Hradec nad Moravicí
Už to bude rok co jsem měla možnost podívat se na Moravu a pořádně si zaběhat ve sněhu a vyřádit se se smečkou. Měla jsem se tam setkat já a mí kamarádi Buddy a Sally. Ještě jsem se s nima do té doby neviděla, ale už jsme o sobě věděli něco málo přes internet.
Dali jsme si sraz u krásného zámku Hradec nad Moravicí kde byla naplánovaná procházka po rozsáhlém zámeckém parku. Všude móóóc sněhu a závěje, no prostě paráda. Lítali jsme jako praštění, duši a krev bígla jsme v sobě nikdo nezapřeli. Je těžké popisovat jak jsme řádili, to byste tam museli být. Sally se po chvilce dovádění osamostatnila a moc se mi(nám) nevěnovala, ale já jsem si chtěla užit nové kamarády, aspoň Buddyho, tak jsem se mu pořádně věnovala a prohnala ho ať na mě jen tak nezapomene. Je to pašák jen co je pravda, statný chlapík a bígl jak se patří. Honili jsme se jako šílení, jen nám to sem tam překazili naší "skvělí" páničkové tím jak se nás snažili zavolat aspoň na dohled. Nechápu to, tak oni nás šílence vypustí úplně na volno a potom se diví, že se nám nechce přijít na zavolání. No taky by se jim mohlo příště stát, že je necháme doma.
Nám se tam moc líbilo, dokonce jsme dorazili na nějakou málo vysokou rozhlednu kam jsme s radostí vyběhli a koukali jsme kam až teda uvidíme. Nic moc, bylo zamračeno. No a tam naší "skvělí" páničkové usoudili, že je asi čas na návrat. Oni totiž všichni podcenili množství sněhu a tak vyrazili jen tak na lehko. Nám to bylo jedno, protože jsme otužilá rasa a jen tak nás to nerozhodí. Moc se nám zpět nechtělo, ale co už jsme mohli dělat - poslouchat se musí. To víte i když jsme tvrdohlavé jelita a chtěli jsme ještě řádit - museli jsme zpět. Při cestě zpět jsme se domluvili, teda pániček, že ještě odvezeme tetu Mirku a kamarádku Sally domů, ony by totiž museli čekat na autobus asi hodinu, no to by holky pěkně promrzli. Nám to trvalo asi 15 minut do vesničky kde bydlí a jim to ušetřilo moc dlouhé čekání. Cesta zpět byla v pohodě jak je vidět na fotečkách, no a potom až jsme jeli domů tak jsem to zalomila ÚPLNĚ. Fakt jsem z toho lítání a řádění byla celá vyrychtovaná a cestu jsem jsem celou prohajala. Chrupala sem až se hory otřásaly.
Na závěr chtěl pániček udělat ještě nějakou sněhovou fotku zámku v Linhartovech. To je posledních 5 foteček v albu na rajčátku, viz odkaz níže.
Fotečky z procházky ZDE