Slečna Velezrádná
16. 2. 2009
Dožila se požehnaného věku sto jedenácti let. Byla ukázkovým exemplářem zlé pohádkové čarodějnice, ačkoli neměla hákovitý nos a měla všechny zuby, i když byly trochu zažloutlé. Měla dlouhé bílé vlasy a chodila velmi rychle pomocí dvou berlí. Při chůzi jí chřestila kolena. Mívala zavázané oči, protože v šedesáti letech oslepla. Jelikož byla dobrá v Zapůjčení, používala oči zvířat a četla to, co viděla, přímo z jejich myslí. Stejné služby využívala i při ohluchnutí, které jí postihlo v pětasedmdesáti letech. Mezi zvířaty, která jí tímto způsobem pomáhala, byli kavka, myši, havrani či sova. Ptáci jí sedávali na ramenou, pro havrany jí kdosi vyrobil důmyslné bidýlko, které si mohla posadit na ramena, takže jí na každé straně hlavy seděl jeden z havranů. Myš nosila v rukách napřažených kupředu. Měla ve zvyku využívat i oči a uši lidí, zejména svých čarodějnických učnic, které jí nahrazovaly zrcadlo, když se potřebovala učesat nebo upravit. Tehdy mladé čarodějky musely stát proti ní bez hnutí, aby se jejich očima viděla.Ve vesnici o slečně Velezradné kolovaly různé pověsti, například že jedla pavouky, že její železné hodinky byly jejím srdcem a že její sklep obýval démon. Tyto povídačky nebyly samozřejmě pravdivé, sama čarodějka je ale s radostí podporovala. Domek měla plný pavučin, přestože pavouky nesnášela. Prostě to k čarodějkám patří, a tak si pořídila speciální strojek na výrobu umělých pavučin. Také u sebe skutečně nosila těžké a zrezivělé hodinky. Měla je připnuté na opasku a čas na nich určovala tak, že ohmatávala jejich malé silné ručičky.
Čarodějka si potrpěla na černou barvu, a tak vše bylo černé – její šaty, stěny a podlaha domku, svíce, kozy a slepice. Dokonce i sýry, které u ní během svého učení vyráběla Tonička Bolavá, musely být natřeny lesklým černým voskem.