Náš první Glosík
Bella žila ve Forks(překvápko), kde se seznámila s Edwardem(další překvápko) a zjistila, že je upír(no to čumim). Bohužel jim to nevyšlo, tak se vrátila s(z)párky z Edwarda do Phoenixu. Poté co zjistila, že sice nejdou rozkousat, ale hezky se třpytí, věšela je každoročně na vánoční stromeček. Důležitou kremroli sehraje Jacob, ale ne tak, jak byste čekali (já radši nic nečekám). P.S. Tuhle povídku jsem nepsala já, ale moje dlouholetá kamarádka Raty, která ještě nemá administraci a slíbila, že když se vám povídka bude líbit, tak si o ní zažádá a zveřejní úplně bombastickou povídku, na které právě pracuje. Tak PROSÍM komentujte!!!
Dobrou jdu spát s Jacobem Teprv? Čárka už dávno chrní
,,Issí eh? *neví*vstávej, čárka už je taky vzhůru a místo aby tu okouněla, cpe se dole párkama z Edwarda, je 23. listopadu. Máš svátek a za měsíc jsou tu Vánoce,*hou hou*‘‘ budí mě mamka a dává mi na čelo pusu. Už je to měsíc, co bydlím zase s mamkou.
Došla jsem si na snídani. Bohužel mi čárka už žádnej párek nenechala. Mamka mi upekla mé nejoblíbenější muffiny a vyrazila do práce. V práci jako vždy nuda.
Obvyklá rutina přerovnávání knížky(kolikrát ta jedna chudinka potřebovala přerovnat?), nebo klikání do počítače. Pořád za mnou chodil MobiDick a snažil se mi nenápadně podstrčit p(d)árek. Bylo to fakt roztomilý, ale já už jedla na to neměla sebe(nechala jsem se v druhejch kalhotách) menší náladu. A už pěkně dlouho. Nakonec jsem od něj dostala kaktus. Samozřejmě mě hned (p)opíchal, a pak jsem ještě dostala palicí po hlavě a slevovou kartu na knížky do knihkupectví Little books.
Po práci jsem zajela kočku upit granulky pro mého miláčka (Edward přešel na suchou stravu?) a kouknout na nějaký Vánoční dárky. Nic mi ale do oka nepadlo. Párky už byly vyprodaný.
Domu jsem zase rozjela tu kočku asi okolo pátý hodiny. Když jsem přijížděla, na příjezdové cestě stálo světle modré PORSCHE. Radost pohledět. A mě okamžitě došlo, kdo je u nás na návštěvě.
Jen co jsem otevřela dveře krumpářem, mamka už na mě volala policii, ať jdu do kuchyně. V kuchyni už na mě čekala Alice a Rose a čárka.
Obě mě objali a Alice mi podala krásný puget kopřiv a cedulkou: S LÁSKOU CULLENOVI. Tak to už jsem nevydržela a vomlátila jí to o hlavu.
Rozběhla jsem se do pokoje, zhroutila se na postel a rozbrečela se. Kopřivy? To si dělá srandu? V hlavě se mi pořád přehrávala jeho slova. „Mám tě rád, ale takhle to dál nejde.‘‘
Mám tě rád. Co to je mám tě rád, že jeho láska ochabla, že ke mně už nic necítí. CO TO JE MÁM TĚ RÁD? Já mám ráda hodně lidí, ale tebe miluji, EDWARDE CULLENE!! Lásko mého života. To ti to nedochází?? Od čeho jsi teda upír, když to nechápeš. Proč mi nerozumíš? (Já tomuhle taky nerozumim) Jako kdybych mluvila japonštinou. Nebo jako by jsme byli každý na jiný vlně. Dřív jsme se dokázali dokonale shodnout, tak proč ne teď.
Miluju tě X Mám tě rád
Z mého přemýšlení mě vyrušilo zaklepání na dveře. Pomalu se otevřely. „Ahoj, můžu dál?“ řekla Rose a vstoupila do pokoje.
„Vyslali tě jako předvoj?“
„Jo tak trochu. Čárka chtěla jít taky, ale bála se, že dostane kopřivou.“
„Co je u vás novýho?“
„No nic užíváme si věčnost. Emmet pořád blbne, znáš ho, ne? Alice nás pořád oblíká. Esme se po tobě strašně stýská, po čárce taky, štve jí, že Carlisle stále pracuje na E padesát pětce. To si představ Jasper se začal věnovat čárce, která teď nemá čas na nic jiného, cestování a staví si loď a dokonce s ní chce vyplout na moře a Emmeta samozřejmě s( )ním. Já jsem jediná normální."
No a . . . ‘‘ nedokázala jsem doříct otázku.
„Edward? Ze začátku to vypadalo, že zbourá celý dům.“
„Jak to? Co dělal?“ ptala jsem se zvědavě.
„No, vyhazoval Carlisla z postele a všechno možný, že prý už to nebude potřebovat. Alice se mu to snažila vymluvit, že prý by si měl jít za svým snem, ale nepodařilo se jí to. Teď už je zase v normálu. Dokonce chodí s Jasperem(.) a s Emmettem na lov. A jak jsi na tom ty?“
„Vidíš ne. (Já ho nevidim)Bydlím s mamkou. Mám psa. Co víc si můžu přát? Ne, snažím se dostat do normálu, ale zatím to moc nezvládám. Asi jsi si všimla.“
„Neboj, to bude zase všechno v pořádku. Uvidíš.“(čekám, ale pořád nic nevidim) Pohladila mě po vlasech a já jí položila hlavu do klína. Zbytek těla jsem si opřela o její rameno. ,,Tak co dělá čárka? těšíš se na Vánoce aspoň z poloviny tak jako Alice? Doufám, že přijedeš na zabijačku, Emmett už je pěkně vykrmenej.“
„Asi pojedu za Charliem a do
V tom se rozrazily dveře a do pokoje vstoupila Alice a spustila se mi krev z nosu. *muhehe*,,To si děláš srandu, že nechceš s námi oslavit Vánoce? A navíc tvoje máma připravuje večeři. Teď si myslí,že to sabotuješ. Pojďte jdeme dolů za čárkou a o těch Vánocích si ještě promluvíme.“
V kuchyni už na nás čekala mamka, která už čárku přestala řešit. „Bells my jdeme s Philem do toho divadla, večeři máte na stole.“
„Mami holky, ale jíst nebudou.“
„Proč, ne?“
„Já musím držet dietu, nevejdu se do nejoblíbenějších kalhot.“ Pomohla mi Rose.
„No a Alice je vegetariánka. Já ti to neřekla?“
„Aha no tak si něco nebo někoho ulovte. Já už letím nebo přijdeme pozdě.“ Dala mi pusu na tvář a roztáhla křídla odešla.
Odnesla jsem dva talíře čárce, aby je umyla. Když už tu není napsaná, ať je aspoň co k čemu, že? posadili jsme se a já se spustila s Jacobem do jídla. „Kde jste si půjčili to auto?“ zeptala jsem se aby řeč nestála. Čárka už ležela v bezvědomí na podlaze.
„To jsem dostala od Emmetta hezký, že jo.“ Chlubila se Rose, zatímco hledala čárky, které zbaběle utekly z předchozí věty. Neutekly, už chudinky chcíply.
„ e naprosto nádherný.(taky mám tohle písmenko ráda) Alice co se děje?“ Alice jen ztuhle seděla a dívala se před sebe. Nemá totiž éčka ráda. Znám jí dost dobře na to abych poznala, že má vidění. Pravděpodobně o blížící se smrti všech čárek.
„Rose máme problém.“ Začala Alice
„Co, co se děje?“ zděsila jsem se.
„Edward to ví...“ pokračovala.
„Co ví?“ ptala jsem se zmateně.
„Já věděla, že to ten můj trubka vykecá...“ zuřila Rose. Emmett totiž éčka miloval a nedal na ně dopustit, a proto stál při tomto sporu vždy proti Alici. Edward byl za jedno s Emmettem a proto ho tato skutečnost, kterou se Alici tak dlouho dařilo skrývat před jeho schopnostmi, tolik znepokojila.
„Rose klid, Emmett byl v poho, prozradila se Esme.(další zrádná milovnice éček) Přemýšlela jaký to tady je a neuvědomila si, že je poblíž náš pan vlezdohlava.“ Uklidňovala ji Alice
„Co je? Já to nechápu.“ *humpf*
„No prostě on neví o tom, že jsme tady pozabíjely všechny čárky. Říkali jsme mu, že budeš mít svátek. Lépe řečeno říkal mu to Emmett. No a Edward mu jen řekl, ať tě od něj pozdravujeme, až ti budeme volat záchranku. No a teď se podrž. Potom co tohle řekl Emmettovi tak on mu rozbil volvo o hlavu. Takže je bez auta.“ Obě se usmály při představě, jak si to asi Emmett užil.
„No to už je jedno. Tady vám nic neprovede. Můžete být v klidu.“
„To těžko, má sem namířeno. Koupil si ten novej raketomet z časopisu ´Bin Ládin a já´. Má svítit (Edward?)(ne, ten zaměřovací laser přece), takže máme na vybranou. Buď odjedeme, nebo musíme zůstat tady zavřený v protiatomovym krytu a každopádně by se nám hodil lov.“
„Zůstaňte prosím tady, alespoň budu mít společnost.“ Prosila jsem.
„Ok, ale já jdu na lov nebo budeš bez pejska.“
„Já jdu s tebou toho yorkšíráka si můžu dát potom s pár čárkama. Sakra mluvím jako Emmett. Jednou mě zkazí. A mimochodem posílá ti velkou upíří pusu. Nechala jsem ti jí v krabičce na nočním stolku.“
Jakmile odešly, pustila jsem si televizi. Zrovna dávali Hříšný tanec 1. Celý jsem to probrečela. (Já asi probrečím tohle) Musela jsem pořád myslet na Edwarda. Co když se potkáme? Jak bude reagovat a jak mám reagovat já? Dostala jsem neuvěřitelný strach z čárek. Nechyli mě tu s nima o samotě a některé kupodivu ještě obživly. Celá jsem se klepala. Když jsem si ale vzpomněla, že poblíž je Rose a Alice a Emmettova pusa udělalo se mi lépe. Pak jsem usnula.
Ráno mě probudila Rose, aby mi oznámila, že musím do práce. Mamka s Philem už byli v práci a Phill pravděpodobně taky. Alice mi s úsměvem oznámila, že se nemusím bát, všechny mrtvé čárky už pohřbila vzadu na dvorku a že Edward za mnou do knihovny určitě nedorazí. Vyvenčila jsem Jacoba a rozjela pro změnu lemura se do práce.
Když jsem tam přijela, chtěla jsem holkám zavolat, aby nakrmili Jacoba zbývajícími čárkami, ale bohužel se mi úplně vybil mobil.
V práci jako vždy nuda, ale Charles Dickens mě pozval na oběd. Tak jsem se na chvíli rozptýlila a nemyslela na Edwarda, který se poblíž pohyboval. (na kom? Já vim, už přeháním, ale nemůžu si pomoct J)
K obědu jsem si dala zapečené brambory se sýrem a neperlivou vodu. Dick celou dobu vyprávěl vtipy o blondýnkách. Při jednom z nich jsem se málem utopila ve skleničce s vodou. (kéž by…L) bubli bubli
Cestou zpátky (do reality, prosím) do knihovny mě krásně vyhřívalo sluníčko a přitom jsem přemýšlela co asi dělají Rose a Alice. Bála jsem se, že až se vrátím, nebudu mít žádný oblečení. (klid, to se ti jenom v noci něco zdálo) Z mého přemyšlení mě vyrušil Dickobraz kterého jsem přejela na hlavní.
„Bello, já si musím něco zařídit, dorazím tě nejdéle za půl hodinky.“ Oznámil mi a zmizel kdoví kam. (puf)Vešla jsem dovnitř, přezula se do pracovních dřeváků a šla do skladu přerovnávat knížky. Najednou mi nad hlavou zacinkal zvonek a já umřela. (Prosím) šla k pultu.
Když v tom jsem ho uviděla. Musela jsem se zhluboka nadechnout, abych byla schopná dojít k pultu. Chtěla jsem se chovat úplně nenormálně, a(le) moc mi to (ne)šlo. „Co tu chceš?“ zeptala jsem se odměřeně. Bylo mě přesně padesát jedna litrů, plus mínus decka.
„Mám ti popřát k svátku.“ Pokrčil rameny, jako kdyby se nic nedělo. (Dyť se fakt nic neděje)
„Cože?“ nadzvedla jsem obočí, ale bylo moc těžké a upadlo mi na podlahu.
„Mám ti popřát k svátku. Nebo budu bez auta.“
„Hm, superkalifragelistikexpialidózní už se stalo. Můžeš jít.“
„Já nikam nejdu. Jsem v knihovně, budu si číst . Máte tady Stmívko? Prej je to trhák.“
„OK. Tak si jdi číst a mě nech na pokoji s Dickem.“ Zchladila jsem ho (zchladila upíra?:-D) a Edward zmizel někam mezi regály.
Po deseti minutách přišel Dick. (tak tomu řikám rychlovka) „Tak jsem tu a koukej, co mám... syfilis.“ Kasal se a z kapsy vytáhl palici a praštil mě s ní po hlavě. „To máš za to, žes mě nakazila.“ klíčky od auta.
„Kabriolet. O víkendu si můžeme někam vyrazit.“ Oznámil mi nadšeně.
„Uvidíme. Jdu do skladu. Máš tady lidi.“ Usmála jsem se na něj a odešla jsem přerovnávat knížky a mrtvé čárky.
„Neříkej mi, že randíš s tím usmrkancem.“ Promluvil za mnou.
„Edwarde, nech mě na pokoji. (kolik jich tam kromě Dicka ještě asi má?) A navíc tě to nemá co zajímat.“ (Třeba by taky rád)
„To neznamená, že když spolu nejsme, můžeš chodit s usmrkancem a spát s jinýma.“
„Edwarde, posloucháš se chvilku? Děláš si na mě nároky jako bych byla tvoje věc. To nejsem. Já jsem tvoje nic a můžeš si za to sám.“ Při těchto slovech jsem na něj začínala křičet.
„Bellinko uklidni se…“ zkoušel to na mě. *blink*
„Neříkej mi Bellinko!“ zuřila jsem. (taky zuřim)
„…chci tě! jenom požádat. Nejezdi na Vánoce do Forks. Běhá tam spousta zvířátek, která si ještě smrt nezaslouží.“
„To si děláš srandu. Sám je žereš na posezení.Ty mi chceš zakázat vidět se s rodinou a přáteli. To už fakt přeháníš.“
„Jaký ty tam máš přátele. (Otazník má rande spolu s otazníkem z předešlého odstavce) Počkej, ty myslíš ty přiteplený psi?“ pronesl ironicky.
„A je to tady zase. Co proti nim máš. (Že by trojka?) Provedli ti někdy něco?“
„Mě stačí, že se s tebou vyspali a já ne. Je promiň, to byl vlastně jen Paul. S Jakobem jsi se vyspala před tím, než jsme si spolu začali.“ (Tou dobou byl Jake ještě pod zákonem a Bella ho tím pádem znásilnila. Prasklo to, Bellu zabásli, odsoudili a popravili gilotinou. Od té doby má hlavu na patentku a čas od času ji odloží někomu do klína, viz. druhá stránka.)
„No moment, ty jsi se snad s tou prsatou blondýnkou nevyspal.“ (Otazníky už mají dvojité rande) Vzpomněla jsem si na tu aféru.
„To bylo něco jiného. Ty sis začala na noc sundávat hlavu.“
„Jasně všechno je moje chyba!“ vyjela jsem naštvaně na další nebohé zvířátko.
„To jsem neřekl.“ Bránil se, abych nepřejela i jeho.
„Ale myslel sis to.“ Nedala jsem se a vytůrovala motor.
„Co po mě vlastně chceš? Nesmím jezdit do Forks, nesmím mít přátele, nesmím s nikým chodit. Co mám vlastně povoleno? Vypadá to že nic. Navíc nemáš právo mi to zakazovat.“
„Já jenom nechci, aby si chodila s usmrkancema. Paul, Dick, Jacob, Mike. Zapomněl jsem ještě na někoho? (Andy, Frank, Simon, Tony, Christian, Leonardo, William, Zach, Ted, GasGas, Hank, Johny, Jo, Jim, Jason, Juan, Jeremy a Meredith) Asi ne. Nebo o někom nevím?“ šťoural do mě neustále.
„Ne ty nechceš, abych vůbec s někým chodila.“ Zdá se,že jsem uhodila hřebíček na hlavičku. Edward se obrátil naruby a odcházel.
Chtěla jsem pokračovat v přerovnávání knížek. Ještě jsem se chtěla ujistit, jestli opravdu odešel. Jen co jsem se otočila, objevil se přede mnou a přitiskl mě na regál. (Ale ne! Prosím!!! Řekněte mi, že teď nepřijde další praštěná milostná scéna následovaná přesladkým usmířením a happy endem!) (Takovým, jaký snese jen celuloid) Srdce se mi roztlouklo bejzbolkou, už to se mnou nemohlo vydržet strachem. Nevěděla jsem, co od něj můžu čekat.
On to poznal, protože se pousmál. Pokud to byl úsměv. Byl to jen střípek jeho krásného úsměvu, který jsem znala. Tenhle úsměv bolel. Utrhla jsem mu ho a dala jsem ho do krabičky k Emmettově puse. Poprvé v životě jsem z něj měla strach a nebyl malý. Najednou promluvil... „Bello klid.“ Poslušně jsem si sedla, zavrtěla ocasem a poprosila o cukřík. Pohladil mě po tváři a začal mě jemně líbat. Nasadil si na to své sváteční rty. Po chvíli líbání jsem se odtrhla a vlepila mu facku.
„Co to vyvádíš?“ zařvala jsem na něj.
On se jen otočil zas nalíc a zmizel.
Ruka mě bolela, ale nedalo se to srovnat s bolestí, která mě bodala do srdce. To už jsem nevydržela, sesunula se na zem a rozbrečela se.
Po chvíli se tam objevila Alice a objala mě. „Neboj, k nám na Vánoce pojedeš. Emmett ho přepere v Persilu, na třicet, aby se ti nescvrknul. Při nejhorším mu pomůže Jasper.“ Snažila se mě uklidnit.
„Jo a Edward ode mě dostane rakev. Je tak protivnej.“ Vzlykla jsem.
„Ty ho pořád miluješ, že?“
„A jak moc.“ Přiznala jsem. „ Nikoho jsem nikdy víc nemilovala. S tím Paulem jsem udělala chybu, velkou. Když jsem byla s ním, zapomínala jsem na všechny čárky. Kdyby to tak šlo vzít zpátky.“ Povzdechla jsem si.
„S tím ti nepomůžu, ale jedno vím jistě. Edward teď lituje většiny svých slov. Škoda že jsi nemohla vidět ty jeho rozhodnutí. Několikrát se na tebe chtěl vrhnout rozdat si to s tebou v Prší mezi regálama.“ Usmála se pro sebe. ,,Pojď, jdeme domů a na internetu se můžeme kouknout na nějaký ty rakve.“
Cestou jsem byla celou dobu zticha. Neměla jsem sílu cokoliv říct nebo udělat. Kočky mohly pro jednou klidně spát. Když jsem přijela domů, Alice mi napustila vanu. Já si do ní lehla a nechala se dobíjet palicí energií z teplé vody. Začala jsem přemýšlet kdo ode mě, co dostane k Vánocům.
Z přemýšlení mě vytrhlo zvonění telefonu. Neznámé číslo. S obavou jsem to zvedla. *má puberťáckej záchvat smíchu a nemůže z hlavy vyhnat přirovnání „Drží to jak panna ocas“* „Ahoj Bell. Tady Jacob. Jak se máš?“ozvalo se na druhé straně a mě spadl tunovej kámen ze srdce.
„Teď se mám naprosto skvěle. Co ty?“
„Jo taky super. A jak se má malej Jacob?"
„Zatím si nestěžoval. Najíst dostává. Ne, užíváme si to spolu (Eh… co že si to spolu užívaj?).*Druhej puberťáckej záchvat* Co potřebuješ?“
„Já…Já… (Egoisto…) chtěl jsem si popovídat s kámoškou .“
„No jasně tak co chceš?“
„ Mám tě pozdravovat od Paula a mám se tě zeptat, jestli se nechceš stavit. Stýská se mu a mě taky. Nebo máme přijet my?“ Zamyslela jsem se nad tím a ztuhla jsem. Nebyla jsem si jistá, jestli trojka je pro mě to pravý. (Otazníkům to vyšlo)
Najednou se okolo mě začalo motat moc chlapů. „Jacobe, já ještě nevím. Hele, musím končit. Někdo na mě čeká tak ahoj a zase se ozvi.“ A zavěsila jsem na šibenici další čárku.
Vzala jsem si na sebe pyžamo, župan a šla si dát večeři. V obýváku jsem našla jenom mamku s Philem, jak koukají na televizi. „Kde jsou holky a Phill?“
„Říkali, že si musí něco ulovit. Za chvíli se holky vrátí. Večeři máš na stole.“ Sdělila mi mamka a dál sledovala Kouzelnou školku v televizi.
Došla jsem do kuchyně a pustila si žilou se do jídla. V tom někdo zazvonil, asi hrana. „Jdu tam. To budou asi holky nebo Dick, zapomněla jsem se rozloučit se životem.“ Zavolala jsem do obýváku.
Došla jsem otevřít dveře a tam nestál nikdo koho jsem čekala. Ve dveřích stál Edward. (Já to čekám už dost dlouho) „Holky tady nejsou. Přijď jindy.“ Odbyla jsem ho a chtěla zase odejít.
„Já vím. Proto jsem tady.
Neměla jsem sebemenší náladu s ním spát mluvit. Moje dávka sexu odvahy byla už vyčerpaná a navíc jsem byla dost unavená. (Dyť řikám)„Hele promiň, já už musím jít. Někdo na mě čeká. (Šmarjá kdo zas?) Promluvíme si jindy.“
Celou si mě prohlédl, představil si mě nahou a zhluboka se nadechl. „Můžu jenom vědět kdo? Kdo na tebe čeká?“ zeptal se.
„Jake...“ řekla jsem s naprostým klidem vůbec jsem netušila kde se ve mě takový klid vzal.
„Jake, aha. Já už půjdu. Tak se dobře vyspi.“ Popřál mi a pomalu odcházel.
„Edwarde, to není tak jak si myslíš.“ Zavolala jsem za ním, protože jsem si uvědomila, jak to mohlo vyznít.
„Jak můžeš vědět, co si myslím? Prostě, jdi spát s Jacobem. Mě už to nezajímá.“
„Edwarde. Edwarde.“ Volala jsem za ním, ale už jsem viděla jenom jeho záda, jak mizí ve tmě spolu se všemi čárkami, vykřičníky a ostatní interpunkcí a s dalším puf.
Zalezla jsem dovnitř ani jsem neměla chuť dojíst jídlo. Vzala jsem Jacoba do náručí a šla sním(koho?) (Toho lemura z dneška) spát tak, jak si to přál Edward. (Proč teď řeší, jak si to přál Edward? Co když to Jakob má rád jinak?) Lehla jsem si do postele, přitulila se k němu a během chvilky usnula. (Jestli tohle jsou Edwardovy nejerotičtější představy…)
Co to je? Že bych já nebo ty sakra to je pres. Právě ti přišla esemes... ka. (Eh…???) (Nerada se opičim, ale Eh?) Ozvalo se z mého mobilu. Celá rozespalá jsem rozsvítila lampičku, koukla na budík, abych zjistila, že je teprve půl jedenácté a lemur tedy ještě není úplně propečený. Došla jsem ke stolu. A dala se do čtení esemesky.
Bello promiň, jestli tě vzruším. A číslo tajně doufám, že jsi si nezměnila spolu se svou orientací. Chci se ti omluvit za dnešek, už tě nebudu obtěžovat. Vybrala jsi si Jacoba. A já to budu plně respektovat. Jen mu to prosím neukazuj.(Co mu, boha jeho, nemá ukazovat?!) Moc ti děkuji za všechny krásné chvíle prožité S TEBOU. Jak si se pokoušela během minutky se oblíknout, protože se blížil Charlie. Nebo jak jsme celý den leželi v posteli a jen si povídali. (Pch, prej povídali! I když teď, když vim, co má Edward rád, je to i docela pravděpodobný.) Za krásné chvíle v kině, u nás doma a samozřejmě i jiné. Na tyto chvíle nikdy nezapomenu. Jen doufám, že s ním budeš šťastná.
S láskou EDWARD
Esemesku jsem si musela přečíst ještě asi 3x. Můj mozek byl trochu pomalejší. Rozhodla jsem se, že mu odepíšu, ale co? Nakonec jsem si lehla na postel, přitulila se k Jakobovi a vyfotila se. Pod to už jsem jen napsala.
Takhle já spím s Jacobem.
Esemesku jsem odeslala Přes Švédsko, aby nemohl vystopovat zpáteční adresu a čekala, jestli se ještě ozve. Nervózně jsme seděla na posteli a hypnotizovala mobil, „Chce se ti spát, chce se ti spát…“dokud nepřešel do úsporného režimu.
Po chvilince přišla odpověď. Zaklepala a tiše vstoupila.
Když jsem ho viděl ve vlčí podobě posledně, zdál se mi větší, ale co, na velikosti údajně nezáleží.
Máš opravdu pejska krásného. Škoda, že se nejmenuje Edward.:-D :-D *blééé*
Takhle jsme si psali ještě asi 2 hodinky. A pak jsem dostala chuť na toho lemura rozkazem, že mám jít spát. Tak jsem poslechla a šla s úsměvem v krabičce spát.
Ráno jsem se probudila, vzala na sebe župan a šla se podívat z okna. Jestli na příjezdové cestě někdo nebo něco nestojí. Vykoukla jsem a přepadla, (kéž by) nebyl tam Edward, ani jeho stříbrné volvo. Dokonce tam nestálo ani holek PORSCHE.
Zklamaně jsem šla do koupelny, protože jinak bych se u toho okna počůrala. Došla jsem si na záchod, učesala si vlasy, vyčistila zuby, umyla obličej, vytrhala obočí, oholila nohy i knírek, nasadila hlavu a šla se do pokoje převléknout. Přišla jsem do pokoje a koukla na postel. (Taky nemyslí na nic jiného) Přísahala bych, že jsem ji nestlala. Proč taky, v devět tu měl být DonaldPostel však ustlaná byla. Neřešila jsem to. Melisa rozestele, až v půl osmé přijde. Alespoň jsem ji nemusela stlát. (*Žasne nad tím, jak někteří lidé opakují stále stejná slova a není jim to ani trochu divné.*) (Od toho tu máš mě J)
Šla jsem se převléct. Je sobota tak jsem si na sebe oblíkla jen černý tepláky a zelený tričko. (Páni, Matrix look) „Za tohle dostaneš od Alice vynadáno a vezme tě na nákupy.“ Ozvalo se za mnou a já ihned poznala. Kdo promluvil. Byl to Bůh pravopisu. A tvářil se naštvaně. Za rukáv ho tahala jedna žalující čárka a ukazovala na mě prstem.
„Aha, no tak alespoň nakoupím Vánoční dárky.“ Odpověděla jsem, celou dobu otočena k němu zády. Bála jsme se otočit ani nevím proč. Asi proto, aby nezmizel, nebo jsem se bála, že je to pouze moje představa. (Spíš tvoje noční můra, zlato.)
„Odkdy ty ráda nakupuješ? Pokračoval.
„Ale já neřekla, že ráda nakupuji.“ Pomalu jsem slyšela, jak ke mně zezadu přistupuje. (Já chci taky umět pomalu slyšet.)
Naskočila mi husí kůže a zmocnila se mě panika. Nevěděla jsem, co mám dělat. S rozezleným božstvem totiž není žádnej špás. Ucítila jsem za sebou jeho sladkou vůni. Při snídani se pokecal palačinkami.
„Počkat ty jsi mě sledoval. Jak jsem se převlíkala.“ Ptala jsem se zděšeně. Bůh něco nejasně zablekotal a utekl do Voltery.
„Jenom chvilku a musím uznat, že si nepřibrala ani deko.“ Usmál se a já začervenala. Naštěstí to neviděl. Sledoval prchajícího boha.
Najednou jsem na příjezdové cestě pomalu uslyšela auto. Byla jsem zvědavá, kdo přijel, ale neměla jsem odvahu se otočit a jít se pomalu podívat. „Holky přijely.“ Zašeptal mi kousek od ucha.
„Vědí o tobě?“ bála jsem se, jestli nahoru nepřilítne Alice a nebude vyvádět. Je totiž hodně žárlivá.
„Ano vědí.“ Nenápadně mi začal sjíždět po ruce a přejel přitom husu na mé kůži, pak mě za ní chytl. Byla jsem nervózní, ale ráda za to, že mě drží.
Hrozně mě znervózňovalo, že stojí za mnou a já netuším co má na sobě a jestli vůbec něco má. Sakra Bello buď zticha a doufej, že ti ještě pořád nemůže číst myšlenky. „Nemáš hlad?“ prolomil to hrobové ticho a podal mi husu.
„Ne nemám… Chci říct, to se vážně budeme bavit o jídle? Myslím, že zrovna tohle není tvoje silná stránka.“
„Musím přiznat, že mě napadají zajímavější témata.“
Sebrala jsem husu v sobě poslední zbytečky odvahy. Otočila se k Edwardovi a zadívala se mu do očí. Zhluboka se nadechla a spustila se i s husou. „Edwarde, chováme se jako 2 (slovy dva) puberťáci. Víš co, počkej tady já musím jít vyvenčit Jacoba. Já ty loužičky uklízet nebudu.“ (Jen to na něj nesváděj, já nevim, kdo málem jednu udělal před chvílí u okna.)Vzala jsem Jaka do náručí, dala Edwardovi pusu, kterou jsem mu předtím utrhla a odešla. Edward se celou dobu za mnou koukal jako tydýt.
Když jsem procházela kuchyní ven i holky na mě ztuhle koukaly. Venku jsem si přehrávala, jestli jsem si vzala kalhoty udělala dobře. A vyšlo mi, že jo.
„Jo tak ty mi budeš utíkat.“ Promluvil Edward za mnou, vzal mě do náručí a nesl mě směrem do temných sklepení domu.
„Edwarde pust. Hodnej Edward. Sedni! Pust mě.“ Křičela jsem ze všech sil, že to i ve Forks museli slyšet. „Jake uteče, pust mě.“
„Nekřič, probudíš René a Phila.“ Řekl a tak jsem byla raději zticha.
Edward mě položil na zem a podal mi Jacoba. Mě vzal opět do náručí. Donesl mě až do pokoje, kde mě položil na postel a lehl si vedle mě, tak jak to měl rád. Já pustila Jacoba, protože jsem netušila co má v plánu.
„Mám problém.“ Řekl po chvilce našeho očního kontaktu.
„Jaký ty můžeš mít problém.“ Ptala jsem se zvědavě.
„Už jsem ti několikrát řekl, že tě miluji. Nemůžu však s tebou tady bydlet, protože tady moc svítí a já jsem zastánce úspor energie. Odstěhuj se prosím se mnou zpátky do Forks nebo jinam. Jenom prosím tě jinam. Kde tolik nesvítí.“ Řekl, smutně se na mě podíval a políbil mě. „Jo, a zapomněl jsem ti něco říct. MILUJU TĚ.“ (No bezva, sklerotickej upír.) Usmál se na mě,(ještě že nezapomněl i na koho se má usmívat) začal mě vášnivě líbat a přitom mě hladil po celém těle. Hlavu jsem radši odložila.
Když mi začal docházet dech, odtáhla jsem se a zamilovaně jsem na něj koukala. V tom mi to ale docvaklo. (Hurá!)„Já mam, ale 3 problémy za 1. Jacoba nevezmou do letedla. (No comment) Za 2. Můžu se nastěhovat až v únoru. Musím dodržet 3 měsíční výpovědní lhůtu. A za 3. Nemám u tebe kde spát. Prý nemáš postel.“
„Jo a ani auto. Můj pošahaný bratr mi ho rozbil. Ale asi si za to můžu sám.“
„Jo, jo už jsem slyšela.“ Usmála jsem se na něj z nočního stolku.
„A co pojedeš se mnou?“ zeptal se znovu.
„S tebou i na kraj světa.“ Řekla jsem a políbila ho. „Jenom to musím oznámit mamce a dát v práci výpověď. Ale ještě nevím, kde budu bydlet.“
„No přece se mnou, s mými sourozenci a Carlislem a Esme. No, ale možná by to šlo zařídit, že bych si tady pronajal na ty tři měsíce byt a až to na tobě už bude vidět, pak by jsme mohli odjet do Forks. Co na to říkáš?“ oznámil mi s úsměvem a já nemohla téhle nabídce odolat.
Edward na čas bydlel se mnou ve Phoenixu. Bohužel musel mít vlastní byt. Pak jsme se odstěhovali do Forks a já bydlela u nich, v upířím domě. Charliemu to bylo sice líto, ale bydlely s ním všechny čárky a já za ním pravidelně docházela domů. A občas jsem se objevila i v rezervaci. Nesměla jsem zanedbávat vztahy s ostatními přáteli. I když mě na obou stranách peskovali, že smrdím.
Tohle vážně smrdělo…
The END