Mnohovesmír

Kdo by netoužil po tom být naprosto zdravý
...a co takhle spojit svoje zdraví i s možností cestovat v čase? Touto myšlenkou současně s teorií nulového bodu se zabýval už Albert Einstein, a někteří jeho následovníci, a v současnosti i kalifornský vědec David Wagner. Mé osobní setkání s tímto velice nevšedním, ale zároveň velmi skromným a nenápadným mužem a s jeho prací změnilo můj život... Protože vím, že nejsem sama, komu David Wagner svou prací pořádně zamíchal karty osudu, a že jeho Životní filosofie zajímá i mnoho dalších lidí, kráčejících po mnohdy strastiplné duchovní cestě, podělím se nyní s vámi o svoje zážitky. A věřte, že to nebude povídán! „jen" o zdraví a „jen" o tom, jak to vlastně s tím relativním časem je... David Wagner je vědec a vynálezce, Američan německého původu žijící v Kalifornii, který loni popré navštívil naši republiku, aby zde pořádal své kurzy rozvoje vědomí a praktické práce s tachyonovou energií. Tachyony jsou Částice rychlejší než světlo a proudí z energetického pole, nazývaného nulový bod.S využitím energie nulového bodu, na němž je proces tachyonizace založen, pracoval už svého času Nikola Tesla i další badatelé. Ale ti tuto energii používali jiným způsobem - jako zdroj elektrické energie. Jejich objevy však nedospěly nikdy k masovému využití. Proč?V dnešním světě, založeném na konfliktním vnímání a válkách o energie, prostě neměli šanci něco takového prosadit. Například Nikola Tesla pracoval mnoho let na tom, jak využít tachyonovou energii jako možnost náhrady generátorů střídavého proudu. V létě 1931 provedli Tesla a jeho synovec Peter Soro dobře zdokumentované a úspěšné pokusy se strojem, který bez viditelného zdroje energie poháněl automobil. S Teslovým „měničem energie" auto dosáhlo rychlosti 130 km/h. jak je očividné, problémy, které s sebou přináší spalování uhlí a využití ropy a energie atomových elektráren (skleníkový efekt, globální oteplování, znečištění životního prostředí) by mohly být dávno vyřešené...nebýt lidské malosti, sobectví a chamtivosti. George Westinghouse, majitel rozsáhlé sítě elektráren v USA a tehdejší Teslův sponzor, se bál, že kvůli tomuto vynálezu utrpí těžké finanční ztráty, a sáhl proto k drastickým opatřením, aby Teslovu úspěchu zabránil. Několik měsíců poté, co Tesla úspěšně dokončil svůj vynález, firma, jejíž auto k experimentu použil, zkrachovala. Na Teslu bylo spácháno několik pokusů o atentát a nikdy nedostal možnost své vynálezy publikovat. A stejně se dělo i mnohým jeho následovníkům, protože zdaleka nebyl jediný, kdo s energií nulového bodu pracoval. Technologie,které by mohly zásobovat energií celé lidstvo, tedy existují. Nemají žádné škodlivé vedlejší účinky, neničí životní prostředí, jsou uskutečnitelné... ale mají jednu podstatnou nevýhodu: nepřinášejí takové zisky, protože čerpají energii z neomezeného zdroje na který si nikdo nemůže udělat monopol jako na ropná pole a uran pro atomové elektrárny. Ten zdroj je dostupný odkudkoli a pro nás pro všechny - nulový bod a tachyonová energie. David Wagner mnoho přemýšlel o těchto otázkách protože je nejen vědec, ale je i duchovně zaměřen: vnímá svět celostně, nikoli jen z úzce omezeného úhlu pohledu. Pochopil přitom, že základním problémem této planety není energetická krize, ale krize vědomí lidstva. Lidé se prostě musí od základu změnit aby dokázali své energetické zdroje využívat jiným způsobem, nikoli k válkám a násilnostem ale ke všeobecnému prospěchu. Ke tvoření, nikoli k destrukci. A proto David svůj praktický výzkum energií nulového bodu zaměřil na tuto oblast - na uzdravování a harmonizaci lidského těla i duše.Byla jsem na Davida velmi zvědavá. Znala jsem příběh jeho života - tachyonizační proces vynalezl jako řešení svého vlastního velmi závažného zdravotního problému, poraněné páteře, kvůli které trpěl nepřetržitými bolestmi a kvůli které se též dostal do plného invalidního důchodu. Věděla jsem z dostupné literatury, že je to dnes díky praktickému užití své technologie zdravý člověk... Už v okamžiku prvního setkání jsem ho vnímala jako člověka, který si na nic nehraje, který je skutečně a nefalšovaně sám sebou. A který tudíž lidem na svých kurzech může předávat (a také předává) daleko víc, než jen to, co je vyjádřitelné slovy. David měl již od dětství schopnost vnímat energie-viděl jejich pohyb v živých bytostech i v předmětech která se obyčejným smrtelníkům zdají „pevné a neměnné". Už v pěti letech vzbuzovala jeho přítomnost V rodinném kruhu stálé obavy, protože rozebíral všechny přístroje ve svém dosahu, aby zjistil, jak fungují...jenže po opětovném složení se často stávalo, že mu nějaké součástky zbyly. Ve třetí třídě sestrojil pro vědeckou výstavu svůj první elektrický generátor, přičemž zjistil, jak je možné přeměnit magnetickou energii v elektrickou. Díky této jeho nesmírné zvídavosti a talentu spojenému s vnímáním energií se už daly tušit jeho budoucí úspěchy v životě jakožto vědce a vynálezce. Střední školu skutečně ukončil dříve, než bylo obvyklé a s vyznamenáním, a po vystudování technické univerzity ve Phoenixu díky svým schopnostem získal místo vedoucího inženýra v jednom z největších amerických koncernů pro vývoj elektronických zařízení. V tomto podniku řídil přes sto zaměstnanců, kteří se zabývali vývojem hardwaru a softwaru pro dohled nad pozemním i vzdušným prostorem na amerických letištích. Kromě toho prováděl ve své technické laboratoři výzkumy mimo jiné ve stopách Nikoly Tesly a jeho objevů na poli volné energie, energie nulového bodu. Kromě techniky a vědy ale David Wagner svůj život souběžně orientoval i ve směru spirituality a léčitelského umění. Mimo svého „oficiálního" dobře placeného zaměstnání vedl také meditační skupiny a pořádal semináře o léčení pomoc! krystalů a vkládání rukou.Tyto dvě dosud oddělené stránky jeho života se začaly spojovat, když jej z této životní dráhy, s níž byl velmi spokojen, vytrhl již výše zmíněný těžký úraz, Při stěhování v práci na něj spadla těžká kovová registrační skříň se spisy a způsobila mu zlomeninu tří obratlů v páteři. Jeho stav byl podle lékařské diagnózy nevyléčitelný a po několiko neúspěšných operacích nebyl schopen bez bolestí chodit, stát, sedět ani ležet. Vyzkoušel též mnohé alternativní terapie - krystaly, přikládání rukou, magnety, meditaci, reiki, chiropraxi... ale žádná z nich nepomohla, a tak se zdálo, že jeho život skončí plným invalidním důchodem, který mu byl státem Kalifornie vyměřen. V tomto nejhlubším krizovém bodě svého života si po obdobích naprostého zoufalství vzpomněl na způsob, jak mu dříve přicházely odpovědi na důležité otázky. A tak si v meditaci místo myšlenek na svoji neutěšenou situaci položil nyní tu nejprostší otázku, která ho po celý ten čas bolesti a beznaděje nikdy nenapadla: „Co mohu udělat pro to, abych se uzdravil?"V tom okamžiku se všechny jeho technické a duchovní znalosti i zkušenosti zformovaly do odpovědi: do pochopení, jak vyřešit praktické využití energií nulového bodu.A pak se pustil do práce. Vypracoval technickou dokumentaci a s využitím veškerých finančních rezerv své rodiny se mu podařilo shromáždit všechny nezbytné součástky pro tachyonizační komoru. První tachyonizovanýTM materiál, křišťálové destičky, které si přikládal na poraněné místo, Davidovi posloužil k tomu, aby si během půl roku zcela uzdravil záda: vrátila se mu neomezená pohyblivost a úplně se zbavil bolestí. Tato očividná skutečnost a to, jak k ní došlo, pochopitelně začala velice zajímat nejen jeho rodinu, ale i jeho přátele, známé, a nakonec i lékaře v jeho okolí... a tak začala úspěšná cesta tachyonizovanýchTM materiálů do světa. Dnes je využívají lidé ve více než 90 zemích světa včetně naší republiky.

A jak „to" tedy vlastně funguje? Jedna z teorií říká, Že jelikož tachyon je částice rychlejší než světlo, může se pohybovat proti proudu času...a jaké možnosti se touto skutečností otevírají, o tom si povíme v dalším pokračování.

Část 2.

Milí čtenáři. V minulém díle jsme si povídali o Davidu Wagnerovi a o tom, jak se dostal ke svému vynálezu, v tomto díle bychom pokročili dál, a řekli si něco o tom, jakým způsobem lze tuto technologii využívat konkrétně při pomoci lidem, při terapiích. Řeč bude o terapii TLC-bars, tedy Tachyon Life Crystals.
Jsou to křemenné quartzové krystaly vybroušené a ohlazené do tvaru kvádru se zkosenými hranami, které mají ze všech tachyonizovaných nástrojů nejintenzivnější harmonizační účinky. Používají se v páru.

Tahle technika má oproti jiným terapiím tu výhodu, že při ni dochází opravdu k propojení pochopení člověka skrze všechny vrstvy psychiky až do tělesné roviny, kde se disharmonie ve formě strachu kotví v těle. Je tomu tak proto, že jednak začíná s prací „odspodu“, od bolestivých míst fyzického těla, a za druhé používá tachyonovou energii jako nástroj k okamžitému propojení všech rovin vědomí s nulovým bodem, odkud ihned přichází k nápravě přesně potřebná dávka a druh energie se všemi potřebnými „čistými“ informacemi– do roviny myšlenek, pocitů, i do fyzického těla. Zejména to poslední je velice důležité, a my si teď povíme proč.

Každý strach, který je v psychice přítomný delší dobu, se totiž zapíše do těla jako vícevrstevný energetický záznam přesně v té tělesné oblasti, které se konkrétně týká. Vibračně je vrostlý do skladby tělesných tekutin, stavby našich buněk, buněčných membrán, DNA…a přeneseně třeba do našich jídelních návyků, způsobu, jakým chodíme či stojíme, jak píšeme…prostě všude. Každá informace uložená v těle člověka takto funguje - jako hologram. Tohle málokdo ví. A překonat setrvačnost těla je pak pro většinu lidí to nejtěžší, protože i když vědí v rovině myšlení o co jde, nemají možnost, jak to okamžitě změnit, protože jejich vlastní tělo a jeho paměť jim v tom překáží. Jeho setrvačnost působí „proti proudu“. A zkuste „plavat jinam“ s takovou koulí na noze.:-) Trvá to hodně dlouho, než se přirozenou cestou tělesný záznam přepíše (výměna všech buněk v těle trvá 7 let, výměna tělesných minerálů 7x7 let), a lidi většinou opravdu nemají trpělivost s dlouhodobými změnami sebe sama, aby mohlo dojít i k uzdravení jejich tělesného problému, když nevidí při této práci na sobě okamžité výsledky právě ve svém fyzickém zdraví. S TLC-bars jsou tyto výsledky daleko rychlejší, účinek je obzvlášť při bolestivých stavech zřetelný okamžitě, protože z výše uvedených důvodů mnoho věcí jde opravdu vyřešit přímo při této terapii. A se vším ostatním je pak díky dodané energii a informacím daleko snazší práce. A na tomhle místě je právě tak vhodné uvést pro lepší představu, jak tato terapie probíhá, podrobnější popis. Pokud má člověk na těle akutně bolestivá nebo nemocná místa, o kterých ví, práce začíná přímo na nich. Pokud tomu tak není, a začíná se s řešením nějakého problému v psychice či jde o celkovou harmonizaci těla, provádí se mapování takzvaných „horkých míst“ (hot spots). To jsou bolestivé body na těle, které bez tlaku většinou vůbec nejsou citelné, a označují energetickou nerovnováhu na meridiánu určitého orgánu, který má vztah k danému psychickému a v návaznosti i tělesnému problému. V momentě, kdy jsou zmapovány bolestivé body, se pak provede první fáze energetického vyrovnání, která spočívá v energetickém propojení těchto bodů pomocí TLC-bars do nulového bodu. Tím dochází k otevření toku energie a informací do míst s energetickou nerovnováhou, která vznikla v důsledku přítomnosti negativní informace vložené naším vědomím.
Po tomto ošetření následuje nové mapování, které zjistí podle bolestivosti míst současný energetický stav. V 80ti procentech bolest mizí, přetrvává jen v hlavních bodech, ve kterých je přímo ukotven energetický blok. Pak nastává druhá část terapie, kterou je citové uvolnění, spočívající v přivedení příslušných nových informací za pomoci terapeuta až do vědomé roviny klienta. Rovněž pomocí propojení skrze TLC-bars a současnou prací s vědomím si klient uvědomuje příčiny vzniku bolesti spolu s pravou podobou, kterou dotyčná energie má v jeho vědomí mít: odstraňují se strachy a vnitřní konflikty. Dochází k otevírání vědomí a jeho harmonizaci, čili spoustu věcí nyní chápe a cítí zcela jinak než dříve, čímž může v životě i jinak jednat. Při terapii může dojít i k uvolnění zablokovaných negativních pocitů, které souvisejí s nesprávným pochopením určitého životního principu, a pak člověk přímo při ošetření může zažívat osvobozující pláč odplavující tíseň a strach….ale i třeba smích, anebo vztek, kterému konečně bylo dovoleno vyplout na povrch a volně odtéct, aby uvolnil místo pro pozitivnější chápání vitální, aktivní energie. Zážitky při této části terapie jsou velice individuální. A aby tato část popisu byla pochopitelnější, uvedu zde jeden z konkrétních příkladů řešení problému, klíčovou scénu jedné terapie, ve které se vyřešily všechny ostatní dílčí záležitosti.
Vdaná paní s už dospělými dětmi, budu jí říkat třeba Věra. Neustálé problémy ve vztahu, ponižování a omezování ze strany partnera, neuspokojivá situace v podnikání.
Dostali jsme se při terapii do fáze, kdy rozeznala energii v bolestivém místě na těle jako černý mrak, ze kterého měla velice tísnivý pocit….popsala to jako bažinu, ve které se topí, která jí nedovoluje volně dýchat, ze které má hrozný strach. Nejdříve nebyla schopná se k tomu mraku pro svůj strach z něj ani přiblížit, natož aby rozeznala, co to je, a proč se to tam ocitlo. Vyzvala jsem ji, aby se od toho mraku odpoutala, jen aby ho pozorovala, a zároveň si uvědomila, jak by se ráda na tom místě cítila, co by v něm chtěla prožívat. Uvedla pocit, který má ve svém duchovním srdci, a energii, která je v něm přítomná. (Podotýkám, že toto už byla opakovaná terapie, takže na tuhle energii lásky už se uměla bez problémů naladit.) Popsala nádherný pocit, který je všude v ní, energii, která je teplá, laskavá a hřejivá, ve které se cítí tak lehce a svobodně, jako by v tu chvíli mohla létat. A v tu chvíli jsem ji vyzvala, ať se znovu podívá ten temný mrak, ale zároveň ať si uvědomuje tu všudypřítomnou energii lásky, která ji naplňuje. Popsala to slovy: „Ano, už se mohu přiblížit, už z toho mraku nemám tak velký strach.“
Můj vstup: „Přibližte se ještě víc…uvědomte si to teplo a světlo v sobě, lásku: rozpouští všechno tmavé, všechen strach, který k vám přistupuje. Nechte ten mrak vplynout do sebe, do té krásné energie lásky, přijměte ho. Co to je?“ „To je zvláštní… Vidím – kopyta, koňská kopyta, běží… necítím se dobře.“
„Kde jste vy?“
„Jsem…pod těmi kopyty. Běží přese mě. Nemohu se zvednout, nemohu pryč, nemohu s tím nic dělat, zabijí mě!“
„Proč s tím nemůžete nic dělat?“
„Nevím…asi…nemám dost síly?“
„Podívejte se…proč si to myslíte?“ Chvíli bylo ticho….pak se rozplakala: „To tatínek….můj tatínek. Bil mě, i moji sestru, nadával nám, nikdy jsme nic neudělaly dobře. Vždycky hledal, co nám vytknout, nikdy nás za nic nepochválil. Všechno bylo vždycky špatně, všechno…pak už jsem se přestala snažit něco sama dokázat, jen jsem dělala, co chce, a uhýbala ranám…“ „Podívejte se…co se tehdy stalo?“
„Já…přestala jsem být sama sebou. Vzdala jsem to.“
„Co jste k němu v tu chvíli cítila? A co k sobě?“
„Bála jsem se ho….a nenáviděla ho. A já sama….vždyť….já jsem mu uvěřila? Uvěřila jsem mu, že nejsem k ničemu, že nic nedokážu….nenáviděla jsem i sama sebe, měla jsem k sobě odpor, že jsem tak špatná, že mě nemůže mít rád….“
„Podívejte se do sebe….uvědomte si lásku v srdci, kterou máte k sobě i ke druhým, otevřete se jí, prociťte si ji, staňte se jí….a pak se do té situace podívejte znovu, ale jeho očima. Proč to dělal?“
„Protože….je mi ho tak líto – vždyť on dělal nám jen to, co jeho vlastní táta dělal jemu! Jak na nás mohl být laskavý, když ho to nikdo nenaučil? Celé dětství prožíval jen rány a ponižování, sebe i svojí mámy…neměl žádné sebevědomí, nevážil si sám sebe, a tak si neuměl vážit ani nás….odpouštím mu, nemůže za to…dával nám co mohl nejlepšího...“
Vyzvala jsem jí, ať si znovu procítí lásku k sobě, i k němu, jako světlo, teplo a blažený pocit v srdci….a jak to světlo a teplo rozpouští všechno, co ještě v ní je temné a ztuhlé chladem…vyzvala jsem ji, aby si ten pocit prožila, jako by byla řekou pod ledem, kterou na jaře rozpouští slunce…a která postupně taje, kry odcházejí, její vody se oteplují, a její břehy rozkvétají….
„Tak, a teď se znovu podívejte do sebe, prociťte si svoje pocity: jak je vám, jak se cítíte?“
„Je mi dobře…teplo….cítím se v bezpečí…už nemám strach.“
„Podívejte se teď znovu do toho bolestivého místa, co se tam změnilo? Co teď dělají ti koně, a kde teď jste vy?“
„Já….stojím, ti koně běží okolo mě, už z nich nemám strach….ale jsem tam sama, a nevím kam mám jít a co mám dělat…cítím se tak nějak…prázdná.“
„A co byste ráda dělala? Podívejte se…jaké máte možnosti, abyste se z toho místa dostala někam, kde vám bude dobře? Podívejte se…jste volná a svobodná, můžete cokoli, stačí si uvědomit, co chcete!“
„Já….asi….třeba by jeden z těch koní mohl přijít ke mně? Jsou tak krásní, mohou běžet kam chtějí…“
„Zkuste to, zavolejte na něj, pozvěte ho k sobě! Máte se ráda….a máte ráda i toho koně, on to ví, a jde k vám, protože cítí vaši lásku!:-)“
„Ach…opravdu, jde ke mně! Co teď mám udělat?“
„Co byste ráda udělala? Co by vás potěšilo?:-)“
„Hladím ho…je rád! Moci tak na něj nasednout, mohla bych na něm jet kamkoli, to by byla krása…“
„A proč byste nemohla?:-) Když chcete, prostě to udělejte!“
Ticho…. „To je nádhera! Sedím na něm, a už jedeme! Poslouchá mě!“
„Jak se teď cítíte, v porovnání s tím, jak vám bylo pod těmi kopyty?“
„Jako…asi jako na koni.:-)))) To je zvláštní, teprve teď chápu, co znamená pocit „být na koni“! Celou dobu jsem poslouchala druhé, a nevěděla jsem, že si mohu sama zařídit vlastní život, podle toho, co sama chci… Je mi nádherně, cítím se volná, svobodná a moc šťastná!“ Další pokračování bylo takové, že paní Věře už nevadí, když na ni její muž zvýší hlas, když se mu nelíbí něco, co ona udělá. Už nemusí plakat, ani necítí potřebu bránit se hádkou. Už má sílu cokoli podobného řešit v klidném hovoru.
Řekla mi: „Vždycky si v takové chvíli uvědomím, že jedu na svém krásném koni, a že ho mohu řídit kam chci…a že ostatním do toho vůbec nic není. Jsem prostě svobodná, a kdykoli něco udělám, je to proto, že sama chci, a ne proto, že musím.“ Řekla, že už necítí lítost, když jí partner něco podobného udělá, protože chápe, že je ve stejné situaci jako její otec: žádné sebevědomí, a tudíž pocit, že k tomu, aby se cítil bezpečný, musí dopodrobna ovládat životy svých blízkých. Chápe, že si svými energiemi přitáhla stejného partnera, jaký byl její otec, a že je to proto, že kdysi v minulosti někoho podobně poškodila. Cítí k němu lásku a soucit…a chápe, že k tomu, aby i on pochopil, že není třeba mít strach, je nutná z její strany velká trpělivost a postupné vysvětlování: svým vlastním pochopením pomáhá k pochopení i jemu, pomáhá mu překonat jeho strach z ovládání a získat sebevědomí i důvěru k partnerovi. Našla sama sebe, přijala sama sebe s láskou, zbavila se svých dvou vnitřních rolí soudce a oběti…a tak už může stejně přijímat i ostatní, a co víc – rozdávat mezi ně svoje pochopení a lásku. To, co má v sobě, může sama dávat….a dává-li pochopení a lásku, to stejné se jí vrací zpět. Narovnala v sobě principy dávání a přijímání – a tím i osvobodila finanční toky ve svém životě. Rozvíjí také své podnikání dříve nevnímanými směry, které jí dávají více možností projevit to nejlepší, co v ní je, pro druhé, a tudíž jí od nich přichází i patřičné ocenění. Jsme opravdu v každém okamžiku tím, čím se cítíme být…a mně nezbývá na tomto místě, než poděkovat Davidu Wagnerovi za nástroj, který pomáhá na cestě k dosažení celkové harmonie a sebeuvědomění s takovou efektivitou a účinností. Možnosti, které má, opravdu omezujeme jen my sami tím, nakolik je dokážeme přijmout a využít. Ale o tom, opět, příště…

Míla Rejlková
15.7.2005