Leonarde de Quirm
Malíř a vynálezce. Největší technický génius Zeměplochy. Míval dům v ulici Důmyslných řemeslníků, ale nyní žije v cele v Patriciově paláci.Alchymisté si myslí, že objevil způsob, jak se stát neviditelným. Myslí si to proto, že ho od té doby nikdo neviděl. V skutečnosti ale nyní sídlí v podkroví Patricijova paláce.
Někdo by to mohl považovat za kruté, ale v mnoha ohledech je nemožné uvěznit někoho, jako je Leonardo. Dejte mu dostatek dřeva, drátu, barvy, kreslící potřeby, jídlo, nočník a okno, ze kterého může pozorovat ptáky, a je velmi nepravděpodobné, že si svého věznění někdy všimne. Podkroví je to opravdu veliké, vzdušné a příjemné, díky slunečnímu světlu, dopadajícímu sem skrze střešní okna. Místnost by se dala popsat jako něco mezi dílnou a skladištěm. Ze stropu visí několik ptačích koster, další kosti jsou roztroušeny po pracovních stolech spolu s cívkami drátů, kovovými pružinami, tubami barev a větším množstvím nástrojů (mnoho z nich je pravděpodobně jedinečných), než je k vidění na jakýchkoliv jiných místech. Je tam také úzká postel, zaklíněná mezi věcí, která vypadá jako tkalcovský stav, a velkou bronzovou sochou.
Da Quirmové byli docela bohatí a mladý Leonardo navštěvoval mnoho škol, kde navzdory svému zvyku vyhlížet z okna a kreslit si do náčrtníku ptáky v letu, pochytil slušnou směs vědomostí. Byl jedním z oněch nešťastných jednotlivců, jejichž osudem je být okouzlen světem, jeho chutí, tvarem, jeho pohybem…
Byl členem většiny uměleckých a řemeslnických cechů města, ale ty ho téměř vždy vyloučily buď proto, že při zkouškách dosahoval neslýchaně vysokého počtu bodů, nebo, v některých případech, že opravoval znění zadaných otázek. Říkalo se, že jednou sám vyhodil do povětří budovu Cechu alchymistů, a to neměl k dispozici nic víc než sklenici vody, lžičku kyseliny, dva kousky drátu a pingpongový míček.
Protože se zajímal prakticky o všechno v celém vesmíru, projevovaly se výsledky jeho práce zhruba tak, že to, co mělo být pokusným strojem na usekávání lidských hlav na dálku, se průběžně měnilo ve stroj na spřádání textilních vláken a skončilo jako nástroj k měření obzvláštní přitažlivosti sýrů.