Co pak se to děje s planetami naší soustavy?
26. 2. 2010
Záhadná světlá skvrna na Venuši
Na přítomnost jiné skvrny, tentokrát na Venuši, upozornil 19. července amatérský astronom Frank Melillo z USA. Později se ukázalo, že skvrna na Venuši vznikla o několik dnů dříve, patrná je i na fotografiích z 15. července. Pro vědce je velkou záhadou. Srážku s planetkou už vyloučili, protože oblast je poměrně jasná a září v ultrafialovém světle. Po pádu zmrzlé planetky by množství záření naopak pokleslo. Spekuluje se o mohutné sopečné erupci, o dopadu nabitých částic ze Slunce nebo o následku prudkých turbulencí v atmosféře. Vědci spoléhají na informace ze sondy Venus Express. Družice je vybavena několika spektrometry, analyzátorem plazmatu, magnetometrem a kamerou.
Na přítomnost jiné skvrny, tentokrát na Venuši, upozornil 19. července amatérský astronom Frank Melillo z USA. Později se ukázalo, že skvrna na Venuši vznikla o několik dnů dříve, patrná je i na fotografiích z 15. července. Pro vědce je velkou záhadou. Srážku s planetkou už vyloučili, protože oblast je poměrně jasná a září v ultrafialovém světle. Po pádu zmrzlé planetky by množství záření naopak pokleslo. Spekuluje se o mohutné sopečné erupci, o dopadu nabitých částic ze Slunce nebo o následku prudkých turbulencí v atmosféře. Vědci spoléhají na informace ze sondy Venus Express. Družice je vybavena několika spektrometry, analyzátorem plazmatu, magnetometrem a kamerou."Je zřejmé, že se na Venuši stalo něco neobvyklého. Bohužel ale nevíme, co se stalo," řekl Dr. Sanjay S. Limaye, expert z týmu dohlížejícího na provoz družice.
Výskyt světlých oblastí na Venuši není ničím novým. Pozorovány jsou už celá desetiletí. K poslednímu dramatickému zjasnění v místech na obou polokoulích došlo v lednu 2007. Vysvětlení úkazů se zatím najít nepodařilo.
"Ukazuje to, jak moc toho o Venuši nevíme," připustil Dr. Limaye. Vědci například nechápou, jak je možné, že atmosféra Venuše rotuje šedesátkrát rychleji než samotná planeta.
Zdroje:
- New Scientist (29.07.2009, Mysterious bright spot found on Venus)
- Astro.cz (06.08.2009, Na Venuši je záhadná skvrna)
- Hvězdárna DK Uherský Brod (Aktuality 7-8/2009)
- ESA (Venus Express)
Prudké klimatické změny na Jupiteru
Nejnovější snímky Hubbleova kosmického teleskopu (Hubble Space Telescope, HST) dokazují, že na Jupiteru, největší planetě Sluneční soustavy, probíhají klimatické změny globálního rozsahu. V atmosféře plynného obra se nedávno objevila druhá rudá skvrna. Tu první v roce 1610 pozoroval Galileo Galilei a po něm v roce 1665 Giovanni Domenico Cassini. V té době už skrvna byla stabilním atmosférickým útvarem, takže je pravděpodobné, že vznikla v mnohem vzdálenější minulosti. Vědci odhadují, že průměrné teploty v některých oblastech Jupitera by se mohly během 10 let změnit až o 5,6 stupňů Celsia (10 stupňů Fahrenheita). Otepluje se především v prostoru kolem rovníku. Póly by se naopak mohly začít ochlazovat.
Detailní záběr Velké rudé skrvny (vpravo) a nově vzniklé Rudé skvrny Jr. (vlevo dole). Snímek z Hubbleova kosmického teleskopu byl pořízen 25. dubna 2006.
|
Jupiter kromě své velikosti dominuje planetárním statistikám svou hmotností a rychlostí rotace. Jeho atmosféra se kromě dalších stopových prvků skládá z vodíku (86 procent) a hélia (14 procent). Po chemické stránce se Jupiter podobá Slunci, nedosahuje však dostatečné hmotnosti na to, aby se z něj mohla stát hvězda. Pásová struktura mraků souvisí s rotací. Jednotlivé pásy se od sebe liší rodílnou rychlostí proudění, čímž vznikají mohutné vzdušné víry.
Velká rudá skvrna (Great Red Spot, GRS), která je s Jupiterem neodmyslitelně spojena, má průměr 25 tisíc kilometrů, je tedy dvakrát větší než Země. V průběhu 20. století byla zaznamenána postupná změna tvaru skvrny, nyní je oválnější a menší než dříve. |
To, co my vidíme jako načervenalou skvrnu, je ve skutečnosti obrovská bouře. Složitá anticyklóna rotuje proti směru hodinových ručiček. Vítr uvnitř víru dosahuje rychlosti kolem 430 kilometrů za hodinu. Bouře vyvrhuje hmotu asi 8 kilometrů nad úroveň okolní atmosféry.
Druhá skvrna byla známa pod označením White Oval BA a vytvořila se po splynutí tří eliptických cyklón v letech 1998 až 2000 (dvě z cyklón se objevily před 90 lety, třetí v roce 1939). Po spojení do jednoho jediného útvaru se proudění mezi různými šířkami začalo zpomalovat. Od rovníku směrem k jižnímu pólu se přesunuje tepelná energie. Odhaduje se, že se zastaví na 34. stupni jižní šířky, kde se nyní zformovala Rudá skrvna Jr. (Red Spot Jr.). Spekuluje se o tom, že se v této části vytvořila bariéra, která brání vzdušnému proudění i transportu tepla.
První snímek nové červené skvrny pořídil filipínský amatérský astronom Christopher Go letos 27. února. "Ještě v listopadu byl Oval BA bílý, ale do prosince se jeho barva pomalu změnila na hnědou a na konci února již byla červená. Nyní má stejnou barvu jako velká rudá skvrna," oznámil v březnu Go. Detailní pohled zprostředkoval astronomům v dubnu 2006 Hubbleův kosmický teleskop.
Jaká je příčina pozorovaných barevných změn uvnitř skvrny? Na to neexistuje jednoznačná odpověď. Nejčastěji se uvádí teorie o zvedání materiálu z hlubších vrstev atmosféry. Některé částice pak mohou reagovat na ultrafialové záření ze Slunce. Stále červenější barva signalizuje, že bouře zesiluje.
Studiu rychlých klimatických změn na Jupiteru se věnuje výzkumný tým Philipa Marcuse z Kalifornské univerzity v Berkeley. Marcus zjistil, že podnebí této planety mimo jiné ovlivňuje dvaadvacetiletý cyklus související s magnetickým cyklem Slunce a další sedmdesátiletý cyklus, jehož současná fáze započala v roce 1939. V poslední době se proměny urychlily a počet cyklón začal stoupat. "Cyklóny narůstají do výšky," konstatovala Marcusova spolupracovnice Imke de Paterová. "Původně jako ovály nevyčnívaly nad mraky. Teď už nad ně vystupují." Teplota v celé oblasti kolem rovníku se zvyšuje. Mění se rovněž atmosférický tlak. V roce 2004 Marcus předpověděl celoplanetární změny teploty na Jupiteru a naznačil, že nestabilní proudění způsobí zánik většiny cyklón.
Dvojice fotografií z 8. a 16. dubna 2006. Detailní pohled na Rudou skvrnu Jr. (vlevo)
a celkový záběr planety (vpravo).
a celkový záběr planety (vpravo).
Starší fotografie planety Jupiter pro srovnání.
Zpracováno podle:
- Spaceflight Now (04.05.2006, Hubble snaps baby pictures of Jupiter's "Red Spot Jr.")
- SPACE.com (04.05.2006, New Storm on Jupiter Hints at Climate Change)
- HubbleSite (04.05.2006, Hubble Snaps Baby Pictures of Jupiter's "Red Spot Jr.")
- Česká astronomická společnost (05.05.2006, HST vyfotografoval druhou rudou skvrnu na Jupiteru)
- Osel.cz (10.05.2006, Na Jupiteru se mění klima)
- Český rozhlas Leonardo (09.03.2006, Rudé skvrny Jupiteru)
- Fakulta prírodných vied UKF (29.04.2004, Veľká červená škvrna)
- NASA (03.03.2006, Jupiter's New Red Spot)
Další zdroje:
- BBC News (07.03.2006, Jupiter growing another red spot)
- Svět vědy (04/2006, Jupiter má novou velkou rudou skvrnu)
- Astronomy Department University of California (Dr. Imke de Pater)
- Wikipedia (Jupiter)
Zpracováno podle:
- Spaceflight Now (04.05.2006, Hubble snaps baby pictures of Jupiter's "Red Spot Jr.")
- SPACE.com (04.05.2006, New Storm on Jupiter Hints at Climate Change)
- HubbleSite (04.05.2006, Hubble Snaps Baby Pictures of Jupiter's "Red Spot Jr.")
- Česká astronomická společnost (05.05.2006, HST vyfotografoval druhou rudou skvrnu na Jupiteru)
- Osel.cz (10.05.2006, Na Jupiteru se mění klima)
- Český rozhlas Leonardo (09.03.2006, Rudé skvrny Jupiteru)
- Fakulta prírodných vied UKF (29.04.2004, Veľká červená škvrna)
- NASA (03.03.2006, Jupiter's New Red Spot)
Další zdroje:
- BBC News (07.03.2006, Jupiter growing another red spot)
- Svět vědy (04/2006, Jupiter má novou velkou rudou skvrnu)
- Astronomy Department University of California (Dr. Imke de Pater)
- Wikipedia (Jupiter)
Globální oteplování a seizmická aktivita na Marsu
Americký Národní úřad pro letectví a vesmír (National Aeronautics and Space Administration, NASA) zveřejnil informace o výrazných změnách, které byly v posledních letech zaznamenány na čtvrté planetě Sluneční soustavy. Změny podle vědců způsobila geologická aktivita a globální oteplování. Nové překvapivé poznatky o dění na Marsu byly získány prostřednictvím sondy Mars Global Surveyor (MGS), která kolem planety obíhá od září 1997.
 Popis k obrázku: Fotografické srovnání téhož místa na povrchu Marsu ze 17. července 2002 (vlevo) a 27. dubna 2005.
|
Jeden z členů vědeckého týmu MGS Michael Malin konstatoval, že "jižní polární čepička ustupuje ohromným tempem asi 3 metry za marsovský rok" (1,88 pozemského roku). Výrazný úbytek zmrzlého kysličníku uhličitého na pólu byl poprvé zpozorován v roce 2002. V současné době je tam podnebí teplejší než před několika desetiletími nebo staletími. "Toto oteplování zřejmě pokračuje, ale vědci zatím neznají jeho příčinu. Je docela možné, že se i na Marsu střídají období tepla s dobami ledovými." uvedl Malin. Kromě klimatických změn na rudé planetě experty z NASA udivily i jiné věci. Zpochybněn byl dosavadní všeobecně přijímaný názor, že Mars není geologicky aktivní. Od roku 2002 se na jedné z písečných dun vytvořily nové trhliny a na jiném místě na svahu kopce za sebou nechaly desítky balvanů stopy, které na stejném místě před 3 lety ještě nebyly. |
"Nové průrvy a další změny na povrchu Marsu, k nimž došlo během několika let, ukazují, že planeta je aktivnější a dynamičtější, než si mnozí mysleli," prohlásil vedoucí vědeckého týmu MGS Michael Mayer. "Některé geologické útvary se během roku posunuly až o 3 metry." Michael Malin k tomu dodal: "Je to první důkaz, který vědci mají o nějaké seizmické aktivitě či marsotřesení na planetě."
Mise sondy Mars Global Surveyor měla podle původního plánu trvat jeden rok. Postupně však byla od roku 1997 prodlužována a z technického hlediska je možné ji udržovat i nadále. V listopadu 2006 by se k ní měla připojit sonda Mars Reconnaissance Orbiter, kterou NASA vypustila letos v srpnu. Kolem rudé planety bude kroužit nejméně 4 roky, během nichž by měla nashromáždit velké množství meteorologických, klimatických a geologických údajů.
Zpracováno podle:
- iDNES (21.09.2005, Mars se chvěje a otepluje, zjistili vědci)
- iHNed.cz (21.09.2005, Mars se otepluje a vykazuje známky seizmické aktivity)
- Lidovky (21.09.2005, Mars zasáhlo "marsotřesení")
- 21. století (23.09.2005, Aktivní planeta)
- Techblog (21.09.2005, Bylo na Marsu zemětřesení?)
Další zdroje:
- NASA (20.09.2005, Orbiter's Long Life Helps Scientists Track Changes on Mars)
- Daily Times (26.09.2005, Mars orbiter spots changes on red planet)
Rotace Saturnu se záhadně zpomaluje
Saturn se točí pomaleji, než by podle dosavadních měření měl. Jeden den tam trvá 10 hodin, 45 minut a 45 sekund. (S odchylkou plus minus 36 sekund.) Nové údaje o rychlosti rotace zjistila sonda Cassini. Informoval o tom americký Národní úřad pro letectví a vesmír (National Aeronautics and Space Administration, NASA).
Rozdíl oproti měřením provedeným sondami Voyager 1 v roce 1980 a Voyager 2 v roce 1981 činí celých 6 minut. Ve všech encyklopediích se až do dnešního dne uvádělo, že den na Saturnu trvá 10 hodin a 39 minut (plus minus 7 sekund). Pro vědce jsou nově získané poznatky záhadou. Sonda Cassini uplatnila stejnou metodiku měření jako její předchůdkyně. Monitorovala rádiové signály vysílané ze Saturnu. Tento způsob je považovaný za nejspolehlivěhjší. "Všichni souhlasíme s tím, že perioda radiové rotace Saturnu je nyní delší, než byla během průletu sondy Voyager v roce 1980," konstatoval Michael D. Desch, jeden z členů vědeckého týmu mise Cassini. Od nově získaných údajů se liší i pozorování uskutečněná v roce 1997 astronomickou observatoří v Paříži.
Představa zpomalení rotace o 1 procento za 23 let vyvolává v odbornících pocity zděšení. Není divu. Většina expertů si není ochotna připustit, že by ve Sluneční soutavě mohla působit síla, která by dokázala zpomalit planetu o průměru více než devět krát větším než Země. "Nemyslím, že by kdokoli z nás mohl přijmout myšlenku nějakého procesu, který by byl skutečnou příčinou zpomalování celé planety," namítl Don Gurnett z NASA. On stejně jako jeho kolegové usilovně hledají nějaké "přirozenější" vysvětlení. Guarnett se domnívá, že na Saturnu nejspíše dochází k "jakémusi prokluzování mezi vnitřkem planety a magnetickým polem, které ovládá nabité částice odpovědné za vysílání radiových vln."
Teorie o odlišné rychlosti rotace vnější a vnitřní části planety je zajímavým vysvětlením, nicméně jde pouze o teorii. Existují lidé, kteří zpomalení rotace Saturnu přičítají jiným silám. Spekuluje se o působení Nemesis, hypotetického červeného trpaslíka obíhajícího ve velké vzdálenosti kolem Slunce; nebo o Planetě X, které záhadologové podle sumerských mýtů přezdívají Nibiru.
Zdroje:
- iHNed.cz (30.06.2004, Vědci zjistili, že rotace Saturnu se zpomaluje)
- Astro.cz (30.06.2004, Jak dlouhý je den na Saturnu?)
- Enterprise Mission (01.07.2004, How the New Saturn Rotation Rate Saved the Cassini Mission)
- Techblog (30.06.2004, Saturn se točí pomalu)
- University of Iowa News Release (28.06.2004, Scientists Find That Saturn's Rotation Period Is...)
- NASA (Cassini-Huygens Home)
Dramatické změny počasí na planetě Uran
"Doposud byl rozšířen názor, že planeta Uran je jen velmi málo aktivní, avšak tyto fotografie ukazují, že zde dochází doslova ke dramatickým změnám," říká Imke de Pater, profesor astronomie na kalifornské univerzitě v Berkeley.
Pomocí největšího dalekohledu světa Keck s objektivem o průměru 10 m získali astronomové dosud nevídaný pohled na atmosféru planety Uran. Snímky jim umožnily nahlédnout do nejzáhadnější "kuchyně" počasí ve sluneční soustavě. Dva týmy astronomů, jeden z Berkeley, druhý z Wisconsinu, použily Keckův dalekohled, vybavený adaptivní optikou k pořízení detailních snímků atmosféry Urana a jeho prstenců. Dvojice obrázků, publikovaná 10. listopadu 2004 na setkání členů Division for Planetary Sciences of the American Astronomical Society, odhalila velmi oblačný vzhled planety – je vidět velké množství atmosférických útvarů, které dramaticky mění svoji velikost, jasnost a dobu existence. Jedná se o dění, doposud na planetě Uran nepozorované.
"Pozorujeme zde oblaka malých i velkých rozměrů, od nejasných a difúzních až po ostře ohraničená a jasná, od rychle se vyvíjejících až po dlouhodobě stabilní útvary,“ říká Lawrence Sromovsky, University of Wisconsin-Madison´s Space Science and Engineering Center. Navíc nové obrázky, pořízené dalekohledem Keck, zachytily několik zvláštností ve vývoji počasí včetně obří bouře na jižní polokouli planety, která během několika let měnila svoji polohu střídavě sem a tam přibližně o 5° podél rovnoběžky. Velké bouře na Uranu, zaregistrované na nedávných fotografiích, se svou velikostí vyrovnají rozloze USA.
Dalším mimořádným atmosférickým úkazem v atmosféře Urana je dlouhý a úzký oblačný útvar. Pravděpodobně se jedná o největší skupinu oblačných útvarů, jaká kdy byla vůbec na planetách pozorována. Rozdrobený útvar na severní polokouli planety je oblačný komplex, táhnoucí se v délce téměř 30.000 km, který se zcela rozpadl během měsíce. Z toho vyplývá, že se jedná o velmi dynamické jevy v atmosféře Urana.
Nové snímky planety Uran odhalily více než 30 oblačných útvarů, což překonalo celkový počet obdobných útvarů, zaregistrovaných doposud na fotografiích ze sondy Voyager 2, z Hubblova kosmického teleskopu a dalších dalekohledů do roku 2000. Sledování těchto oblačných útvarů pomůže například odhalit zákonitosti proudění větrů v atmosféře planety a předpovídat pohyb velkých bouřkových oblastí, pohybujících se napříč bleděmodrou planetou. Snímky v infračervené oblasti spektra elektromagnetického záření také umožní astronomům studovat klimatické změny v atmosféře Urana. Rychlost větru v atmosféře dosahuje hodnot mezi 107 až 111 m/s (tj. 385 až 400 km/h). Tyto údaje se týkají nejsevernějších oblastí planety a byly naměřeny 23.10.2003.
"Doposud byl rozšířen názor, že planeta Uran je jen velmi málo aktivní, avšak tyto fotografie ukazují, že zde dochází doslova ke dramatickým změnám," říká Imke de Pater, profesor astronomie na kalifornské univerzitě v Berkeley.
Nedávná pozorování ukazují planetu, která se blíží na své dráze do polohy, kdy na jižní polokouli nastává podzim. Ten nastane v roce 2007. Podobně jako na Zemi, Marsu a Neptunu, dochází na Uranu ke střídání ročních období – čtyři roční období se zde vystřídají jednou za 84 roky. Planeta Uran se otáčí kolem rotační osy, která je skloněna do roviny ekliptiky (planeta jako by se "kutálela" po své oběžné dráze), možná v důsledku obrovské kosmické kolize s jiným tělesem. V roce 1986, kdy kolem planety prolétla americká kosmická sonda Voyager 2, jižní pól planety Uran mířil téměř přímo na Slunce (na jižní polokouli panovalo léto). Nyní, o více než 18 let později, je ke Slunci přivrácen rovník planety. Připomeňme, že jeden den na Uranu trvá 17 hodin a 14 minut.
Severní polokoule planety Uran bude dostávat stále více a více energie ze Slunce až do roku 2028, kdy severní pól planety bude mířit přímo na Slunce. Na severní polokouli pak nastane léto.
Převzato z: Astro.cz (11.11.2004, Mimořádné změny počasí na planetě Uran)
Další zdroje:
- Hvězdárna Domu Kultury Uherský brod
- Spaceflight Now (10.11.2004, Uranus' rings just one particle thick)
- Astrobiology Magazine (11.11.2004, Stormy Uranus)
Hubbleův teleskop zachytil povrchové a atmosférické změny na Plutu
Americký Národní úřad pro letectví a vesmír (National Aeronautics and Space Administration, NASA) zveřejnil 4. února 2010 sadu dosud nejdetailnějších snímků Pluta. Porovnání záběrů z Hubbleova kosmického dalekohledu v roce 1994 a v letech 2002 až 2003 odhaluje masivní atmosférické a povrchové změny na tomto tělese, které bylo v roce 2006 vyřazeno z kategorie planet a přidáno mezi plutoidy. Mění se zejména barevnost a jas povrchu Pluta. Vědci si to vysvětlují sezónním oteplováním na severní polokouli přivrácené ke Slunci. Podle Mike Browna z Kalifornského technologického institutu jsou změny na Plutu nejdynamičtější svého druhu ze všech těles ve Sluneční soustavě.
"Právě nyní se Pluto nachází téměř ve své nejbližší pozici vůči Slunci," vysvětlil profesor Brown. Je však už na cestě k odsluní a potrvá mu jedno století, než ho dosáhne. S tím jsou samozřejmě spojené velké teplotní změny. Oběh Pluta kolem Slunce trvá 248 let. Na své značně výstřední dráze se Pluto mezi roky 1979 a 1999 dostalo ke Slunci na menší vzdálenost než Neptun. Přísluním Pluto prošlo v roce 1989 ve vzdálenosti 29,7 AU a nyní směřuje do odsluní ve vzdálenosti 49,3 AU. Řídká atmosféra, která je přibližně o 40 stupňů teplejší než povrch, je tvořena hlavně dusíkem, obsahuje však také metan a oxid uhelnatý.
Dynamické sezónní změny nastávají v důsledku sklonu eliptické dráhy Pluta. Zatímco na Zemi je za střídání ročních období odpovědný sklon rotační osy, na Plutu jsou roční období asymetrická a přechod z jara do polárního léta je na severní polokouli prudký, protože se Pluto pohybuje v blízkosti Slunce rychleji.
Pluto bylo v roce 2003 barevně o jednu pětinu až o jednu třetinu červenější než v roce 1994. Zatímco severní polokoule zjasňovala, jižní polokoule tmavla. Dramatická změna barvy nastala mezi roky 2000 a 2002. Mezi lety 1954 a 2000 pozemské dalekohledy žádné změny barvy ani jasu nezaznamenaly. Víme však, že atmosféra mezi roky 1988 a 2002 významně zhoustla.
Je možné, že pozorované změny barevnosti souvisejí s uhlíkem. Na povrchu zřejmě probíhá sublimace metanového ledu, který přechází do houstnoucí atmosféry a zanechává za sebou tmavá místa na povrchu. Zjasňování severní polokoule může být způsobeno odpařováním dusíku z ledu na pólu přivráceném ke Slunci. Nad jižním pólem pak dochází k jeho opětovnému zmrznutí, čímž se tato hemisféra stává tmavší. Přesný mechanismus však není znám. Sublimace dusíku nejspíše mění struturu ledu a námrazy na povrchu, jenž pak efektivněji rozptyluje dopadající světlo.
Počítačové modely naznačují, že na Plutu probíhají série zpětnovazebních smyček, které změny urychlují, pokračoval Dr. Alan Stern z coloradského Southwest Research Institute.
Fotografie z Hubbleova kosmického dalekohledu ještě několik let zůstanou nejlepšími záběry Pluta, které máme k dispozici. Jedinou reálnou nadějí na kvalitnější informace je sonda New Horizons, která se na svou vesmírnou pouť vydala 19. ledna 2006. V roce 2015 proletí ve vzdálenosti 9600 kilometrů od Pluta a tato chvíle by měla být podle plánu využita k vědeckým měřením a fotografování. Pak by se sonda měla věnovat průzkumu prostředí Kuiperova pásu. Experty mrzí jen to, že kvůli své rychlosti New Horizons nestihne v nejvyšším možném rozlišení vyfotografovat obě polokoule Pluta. Na snímcích z Hubbleova teleskopu je viditelná i jasná skvrna tvořená asi zmrzlým oxidem uhelnatým. Její existenci si odborníci nedokážou dost dobře vysvětlit. Proto právě na ni by se měly přednostně zaměřit přístroje umístěné na palubě sondy New Horizons. "Pro každého je tento útvar záhadou," konstatoval Marc Buie z Southwest Research Institute v Coloradu. Co zjistíme? Jaká překvapení nás čekají? A lze to vůbec předpovědět?
"Až se tam dostaneme, máme velmi dobré vyhlídky na to, že získáme takové množství informací a detailů, že všechny naše názory z období let 1990, 2000 i 2010 budou zastaralé," připustil Dr. Stern. "Proto nemám rád nějaké předpovídání. Nepředpověděli jsme říční koryta na Marsu, sopky na měsících Jupitera, ani to, že Merkur je tvořen z velké části jádrem. Je tedy opravdu možné, že i na Plutu bude pro nás něco tak překvapivého, že všechno, co jsme až dosud dělali, se bude zdát ve srovnání s tím bizarní."
Nejdetailnější fotografické mapy povrchu Pluta jsou sestaveny z většího počtu snímků Hubbleova vesmírného dalekohledu z roku 2002 a 2003. Trvalo čtyři roky, než se původní záběry s malým rozlišením podařilo počítačově zpracovat a spojit do výsledného obrazu.
Srovnání fotografických map povrchu Pluta z roku 1994 (nahoře) a z let 2002-2003 (dole). Bílé oblasti ukazují zmrzlý povrch planety, tmavé skvrny jsou nejspíše na uhlík bohatými místy, odkud se do atmosféry vypařil metan. Při srovnání si nelze nevšimnout zjasnění severní a ztmavení jižní polokoule. Pluto prostě není obyčejnou koulí z ledu a skály, ale dynamickým světem, který prochází radikálními atmosférickými změnami.
Zdroje:
- HubbleSite (04.02.2010, New Hubble Maps of Pluto Show Surface Changes)
- BBC News (05.02.2010, Pluto's dynamic surface revealed by Hubble images)
- Expresní astronomické informace (05.02.2010, HST tachytil na Plutu bílé, tmavě oranžové...)
- Hvězdárna Domu Kultury Uherský Brod (09.02.2010, Strakaté a červené Pluto)
- HubbleSite (22.01.2006, Pluto's Two Small Moons Officially Named Nix and Hydra)
- Osel.cz (21.09.2005, Nová mapa povrchu Pluta)
- Wikipedia (Pluto)
http://gnosis9.net
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
