rodinu tady. "Ukázal směrem ke Carlislovi a Tanye.
"Přišli vymazat to, co vnímají jako konkurenci. Možná, stejně jako já, se díváte na tento klan se zlatýma očima a divíte se. Je těžké pochopit je, to je pravda. Ale Starší se podívali a uviděli něco jiného, než jejich podivnou volbu. Uviděli moc."
"Mohu dosvědčit pouta v této rodině - říkám rodina ne klan. Tito podivní zlatoocí, popírají svou vlastní přirozenost. Ale nenalezli na oplátku něco, co stojí za víc, možná, než pouhé ukojení touhy? Já jsem udělal malou studii v době, kterou jsem zde strávil, a zdá se mi, že podstatou těchto intenzivních rodinných vazeb - které jim to vůbec umožňují -je mírumilovný charakter tohoto života v oběti. Neexistuje zde žádná agrese, jakou jsme všichni viděli u velkých jižních klanů, které rostly a mizeli tak rychle, v jejich volně žijících panstvích. Neexistuje zde žádná touha po nadvládě. A Aro to ví lépe než já. "
Dívala jsem se na Arovu tvář, když ho Garrettova slova odsoudila, napjatě čekajíc na nějakou reakci. Ale Arova tvář byla pouze zdvořile potěšená, jako by čekal dokud si rozhněvané dítě uvědomí, že nikdo nevěnuje pozornost jeho teatrálnosti.
"Carlisle nás všechny ujistil, než nám řekl, co se blíží, že nás sem nezavolal bojovat. Tito svědkové "- Garrett ukázal na Siobhan a Liama-" souhlasili, že předloží důkazy a svou přítomností zpomalí postup Volturiů tak, aby Carlisle dostal šanci, předvést svůj případ."
"Ale někteří z nás se divili "-jeho oči blýskli na Eleazarovu tvář-", pokud má Carlisle pravdu na své straně, stačilo by to, aby zastavil takzvanou spravedlnost? Jsou zde Volturiovi k ochraně bezpečnosti našich tajemství, anebo aby chránili své vlastní zájmy? Přišli, aby zničili nelegální stvoření, nebo způsob života? Může je uspokojit, když se nebezpečí ukáže být jen nedorozuměním? Nebo budou tlačit na výsledek, aniž by měli spravedlivou omluvu?
"Máme odpovědi na všechny tyto otázky. Slyšeli jsme to v Arových lžích - máme jednu s darem, který s jistotou rozezná takové věci - a vidíme to nyní v Caiově nedočkavém úsměvu. Jejich garda je jen nesmyslná zbraň, nástroj, kterým jejich velitelé slídí po nadvládě.
"Takže teď je tady více otázek, otázek, které musíte zodpovědět vy. Kdo vám vládne, nomádi? Zodpovídáte se někomu kromě sebe sama? Jste volní, aby jste si zvolili cestu, nebo budou Volturiovi rozhodovat, jak budete žít?"
"Přišel jsem svědčit. Zůstal jsem bojovat. Volturiovy nezajímá nic než smrt dítěte. Budou usilovat o smrt naší svobodné vůle. "
Pak se obrátil tváří v tvář Starším. "Tak pojďte, říkám já! Nechci již slyšet žádné další lživé zdůvodnění. Buďte upřímní ve svých motivech, jak my budeme upřímní ve svých. Budeme bránit svou svobodu. Zaútočte nebo ne. Zvolte si nyní, a ať tito svědci vidí o co tady skutečně jde. "
Ještě jednou se podíval na svědky Volturiů, jeho oči zkoušeli každou tvář. Moc jeho slov byla patrna v jejich výrazu.
"Můžete zvážit, jestli se k nám připojíte. Pokud si myslíte, že vás Volturiovi nechají žít, aby jste mohli vyprávět tento příběh, mýlíte se. Můžeme být všichni zničeni "- pokrčil rameny," ale pak znovu, možná ne. Možná, že jsme na vyšší úrovni, než jakou znají oni. Snad Volturiovi konečně dostanou svůj boj. Slibuji vám toto, že když - pokud padneme my, vy taky. "
Na závěr svého horoucího projevu ukročil zpátky ke Kate a pak se posunul vpřed - napůl přikrčen, připraven k útoku.
Aro se usmál. "Moc hezká řeč, můj revoluční příteli."
Garrett zůstal nakročen k útoku. "Revoluční"? zavrčel. "Proti komu rozdmýchávám revoluci, mohu-li se zeptat? Jsi můj král? Mám ti taky říkat pane, jako tvá podlézavá stráž? "
"Klid, Garrette," řek shovívavě Aro."Chtěl jsem se jenom zmínit o době tvého zrození. Stále vlastenec, vidím. "
Garrett hleděl zuřivě zpět.
"Nechte nás zeptat se našich svědků," navrhl Aro. "Nechte nás vyslyšet jejich myšlenky, než se rozhodneme. Řekněte nám, přátelé "-obrátil se nedbale zády k nám, pohybujíc se na několik yardů směrem k jeho mase nervózních pozorovatelů postávajících nyní blíže k okraji lesa-" Co si myslíte o tomhle všem? Mohu vás ujistit, že dítě není to, čeho jsme se obávali. Máme riskovat a nechat dítě žít? Máme vystavit náš svět v ohrožení, aby se zachovala jejich rodina neporušená? Nebo má svědomitý Garrett pravdu? Přidáte se k nim v boji proti našemu náhlému hledání nadvlády"?
Svědci čelili jeho upřenému pohledu s opatrnými obličeji. Jedna malá černovlasá žena se krátce podívala na plavého muže po svém boku.
"Jsou toto naše jediné možnosti?" Zeptala se náhle, dívajíc se zpátky na Ara. "Souhlasit s vámi, nebo bojovat proti vám?"
"Samozřejmě, že ne, nejvíce okouzlující Makenno," řekl
Aro, předstírajíc zděšení, že někdo mohl přijít k takovému závěru. "Můžete v klidu odejít, samozřejmě, jako to udělal Amun, i když nesouhlasíte s rozhodnutím rady."
Makenna se znovu podívala na druhovu tvář, a on přikývl.
"Nepřišli jsme sem bojovat." Odmlčela se, vydechla a pak řekla: "Přišli jsme sem svědčit. A naše svědectví je, že tato rodina je nevinná. Vše, co řekl Garrett, je pravda. "
"Aha," řekl smutně Aro. "Lituji, že nás vidíte tímto způsobem. Ale taková už je povaha naší práce. "
"To není to, co vidím, ale to, co cítím," promluvil Makennin blonďatý druh vysokým, nervózním hlasem. Pohlédl na Garretta. "Garrett řekl, že mají způsoby, jak rozeznat lež. Já taky vím, rozeznám, kdy slyším pravdu, a kdy ne." S děsem v očích se pohnul blíže k družce, čekajíc na Arovu reakci.
"Neboj se nás, příteli Charlesi. Nepochybuji o tom, že skutečně věříš tomu, co vlastenec říká, "Aro se lehce uchechtl, a Charles přimhouřil oči.
"To je naše svědectví," řekla Makenna. "Nyní odcházíme."
Ona a Charles pomalu couvali, neotočili se dokud nezmizeli z dohledu mez stromy. Jeden další cizinec začal ustupovat stejnou cestou, pak další tři se vrhli za ním.
Hodnotila jsem třicet sedm upírů, co zůstalo. Několik z nich vypadalo příliš zmateně, aby učinili rozhodnutí. Ale většina z nich si až příliš byla vědoma toho, jaký směr nabrala tato konfrontace. Tušila jsem, že se vzdali náskoku, protože věděli, kdo by po nich šel.
Já si byla jistá, že Aro viděl totéž co já. Odvrátil se, odcházejíc zpět ke své stráži odměřeným krokem. Zastavil se před nimi a řekl jim jasným hlasem.
"Je jich víc, mí nejdražší," řekl. "Nemůžeme očekávat žádnou vnější pomoc. Měli bychom opustit tuto otázku nerozhodnutou, abychom zachránili sami sebe? "
"Ne, mistře," zašeptali unisono.
"Stojí ochrana našeho světa za možnou ztráta některých z nás?"
"Ano," vydechli. "My se nebojíme."
Aro se usmál a obrátil se ke svým černým společníkům.
"Bratři," řekl zasmušile Aro, "je tady mnoho ke zvážení."
"Poraďme se," řekl netrpělivě Caius.
"Poraďme se," opakoval Marcus lhostejným tónem.
Aro se opět obrátil zády k nám, čelem k ostatním Starším. Spojili ruce, aby vytvořily černý trojúhelník.
Jakmile se Arova pozornost rozptýlila v tiché poradě, další dva z jejích svědků tiše zmizeli v lese. Doufala jsem, pro jejich dobro, že byli rychlí.
To je ono. Pečlivě jsem Renesmee uvolnila ruce od krku.
"Pamatuješ si, co jsem ti říkala?"
Slzy se vynořili z jejich očí, ale přikývla. "Miluju tě," zašeptala.
Edward nás pozoroval, topasové očí rozšířené. Jacob na nás z rohu zíral velkýma tmavýma očima.
"Já tebe taky," řekla jsem, a pak jsem se dotkla jejího medailónku. "Více než můj vlastní život." Políbila jsem jí čelo.
Jacob těžce zakňoural.
Natáhla jsem se na špičky a zašeptala mu do ucha. "Počkej, dokud nebudou zcela rozptýlení, pak s ní uteč. Jděte co nejdál od tohoto místa jak jen to půjde. Když se dostanete jak nejdál to půjde pěšky, ona má to, co vás dostane do vzduchu."
Edwardova a Jacobova tvář byly téměř identické masky hrůzy, a to navzdory skutečnosti, že jeden z nich byl zvíře.
Renesmee se natáhla k Edwardovi, a on si ji vzal do náručí. Navzájem se pevně objali.
"To je to, co jsi přede mnou tajila?" zašeptal nad její hlavu.
"Před Arem," vydechla jsem.
"Alice?"
Přikývla jsem.
Jeho tvář se zkroutila pochopením a bolestí. Byl tohle ten výraz, který jsem měla ve tváři, když jsem si spojila Alicina vodítka?
Jacob tiše vrčel, tiché skřípění, nepřerušované téměř jako předení. Kožich měl naježený a jeho zuby obnažené.
Edward políbil Renesmee na čelo a na obě její tváře, pak ji zvedl Jacobovi na ramena. Míhala se mu nepokojně na zádech, snažíc se najít si místo s hrstí plnou jeho kůže, a sama snadno zapadla do hlubiny mezi jeho mohutné lopatky.
Jacob se obrátil ke mě, jeho výmluvné oči plné trápení, hřímající vrčení stále rostlo v jeho hrudi.
"Jsi jediný, komu v tomto můžeme věřit," zamumlala jsem k němu. "Pokud bys ji tak moc nemiloval, nikdy bys to nesnesl. Já vím, že ji dokážeš ochránit, Jacobe. "
Znovu zakňoural, a sklonil hlavu, aby mi ji položil na rameno.
"Já vím," zašeptala jsem. "Já tebe taky, Jaku. Vždy budeš můj nejlepší přítel. "
A slza velikosti baseballového míčku se převalila pod jeho oko.
Edward sklonil hlavu proti stejnému ramenu, kam vysadil Renesmee. "Sbohem, Jacobe, můj bratře ... můj synu."
Ostatní nevěnovali pozornost scéně loučení. Jejich oči byly zaměřené na tichý černý trojúhelník, ale mohla jsem říct, že poslouchali.
"Není tedy žádná naděje?" zašeptal Carlisle. V jeho hlase nebyl strach. Stačí odhodlání a souhlas.
"Absolutní naděje," zamumlala jsem zpět. Mohla by to být pravda, řekla jsem si sama pro sebe. "Já znám jenom svůj vlastní osud."
Edward vzal mou ruku. On věděl, že se jej to týká. Když jsem řekla můj osud, nebylo pochyb o tom, že jsem myslela nás dva. Byli jsme dvě poloviny celku.
Esmein dech chrčel za mnou. Šla kolem nás dotýkajíc se našich tváří, jak nás míjela, došla ke Carlislovi a chytila ho za ruku.
Najednou jsme byli obklopeni šeptanými sbohem a miluji tě.
"Pokud to přežijeme," šeptal Garrett Kate, "Půjdu za tebou kamkoliv, ženská."
"Teď mi to řekne," zamumlala.
Rosalie a Emmett se rychle, ale vášnivě políbili.
Tia něžně pohladila Benjaminovu tvář. Pousmál se vesele zpět, chytl ji za ruku a přiložil si ji ke tváři.
Neviděla jsem všechny projevy lásky a bolesti. Byla jsem rozptýlena náhlým třepetáním tlaku zvenčí proti mému štítu. Nemohla jsem říct, odkud to přišlo, ale měla jsem pocit, jako by to byla zaměřeno na okraj naší skupiny, na Siobhan a Liam obzvlášť. Nátlak neudělal škody a pak zmizel.
V němé tiché formaci radících se Starších nedošlo k žádné změně. Ale možná to byl nějaký signál, který jsem promeškala.
"Připravte se," zašeptala jsem ostatním. "Začíná to."
38.Síla
"Chelsea se snaží prolomit naše vazby," zašeptal Edward. "Ale nemůže je najít. Necítí nás zde. . . . "Jeho oči střihli ke mně. "To děláš ty?"
Ponuře jsem se na něj usmála. "To vše dělám já."
Edward se náhle ode mne odtáhl, ruce natáhl ke Carlislovi. Současně jsem ucítila mnohem silnější rýpnutí do štítu, v místech kde starostlivě ovíjel Carlislovo světlo. Nebylo to bolestivé, ale nebylo to ani příjemné.
"Carlisle? Jsi v pořádku? "zalapal Edward zběsile po dechu.
"Ano. Proč? "
"Jane," odpověděl Edward.
V okamžiku, kdy vyslovil její jméno, tucet mířených útoků v sekundě
praštilo, po celém elastickém štítu, jejichž cílem bylo dvanáct různých světlých bodů. Napjala jsem se a ujistila, že štít je nepoškozený. Nevypadalo to, že Jane bude schopna ho prorazit. Pohlédla jsem rychle kolem, všichni v pohodě.
"Neuvěřitelné," Řekl Edward.
"Proč nepočkají na rozhodnutí?" zasyčela Tanya.
"Běžný postup," odpověděl Edward prudce. " obvykle znehybní ty co jsou souzeni, aby nemohli uniknout."
Podívala jsem se křížem na Jane, která zírala na naši skupinu se zuřivou nevírou. Byla jsem si docela jistá, že kromě mě nikdy neviděla nikoho kdo by ustál její žhavý útok.
Pravděpodobně to nebylo velmi zralé. Ale vypočítala jsem si, že Arovi by trvalo přibližně kolem půl vteřiny kým by uhodl-pokud tomu ještě tak nebylo- že můj štít byl mnohem silnější než Edward věděl;
stejně jsem již měla velký cíl na čele a opravdu nemělo smysl zachovávat utajení o rozsahu toho co dovedu. Tak jsem se zašklebila obrovským, samolibým úsměvem přímo na Jane.
Přimhouřila oči a pocítila jsem další bodnutí tlaku, tentokrát směrovaného přímo na mne.
Roztáhla jsem rty víc, ukazujíc zuby.
Jane vypustila jeden vysoký rozzlobený výkřik. Každý poskočil, i disciplinovaní strážci. Všichni kromě Starých, kteří jenom vzhlédli od své porady. Její dvojče ji chňaplo za ruku jak se přikrčila ke skoku.
Rumuni začali bublat temným očekáváním.
"Říkal jsem ti, že tohle byl náš čas," řekl Vladimír Stefanovi.
"Jen se podívej do čarodějčiny tváře," Stefan se radostně zasmál.
Alec poplácal sestra konejšivě po paži, a pak ji vzal pod rameno. Otočil se k nám tváří dokonale hladkou, zcela andělskou.
Čekala jsem na nějaký tlak, nějaké znamení jeho útoku, ale necítila jsem nic. Pokračoval v civění našim směrem, jeho hezký obličej vyrovnaný. Útočil? Snažil se dostat přes můj štít? Byla jsem jediná, kdo ho mohl ještě vidět? Sevřela jsem Edwardovi ruku.
"Jsi v pořádku?" zeptala jsem se přidušeně.
"Ano," zašeptal.
"Alec to zkouší?"
Edward přikývl. "Jeho dar je pomalejší, než Janin. Plíží se. Dotkne se nás za pár sekund. "
Teď když jsem věděla po čem se dívat jsem ho již viděla.
Zvláštní čistá mlha, se vynořila přes sníh, proti bílé téměř neviditelná. Připomnělo mi to fatamorgánu-mírné zkroucení pohledu a náznak lesku. Vytlačila jsem můj štít přes Carlisla a zbytek přední linie, ve strachu mít plazivý opar příliš blízko, když to udeřilo. Co když se vkradl přímo skrz moji nehmotnou ochranu? Neměli bychom utíkat?
A tiché hřímání mumlalo při zemi pod našima nohama, a poryv větru rozfoukal sníh do náhlé plískanice mezi naší pozicí a Volturiovými. Benjamin musel vidět plíživou hrozbu taky, a nyní se snažil rozfoukat mlhu daleko od nás. Ve sněhu bylo snadné zjistit, kde uhodil vítr, mlha ale nereagovala žádným způsobem. Bylo to jako pokoušet se neškodně odfouknout stín, stín byl imunní.
Trojúhelníkové formace Starých se konečně rozpadla, když se s drásajícím povzdechem, rozevřela hluboká, úzká klikatá puklina napříč celou mýtinou. Země se na moment otřásala pod mýma nohama. Sněhový závěj se propadl do díry, ale mlha přeskočila přímo skrz, nedotčená gravitací, jak to bylo s větrem.
Aro a Caius sledovali otevření země s rozšířenýma očima. Marcus vypadal ve stejném směru bez emocí.
Nemluvili, ale taky čekali kým se mlha přiblíží k nám. Vítr zaječel hlasitěji, ale nezměnil její směr. Nyní se usmívala Jane.
A pak mlha narazila do zdi.
Pocítila jsem její chuť hned, jakmile se dotkla mého štítu-měla hustou, sladkou, nasládlou příchuť. Nejasně mi to připomnělo znecitlivění jazyku Novocainem.
Mlha se stočila směrem nahoru, hledajíc průlom, oslabení. Nenalezla žádné. Prsty hledajícího oparu se stočili směrem nahoru a kolem, ve snaze najít cestu, a v tomto procesu ilustrujíc udivující velikost ochranného obrazce.
Slyšela jsem prudké výdechy z obou stran Benjaminovy rokle.
"Výborně, Bello!" povzbuzoval Benjamin tichým hlasem.
Můj úsměv se vrátil.
Viděla jsem Aleca přimhouřit oči, s prvními pochybnostmi ve tváři, když jeho mlha neškodně kroužila kolem okraje mého štítu.
A pak jsem věděla, že bych to mohla být já. Je zřejmé, že budu prioritou číslo jedna- první, kdo zemře, ale kým vydržím, byli jsme Volturiům rovnocennými soupeři. Stále jsme měli Benjamina a Zafrinu; oni neměli nadpřirozenou pomoc vůbec. Kým vydržím.
"Budu se muset soustředit," šeptala jsem Edwardovi. "Když dojde k těsnému boji, bude těžší udržet štít kolem správných lidí."
"Budu je držet mimo vás."
"Ne. Musíte dostat Demetriho. Zafrina udrží. "
Zafrina slavnostně přikývla. "Žádný z nich se téhle mladé nedotkne," slíbila Edwardovi.
"Chtěla bych jít po Jane a Alecovi sama, ale můžu udělat více zde."
"Jane je moje," zasyčela Kate. " potřebuje ochutnat svoji vlastní medicínu."
"A Alec mi dluží mnoho lidských životů, ale já se spokojím s jeho" zavrčel Vladimir z druhé strany. "Je můj."
"Chci jen Caie," řekla Tanya vyrovnaně.
Ostatní začali soupeřit o rozdělení, ale byli rychle přerušeni.
Aro, klidně hledíc na Alecovu neúčinnou mlhu, konečně promluvil.
"Než budeme hlasovat," začal.
Potřásla jsem
zlostně hlavou. Byla jsem unavená z této šarády. Krvežíznivost ve mně znovu vzplála, a já litovala, že budu ostatním více platná stojící v klidu. Chtěla jsem bojovat.
"Dovolte mi připomenout vám," Aro pokračoval, "a to bez ohledu na rozhodnutí Rady, tady nemusí dojít k žádnému násilí."
Edward zavrčel temným smíchem.
Aro na něj smutně zíral. "Bude politováníhodným mrháním ztratit kteréhokoli z vás. Ale tebe a tvoji novorozenou družku především, mladý Edwarde. Volturiovi by mnohé z vás rádi přivítali do svých řad. Bella, Benjamin, Zafrina, Kate. Je před vámi mnoho možností. Zvažte je. "
Chelsea ve snaze rozkolísat nás nemohoucně zatřepetala proti mému štítu. Aro jen metal pohledem po našich tvrdých očích, hledajíc náznak zaváhání. Z jeho výrazu, nenalezl žádné.
Věděla jsem, že byl zoufalý, aby udržel Edwarda a mně a uvěznil nás tak, jak doufal, aby zotročil Alici. Ale tento
boj byl příliš velký. Nevyhraje když budu žít. Byla jsem vášnivě ráda, že jsem tak silná, že jsem mu nedala možnost nezabít mně.
"Tedy hlasujme," řekl s očividnou nechutí.
Caius promluvil s dychtivým spěchem. "Dítě je velká neznámá. Neexistuje žádný důvod povolit existenci takového rizika. Musí být zničeno, spolu se všemi, kteří je chrání." pousmál se v očekávání.
Bojoval jsem s výkřikem vzdoru v odpovědi na jeho krutý úšklebek.
Marcus pozvedl své
necitelné oči, zdánlivě dívajíc se skrze nás, jak hlasoval.
"Já nevidím žádné bezprostřední nebezpečí. Dítě je pro teď dostatečně bezpečné. Vždy to můžeme později přehodnotit. Odejděme v pokoji."Jeho hlas byl dokonce šeptavější než jeho měkoučké povzdechnutí jeho bratra
Žádný člen gardy neuvolnil svou pozici při jeho nesouhlasných slovech. Caius je předjímající škleb se nezmenšil. Bylo to jako kdyby Marcus nepromluvil vůbec.
"musíme hlasovat, jak se zdá," uvažoval Aro.
Náhle Edward ztuhl po mém boku. "Ano!" zasyčel.
Riskovala jsem pohled na něj. Jeho obličej zářil výrazem triumfu, který jsem nedokázala pochopit- byl to výraz který mohl mít anděl zkázy, zatímco by pálil svět. Krásný a děsivý.
Garda reagovala tichým mumláním.
"Aro?" zavolal Edward, téměř křičel, nepokryté vítězství v jeho hlase.
Aro na sekundu zaváhal, opatrně hodnotíc tuto novou náladu, než mu odpověděl. "Ano, Edwarde? Máš něco dalšího ...? "
"Možná," řekl Edward příjemně, ovládajíc své nevysvětlitelné vzrušení. "Za prvé, pokud bych mohl objasnit jeden bod?"
"Jistě," řekl Aro, pozvedl obočí, v jeho tónu nebylo nic než zdvořilý zájem. Stiskla jsem zuby, Aro nebyl nikdy nebezpečnější, než když byl milostivý.
"Nebezpečí které vám hrozí od mojí dcery pramení výhradně z naší neschopnosti odhadnout, jak se bude vyvíjet? To je jádro věci? "
"Ano, příteli Edwarde," souhlasil Aro. "Pokud bychom mohli být pozitivní ... být si jisti, že jak bude růst, bude moci zůstat ukrytá před lidským světem-neohrozí bezpečnost našeho utajení. . . "odmlčel se, krčíc rameny.
"Takže, pokud by byl nějaký způsob jak si být jisti," navrhl Edward, "přesně tím, co se stane ... pak by nebylo nutné se radit vůbec?"
"Kdyby byl nějaký způsob, jak si být naprosto jisti," Aro souhlasil, jeho měkoučký pronikavý hlas byl něco hlasitější. Nevěděl, kam Edward směřuje. Ani já ne. "Pak, ano, nebylo by co prodiskutovávat."
"A budeme sdílet mír, zase jednou jako dobří přátelé?" zeptal se Edward s náznakem ironie.
Ještě hlasitěji. "Pochopitelně, můj mladý příteli. Nic by mě netěšilo víc. "
Edward se radostně pochechtával. "Tak mám co nabídnout."
Aro přimhouřil oči. "Ona je naprosto unikátní. Její budoucnost může být pouze tušena. "
"Není naprosto unikátní," nesouhlasil Edward. "Vzácná, to určitě, ale není jediná svého druhu."
Bojovala jsem se šokem, náhlé pružení naděje na život, až hrozilo že mě vyruší. Neduživá mlha stále kroužila kolem okraje mého štítu. A jak jsem bojovala o soustředění, znovu jsem cítila ostrý, bodavý tlak proti mé ochraně.
"Aro požádal bys Jane aby přestala útočit na moji ženu?" požádal Edward zdvořile. "Pořád probíráme důkazy."
Aro pozvedl jednu ruku. "Klid, mí drazí. Nechte nás vyslyšet ho. "
Tlak zmizel. Jane na mě vycenila zuby, já si nemohla pomoct abych se nekřenila zpět na ni.
"Proč se k nám nepřipojíte, Alice?" zavolal Edward hlasitě.
"Alice," zašeptal Esme v šoku.
Alice!
Alice, Alice, Alice!
"Alice!" "Alice!" Jiné hlasy mumlali kolem mě.
"Alice", vydechl Aro.
Rostla ve mne úleva a násilná radost. Celou svoji vůlí jsem držela šít tam kde byl. Alecova mlha stále zkoušela, hledajíc slabinu-Jane by viděla, kdybych měla díry..
A pak jsem slyšela jak běží přes les, letíc, zkracujíc vzdálenost tak rychle jak jen to šlo.
Obě strany byly nehybné v očekávání. Svědkové Volturiů se mračili v čerstvém zmatku.
Pak Alice vtančila z jihozápadu na mýtinu, a cítila jsem se jak mě blaženost z toho že opět vidím její tvář může srazit na kolena. Jasper byl pouze několik palců za ní, jeho ostrý zrak nelítostný. Hned za nimi běželi tři cizinci; první byla vysoká, svalnatá žena s volně vlajícími tmavými vlasy-zjevně Kachiri. Měla stejné protáhlé končetiny a vlastnosti jako ostatní Amazonky, v jejím případě ještě výraznější.
Další byla malá olivová upírka s cop dlouhými černými vlasy v copu poskakujícím na zádech. Její hluboké rudé oči poletovali nervózně kolem konfrontace před ní.
A poslední byl mladý muž ... neběžel tak docela rychle, ani tak plynule. Jeho kůže měla nemožně bohatý odstín tmavě hnědé. Jeho ostražité oči obsáhli celé shromáždění, a měli barvu teplého týkového dřeva. Jeho vlasy byly černé a taky spletené, stejně jako ženské, i když ne tak dlouhé. Byl krásný.
Jak se k nám blížil, sledujícím zástupem proběhla nová vlna zvuků-zvuk dalšího srdečního tepu, zrychleného vypětím.
Alice lehce přeskočila přes hrany pohlcující mlhy dorážející na můj štít a vlníc se došla k Edwardovi. Natáhla jsem k ní ruku, Edward, Esme a Carlisle taky. Nebyl čas na žádné další vítání. Jasper a ostatní ji následovali přes ochranný štít.
Všichni členové gardy sledovali, se spekulací v očích, jak ti co právě přišli bez potíží překročili neviditelnou hranici. Ten zavalitý, Felix a další jemu podobní zaměřili náhle nadějný pohled na mě. Nebyli si jisti, co můj štít odrazí, ale bylo jasné, že by neměl zastavit fyzický útok. Jakmile Aro vydá rozkaz, udeří bleskově a já budu jediným objektem. Přemýšlela jsem, kolik z nich Zafrina dokáže oslepit a o kolik je to zpomalí. Dost dlouho na to, aby z rovnice Kate a Vladimir odstranili Jane a Aleca? To bylo vše, na co jsem se mohla ptát.
Edward, navzdory jeho pohlcení tahem který vedl, byl zuřivě napjatý v reakci na jejich myšlenky. Ovládl se a promluvil k Arovi znovu.
"Po čas těchto posledních týdnů Alice hledala své vlastní svědky," řekl Starému. "A nevrátila se s prázdnýma rukama. Alice, proč nepřivedeš svědky, které jsi přivedla? "
Caius zaprskal. "Čas pro svědky uplynul! Oznam svoji volbu, Aro! "
Aro pozvedl jeden prst aby utišil bratra, jeho oči přilepené k Alicině tváři.
Alice postoupila kupředu lehce uvedla cizince. "Tohle je Huilen a její synovec, Nahuel."
Slyšet její hlas ... Bylo to jako by nikdy neodešla.
Caiovy oči se zúžili když Alice pojmenovala vztah mezi příchozími. Svědkové Volturiů zasyčeli mezi sebou. Upíří svět se měnil a všichni to cítili.
"Mluv, Huilen," přikázal Aro. "Podej nám svědectví kvůli kterému jsi přišla."
Mírná žena se nervózně podívala po Alici. Alice povzbudivě přikývla, a Kachiri položila dlouhou ruku na rameno malé upírky.
"Jsem Huilen," oznámila žena jasně, ale zvláštně zabarvenou angličtinou. Jak pokračovala, bylo zřejmé, že se
připravovala na vyprávění tohoto příběhu, procvičovala si to. plynulo to jako dobře známá dětská říkanka. "Před stoletím a půl jsem žila s mými lidmi, z kmene Mapuche. Moje sestra byla Pire. Naši rodiče ji pojmenovali po sněhu v horách podle barvy její kůže. A byla velmi krásná-příliš krásná. Přišla potají jednoho dne ke mně a řekla mi o andělu, který ji našel v lese, a který ji v noci navštívil. Varovala jsem ji. "Huilen potřásla smutně hlavou. "Jako kdyby jí modřiny na kůži nebyli dostatečným varováním. Věděla jsem, že to byl Libishomen z našich legend, ale ona neposlouchala. Byla očarovaná.
"Když si byla jistá, řekla mi že uvnitř ní roste dítě jejího temného anděla. Nepokoušela jsem se jí rozmluvit plán jejího útěku-Věděla jsem, že dokonce i náš otec a matka by se shodli v tom, že dítě musí být zničeno, Pire s ním. Šla jsem s ní do nejhlubší části lesa. Hledala svého temného anděla, ale nenašla ho. Pečovala jsem o ni, lovila jsem pro ni, když jí selhaly síly. Jedla surová zvířata, pila jejich krev. Nepotřebovala jsem potvrdit, co nosí ve svém lůně. Doufala jsem, že ji zachráním život předtím, než zabiju monstrum.
Ale ona milovala své dítě uvnitř. Když zesilněl a polámal jí žebra, pojmenovala ho Nahuel, po pralesní kočce-a stále ho milovala.
"Nemohla jsem ji zachránit. Dítě ji roztrhalo jak se prodíralo na svět, umřela rychle, žebrajíc, po tom všem, abych pečovala o jejího Nahuela. Bylo to přání umírající-a já souhlasil.
"Pak mě kousnul, když jsem se snažila ho z ní vytáhnout. Odplazila jsem se dál do džungle, abych tam zemřela. Nedostal jsem se daleko-bolest byla příliš velká. Ale on mě našel, novorozené dítě prolezlo podrostem ke mě a čekalo na mě. Když bolest ustala, spal, stočený ke mně.
"Starala jsem se o něj, dokud nebyl schopen lovit sám. Lovili jsme ve vesnicích kolem našich lesů, zůstávajíc u sebe. Nikdy jsme nebyli takhle daleko od našeho domova, ale Nahuel chtěl vidět to dítě tady. "
Huilen sklonila hlavu, když skončila a posunula se zpátky, částečně se ukrývajíc za Kachiri.
Arovy rty byly stažené. Zíral na mladíka s tmavou kůží.
"Nahueli, tobě je sto padesát let?" vyslýchal ho.
"Plus, mínus desetiletí," odpověděl jasně, krásně teplým hlasem. Jeho přízvuk byl sotva znatelný. "Neusledovali jsme to."
"A v jakém věku si dosáhl dospělosti?"
"Sedm let po mém narození, více nebo méně, jsem byl plně dorostlý."
"Od té doby ses nezměnil?"
Nahuel pokrčil rameny. "Nic čeho bych si všiml."
Cítila jsem chvějivé otřesy Jakobova těla. Nechtěl jsem o tom teď přemýšlet. Chtěla bych počkat až nebezpečí bude minulostí a já se mohla soustředit.
"A tvá strava?" Aro přitlačil, zdánlivě zaujatý.
"Většinou krev, ale někdy taky lidské jídlo, dokáže přežít obojí. "
"Tys byl schopen stvořit nesmrtelnou?" Jak Aro ukázal na Huilen, jeho hlas náhle zintensivněl. Soustředila jsem se na svůj štít, možná hledal další záminku.
"Ano, ale ostatní nemůžou."
A šokovaný šelest proběhl přes všechny tři skupiny.
Arovo obočí vystřelilo. "Ostatní"?
"Mé sestry." Nahuel znovu pokrčil rameny.
Aro na chvíli divoce zíral než se mu tvář vyrovnala.
"Možná byste nám měl sdělit, zbytek svého příběhu, protože se zdá že je toho víc."
Nahuel se zamračil.
"Můj otec mě přišel hledat pár let po smrti mé matky." Jeho pohledná tvář se lehce zkřivila. "Byl rád, když mě našel." Nahuelův tón poukazoval na to že tento pocit nebyl vzájemný. "Měl dvě dcery, ale žádné syny. Očekával, že se k němu připojím stejně jako mé sestry.
"Byl překvapen že nejsem sám. Moje sestry nejsou jedovaté, ale jestli je to kvůli pohlaví nebo náhoda... kdo ví? Mojí rodinou již byla Huilen a já neměl zájem "-změnil téma "měnit věci. Čas od času ho vídám. Mám novou sestru, dospěla asi před deseti lety. "
"Tvůj otec se jmenuje?" zeptal se Caius přes sevřené zuby.
"Joham," odpověděl Nahuel. "On sám se domnívá, že je vědec. Myslí si, že vytváří novou super rasu." Nepokoušel se zastřít odpor ve svém hlasu.
Caius se podíval na mě. "Vaše dcera, je jedovatá?" zeptal se tvrdě.
"Ne," odpověděla jsem. Nahuel škubl hlavou při Arově otázce a jeho týkové oči se mi zavrtali do tváře.
Caius se podíval po Arovi pro potvrzení, ale Aro byl utopen ve svých vlastních myšlenkách. Našpulil rty a zíral na Carlisla, pak na Edward, a konečně se jeho oči opřeli o mně.
Caius zavrčel. "Postaráme se o anomálii tady, a pak na jihu," vyzval Aro.
Aro zíral do mých očí po dlouhou napjatou chvíli. Netušila jsem, co hledal, nebo co našel, ale poté, co se na mě zaměřil, se v jeho tváři něco změnilo, jen jemná změna v držení jeho úst a očí, a já věděla, že se rozhodnul.
"Bratře," řekl měkce Caiovi. "nezdá se že by tady bylo nebezpečí. Je to neobvyklý vývoj, ale já nevidím žádnou hrozbu. Toto poloviční upíří dítě je nám tolik podobné, zdá se. "
"Je to tvoje volba?" zeptal se Caius.
"Je."
Caius se zamračil. "A co Joham? Tento nesmrtelný který tak rád experimentuje? "
"Možná bychom měli s ním promluvit," souhlasil Aro.
"Zastavte Johama jestli chcete," řekl Nahuel nevýrazně. "Ale moje sestry nechte být. Jsou nevinné. "
Aro přikývl, se slavnostním výrazem. A pak se obrátil zpět na své stráže s teplým úsměvem.
"Mí drazí," zavolal. "Dnes nebudeme bojovat."
Garda unisono přikývla a vypjala se ve svých připravených pozicích. Mlha se rychle rozptýlila, ale já jsem nechávala svůj štít na místě. Možná to byl další trik.
Analyzovala jsem jejich výraz jak se Aro obrátil zpátky k nám. Jeho tvář byla stejně vlídná jako vždycky, ale na rozdíl od dřívějška, jsem měla pocit divné prázdnoty zející za fasádou. Jako kdyby jeho pletichářství skončilo. Caius byl jasně rozzlobený, ale jeho zuřivost se nyní obrátila dovnitř, ustoupil. Marcus vypadal ... znuděně, pro to neexistuje lepší výraz. Garda, byla klidná a zase disciplinovaná, zase mezi nima nebyli jednotlivci, jenom celek. Byli ve formaci, připraveni k odchodu. Svědci Volturiů byli stále ostražití, jeden po druhém odešli, rozptýlili se v lese. Jak se jejich počet zmenšoval, zbývající zrychlovali. Brzy byli všichni pryč.
Aro k nám napřáhl ruku téměř omluvně. Za ním, větší část stráže spolu s Caiem, Marcusem, a tichými, záhadnými ženami, již rychle odcházeli pryč, jejich formace znova precizní. Pouze tři, kteří vypadali jako osobní strážci váhali.
"Jsem tak rád, že jsme vše mohli vyřešit bez násilí," řekl sladce. "Můj příteli, Carlisle-jakým potěšením je mi moci tě znovu nazývat přítelem! Doufám, že nezůstali žádné zlé dojmy. Vím, že chápete přísnou zátěž kterou musíme nést na svých ramenou."
"Odejdi v klidu, Aro," řekl Carlisle strnule. "Nezapomeň, že tady stále ještě žijeme v anonymitě abychom se chránili a nedovol svým strážím lovit v této oblasti."
"Pochopitelně, Carlisle," ujistil ho Aro. "Mrzí mě že jsem vyvolal tvůj nesouhlas, můj drahý příteli. Možná, mi za čas odpustíš. "
"Možná, za čas, když se znova projevíš jako náš přítel."
Aro sklonil hlavu, obraz výčitek svědomí, a chvíli couval vzad než se otočil. V tichu jsme sledovali jak poslední čtyři Volturiovi zmizeli mezi stromy.
Bylo to velmi klidné. Mého štítu se nic nedotklo.
"Je to opravdu konec?" zašeptala jsem se Edward.
Jeho úsměv byl obrovský. "Ano. Už to vzdali. Podobně jako všichni surovci, pod vším tím vychloubáním jsou to zbabělci. "pochechtával se.
Alice se smála s ním. "Vážně, lidi. Už se nevrátí. Všichni se
můžete uvolnit. "
Další nával ticha.
"Do všeho zpráchnivělého štěstí," mumlal Stefan.
A pak to přišlo.
Vypuklo veselí. Ohlušující vytí naplnilo mýtinu. Maggie bušila Siobhan po zádech. Rosalie a Emmett se znovu líbali-déle a vřeleji než předtím. Benjamin a Tia byly jeden druhému v náručí, stejně jako Carmen a Eleazar. Esme držela Alici a Jaspera v těsném objetí. Carlisle srdečně děkoval Jihoamerickým nováčkům, kteří nás všechny zachránili. Kachiri stála velmi blízko Zafriny a Senny, jejich konečky prstů zpřažené. Garrett zvedl Kate ze zemně a houpal se s ní dokola v kruhu.
Stefan plival do sněhu. Vladimir skřípal zuby s kyselým výrazem.
A já se napůl vyšplhala obrovskému červenohnědému vlkovi na hřbet, abych ztrhla svoji dceru dolů a sevřela jí na své hrudi. V té samé sekundě byl Edward u nás a objímal nás.
"Nessie, Nessie, Nessie," broukala jsem.
Jakob se zasmál svým obřím chrchlavým smíchem a strkal mi nosem zezadu do hlavy.
"Zmlkni," zamumlala jsem.
"Zůstanu s vámi?" dožadovala se Nessie.
"Navždy," Slíbila jsem jí.
Měli jsme věčnost. A Nessie bude v pořádku a zdravá a silná. Podobně jako v pololidský Nahuel ve sto padesáti bude ještě pořád mladá. A budeme všichni spolu.
Štěstí rostlo uvnitř mě jako výbuch -tak mimořádné, tak násilné, že jsem si nebyla jista jestli to přežiji.
"Navždy," Edwardova ozvěna v mém uchu.
Už jsem nemohla mluvit. Zvedla jsem hlavu a políbila ho s vášní, která by klidně mohla způsobit lesní požár.
Já bych si to ani nevšimla.
39. A žili šťastně až navěky....
"Takže ke konci to byla kombinace, ale co je nakonec dostalo do varu byla ... Bella," vysvětloval Edward. Naše rodina a naši dva zbývající hosté seděli v Cullenovic velké hale, zatímco černající les se vrátil za vysoká okna.
Vladimir a Stefan zmizeli ještě než jsme přestali oslavovat. Byli velmi zklamáni způsobem, jakým se věci vyvinuli, ale Edward řekl, že zbabělost Volturovi je potěšila téměř dost na to, aby je zbavila frustrace.
Benjamin a Tia rychle následovali Amuna a Kebi, úzkostliví, aby jim oznámili výsledek konfliktu, já jsem si byl jistá, že se znovu uvidíme-přinejmenším s Benjaminem a Tiou. Žádný z kočovníků neváhal. Peter a Charlotte měli krátký rozhovor s Jasperem, a pak taky odešli.
Znovushledané
Amazonky se náhlili domů - bylo pro ně těžké strávit takovou dobu mimo milovaný deštný prales - i když byli méně ochotné odejít, než někteří ostatní.
"Musíte přivést dítě, abychom je viděli," trvala na svém Zafrina. "Slib mi to, mladá."
Nessie tiskla ruku na můj krk, se stejnou prosbou.
"Pochopitelně, Zafrino" souhlasila jsem.
"Budou z nás velcí přátelé, moje Nessie," prohlásila divoká žena před odjezdem se svými sestrami.
Irský klan pokračoval v odchodu.
"Výborně, Siobhan," složil ji Carlisle kompliment když se loučili.
"Ah, přání otcem myšlenky," řekla sarkasticky, koulejíc očima. A pak zvážněla. "Samozřejmě, že to není konec. Volturiovi nám neodpustí, co se tady stalo. "
Edward byl ten, kdo odpověděl. "Byli vážně otřeseni, jejich sebedůvěra je v troskách. Ale ano, jsem si jistý, že se jednoho dne vynoří. A potom. . . "Jeho oči zpřísnili. "umím si představit, že půjdou zvlášť po každém z nás
."
"Alice nás bude varovat, když se budou chystat k útoku," řekla Siobhan jistým hlasem. "A my se znovu shromáždíme. Možná přijde čas, kdy náš svět bude připraven k existenci úplně bez Volturiů. "
"Ten čas může přijít," odpověděl Carlisle. "Pokud se tak stane, budeme držet spolu."
"Ano, příteli, budeme," souhlasila Siobhan. "A jak bychom mohli selhat, když to bude jinak?" rozesmála se rachotivým smíchem.
"Přesně tak," řekl Carlisle. Objal Siobhan, a pak
potřásl Liamovi rukou. "Pokuste se najít Alistaira a říct mu, co se stalo. Nerad bych si myslel, že se na příští desetiletí ukryje někde pod skalou. "
Siobhan se znovu zasmál. Maggie objala Nessie a mně, a pak byl irský klan pryč.
Denalijští odcházeli jako poslední, Garrett s nimi - jako od této chvíle už na pořád, tím jsem si byla docela jistá. Atmosféra oslav byla pro Tanyu a Kate příliš. Potřebovali čas k truchlení za svoji ztracenou sestru.
Huilen a Nahuel byli těmi, kdo zůstali, i když bych očekávala, že ti dva poslední se vrátí s Amazonkami. Carlisle byl v hlubokém fascinujícím rozhovoru s Huilen; Nahuel seděl blízko vedle ní, poslouchajíc, zatímco Edward řekl nám ostatním příběh o konfliktu, jak to věděl jenom on.
"Alice dala Arovi výmluvu, aby se vykroutil z boje. Pokud by nebyl tak vyděšený z Belly, pravděpodobně by zůstal u svého původního plánu. "
"Vyděšený?" Řekla jsem skepticky. "Ze mě?"
Usmál se na mě s pohledem který jsem tak docela nerozluštila-byl něžný, ale také úctivý, dokonce podrážděný. "Kdy konečně uvidíš sama sebe jasně?" Řekl měkce. Pak promluvil hlasitěji, k ostatním i ke mě. "Volturi nebojovali spravedlivě asi sto dvacet pět let. A nikdy, nikdy nebojovali v boji, kde by byli v nevýhodě. Zejména proto, že získali Jane a Aleca, nikdy nepoznali chuť porážky.
"Měli jste vidět, jak jsme jim připadali! Alec obvykle svým obětím přeruší vnímání všech smyslů a pocitů a zároveň procházejí šarádou Rady. Takže nikdo neuteče když je vydán verdikt. Ale my jsme tam stáli, čekající, v převaze, se svými vlastními silami, zatímco jejich síly jim byli k ničemu, díky Belle. Aro věděl, že se Zafrinou na naší straně, oslepnou oni, když začne bitva. Jsem si jist, že náš počet by byl docela silně zdecimován, ale oni si byli jisti, že jejich by byl taky. Dokonce tady byla dobrá šance, že prohrají. Nikdy předtím se touto možností nemuseli zabývat. Dnes se s tím moc dobře nesrovnali. "
"Těžko se cítit sebejistě, když jste obklopeni vlky - velikosti koně," zasmál se Emmett, strkajíc Jakoba do ramene.
Jakob se na něj zašklebil.
"Byli to vlci, co je zastavilo, v první řadě," řekla jsem.
"Jasně, že byli," souhlasil Jakob.
"Rozhodně," souhlasil Edward. "To byl další pohled, který nikdy neviděli. Pravdou je, že Děti Měsíce se zřídka pohybovali ve smečkách, a nedokázali se moc ovládat. Regiment šestnácti obrovských vlků bylo překvapení, na něž nebyli připraveni. Caius se vlastně vlkodlaků děsí. Téměř prohrál boj před několika tisíci lety a nikdy se přes to nedostal. "
"Takže oni jsou skuteční vlkodlaci?" Zeptala jsem se. "S úplňkem a stříbrnými kulkami a se vším?"
Jakob zafrkal. "Skuteční. A kdyby ne, dělá mě to imaginárním? "
"Ty víš, co myslím."
"Úplněk, ano," řekl Edward. "Stříbrné kulky, ne - to byl jen další z těch mýtů, aby lidé měli pocit, že mají sportovní šanci. Jen velmi málo jich zůstalo. Caius je nechal lovit téměř do vyhynutí. "
"A ty jsi tohle nikdy nezmínil, protože ...?"
"Mě to nikdy nenapadlo."
Překulila jsem oči, a Alice se zasmála, byla opřená o Edwardovo druhé rameno-a mrkla na mě.
Já hleděla zpátky.
Milovala jsem ji šíleně, samozřejmě. Ale teď, když jsem měla šanci si uvědomit, že byla opravdu doma, že její sběhnutí byla pouze lest, protože Edward musel věřit, že nás opustila, začínala jsem být dost podrážděná. Alice taky měla co vysvětlovat.
Alice povzdechla. "Prostě to vypusť z hlavy, Bello."
"Jak jsi mi to mohla udělat, Alice?"
"Bylo to nutné."
"Nutné!" vybuchla jsem. "Úplně jsi mě přesvědčila o tom, že všichni zemřeme! Týdny byla ze mně troska "
"Mohlo to tak být," řekla klidně. "V takovém případě bylo potřebné, aby ses připravila na Nessienu záchranu."
Instinktivně, jsem stiskla v náručí Nessie spící na mém klíně.
"Ale ty jsi věděla, že byly taky jiné možnosti," obvinila jsem ji. "Věděla jsi, že byla naděje. Napadlo tě někdy, že bys mi mohla říct vše? Vím, že Edward si měl myslet, že jsme ve slepé uličce kvůli Arovi, ale ty jsi to mohla říct mně. "
Na chvíli se na mě přemýšlivě podívala. "Nemyslím," řekla. "Ty prostě nejsi tak dobrá herečka."
"To bylo o mých hereckých schopnostech?"
"Oh, sniž to o oktávu, Bello. Tušíš vůbec, jak složité bylo všechno přichystat? Nebyla jsem si ani jista, že existuje někdo jako Nahuel -vše, co jsem věděla bylo, že bych měla hledat něco, co jsem neviděla! Zkus si představit hledání na slepo-není to ta nejjednodušší věc, co jsem kdy udělala. Navíc jsme museli poslat zpátky klíčové svědky, jako kdyby jsme neměli dost naspěch. A pak po celou dobu držet oči otevřené pro případ, že by jste se rozhodli hodit mi další instrukce. V určitém bodě si budeme muset říct, co přesně je v Riu. Před tím vším, jsem musela zkusit vidět každý trik, který mohli udělat Volturiovi a dát vám těch pár vodítek, co jsem mohla, takže by jste byli připraveni na jejich strategii, a měla jsem pouze pár hodin k dohledání všech možností . Nejvíce ze všeho, jsem se musela ujistit, že jste všichni přesvědčeni, že jsem s vámi vypekla, protože Aro si musel být jist, že jste neměli nic ponecháno v rukávu nebo by nikdy nesouhlasil tak, jak to udělal. A jestli si myslíte, že jsem se necítila jako hlupák-"
"Dobře, dobře!" přerušila jsem ji. "Promiň! Já vím, že to bylo drsné taky pro tebe. To jen že ... no, stýskalo se mi po tobě jako blázen, Alice. Už mi to znovu nedělej. "
Alicin trylkující smích zazněl místností, a my všichni jsme se smáli, když jsme znova slyšeli tu melodii. "Taky se mi po tobě stýskalo, Bello. Tak mi odpusť, a pokus se být spokojena s tím, že jsi superhrdinou dne."
Všichni ostatní se zasmáli nyní, a já v rozpacích sehnula obličej do Nessiných vlasů.
Edward se vrátil k analýze každého posunu záměru a kontroly, který se stal dnes na louce, prohlašujíc, že to byl můj štít, který donutil Volturiovy utéct s ocasy mezi nohama. Způsob jakým se na mně všichni dívali mne uváděl do rozpaků. Dokonce i Edward. Bylo to, jako by mi v průběhu dopoledne narostlo sto nohou. Snažila jsem se ignorovat ohromené pohledy, většinou udržujíc pohled na Nessieně spícím obličeji a Jákobově neměnném výrazu. Vždy pro něj budu jenom Bella, a to byla úleva.
Nejtěžší bylo ignorovat pohled, který byl také nejvíce matoucí.
Bylo to takhle-napůl-člověk, napůl-upír Nahuel o mně přemýšlel určitým způsobem. Podle všeho co věděl, jsem se s útočícími upíry setkávala každý den a scéna na louce nebyla pro mně vůbec nic neobvyklého. Ale ten chlapec ze mně nespouštěl oči. Nebo se možná díval na Nessie. To mě taky uvádělo do rozpaků.
Nemohl být lhostejný k faktu, že Nessie byla jediná žena svého druhu, která nebyla jeho poloviční sestrou. Tato myšlenka zatím Jakobovi nedošla, myslím. Doufala jsem, že to nebude brzy. Boje jsem měla na nějakou dobu dost.
Nakonec ostatní spustili otázky na Edwarda, a diskuse se rozdělila na spoustu menších konverzací.
Cítila jsem se zvláštně unavená. Ne ospalá, samozřejmě, ale jenom jako by ten den byl hodně dlouhý. Chtěla jsem trochu klidu, něco normálního. Chtěla jsem Nessie ve své posteli, chtěla jsem mít kolem sebe zdi mého vlastního malého domku.
Dívala jsem se na Edwarda a na chvíli jsem se cítila, jako bych mohla přečíst jeho mysl. Viděla jsem, že se cítil úplně stejně. Zralý na trochu klidu.
"Měli bychom vzít Nessie. . ".
"To je pravděpodobně dobrý nápad," rychle souhlasil. "Jsem si jistý, že minulou noc nespala dobře, se vším tím chrápáním."
Zašklebil se na Jakoba.
Jakob překuli oči a pak zívl. "Už je to nějakou dobu, co jsem spal v posteli. Vsadím se, že můj otec by vyšiloval, kdyby mě měl znovu pod svoji střechou. "
Dotkla jsem se jeho tváře. "Díky, Jakobe."
"Kdykoli, Bello. Ale to už víš. "
Postavil se, natáhl, políbil Nessie a pak mě na vrch hlavy. Nakonec pěstí strčil do Edwardova ramene. "Uvidíme se zítra. Myslím, že věci budou teď svým způsobem nudné, ne? "
"V to upřímně doufám," řekl Edward.
Vstali jsme, když byl pryč, a já opatrně přesunula svoji váhu tak, abych Nessie nikde netlačila. Byla jsem hluboce vděčná, když jsem viděla její zdravý spánek. Takovou tíhu musela nést na svých maličkých ramenou. Bylo načase, aby byla znovu dítětem - chráněná a v bezpečí. A několik let dětství.
Myšlenka míru a bezpečí mi připomněla někoho, kdo ty pocity nikdy neměl.
"Oh, Jaspere?" Zeptala jsem se, jak jsme se obrátili ke dveřím.
Jasper byl v těsném objetí mezi Alicí a Esme, zdánlivě nějak více zapadajíc do rodinného obrazu, než obvykle. "Ano, Bello?"
"Jsem zvědavá, proč J.-Jenks ztuhl strachem jen při zvuku tvého jména?"
Jasper se uchechtnul. "Je to jenom moje zkušenost, že některé druhy pracovních vztahů je lépe motivovat strachem než peněžním ziskem".
Zamračila jsem se, slibujíc sama sobě, že od teď sama převezmu všechny pracovní vztahy, a ušetřím J. srdečního záchvatu, který byl zcela jistě na cestě.
Políbili jsme, objali a popřáli dobrou noc naši rodině. Jediný, kdo byl mimo, byl zase Nahuel, který se po nás odhodlaně díval, jako kdyby nás chtěl následovat.
Poté, co jsme byli za řekou, šli jsme sotva rychleji než lidskou rychlostí, bezespěchu, držíc se za ruce. Bylo mi špatně z konečných termínů, a chtěla jsem jenom svůj klid. Edward musel mít stejné pocity.
"Musím říct, že jsem úplně právě teď Jakobem ohromen," řekl mi Edward.
"Vlci na něj mají vliv, ne?"
"To není to, co chci říct. Ani jednou dnes nepomyslel na skutečnost, že podle Nahuela, bude Nessie plně vyzrálá v pouhých šest a půl letech. "
Zvažovala jsem to asi minutu. "On ji nevnímá tímto způsobem. Není ve stresu, kdy vyroste. On jen chce, aby byla šťastná. "
"Já vím. Jak jsem řekl, působivé. Je mi proti srsti říct to, ale mohla si vybrat mnohem hůř. "
Zamračila jsem se. "Já nad tím nebudu přemýšlet asi tak přibližně ještě šest a půl roku."
Edward se zasmál a pak povzdechl. "Samozřejmě, vypadá to, že když přijde čas, bude mít nějakou konkurenci."
Moje zamračení se prohloubilo. "Všimla jsem si. Jsem vděčná Nahuelovi za dnešek, ale všechno
to zírání bylo trochu divné. Je mi
jedno, jestli je pouze poloviční upír, není vhodný. "
"Ach, ten nezíral na ni-on zíral na tebe."
To je to, co se mi zdálo jako ..., ale to nedávalo smysl. "Proč by to dělal?"
"Protože jsi naživu," řekl tiše.
"Ztratil si mne."
"Celý jeho život," vysvětlil, "-a, je o padesát let starší než já-"
"Starče" zvolala jsem.
Ignoroval mě. "Vždycky myslel na sebe jako na zlé stvoření, vraha od přírody. Všechny jeho sestry také zabili své matky, ale nepřemýšleli nad tím. Joham je naučil dívat se na lidi jako na zvířata, zatímco oni byli bohové. Ale Nahuela učila Huilen a Huilen milovala svojí sestru více než kdokoliv jiný. To změnilo celou jeho perspektivu. A v některých ohledech opravdu nenáviděl sám sebe. "
"To je tak smutné," mumlala jsem.
"A pak spatřil tři z nás-a poprvé si uvědomil, že proto, že je z poloviny nesmrtelný, neznamená to, že je ve své podstatě zlý. On se na mě podívá a vidí,....... jaký mohl být jeho otec. "
"Ty jsi v každém směru poměrně ideální," Souhlasila jsem.
Odfrkl si
a poté znovu zvážněl. "Podívá se na tebe a vidí, jaký život mohla mít jeho matka."
"Chudák Nahuel," zamumlala jsem, a pak si povzdechla, protože jsem věděla, že po tomto bych nikdy nebyla schopna přemýšlet o něm špatně bez ohledu na to, jak nepříjemný mi byl jeho pohled.
"Nebuď kvůli němu smutná. On je šťastný. Dnes konečně začal odpouštět sám sobě. "
Usmála jsem se nad Nahuelovým štěstím a pak si pomyslela, že dnešek patří ke štěstí. Přestože Irinina oběť byla temným stínem proti bílému světlu, které vedlo k okamžiku dokonalosti, radost nebylo možné popřít. Život, za který jsem chtěla bojovat byl zase v bezpečí. Moje rodina byla znovu spolu. Před mojí dcerou se rozprostírala krásná nekonečná budoucnost. Zítra se půjdu podívat za mým otcem, ten uvidí, že strach v mých očích byl nahrazen radostí, a bude taky šťastný. Najednou jsem si byl jistá, že ho tam nenajdu o samotě. V posledních několika týdnech jsem nebyla tak pozorná, jak jsem mohla být, ale v této chvíli to bylo, jako bych to věděla po celou tu dobu. Sue bude u Charlieho - vlkodlačí máma s tátou upírky- a on už nebude sám. Široce jsem se usmála na tomto novém pohledu.
Ale nejdůležitější v této přílivové vlně štěstí byla skutečnost, nejjistější ze všech: byla jsem s Edwardem. Navždy.
Ne, že bych si chtěla zopakovat několik posledních týdnů, ale musela jsem připustit, že mě donutili vážit si toho, co jsem měla, víc než kdy jindy.
Domek byl místo dokonalého míru ve stříbromodré noci. Donesli jsme Nessie k posteli a jemně ji uložili. Ve spánku se usmívala.
Sundala jsem si Arův dar z krku a lehkovážně ho pohodila do rohu jejího pokoje. Když bude chtít, může si s ním hrát; měla ráda blýskavé věci.
Edward a já jsme pomalu odešli do našeho pokoje, ruce propletené.
"Noc oslav," prohlásil tiše, a dal svou ruku pod mou bradou, aby přitiskl mé rty ke svým.
"Počkej," zaváhala jsem, odtáhnouc se pryč.
Podíval se na mě zmateně. Obecné pravidlo, neodtahovat se. Dobře, bylo to více než obecné pravidlo. Bylo to první pravidlo.
"Chci něco zkusit," informovala jsem ho, usmívajíc se lehce nad jeho rozpačitým výrazem.
Položila jsem ruce po obou stranách jeho tváře a zavřela oči v soustředění.
Tohle mi moc nešlo, když se předtím Zafrina snažila učit mne, ale teď jsem znala svůj štít lépe. Pochopila jsem tu část, která bojovala proti odtržení ode mě, automatický pud k zachování sebe sama nad vším ostatním.
Stále se to ještě ani neblížilo k lehkosti s jakou jsem zaštítila další lidi kromě sebe. Znovu jsem cítila ten elastický zpětný tlak jak můj štít, bojoval aby mě ochránil. Musela jsem to napětí odtlačit úplně mimo sebe; stálo mě to veškerou koncentraci.
"Bello!" zašeptal Edward v šoku.
Věděla jsem, že to funguje, tak jsem soustředila ještě víc, lovíc konkrétní vzpomínky které jsem si šetřila pro tuto chvíli, nechávajíc je zaplavit mou mysl, a stejně tak jeho, jak jsem doufala.
Některé vzpomínky nebyly jasné, matné lidské vzpomínky, viděném přes slabé oči a slyšené slabým sluchem: když jsem poprvé uviděla jeho tvář... první dotek na naší louce ... zvuk jeho hlasu přes tmu mého slábnoucího vědomí, když mě zachránil před Jamesem ... jeho tvář, když čekal pod baldachýnem květin aby se se mnou oženil ... každý vzácný okamžik z ostrova ... jeho chladné ruce dotýkající se našeho dítěte přes mou kůži ...
A ostré vzpomínky dokonale vybavené: jeho tvář, když jsem poprvé otevřela oči do nekonečného svítání nesmrtelnosti v mém novém životě..., první polibek ..., první noc ...
Jeho rty, najednou drtící mé, zlomili mou koncentraci.
Zalapala jsem po dechu a ztratila ovládání, bojujíc o vládu nad sebou. Zapadlo to zpátky jak napjatá guma, která znovu chránila mé myšlenky.
"Jejda, ztratila jsem to!" povzdechla jsem si.
"Slyšel jsem tě," vydechl. "Jak? Jak jsi to udělala? "
"Zafrinin nápad. Několikrát jsme to procvičovali. "
Byl omámený. Dvakrát mrknul a potřásl hlavou.
"Teď už víš," řekla jsem něžně a pokrčila rameny. "Že tě nikdy nikdo nemiloval tak, jako já."
"Máš téměř pravdu." pousmál se, oči stále trochu širší, než obvykle. "vím jen o jedné výjimce."
"Lháři."
Začal mě znovu líbat, ale pak se náhle zastavil.
"Můžeš to udělat znovu?" zajímal se.
Zašklebila jsem se. "Je to velmi obtížné."
Čekal, jeho výraz netrpělivý.
"Neudržím to, když mě jakkoli rozrušíš," Varovala jsem ho.
"Budu hodný," slíbil.
Stiskla jsem rty a přimhouřila oči. Pak jsem se pousmála.
Přitiskla jsem mu
opět ruce na tvář, zvedajíc štít z mé mysli, a pak začala tam kde jsem přestala-s krystalově jasnými vzpomínkami na první noc mého života ... tentokrát kladouc důraz na detaily.
Zasmála jsem se bezdechu, když naléhavý polibek znovu přerušil mé úsilí.
"Zatraceně," zavrčel, líbájíc hladově spodní okraj mé čelisti.
"Máme spoustu času, pracovat na tom," připomněla jsem mu.
"Věčnost a věčnost a věčnost," prohlásil reptajíc."Zní to jako to pravé."
Náhledy fotografií ze složky Twilight film