Breaking Dawn Chapter 33. and 34.
33. PADĚLĚK
" "Charlie, ještě si myslíme, že přísná společností situace, která se týká utajovaných informací, přichází. Vím, že je to jen týden od té doby, co jsi viděl Renesmee, ale návštěva teď není dobrý nápad. Co kdybych vzala Renesmee k tobě, abys jí viděl?"
Charlie ztichl po tak dlouhou dobu, že jsem se podivila, jestli slyšel napětí pod mým pozlátkem.
Ale pak zamumlal, "Týkající se utajovaných informací, ugh," a já jsem si uvědomila, že to byla jen jeho mimořádná ostražitost, že zpomalil v odpovědi.
"Dobře, dítě," řekl Charlie. "Mohla bys ji přinést dneska ráno? Sue mi přinese oběd. Je tak zděšená z mého vaření, jako jsi byla ty, když jsi poprvé přišla."
Charlie se zasmál a pak zatoužil po starých časech.
"Tohle ráno bude perfektní." Čím dříve tím lépe. Měla jsem už položit. "Lidi, jde s vámi Jake?"
Ačkoliv Charlie nevěděl nic o vlkodlačím otisknutí, nikdo si nemohl nevšimnout oddanosti mezi Jacobem a Renesmee.
"Nepochybně." Nebyl tu žádný způsob, jak by se Jacob dobrovolně zřekl odpoledne s Reneesme bez pijavic.
"Možná bych taky měl pozvat Billyho,"přemítal Charlie. "Ale…hmm.Možná jindy."
Věnovala jsem Charliemu pouze poloviční pozornost - dost na to,
abych si všimla silné nechuti, když mluvil o Billym, ale ne dostatečně na to,abych si dělala starosti proč. Charlie a Billy byli dospělí; bylo to jen mezi nimi. Měla jsem na starosti důležitější věci.
"Uvidíme se za chvíli," řekla jsem mu a zavěsila jsem.
Tenhle výlet byl víc než ochránit mého otce od 27 zvláštně vyrovnaných upírů - všichni odpřísáhli nezabít nikoho v poloměru tří set mil, přece však… Samozřejmě, žádná lidská bytost by se neměla dostat někde blízko této skupiny. To byla výmluva, kterou bych oznámila Edwardovi: Beru Renesmee k Charliemu, protože se rozhodl přijít sem. To byla dobrá příčina pro opuštění domu, ale vůbec ne můj opravdový důvod.
"Proč si nemůžeme vzít tvoje Ferrari?" Stěžoval si Jakob, když mě potkal v garáži. Byla jsem už s Renesmee v Edwardově Volvu.
Edward dostal okolo odhalující mé pozdější auto; ale kdyby měl podezření, měla jsem být schopná ukázat odpovídající nadšení.Ovšem, bylo krásné a rychlé,ale já jsem měla ráda běh.
"Moc nápadné,"odpověděla jsem. "Mohli bychom jít pěšky, ale mohl by nás vidět Charlie."
Jacob reptal, ale mohl si sednout dopředu. Renesmee přelezla z mého klína na jeho.
"Jak se máš?" Zeptala jsem se ho, když jsem ho vytáhla z garáže.
"Co si myslíš?" Odpověděl Jacob kousavě. " Je mi špatně ze všech těch smradlavých pijavic." Uviděl můj výraz a začal mluvit dříve, než jsem mu mohla odpovědět. "Jasně,já vím,já vím. Jsou dobří,jsou tady, aby nám pomohli, přišli, aby nás všechny ochránili. A tak dále,a tak dále.Co chceš slyšet, já je tajně nazývám Dracula jedna a Dracula dva jsou příšerní plíživci."
Usmála jsem se. Rumuni nebyli moji oblíbení hosté, ani jeden ani druhý. "V tomto s tebou nemůžu nesouhlasit."
Renesmee zatřásla hlavou, ale neřekla nic; na rozdíl od nás, ona shledala Rumuny divně fascinující. Vyvíjela úsilí s nimi mluvit nahlas od té doby, co jí nedovolili na ně sahat. Její otázka byla o jejich zvláštní kůži, a ačkoliv já jsem měla obavy - mohli by se urazit, byla jsem mile potěšena, když se ptala. Byla jsem taky zvědavá.
Zdáli se rozrušení z jejího zájmu. Možná trochu smutní.
"Seděli jsem mlčky velmi dlouho, děti," odpověděl Vladimir, se Stefanem povrchně podél, ale nepokračoval Vladimirovu větu jak často dělal. "Zvažující naše vlastní božství. Podepsalo se to na naší moci, že všechno přišlo k nám. Kořist, diplomaté, ti dohledají naši přízeň. Seděli jsme na našich trůnech a mysleli sami na sebe jako na bohy. Nevšimli jsem si za tu dlouhou dobu,že se měníme - téměř děsivě. Předpokládám, Volturiovi nám udělili laskavost, když spálili naše hrady. Stefan a já, přinejmenším, jsme nepokračovali se zkameněním. Teď oči Volturiů filmují s ubohou spodinou, ale naše jsou bystré. Představuji si,že nám bude dávat výhodu, když jim vyškrábeme oči z očních důlků."
Poté jsem zkoušela držet Renesmee od nich pryč.
"Jak dlouho je to od tvého telefonátu s Charliem?" zeptal se mě Jacob , přerušující tak moje myšlenky. Viditelně byl uvolněný,
jak jsem se vzdálili od domu a všech jeho nových obyvatel. Dělalo mě šťastnou,že jsem se u něj nepočítala mezi ostatní upíry.Byla jsem pořád Bella.
"Vlastně to byla docela chvilka."
Tón mého hlasu zaujal jeho pozornost.
"Jde tu i o něco jiného než o navštívení tvého otce?"
"Jaku, víš jistě, že jsi dost dobrý v kontrolování tvých myšlenek kolem Edwarda?"
Zvednul jedno tlusté černé obočí. "Jo?"
Nejdřív jsem se zarazila, moje oči brázdili po Renesmee. Dívala se z okna, nemohla jsem říct,jak moc se zajímala o naši konverzaci, ale rozhodla jsem se neriskovat,že by něco mohla slyšet.
Jacob čekal, že ještě něco řeknu, a pak vystrčil dolní ret zatímco přemýšlel o tom málu, co jsem řekla.
Když jsme jeli v tichu, šilhala jsem skrz mrzuté kontaktní čočky přes chladné počasí; nebylo tak zlé,aby sněžilo. Moje oči už nebyli tak ďábelské, jak na začátku - rozhodně blíž k tupě rudo-oranžové než jasně karmínové. Brzy budou dost jantarové abych už je nemusela nosit vůbec. Doufala jsem,že ta změna nevyvede Charlieho moc z míry.
Jacob ještě mumlal nad naší zkrácenou konverzací, když jsem přijeli k Charliemu. Nemohli jsem mluvit jak jsem šli rychlou lidskou chůzí přes řídnoucí déšť. Táta na nás čekal; měl dveře otevřené, ještě než jsem stihla zaklepat.
"Hej,lidi! Vypadá to, jako by to byl rok, co jsme se neviděli! Podívej se na mě, Nessie! Pojď za dědou! Přísahám,že jsi vyrostla aspoň o půl stopy .A jsi vychrtlá, Ness." Pronikavě se na mě podíval. "Moc tě nekrmí,že?"
"To je kvůli tomu rychlému růstu," zamumlala jsem.
"Čau, Sue," Zavolala jsem mu přes rameno.Vůně kuřete, rajčat, česneku, a sýru vycházela z kuchyně; pravděpodobně to vonělo ostatním dobře. Taky jsem mohla cítit vůni čerstvých borovic a zatuchlého prachu.
Renesmee zazářila svým úsměvem. Nikdy nemluvila před Charliem.
"Dobře, pojďme ven z té zimy, děcka. Kde je můj zeť?"
"Hostí přátele," řekl Jacob a pak si odfrkl. "Můžeš být tak šťastný, že ses z toho vyvlékl, Charlie. To je všechno, co k tomu můžu říct."
Praštila jsem Jacoba lehce do ledvin, zatímco zatímco se Charlie nakrčil.
"Auu," postěžoval si Jacob tiše; dobře,myslela jsem si, že jsem ho praštila lehce.
"Vlastně, Charlie,musím si ještě něco skočit zařídit."
Jacob po mě střelil letmým pohledem ale neřekl nic.
"Opožděné vánoční nákupy, Bells? Máš na to jenom pár dní,víš."
"Samozřejmě, vánoční nakupování," Řekla jsem chabě. Tím se vysvětluje ta zatuchlina. Charlie musel vytáhnout staré vánoční ozdoby.
"Neboj se, Nessie,"šeptal jí do ouška. "Ochráním tě, jestli maminka upustí baňku."
Zakroutila jsem na něj očima, ale popravdě, neměla jsem na svátky ani pomyšlení.
"Oběd je na stole,"Zavolala Sue z kuchyně. "Pojďte,lidi."
"Uvidíme se později,tati," řekla jsem,a vrhla jsem na Jacoba rychlý pohled. I když mi nechtěl pomoci,a myslel na tohle blízko Edwarda,ještě, že jsem mu toho moc neřekla. Neměl tušení,co chystám.
Ovšem,ne, že bych já o tom věděla víc,pomyslela jsem si,když jsem byla v autě.
"Uvidíme se později,tati," řekla jsem,a vrhla jsem na Jacoba rychlý pohled. I když mi nechtěl pomoci,a myslel na tohle blízko Edwarda,ještě, že jsem mu toho moc neřekla. Neměl tušení,co chystám.
Ovšem,ne, že bych já o tom věděla víc,pomyslela jsem si,když jsem byla v autě.
Silnice byli kluzké a tmavé, ale řízení mi už strach nenahánělo. Moje reflexy byli v plné pohotovosti, a silnici jsem věnovala sotva pozornost. Problém byl udržet moji rychlost z pozornosti, když jsem nebyla sama. Chtěla jsem už mít dnešní misi za sebou, vyřešit tajemství a vrátit se k učení životně důležitých úkolů. Naučit se některé chránit a některé zabíjet.
Můj štít byl stále lepší a lepší. Kate už necítila potřebu mě motivovat - nebylo těžké najít důvod k zlosti, teď, když jsem věděla, že to byl klíč-a tak jsem většinou pracovala se Zafrinou. Byla spokojená s mým zlepšením; byla jsem schopná pokrýt skoro deset stop prostoru na víc jak minutu, přesto mě to vyčerpávalo. Deska ráno zkoušela, abych se pokusila odstranit štít z mojí mysli úplně. Neviděla jsem, na co bych to mohla potřebovat, ale Zafrina říkala,že mi to pomůže být silnější, jako posilování svalů v břiše tam a zpátky, než jako zbraň. Nakonec, když budou tvé svaly silnější, můžeš vyvinout mnohem větší sílu.
Nebyla jsem v tom moc dobrá. Dokázala jsem vidět jen záblesk z řeky, kterou se mi snažila ukázat.
Ale byli různé způsoby, jak se připravit na to, co přichází, a už , měla jsem strach, že bych mohla opomenout nejdůležitější. Dneska bych opomenutí napravila..
Měla jsem naučenou správnou mapu, neměla jsem problém najít cestu k adrese, která neexistovala online, tu jednu s J. Jenks. Můj další krok by byl Jason Jenks na jiné adresu, tu kterou mi Alice nedala.
Říct, že to nebylo pěkné sousedství by nestačilo. I to nejméně výrazné ze všech Cullenovic aut tu bylo ještě pořád pobuřující. Moje stará Cheva by tu vypadala dobře. Během mých lidských let, bych měla zamčené dveře a odjela bych pryč jak by to jen šlo.Teď jsem byla trochu fascinovaná. Snažila jsem si tady Alici z jakéhokoliv důvodu představit, ale marně.
Budovy-všechny
tří poschoďové, všechny úzké, všechny se nakláněly na stranu jak kdyby se skláněli před tloukajícím deštěm-většinou to byli staré domy rozdělené do několika apartmánů. Bylo těžké říct, jaká byla původní barva pod oloupaným nátěrem.Všechny byli zbarvené do odstínů šedé. Některé měli v prvních patrech kanceláře,špinavý bar s okny namalovanými načerno, obchůdek s okultní nabídkou s neonovýma rukama a tarotovými kartami, trhaně zářícíma na dveřích, tetovací salon a péče o děti se slepeným rozbitým oknem izolepou. V žádném z pokojů nesvítili lampy,ačkoliv venku to bylo dost ponuré, aby lidé nepotřebovali světla.V dálce jsem zaslechla tiché hlasy; znělo to jako televize.
Kolem bylo několik lidí, kteří si to šinuli deštěm v opačném směru a jeden člověk sedící na plytké verandě úřední laciné advokátní kanceláře, četl mokré noviny a pískal si. Zvuk byl pro okolí příliš veselý.
Byla jsem tak zmatená bezstarostným pískáním, že jsem si nejdřív neuvědomila, že opuštěná budova je přesně na adrese, kterou jsem hledala. Na zchátralém místě nebyla žádná čísla, ale tetovací salon byl jen o dvě čísla dál.
Přibrzdila jsem a na sekundu znehybněla. Dostanu se do této díry tak či onak, ale jak to udělat tak, aniž by si mě pískající všimnul? Mohla bych zaparkovat v další ulici a přijít odzadu ... Ale na té straně by mohlo být více svědků. Možná střechy? Byli dost tmavé na něco takového?
"Hey, slečno,"zavolal na mě muž, co pískal.
Jako kdybych ho neslyšela, stáhla jsem na straně spolujezdce okénko.
Muž položil noviny stranou, a jeho oblečení mě překvapilo,teď když jsem ho pořádně viděla. . Pod dlouhými rozedranými hadry byl moc dobře oblečen. Nebyl vítr, který by mi umožnil cítit pach, ale lesk na jeho tmavě červené košili vypadal jako hedvábí. Jeho černé kudrnaté vlasy byli zašmodrchané a divoké, ale jeho tmavá kůže byla hladká a dokonalá, zuby bílé a rovné. Protiklady.
"Možná byste tu to auto neměla zaparkovat, slečno," řekl. "Až se vrátíte, nemuselo by tu už být."
"Děkuju za upozornění," řekla jsem.
Vypnula jsem motor a vystoupila. Možná, že můj pískající přítel mi mohl dát odpověď, kterou jsem potřebovala rychleji než vloupání a vstup. Otevřela jsem velký šedý deštník- opravdu ne, že bych se starala o dlouhý kašmírový svetr, který jsem měla na sobě - bylo to to, co by udělal člověk.
Muž zašilhal přes déšť na mou tvář, a pak se jeho oči rozšířily. Polkl,a
jak jsem se přiblížila,slyšela jsem, jak se mu zrychlilo srdce.
"Někoho hledám,"začala jsem.
"Já jsem někdo,"nabídl mi s úsměvem. "Můžu pro Vás něco udělat, krásko?"
"Jste J. Jenks?"zeptala jsem se.
"Aha," řekl a jeho výraz se změnil z očekávání v pochopení. Postavil se a zkoumal mě zúženýma očima. "Proč hledáte J?"
"To je moje věc." Kromě toho, neměla záchytný bod. "Jste J?"
"Ne."
Dlouho jsme tak proti sobě stáli, zatímco jeho ostrý zrak běžel nahoru a dolů po perleťové šedém plášti, který jsem měla na sobě. Jeho upřený pohled se nakonec dostal k mému obličeji. "Nevypadáte jako obvyklý zákazník."
"Pravděpodobně nejsem obvyklá," připustila jsem. "Ale potřebuju ho vidět co nejdříve."
"Nejsem si jistý, co mám dělat," přiznal.
"Proč mi neřeknete své jméno?"
Zašklebil se. "Max."
"Ráda vás poznávám, Maxi. A teď, proč mi neřeknete to, co říkáte obvyklým klientům? "
Jeho škleb přešel v zamračení.
"No, obvyklí J-ovi klienti nevypadají jako vy. Takoví, jako vy se neobtěžují s kancelářemi v centru. Vy prostě jdete rovnou do své oblíbené kanceláře v mrakodrapu. "
Zopakovala jsem druhou adresu, udělajíc ze seznamu čísel otázku.
"Jo, to je to místo," řekl, znovu podezřívavě. "Jak to, že jste nešla tam?"
"Tohle byla adresa, kterou jsem dostala
- od velmi spolehlivého zdroje."
"Jestliže jste byla nahoru, nebyla by
jste tady."
Našpulila jsem rty. Nikdy jsem nebyla moc dobrá v blafování, ale Alice mi nenechala moc na výběr
"Možná jsem nahoře nebyla."
Max se zatvářil provinile. "Podívejte , slečno-"
"Bello."
"Správně. Bello. Koukněte, já potřebuji tuhle práci. J mi docela dobře platí za to, že se tady většinou celý den povaluju. Chci vám pomoci, opravdu chci, ale - samozřejmě mluvím hypoteticky, že jo? Nebo neoficiálně, nebo mimo záznam - , ale pokud nechám někoho projít skrz -dostane ho to do průšvihu, a já mám po práci. Vidíte v čem je můj problém? "
Zamyslela jsem se asi na minutu, kousajíc si rty. "Nikdy dříve jste tady neviděl nikoho, jako jsem já? Dobře, tak někoho mého druhu. Moje sestra je mnohem menší než já, a má střapaté tmavě černé vlasy. "
"J zná vaši sestru?"
"Myslím, že ano."
Max
chvíli přemýšlel. Usmála jsem se na něj a jeho dech se zasekl. "Řeknu vám, co budu dělat. Zavolám J-ovi a popíšu vás. Ať se rozhodne. "
Co věděl J. Jenks? Bude můj popis pro něj něco znamenat? To byla znepokojující myšlenka.
"Moje příjmení je Cullenová," řekla jsem Maxovi, přemýšlejíc jestli to nebude příliš mnoho informací. Začínala jsem být na Alici naštvaná. Musela jsem být opravdu takhle slepá? Mohla mi dát o jedno nebo dvě slova víc...
"Cullenová, mám to."
Sledovala jsem, jak vytáčí, snadno vybírajíc čísla. Dobře, mohla bych zavolat J. Jenksovi sama, pokud nebude fungovat tohle.
"Hej J, tady Max. Vím, že na toto číslo prý nemám volat, kromě případu nouze. . . ".
Je tu nějaké nebezpečí? Slyšela jsem slabě z druhého konce.
"No, ne tak docela. Je tady dívka, která tě chce vidět. . . ".
Nevidím v tom případ nouze. Proč jsi nepostupoval obvyklým způsobem?
"Nepostupoval jsem obvyklým způsobem, protože ona obvykle nevypadá-"
Je to odznak?
"Ne-"
Nejsi si tím jist. Vypadá jako jedna z Kubarevů-?
"Ne-nech mě mluvit, jo? Ona říká, že znáš její sestru, nebo tak něco. "
Nepravděpodobné. Jak vypadá?
"Ona vypadá. . . " Jeho oči uznale běželi od mého obličeje k mým botám. "No, ona vypadá jako zpropadená supermodelka, tak vypadá." Usmála jsem se a on na mě mrknul, pak pokračoval. "Houpavé tělo, bledá jako list, tmavě hnědé vlasy skoro do pasu, potřebuje se vyspat - zní něco z toho povědomě?"
Ne, nezní. Nejsem rád, že necháš svoji slabost pro hezké ženy přerušit -
"Jo, tak mám slabost pro ty hezké, co je na tom? Omlouvám se, že jsem tě obtěžoval, šéfe. Prostě na to zapomeň. "
"Jméno:" zašeptala jsem.
"Oh pravda. Počkej, "řekl Max. "Říká, že se jmenuje Bella Cullenová. Pomůže to? "
Zůstalo mrtvé ticho a pak se hlas na druhém konci náhle rozkřičel, přičemž použil mnoho slov ,které často mimo zastávek kamionistů neslyšíte. Maxův výraz se změnil, všechen humor zmizel a jeho rty zbledli.
"Protože ses neptal!" Křičel Max zpátky, zpanikařil.
Další pauza, jak se J sbíral.
Krásná a bledá? Zeptal se J trošičku klidnější.
"Řekl jsem to, ne?"
Krásná a bledá? Co tento člověk věděl o upírech? Byl sám jedním z nás? Nebyla jsem připravena na tento druh konfrontace. Zaskřípala jsem zuby. Alice, do čeho jsi mě to dostala?
Max čekal asi minutu přes další salvu křičených urážek a instrukcí a pak blýskl po mě očima, které byly téměř vyděšené. "Ale ty se přeci setkáváš s klienty z centra pouze ve čtvrtek - jo, jo! Mám to. " Sklopil telefon.
"Chce mě vidět?" Ptala jsem se zářivě.
Max zlostně hleděl. "Mohla jste mi říct, že jste byla přednostní klient."
"Já nevěděla, že jsem."
"Myslel jsem, že byste mohla být policajt,"
připustil. "Myslím, nevypadáte jako policajt. Ale jednáte zvláštním způsobem, krásné. "
Pokrčila jsem rameny.
"Drogový kartel?" Hádal.
"Kdo, já?" Zeptala jsem se.
"Jo. Nebo váš přítel, nebo co. "
"Žádné takové, promiňte. Nejsem opravdu fanda do drog, a ani můj manžel. Stačí říct ne a tak. "
Maxovi se zasekl dech. " Vdaná. Nelze se rozejít. "
Usmála jsem se.
"Mafie"?
"Ne."
"Pašování diamantů?"
"Prosím! Tohle je ten typ lidí, s nimiž jednáte obvykle, Maxi? Možná potřebujete novou práci. "
Musela jsem přiznat, že jsem si to maličko užívala. Nebyla jsem moc ve styku s lidmi kromě Charlieho a Sue. Bylo zábavné sledovat ho, jak se kroutí. Také jsem byla potěšena tím, jak bylo snadné nezabít ho.
"Vy jste se zapletla do něčeho velkého. A špatného, " prohlásil
uvažujíc.
"Takhle to opravdu není."
"To je to, co říkají všichni. Ale kdo jiný potřebuje papíry? Nebo bych měl říct, kdo jiný si může dovolit zaplatit J-ovy ceny. Nikdo mého postavení, tak jako tak, "řekl, a pak opět zamumlal slovo vdaná.
Dal mi zcela novou e-mailovou adresu se základními směry, a pak pozoroval můj odjezd s podezřívavýma, lítostivýma očima.
V tomto bodě jsem byla připravena na téměř cokoli - nějaké vysoce moderní
doupě James Bondovského zloducha by bylo vhodné. Tak jsem myslela, že Max mi musel dát špatnou adresu jako test. Nebo možná to bylo podzemní doupě, velmi obvykle pod středovým pásem umístěné naproti lesnatým kopcům v hezké rodinné čtvrti.
Zastavila jsem na volném místě a vzhlédla na vkusně nenápadné znamení, kde stálo: JASON SCOTT, právní zástupce.
Zastavila jsem na volném místě a vzhlédla na vkusně nenápadné znamení, kde stálo: JASON SCOTT, právní zástupce.
Kancelář uvnitř byla béžové s celerově zeleným nádechem, neškodná a nenápadná. Nebyla tady ani stopa upíří vůně, a to mi pomohlo uvolnit se. Nic než neznámý člověk. Cela pro zadržené byla zasazena do zdi, a dost nezajímavá blond recepční seděla za stolem.
"Ahoj," pozdravila mě. "Jak vám mohu pomoci?"
"Já jsem tady, abych se setkala s panem Scottem."
"Máte domluvenou schůzku?"
"Ne tak docela."
Trochu se uculila. "Pak by to mohlo nějaký čas trvat. Proč jsi zatím nesednete, zatímco já-"
April! Požadující mužský hlas zavřeštěl z telefonu na jejím stolu. Za chvíli Očekávám paní Cullenovou .
Pousmála jsem se a ukázala na sebe.
Pošlete jí okamžitě. Chápete to? Já se nestarám, co to přeruší.
V jeho hlasu jsem mohla slyšet i něco jiného než netrpělivost. Stres. Nervy.
"Právě přijela," řekla April, jakmile mohla mluvit.
Co? Pošlete ji! Na co čekáte?
"Hned to bude, pane Scotte!" Vstala, třepotajíc rukama, a jak vedla cestou dolů krátkou chodbou, nabízela mi kávu nebo čaj, nebo cokoliv jiného, co bych chtěla.
"Jsme tady," řekla, když mě uvedla do mocenské kanceláře, vybavené těžkým dřevěným stolem a falešnou zdí.
" Zavři za sebou dveře," nařídil chraplavý tenor.
Zkoumala jsem muže za stolem, přičemž April se dala na bezhlavý ústup. Byl nízký a plešatící, pravděpodobně asi padesát pět, s břichem. Měl na sobě červenou hedvábnou kravatu s modro-bílou-pruhovanou košilí a jeho sako v námořnické modři viselo na křesle. Také se třásl, zbledl na nezdravě těstovitou barvu, na jeho čele se leskl pot, představila jsem si semeniště vířící hluboko pod zámkem.
J se dal do kupy a vratce se zdvihl ze své židle. Natáhl ruku přes stůl.
"Paní Cullenová. Je mi absolutním potěšením. "
Popošla jsem k němu a jednou mu rukou rychle potřásla. Mírně se lekl mé studené kůže, ale nezdál se být
překvapen.
"Pane Jenksi. Nebo upřednostňujete Scotta? "
Znovu sebou škubl. "Cokoliv si přejete, samozřejmě."
"Co takhle říkejte mi Bella, a já vám budu říkat J?"
"Jako staří přátelé," souhlasil, utírajíc si čelo hedvábným šátkem. Ukázal na židli, abych si sedla a taky si sedl. "Musím se zeptat, setkávám se konečně s rozkošnou ženou pana Jaspera?"
Na sekundu jsem to zvažovala. Takže tento člověk znal Jaspera, Alici ne. Znal ho a vypadal taky trochu bojácně. "Ve skutečnosti jen jeho švagrová."
Našpulil rty, jak se snažil pochopit tak zoufale jako já.
"Věřím, že pan Jasper je v dobrém zdravotním stavu?" Zeptal se opatrně.
"Jsem si jistá, že jeho zdraví je výborné. Právě teď je na prodloužené dovolené."
Zdálo se, že tohle vysvětlilo některé J-ovy zmatky. Přikývl a promnul si prsty. "Jen tak. Měla jste přijít do hlavní kanceláře. Moji asistenti by vás dovedli rovnou ke mně-nemusela by jste projít nepohostinnými kanály. "
Jen jsem přikývla. Nebyla jsem si jista, proč mi Alice dala adresu v ghettu.
"Ah, dobře, že jste tady. Co pro vás mohu udělat? "
"Papíry," řekla jsem, snažíc se, aby můj hlas zněl jako že vím o čem mluvím.
"Jistě," souhlasil J. "Mluvíme o rodném listu, úmrtném listu, řidičském průkazu, pasu, sociálním pojištění
...?"
Zhluboka jsem se nadechla a usmála se. Dlužím Maxovi hodně, za to kolik času mi ušetřil.
A pak můj úsměv opadl. Alice mě sem poslala z nějakého důvodu, a byla jsem si jistá, že to bylo pro ochranu Renesmee. Její poslední dárek pro mne. Jedna věc, o které věděla, že ji budu potřebovat.
Jediný důvod, proč by Renesmee potřebovala falzifikátory, byl, že by utíkala. A jediný důvod, proč by Renesmee utíkala, by byla naše prohra.
Pokud bychom Edward a já utíkali s ní, nepotřebovala by tyto dokumenty ihned. Já si byla jistá, že doklady byly něco, co Edward věděl jak sehnat, nebo udělat sám, a byla jsem si jistá, že znal způsob, jak uniknout bez nich. Můžeme s ní utíkat tisíce mil. Můžeme se s ní plavit přes oceán.
Abychom ji zachránili.
A všechna to tajemství, abych to udržela v tajnosti před Edwardem. Protože bylo dost možné, že co ví on, věděl by taky Aro. Kdybychom prohráli, Aro by jistě získal informace, které nutně potřeboval, ještě dřív, než by zničil Edwarda.
Bylo to tak, jak jsem si myslela. Nemohli jsme vyhrát. Ale budeme mít štěstí při zabití Demetriho než prohrajeme, a pak bude mít Renesmee šanci utéct.
Moje tiché srdce bylo v mé hrudi jako balvan - drtivá váha. Všechny mé naděje vybledli jako mlha na sluníčku. Mé oči píchali.
Kdo by tohle chtěl? Charlie? Ale on byl tak bezbranný člověk. A jak bych dostala Renesmee k němu? Nebude nikde poblíž boje. Takže zústává jediná osoba. Nikdo jiný tady opravdu není.
Tohle jsem promyslela tak rychle, že J ani nezaznamenal mou odmlku
"Dva rodné listy, dva pasy, jeden řidičský průkaz," řekl jsem tichým, podrážděným tónem.
Pokud si všiml, že jsem změnila výraz, předstíral, že ne.
"Jména?"
"Jakob ... Wolf. A ... Vanessa Wolfová." Nessie se zdála být dobrá přezdívka pro Vanessu. Jacoba ta věc s Wolfem přinutí odejít.
Pero škrábalo rychle napříč právním blokem. "Prostřední jména?"
"Stačí dát něco všeobecného"
"Pokud to preferujete. Věk? "
"Dvacet sedm muž, pět dívka." Jakob by to mohl dokázat. Bylo to zvíře. A při tempu jakým Renesmee rostla, bych raději odhadovala výšku. Mohl by být její nevlastní otec. ...
"Budu potřebovat fotky, pokud dáváte přednost hotovým dokumentům," řekl J, přerušíc moje myšlenky. "Pan Jasper si obvykle přál dokončit je sám. "
No, tím se vysvětluje, proč J nevěděl jak vypadá Alice.
"Vydržte," řekla jsem.
Tohle bylo štěstí. Měla jsem několik rodinných fotografií zastrčené v peněžence a jednu perfektní-Jakob držící Renesmee na předních schodech na verandu - pouze měsíc staré. Alice mi je dala jen několik dní před ... Aha. Možná v tom nebylo až tolik štěstí. Alice věděla, že mám ty obrázky. Možná měla nějaké tlumené záblesky, že je budu potřebovat, než mi je dala.
"Tady to máte."
J chvíli zkoumal obrázky. "Vaše dcera je vám velice podobná."
Napjala jsem se. "Spíš je podobná svému otci."
"Kterým není tenhle člověk." Dotknul se Jakobova obličeje.
Moje oči se zúžily a na J-ově lesklé hlavě vyskočili nové perličky potu.
"Ne To je velmi blízký přítel rodiny. "
"Odpusťte mi," zamumlal, a pero opět začalo škrábat. "Jak brzy budete potřebovat doklady?"
"Můžu je mít za týden?"
"To je spěšná rychlost. Bude to stát dvakrát tolik, -ale odpusťte mi. Já zapoměl s kým mluvím. "
Je zřejmé, že znal Jaspera.
"Jen mi dejte čísla."
Vypadal, že váhá říct to nahlas, i když jsem si byla jistá, že když jednal s Jasperem, musel vědět, že cena nebyla podstatná. Ani s přihlédnutím k nafouklým účtům, které existovali po celém světě s různými jmény Cullenů, po celém domě byl poschovávaný dostatek peněz, který by uživil malou krajinu tak po desetiletí;
způsobem, který mi připomněl, jak byla vždycky stovka rybářských háčků vzadu každé zásuvky v Charlieho domě. Nepochybovala jsem, že malého úbytku, který jsem přemístila jako přípravu na dnešek,
si nikdo ani nevšimne.
J napsal cenu dolů na spodek právnického bločku.
Klidně jsem přikývla. Měla jsem sebou víc než jen tolik. Znova jsem rozepnula tašku a odpočítala požadovanou částku - všechno byly bankovky - roztříděné po 5000 dolarových svazcích, takže to bylo v okamžiku.
"Tady."
"Ah, Bello, opravdu mi nemusíte dávat celou částku ihned. Je obvyklé, že si půlku necháte až do doručení dokumentů. "
Vyčerpaně jsem se pousmála na nervózního muže. "Ale já vám věřím, J. Mimochodem, Dám vám bonus-stejný znovu, když dostanu doklady."
"To není nutné, ujišťuji vás."
"Nedělejte si starosti." Nebylo to, jako bych si to mohla vzít s sebou. "Takže se setkáme tady za týden ve stejnou dobu?"
Věnoval mi bolestný pohled. "Vlastně bych dal přednost tomu, aby se taková transakce dělala v místech, která nesouvisí s mými různými obchody."
"Pochopitelně. Jsem si jista, že jsem to nedělala tak, jak očekáváte. "
"Jsem zvyklý nemít očekávání, pokud jde o rodinu Cullenů." Zapitvořil se a pak rychle poskládal tvář znovu. "Mohli bychom se sejít v osm hodin za týden ode dneška v The Pacifico? Je to na Union Lake a jídlo je výborné. "
"Perfektní." Ne, že bych se k němu připojila na večeři. Skutečně by se mu nelíbilo, kdybych to udělala.
Vstala jsem a potřásla znovu jeho rukou. Tentokrát necouvl. Ale zdálo se, že má nějakou novou obavu. Jeho ústa byla stisknutá, záda napjatá.
"Budete mít problémy s termínem?" Zeptala jsem se.
"Cože?" podíval se, vytržen z pozoru při mé otázce. " termín? Aha, ne. Nemějte obavy. Ty dokumenty budu mít určitě včas hotové."
Bylo by hezké mít tady Edward, takže bych věděla, co bylo skutečnou J-ovou obavou. Povzdechla jsem. Udržet tajemství před Edwardem bylo dost zlé, být od něj pryč bylo téměř stejně zlé.
Pak se tedy uvidíme za týden."
34. Prohlášení
Hudbu jsem uslyšela ještě dřív,než jsem vůbec stačila vystoupit z auta. Od té doby co od nás odešla Alice,se Edward svého klavíru nedotkl.Když jsem zavřela dveře, slyšela jsem, jak se píseň změnila v mou ukolébavku. Edward mě vítal doma.
Pohybovala jsem se pomalu,protože jsem vytahovala tvrdě spící Renesmee z auta -byli jsme pryč celý den. Nechali jsme Jakoba u Charlieho- řekl, že se pak sveze domů se Sue.Přemýšlela jsem, jestli se snažil naplnit hlavu dostatkem hloupostí aby z ní vytlačil obrázek toho jak jsem vypadala když jsem vcházela skrz Charlieho dveře.
Jak jsem šla pomalu ke Cullenovic domu, cítila jsem, že naděje a povznešení jak se zdálo, mají kolem velkého bílého domu téměř viditelnou auru, moje byla ráno taky taková. Teď se mi to zdálo cizí.
Chtělo se mi znovu plakat, slyšíc Edwarda hrát pro mě. Ale posbírala jsem se. Nechtěla jsem aby mu to bylo podezřelé. Nezanechám v jeho hlavě Arovi žádná vodítka když si budu moci pomoct.
Edward zvedl hlavu a pousmál se, když jsem vešla do dveří, ale hrál dál.
"Vítej doma," řekl, jako kdyby to byl jen další normální den. Jako kdyby v pokoji nebylo dvanáct dalších upírú zapojených do různých činností, a tucet dalších roztroušených někde kolem. "Bavili jste se dneska s Charliem dobře?"
"Ano. Promiň, že jsem byla pryč tak dlouho. Vyběhla jsem, udělat nějaké vánoční nákupy pro Renesmee. Já vím, že to nebude veliký svátek, ale. . . " pokrčila jsem rameny.
Edwardovy rty se obrátili dolů. Přestal hrát a otočil se na lavičce tak, že jeho tělo bylo celé otočené ke mě. Dal mi ruku kolem pasu a přitáhl si mně blíž. "Moc jsem o tom nepřemýšlel. Pokud z toho chceš udělat svátek-"
"Ne," přerušila jsem ho. Vnitřně jsem couvla před myšlenkou že bych se měla pokusit předstírat více nadšení než jen minimum. "Jen jsem nechtěla nechat je projít bez toho, že bych jí dala alespoň něco."
"Mám si to prohlédnout?"
"Budeš-li chtít. Je to jen maličkost. "
Renesmee byla úplně v bezvědomí, jemně chrápala u mému krku.Záviděla jsem jí. Bylo by hezké, uniknout realitě i když jenom na pouhých pár hodin.
Opatrně jsem vylovila malou sametovou krabičku na šperky bez toho, abych otevřela peněženku, Edward nesměl vidět hotovost kterou jsem měla stále ještě u sebe.
"Když jsem jela kolem,uviděla jsem z okna auta nějaký obchod se starožitnostmi."
Setřásla jsem malý zlatý medailón na jeho dlaň. Byl kulatý s lemováním v podobě štíhlé vinné révy vyřezané kolem okraje kruhu. Edward odklopil malý úchyt a hleděl dovnitř. Byl tam prostor pro malý obrázek, na protější straně nápis ve francouzštině.
"Víš,co je tady napsané?" zeptal se jiným tónem, podmaněn víc než dříve.
"Obchodník mi řekl, že to je něco jako 'více, než můj vlastní život.' Je to pravda?"
"Ano, měl pravdu."
Podíval se na mě, jeho topasové oči si mě pozorně prohlíželi. Jeho pohled se na moment potkal s mým, pak rychle uhnul pohledem a předstíral, že ho upoutala televize.
"Doufám, že se jí bude líbit," zamumlala jsem.
"Jistě že bude," řekl lehce, jakoby mimochodem, a já jsem si v tu chvíli byla jistá, že ví, že před ním něco tajím. Byl jsem si také jistá, že nemá představu co.
"Vezmeme ji domů," navrhl, jak stál, položil mi ruku kolem ramen.
Váhala jsem.
"Co?" zeptal se.
"Chtěla jsem trochu cvičit s Emmettem. . . . "Ztratila jsem celý den v téthle zásadní záležitosti, cítila jsem zpoždění.
Emmett-na pohovce s Rose držíc dálkové ovládání, samozřejmě-vzhlédl a zašklebil se v předtuše. "Výborně. Les potřebuje prořídnout. "
Edward se zamračil na Emmetta a pak na mě.
"Bude na to dost času zítra," řekl.
"Nebuď směšný," stěžovala jsem si. "Neexistuje nic takového, jako spousta času. Tento pojem neexistuje. Mám se toho hodně naučit, a-"
Odřízl mě. "Zítra".
A jeho výraz byl takový, že ani Emmett neprotestoval.
Byla jsem překvapena, jak těžké bylo vrátit se zpátky k rutině po všem novém. Ale odstranění i toho malého kousku naděje kterou jsem v sobě živila způsobilo že se všechno zdálo nemožné.
Snažila jsem se soustředit na pozitiva. Byla tady dobrá šance, že moje dcera přežije to co se blíží, a Jakob taky. Pokud by měli budoucnost, pak by to byl druh vítězství, nebo ne? Naše malá skupina musí udržet své postavení, pokud byla pro Jakoba a Renesmee možnost utéct. Ano, Alicina strategie by měla smysl, kdybychom svedli opravdu dobrý boj. Takže, taky jakýsi druh vítězství, protože se domnívám, že Volturiovy za tisíciletí nikdy nikdo vážně nezpochybnil.
Nebude to konec světa. Jen konce Cullenú. Konec Edwarda, konec mně.
Dávala jsem tomu takhle přednost-té poslední části tak jako tak. Já nechci znovu žít bez Edwarda, a pokud by opustil tenhle svět, pak bych šla hned za ním.
Marně jsem se divila nyní a pak, jestli pro nás bude něco na druhé straně. Věděla jsem, že tomu Edward opravdu nevěří, ale Carlisle ano. Nedovedla jsem si to představit. Na druhou stranu jsem si nedovedla představit že by Edward neexistoval nikde, kdekoli. Pokud jsme mohli být spolu, kdekoli, pak to byl šťastný konec.
A tak vzor mých dní pokračoval, jenže mnohem těžší než dřív.
Šli jsme navštívit Charlieho na První svátek vánoční, Edward, Renesmee, Jakob a já. Byli tam všichni z Jakobovy smečky plus Sam, Emily, a Sue. Byla to velká pomoc, mít je v Charlieho malinkatých pokojích, jejich obrovské, teplé postavy zaháknuty v rozích kolem jeho řídce vyzdobeného stromku-moli jste přesně vidět kdy ho to začalo nudit a přestal- a jeho přetékající nábytek. Dalo se vždy spolehnout na to, že vlkodlaci budou opilí nastávajícím bojem bez ohledu na to jak bude sebevražedný. Elektřina jejich vzrušení poskytovala pěkný způsob maskování mého naprostého nedostatku oduševnění. Edward byl jako vždy lepší herec, než já.
Renesmee nosila medailónek, který jsem jí dala za úsvitu, a v kapse kabátu měla MP3 přehrávač který jí dal Edward-malinkou věc, která si pamatovala pět tisíc písní, již zaplněnou Edwardovými oblíbenými.
Na jejím zápěstí byla komplikovaně pletená Quileutská verze snubního prstenu. Edward nad tím skřípal zubama, ale mně to nevadilo.
Brzy, tak brzy, ji odevzdám Jakobovi aby ji odnesl do bezpečí. Jak by mě mohl obtěžovat jakýkoli symbol odhodlání k tomu na co jsem spoléhala?
Edward zachránil den věnováním dárku taky pro Charlieho. Ukázal mu ho až včera-přednosti noční plavby- a Charlie strávil celé dopoledne čtením tlustého návodu ke svému novému rybářskému sonarovému systému.
Ze způsobu jakým vlkodlaci jedli, jsem usuzovala, že Suin oběd musel být dobrý. Přemýšlela jsem jak by sešlost působila na někoho cizího. Hráli jsme svůj part dobře? Myslel by si cizinec že jsme šťastný kruh přátel vychutnávajících si dovolenou s náhodnou radostí?
Myslím, že Edwardovi a Jakobovi se ulevilo stejně jako mně, když byl čas jít. Přišlo mi zbytečné vynakládat energii na lidskou fasádu, když bylo tolik dalších důležitých věcí, které bylo třeba udělat. Bylo pro mně těžké soustředit se. Zároveň to byla možná poslední možnost vidět Charlieho. Možná bylo dobře, že jsem byla příliš ochromená než abych to opravdu zaregistrovala.
Neviděla jsem svoji matku od svatby, ale zjistila jsem že můžu být jen ráda z narůstajícího odcizení které začalo před dvěma roky. Byla příliš křehká pro můj svět. Nechtěla jsem jí v žádné částí tohoto. Charlie byl silnější.
Možná dokonce dost silný abychom se teď rozloučili, jenomže já ne.
V autě bylo velmi tiše; déšť venku byl jen mlha vznášející se na hraně mezi kapalinou a ledem. Renesmee seděla na mém klíně, hrála si s medailónkem, otevírala ho a zavírala. Dívala jsem se na ní a představovala jsem si co bych řekla Jakobovi kdybych slova nemusela skrývat před Edwardem.
Pokud je to vůbec bezpečné zase ji vzít k Charliemu. Řekni mu jednoho dne celý příběh. Řekni mu, jak moc jsem ho milovala, jak jsem se nemohla unést jeho opuštění i když můj lidský život skončil. Řekni mu, že byl nejlepší otec. Řekni mu, ať odevzdá moji lásku Renée, všechny mé naděje, že bude šťastná a bude jí dobře. . . .
Chtěla jsem dát Jakobovi doklady dřív než bude příliš pozdě. Dám mu vzkaz taky pro Charlieho. A dopis pro Renesmee. Něco co si přečte, když už jí nebudu moct povědět jak moc ji miluji.
Zvenku vypadal Cullenovic dům jako jindy, ale bylo slyšet nějakou jemnou vřavu. Mnoho tichých hlasů šumělo a bručelo. Znělo to intenzivně, a znělo to jako hádka. Carlislúv a Amunúv hlas šel rozpoznat častěji než ostatní.
Edward zaparkoval před domem, raději než jít kolem do garáže. Vyměnili jsme si jeden varovný pohled než jsme vystoupili.
Jakobův postoj se změnil, jeho tvář se změnila ve vážnou a opatrnou. Vytušila jsem, že byl nyní v režimu Alpha. Samozřejmě, něco se stalo, a on získával informace, které by on a Sam mohli potřebovat.
"Alistair je pryč," zamručel Edward, jak jsme po krocích postupovali.
Uvnitř přední místnosti byla hlavní konfrontace fyzicky patrná. Okruh divákú lemujících stěny, každý upír, který se
k nám přidal, s výjimkou Alistaira a tří zapojených v hádce. Esme, Kebi a Tia byli nejblíže ke třem upírúm v centru, uprostřed místnosti, Amun se posmíval Carlislovi a Benjaminovi.
Edward zaťal zuby a přešel rychle na Esmeinu stranu, táhnouc mě za ruku. Renesmee jsem si tiskla těsně k hrudi.
"Amune, pokud chcete jít, nikdo vás nenutí zůstat," řekl Carlisle v klidu.
"Ty jsi ukradl polovinu mého klanu, Carlisle!" Amun křičel, bodajíc prstem k Benjaminovi "To je důvod, proč jsi mě sem zavolal? Ukrást mi ho? "
Carlisle povzdechl a Benjamin překulil oči.
"Ano, Carlisle si vybral boj s Volturii, ohrozil celou svoji rodinu, jen aby mě tady nalákal na smrt," řekl Benjamin sarkasticky. "Buď rozumný Amune. Jsem odhodlán udělat správnou věc, já se nepřipojuju k žádnému jinému klanu. Samozřejmě,jak CArlishle poukázal,můžete si dělat co chcete. "
"Toto neskončí dobře," zavrčel Amun. "Alistair byl tady jediný rozumný. Všichni bychom měli utéct. "
"Přemýšlej koho jsi právě nazval příčetným," zareptala tiše Tia stranou.
"Všichni budeme poraženi!"
"K boji nedojde," řekl Carlisle pevným hlasem.
"Říkáš ty!"
"Pokud se tak stane, vždy můžeš vyměnit stranu Amune. Jsem si jistý, že Volturiovi ocení vaši pomoc. "
Amun se mu posmíval. "Možná to je odpověď."
Carlislova odpověď byla měkká a upřímná. "Já bych to proti tobě nevydržel, Amune. Byli jsme přátelé po dlouhou dobu, ale nikdy bych tě nežádal abys za mě zemřel. "
Amunúv hlas byl taky více kontrolovaný. "Ale vy stáhnete mého Benjamina dolů sebou."
Carlisle položil ruku na Amunovo rameno, Amun ji setřásl.
"Zůstanu Carlisle, ale může to být ve váš neprospěch. Připojím se k nim, jestli to bude cesta k přežití. Všichni jste blázni, jestli si myslíte že můžete vzdorovat Volturiovým. "Zachmuřil se, pak povzdechl, pohlédl na Renesmee a mě, a dodal podrážděným tónem," budu svědkem, že dítě vyrostlo. To je nic než pravda. Každý to uvidí. "
"To je vše, co jsme kdy žádali."
Amun se zašklebil "ale ne vše co jste získali, jak se zdá." obrátil se na Benjamína. "Dal jsem ti život. Mrháš jím."
Benjaminova tvář vypadala chladnější, než jsem kdy viděla; výraz zvláštně kontrastoval s jeho chlapeckými rysy. "Škoda že jsi v tom procesu nemohl nahradit moji vůli svou, pak bys možná byl se mnou spokojen."
Amun přimhouřil oči. Náhle mávl na Kebi, a odkráčeli předními dveřmi.
"Neodejde," řekl mi tiše Edward, "ale od nynějška si bude udržovat ještě větší odstup. Neblufoval, když hovořil o přestupu k Volturiúm. "
"Proč Alistair odešel?" zašeptala jsem.
"Nikdo si není jistý, nenechal vzkaz. Z jeho mručení bylo jasné, že si myslí, že boj je nevyhnutelný. Navzdory jeho chování, ve skutečnosti se příliš obával že Carlisle zůstane s Volturii. Předpokládám, že se rozhodl že nebezpečí bylo příliš mnoho."Edward pokrčil rameny.
Přestože náš rozhovor byl jednoznačně jenom mezi námi, samozřejmě ho mohl slyšet každý. Eleazar odpověděl na Edwardovu poznámku jako by byla určena pro všechny.
"Podle toho jak znělo jeho mumlání, to bylo trochu víc než to. Nemluvili jsme o Volturiových pořád, ale Alistair se bál, že nezáleží na tom, jak rozhodně můžeme dokázat vaší neviny, Volturiovi nebudou poslouchat. Myslí si, že tady budou hledat záminku k dosažení svých cílů. "
Upíři na sebe znepokojeně hleděli. Představa, že by Volturiovi zmanipulovali své nedotknutelné zákony pro vlastní zisk nebyla populární. Pouze Rumuni byli pokojní, jejich malé poloironické úsměvy. Zdáli se být potěšeni tím, co si ostatní myslí o jejich prastarých nepřátelích.
Mnoho tichých diskuzí začalo naráz ale byli to Rumuni koho jsem poslouchala. Možná proto, že světlovlasý Vladimir průběžně střílel pohledem v mém směru.
"doufáme že Alistair měl v tomhle pravdu," šeptal Stefan Vladimirovi. "Bez ohledu na výsledek, slovo se bude šířit. Je na čase aby náš svět viděl čím se Volturiovi stali. Oni nikdy nepadnou, když každý věří těm nesmyslům o ochraně našeho způsobu života. "
"Alespoň, když jsme vládli, byli jsme upřímní o tom co jsme," odpověděl Vladimír.
Stefan přikývl. "Nikdy jsme si nenasadili bílé klobouky a nenazývali se svatými."
"Jak tak přemýšlím, nadešel čas, abychom bojovali," řekl Vladimír. "Umíš si představit že kdy najdeme lepší síly které budou stát s námi? Jinou stejně dobrou příležitost? "
"Nic není nemožné. Možná jednoho dne-"
"My jsme čekali patnáct set let, Stefane. A oni za ta léta jenom zmocněli. "Vladimir zmlkl a znovu se na mě podíval. Nedal najevo překvapení když viděl, že se na něj taky dívám. "Pokud v tomto konfliktu zvítězí Volturiovi, odejdou s větší mocí než s jakou přišli. S každým podmaněním posílí svoji sílu. Přemýšlejte o tom, co by jim mohla dát tato samotná novorozená "-vystrčil bradu mým směrem-" a to sotva objevuje své nadání. A ovladač země ". Vladimir kývl směrem k Benjaminovi, který ztuhl. Téměř všichni teď poslouchali Rumuny, stejně jako já. "S jejich čarodějnickými dvojčaty nemají potřebu iluzí nebo doteku požáru." Jeho oči se přesunuli k Zafrině, potom Kate.
Stefan se podíval na Edwarda. "Stejně tak čtenář myšlenekse jim bude hodit. Ale vidím vaše místo. Vskutku, získají mnoho jestli vyhrajou. "
"Víc než si můžeme dovolit nechat je získat, souhlasíte?"
Stefan povzdechl. "Myslím, že musím souhlasit. A to znamená ... "
"Že sej jim musíme postavit dokud ještě existuje naděje."
"Pokud je ještě můžeme oslabit, dokonce je odhalit. . ".
"Potom, jednoho dne, jiní práci dokončí."
"A naše dlouhá krevní msta bude zaplacena. Konečně. "
Jejich oči na okamžik znehybněli a pak zašeptali unisono. "Zdá se být jediná cesta."
"Takže budeme bojovat," řekl Stefan.
Byť jsem mohla vidět, že byly rozervaní, sebezáchova válčící s pomstou, úsměvy jež si vyměňovali byli plné očekávání.
"Budeme bojovat," souhlasil Vladimir.
Předpokládám, že to bylo dobře; stejně jako Alistair i já jsem si byla jistá že bitvě se nelze vyhnout. V tom případě, další dva upíři bojující na naší straně se hodí. Ale rozhodnutí Rumunů mě rozechvělo.
"Budeme bojovat taky," řekl Tia, a její obvykle důstojný hlas byl více slavnostní než kdy jindy. "Jsme přesvědčeni, že Volturiovi překročí své pravomoci. Nechceme patřit k nim. "Její oči viseli na jejím partnerovi.
Benjamin se zašklebil a hodil jeden šibalský pohled směrem k Rumunům. "Zdá se, že jsem horkou komoditou. Zdá se mi že musím vyhrát právo být volný. "
"Nebude to poprvé co budu bojovat abych se držel mimo dosah královských pravidel," řekl Garrett škádlivým tónem. Šel k Benjaminovi a popleskal ho po zádech. "Tudy ke
svobodě od útlaku."
"Stojíme při Carlislovi," řekla Tanya. "A budeme bojovat s ním."
Zdálo se že prohlášení Rumunú nutilo ostatní prohlásit co sami cítí.
"My jsme se nerozhodli," řekl Peter. Podíval se dolů na svou nepatrnou společnice, Charlottiny rty byly nespokojeně zkroucené. Vypadalo to, že ona již rozhodnutí udělala. Přemýšlela jsem jaké.
"Totéž platí pro mě," řekl Randall.
"A mě," dodala Mary.
"Smečka bude bojovat s Culleny," řekl náhle Jakob. "My nemáme strach z upírů," dodal s úšklebkem.
"Děti," zamumlal Peter.
"Kojenci," opravil ho Randall.
Jakob se jízlivě zašklebil.
"Jdu taky do toho," řekla Maggie, krčíc rameny pod Siobhaninou zadržující rukou. "Vím, že pravda je na Carlislově straně. Nemůžu to ignorovat. "
Siobhan zírala na nejmladší členku klanu s obavou. "Carlisle," řekla, jako kdyby byli sami, neberouc v úvahu formální cítění shromážděných a
nečekané vzplanutí prohlášení, "Nechci, aby došlo k boji."
"Ani já, Siobhan. Ty víš, že to je poslední, co chci. "napůl se usmál. "Možná byste se měli zaměřit na dodržování míru."
"Víš, že to nepomůže," řekla.
Vzpomněla jsem si na Rosinu a Carlislovu diskusi o irské vůdkyni; Carlisle věřil, že Siobhan má jemný ale mocný dar, jak způsobit aby se věci děli po jejím-a Siobhan sama ještě nevěřila.
"Ublížit to nemůže," řekl Carlisle.
Siobhan překulila oči. "Mám vizualizovat výsledek který si přeji?" Zeptala se sarkasticky.
Carlisle se nyní otevřeně křenil. "Pokud to nevadí."
"Pak není pro můj klan nutné aby vydával prohlášení, ne?" odsekla. "Vzhledem k tomu, že neexistuje žádná možnost boje." Položila ruku zpět na Maggieno rameno, a přitáhla dívku blíž k sobě. Siobhanin druh Liam stál tiše a bezvýrazně.
Téměř všichni ostatní v místnosti vypadali být v rozpacích z Carlislovy a Siobhaniny výměny vtípků, ale nevysvětlili si to.
To byl konec dramatických projevů na noc. Skupina se pomalu rozptýlila, někteří šli na lov, někteří si krátili čas v Carlislových knihách nebo u televizorů nebo počítačů.
Edward, Renesmee, a já jsme šli na lov. Jakob značkoval poblíž.
"Hloupý pijavice," prohlásil mumlajíc si sám pro sebe, když jsme byli venku. "Myslí si jak jsou nadřazení." Zafrkal
"Budou šokováni když kojenci zachrání jejich nadřazené životy, ne?" řekl Edward.
Jake se pousmál a práskl mu pěstí do ramene. "Sakra jo, to budou."
Tohle nebyla naše poslední lovecká výprava.Až se přiblíží čas návštěvy Volturiú,znovu se všichni vypravíme lovit. Vzhledem k tomu, že lhůta nebyla přesná, plánovali jsme zůstat pár nocí na velké baseballové čistině kterou Alice viděla, jen pro jistotu. Všechno co jsme vědeli bylo, že ten den kdy sníh pokryje zemi přijde. Nechtěli jsme mít Volturiovy příliš blízko k městu, a Demetri je mohl zavést za námi, ať jsme byli kdekoli. Přemítala jsem koho bude stopovat, a hádala jsem, že to bude Edward, protože nemohl vystopovat mně.
Tohle nebyla naše poslední lovecká výprava.Až se přiblíží čas návštěvy Volturiú,znovu se všichni vypravíme lovit. Vzhledem k tomu, že lhůta nebyla přesná, plánovali jsme zůstat pár nocí na velké baseballové čistině kterou Alice viděla, jen pro jistotu. Všechno co jsme vědeli bylo, že ten den kdy sníh pokryje zemi přijde. Nechtěli jsme mít Volturiovy příliš blízko k městu, a Demetri je mohl zavést za námi, ať jsme byli kdekoli. Přemítala jsem koho bude stopovat, a hádala jsem, že to bude Edward, protože nemohl vystopovat mně.
Přemýšlela jsem o tDemetrim když jsme lovili, věnujíc jen málo pozornosti mé kořisti nebo vznášejícím se sněhovým vločkám, které se nakonec objevili ale topili se, ještě než dopadli na skalnaté podloží. Uvědomuje si Demetri že mě nemůže stopovat? Co to bude pro něj znamenat? Co pro Ara? Nebo se Edward mýlil? Byly tady ty malé výjimky, že bych mu nemohla odolat, ty cesty kolem mého štítu. Vše, co bylo mimo moji mysl bylo zranitelné-otevřené věcem které dělali Jasper, Alice a Benjamin. Možná taky Demetriho talent pracoval trošku jinak.
Najednou mě napadla hrozná myšlenka. Zpola vypitý los mi vypadl z ruky na kamenitou zem. Sněhové vločky se odpařovali pár centimetrů od těla s nepatrným teple syčícím zvukem. Bezvýrazně jsem zírala na své krvavé ruce.
Edward viděl moji reakci a pospíchal ke mně opouštějíc svou vlastní nevypitou kořist.
"Co se děje?" zeptal se tiše, jeho oči zametli les kolem nás, hledajíc co způsobili mé chování.
"Renesmee" zaskřehotala jsem.
"Je jen tady přes ty stromy," ujistil mě. "Slyším její i Jakobovy myšlenky. Je v pohodě. "
"To není to, co jsem myslela," řekla jsem. "Přemýšlela jsem o mém štítu-Vážně si myslíš, že to za něco stojí, že to nějak pomůže? Vím, že ostatní jsou v naději, že budu schopna ochránit Zafrinu a Benjamina, i když ho udržím jen pár sekund. Co když je to omyl? Co když vaše důvěra ve mně je ten důvodu proč prohrajeme? "
Můj hlas byl na pokraji hysterie, i když jsem měla dost kontroly, abych ji udržela na nízké úrovni. Nechtěla jsem rozrušit Renesmee.
"Bello,co se stalo? Samozřejmě, je úžasné že se můžeš sama chránit, ale nejsi odpovědná za ničí záchranu. Nestresuj se zbytečně sama. "
"Ale co když nemůžu chránit nic?" Šeptala jsem těžce oddechujíc. "To, co dělám, to je chybné, je to nevyzpytatelné! Není v tom žádný rým -žádný důvod. Možná to proti Alecovi vůbec nepomůže. "
"Ššt," uklidňoval mě. "Nepanikař. A o Aleca se neboj. Co dělá není nic jiného než co dělá Jane nebo Zafrina. Je to jen iluze- nemůže se dostat dovnitř tvé hlavy o nic víc než já. "
"Ale Renesmee může!" Zasyčela jsem zběsile přes zuby. "Zdálo se mi to tak přirozené, nikdy jsem se nad tím nepozastavila. Je to vždy jen část toho kdo je. Ale ona dává myšlenky přímo do mé hlavy, stejně jako to dělá s ostatními. Můj štít má díry, Edwarde! "
Zírala jsem na něj zoufale, čekajíc potvrzení, mého strašného objevu. Jeho rty byly stažené, jako kdyby se snažil rozhodnout,jak vyjádřit to co chtěl říct. Jeho výraz byl naprosto klidný.
"Přemýšlíš o tom už dlouho, že?" dožadovala jsem se, cítíc se jak idiot protože jsem měsíce přehlížela očividné. Přikývl a úsměv na omdlení mu roztáhl koutky úst. "Poprvé co se tě dotkla."
Povzdechla jsem nad svou vlastní hloupostí, ale jeho klid mě nějak obměkčil. "A to tě netrápí? Nevidíš to jako problém? "
"Mám dvě teorie, jedna s větší pravděpodobností než ostatní."
"Nejdřív tu méně pravděpodobnou."
"No, je to tvoje dcera," podotkl. "tvá genetická polovina. Použil jsem na tebe šprým o tom že tvá mysl nevysílá ve stejných frekvencích, než zbytek z nás. Možná, že je na tom stejně. "
Tohle na mě nezabralo. "Ale můžeš slyšet její mysl úplně v pohodě. Každý slyší její mysl. A co když Alec běží na jiné frekvenci? Co když-? "
Dal prst na mé rty. "Taky jsem se domníval. Což je důvod, proč myslím, že příští teorie, je mnohem pravděpodobnější. "
Zaskřípala jsem zuby a čekala "Pamatuješ si, co mi o ní řekl Carlisle, hned poté, co ti ukázala první vzpomínku?"
Samozřejmě jsem si vzpomněla. "On řekl: 'Je to zajímavý výměna. jako dělá přesný opak toho, co dovedeš ty '."
"Ano. Taky jsem se divila. Možná si vzala tvůj talent a převrátila ho taky. "
Uvažovala jsem to
"Ty držíš všechny venku," začal.
"Ale nikdo ji neudrží?" dokončila jsem nerozhodně.
"To je moje teorie," řekl. "A když se ti dostane do hlavy, pochybuju že je na téhle planetě štít,
který by ji zadržel uvězněnou. To pomůže. Z toho, co jsme viděli, nikdo nemůže pochybovat o pravdivosti jejích myšlenky poté, co jí dovolil, aby mu je ukázala. A myslím si, že nikdo ji nemůže v tom zabránit,pokud se dostane dost blízko. Pokud jí Aro umožní to vysvětlit. . . ".
Otřásla jsem se při představě Renesmee tak blízko Arových lačných, mléčnych očí.
"Dobře," řekl tříc má ztuhlá ramena. "Alespoň není nic, co by mu mohlo zabránit vidět pravdu."
"Ale stačí pouhá pravda na jeho zastavení?" zašeptala jsem.
Na to Edward neměl odpověď.
Náhledy fotografií ze složky Twilight film