článek-3.
Psi v náboženství
-Pes, jako jedno z nejdéle domestikovaných a nejrozšířenějších domácích zvířat, hraje zásadní roli v mnoha světových náboženstvích. Udělejme si tedy malou exkurzi.
-
Křesťanství
Jakožto středoevropané začněme u křesťanství a tedy přímo u Bible. Tam jsou psi zmiňováni v souvislosti s Lazarem z Betánie, který onemocní, zemře a díky Ježíšovu zázraku vstane z mrtvých čtyři dny po své smrti. Jeho nemoc se projevuje vředy a boláky po celém těle, které mu olizují pouliční psi. A to je také situace, ve které bývá sv. Lazar často zpodobňován. Někteří současní komentátoři k tomu dodávají, že psí sliny, obsahující lysozym (enzym, narušující bakteriální stěnu, má silné antibakteriální účinky), měly zřejmě na jeho boláky hojivý účinek.
-
S dalším psem se setkáváme v legendě sv. Rochovi z Montpellieru. Tento světec žil na přelomu 13. a 14. století. Byl původem z bohaté rodiny, ale po smrti rodičů rozprodal svůj majetek a vydal se na pouť do Říma. Cestou pomáhal lidem, kteří se nakazili morem, až se nakonec v Piacenze nakazil sám. Rozhodl se odejít za město, aby tam v ústraní zemřel, ale přidal se k němu pes, který mu nosil jídlo, dokud se sv. Roch neuzdravil. Pak se vrátil do svého rodného města, ale nikdo jej nepoznal a byl uvržen do vězení, kde po pěti letech jako mučedník zemřel. Bývá zobrazován jako mladý zarostlý muž s kloboukem a poutnickou holí, který si na noze vykasává oděv, aby byly vidět morové vředy. Spolu s ním bývá zobrazován i pes, který vředy buď olizuje, nebo drží v tlamě chléb. Sv. Roch je patronem proti moru. V Bolivii se 16. srpen, na který připadá jeho svátek, slaví jako „narozeniny všech psů".
Křesťanskou zajímavostí je sv. Guinefort, který byl lokálně uctíván ve Francii - a to přes opakované zákazy Katolické církve - po několik století až do roku 1930. Guinefort byl totiž chrt, respektive Greyhound, patřící jednomu rytíři, který žil na zámku nedaleko Lyonu. Ten podle legendy jednoho dne odjel na lov a nechal svého malého synka v Guinefortově péči. Když se ale vrátil, nalezl dětský pokoj vzhůru nohama, kolébku převrácenou a Guinefort vítal svého pána s krvavou tlamou. Rytíř si myslel, že pes jeho synka roztrhal a bez přemýšlení zvíře zabil. Jaké bylo jeho překvapení, když uslyšel dětský pláč! Pod převrácenou kolébkou pak nalezl svého plačícího synka živého a zdravého, vedle něj ležela mrtvá zmije, kterou Guinefort zardousil. Rytíř velmi litoval svého omylu a postavil Guinefortovi kapli. Mezi místními se pak stal Guinefort známý jako ochránce dětí.
Černý a bílý pes se někdy také používají jako neformální znak Řádu bratří kazatelů, známých spíše jako dominikáni. Tato symbolika má svůj původ ve slovní hříčce: „ Domini canes" totiž přeloženo znamená „psi Boží" („psi ((našeho)) Pána").
A nakonec v Knize Tobiášově, která se řadí mezi deuterokanonické spisy, je pes věrným průvodcem Tobiáše, jeho syna a anděla Rafaela na jejich cestách.
Obecně vzato, je vztah křesťanství k psům poněkud vlažný. Možná za to může skutečnost, že to byli právě často hladoví psi, kdo masakroval rané křesťany v aréně při krvavých hrách, konaných pro obveselení císaře a lidu římského. Stali se ale nakonec stejnou obětí jako křesťané. Když totiž zůstali v cirku už jen psi, byli na ně poštváni hladoví lvi a tygři.
Islám
Dalším světovým náboženstvím, na které se podíváme, je islám. V islámské tradici je pes považován za nečisté zvíře a to je důvod, proč většina muslimů psy nechová. Některé prameny však popisují Mohamedův postoj k psům. Na jedné straně říká, že společnost psů (vyjma těch pomáhajících při lovu, pastevectví a ochraně domu) ruší část muslimových dobrých skutků. Na druhou stranu se však přimlouvá za vlídnost ke psům a ostatním zvířatům. Jeden příběh například vypráví o prostitutce, která se právě chtěla napít z pramene, když v tom uviděla psa, který byl tak žíznivý, že se pokoušel pít písek. Slitovala se nad ním a dala mu nejdříve napít ze svého střevíce. Když to Alláh spatřil, odpustil jí všechny její hříchy.
Jak již bylo řečeno, část muslimů věří, že chovat psa a vůbec pobývat v jeho společnosti je haraam (tedy je to "zapovězeno"). Je smutnou realitou, že v průběhu ramadánu je smrtelnou injekcí utraceno mnoho zdravých psů ve jménu islámu. Nicméně osvícení vykladači Koránu jsou daleko milosrdnější. Ti totiž říkají, že chovat psa zakázáno není, že je pouze nehygienické mít psa doma a například, že muslim se sice smí zvířete dotýkat, ale nesmí přijít do styku s jeho slinami. Pokud se tak stane, musí se okamžitě umýt nebo vyprat část oblečení, která přišla do styku s psí tlamou či čenichem. Jinak je jakákoliv krutost vůči psům a jiným zvířatům zakázána. Věří, že žádné zvíře není prokleté, že všechna jsou stvořeními Alláhovými a tím, že se o ně budou dobře starat a chránit je, projeví mu svou vděčnost.
Shrnuto a podtrženo, vztah a chování ke zvířatům vždy vypovídá něco zásadního o stavu celé společnosti, kterou to či ono náboženství do jisté míry ovlivňuje. Bohužel, v každé zemi se najdou jedinci, kteří to těm ostatním kazí.
Autor: Eva Geletová