Oslovení dívky - krok za krokem
Máte pocit, že oslovení dívky je strašne težké a že se k nemu snad nikdy nedokážete rozhoupat? Je
to pro vás príliš velký skok? A co to tak zkusit nejprve po menších kruccích?
Krucek první
Je zvláštní, že žádný kluk nemá problém s holkou mluvit, pokud mu o nic nejde. Napríklad když si
pujde koupit do obchodu nové boty, klidne osloví peknou prodavacku a zeptá se jí, treba na jejich
cenu. Jenže kdyby chtel tu prodavacku sbalit, tak bude postávat kolem a premýšlet jak ji oslovit, aby
se s ní dal do reci.
V prvním krucku proto zkusíme práve to obycejné oslovení za úcelem získání informace, kterou
potrebujete. Budete se jednoduše ptát holek, kolik je hodin. Reknete pouze: "Ahoj, prosím te, nevíš
náhodou kolik je hodin?". Dozvíte se cas, podekujete a odejdete. Nic víc. Zkuste oslovit aspon deset
dívek, než se pustíte dál. Tím se to naucíte delat bez premýšlení a odpadne z vás stres.
Pokud nekterá nebude znát cas, jen podekujte ("Aha, to nevadí, díky.") a odejdete - treba za další.
Krucek druhý
K predchozímu kroku nyní pridáte jednu lichotku. Jakmile vám dívka odpoví na váš dotaz: "Kolik je
hodin?", podekujete a doplníte napríklad:
** Mimochodem, máš moc pekné hodinky/svetr/kabelku.
** Jsi moc hodná.
** Zachránila jsi mi život.
Jen tohle a nic víc. Nebudete konverzaci nijak dál rozvíjet, rozloucíte se a odejdete pryc.
Když nekterá nebude znát cas, udeláte to stejné jak v prvním prípade a navrch pridáte lichotku.
Napríklad: "Aha, to nevadí. Každopádne dekuji za ochotu/jsi moc hodná."
Krucek tretí
Oslovení jste zvládli už bez stresu, zjistili jste jak na to, a že to není tak hrozné. Ted stací jen po
prvních dvou kruccích ihned neodcházet a zkusit se zdržet ješte alespon na jednu další vetu. Touhle
vetou se naucíte reagovat na ruzné situace a zjistíte, co se nepovedlo a co naopak vychází. At se
bude ci nebude darit, opet se rozloucíte a odejdete pryc.
Napríklad:
Po lichotce vám dívka podekuje. Ted prichází na radu jedna vaše další veta. Mužete se treba
vzájemne predstavit:
Vy: "Nemáš zac, mohl bych ješte vedet tvoje jméno?"
Ona: "Já jsem Eva."
Vy: "Moc me teší, Evo, já jsem XY. Jsem rád, že jsem te poznal. Už ale musím jít, ahoj."
Ted opet vubec nezáleží na tom, co ta holka odpoví. Je to úplne jedno. Nemusíte si nic pripravovat,
abyste pokracovali.
Když vám pri dotazu na jméno odpoví treba otázkou: "A proc to chceš vedet?" Normálne se
usmejete a reknete, že vás to jen zajímalo. Potom zase pokracujete: "Jsem rád, že jsem te poznal.
Už ale musím jít, ahoj."
Tímhle odstraníte obavy z toho, jak máte reagovat, abyste se nejak neshodili a nebudete mít strach,
že vás nenapadne, co máte ríct. Bude vám totiž jedno, co odpoví. Pokracování je v obou prípadech
stejné.
Krucek ctvrtý - poslední
No a ted stací jen hned neodcházet a zkusit, jak dlouho se dokážete zdržet a konverzovat. Pokud
jste zkoušeli všechny predchozí kroky (každý alespon na deseti dívkách), uvidíte, že se bude cítit
naprosto prirozene a v pohode. Predchozí cásti byste nemeli uspechat, ani si je zkracovat. Všechny
totiž mají svuj smysl. Po nich už z vlastní zkušenosti znáte nejaké dívcí odpovedi a mužete podle
nich reagovat.
Napríklad:
Vy: -lichotka-
Ona: -podekování-
Vy: "Nemáš zac, mohl bych ješte vedet tvoje jméno?"
Ona: "A proc to chceš vedet?"
Vy: "Pomohla jsi mi a tak me zajímalo, jak se jmenuješ. Já proste radeji oslovuji milé lidí jménem,
než jim ríkám TY."
Ona: "No já jsem Eva."
Vy: "Moc me teší, Evo, já jsem XY"
V predchozích cástech jste se také naucili odejít. Když vám neco nevyjde i ted, nebojte se rozloucit
se a jít pryc. Tím nic nezkazíte. Holku navíc potom napadne, že se asi zachovala hloupe, protože
jste ji neotravovali, ani nebalili. Jen jste konverzovali a ona byla zbytecne odtažitá. Takže pokud
byste ve zminovaném príkladu její jméno nedostali a necítili se ješte na další konverzaci, tak stací
zase jít pryc.
Ona: "Ale já ti svoje jméno ríct nechci."
Vy: "Chápu, však se nic nedeje. (úsmev) Ješte jednou díky. Mej se krásne, já už musím bežet."
Veškeré príklady jsou spíše ilustrativní. Nemohu tu nasimulovat všechny možné reakce dívek. Ale
myslím, že to na ukázku stací a že jste si udelali obrázek o tom, jak se dá klidne ze všeho vybruslit.
Navíc už také víte, že oslovení není stežejní, mužete ríct cokoliv. Plno kluku bohužel dává do
oslovení veškerou svoji energii a premýšlí, co dívce inteligentního a vtipného ríct. A nad tím dumají
a dumají, až holka zmizí a oni nereknou nic. Jenže vymýšlet skvostné a originální úvodní vety není
potreba. Zbytecne vám to bere sílu na samotnou akci. Nejlepší je zkusit neco úplne obycejného,
címž navodíte klidnou a konverzacní atmosféru. Stací zacít normálním ahoj, a potom bez problému
pokracovat treba o necem, co vás práve oba spojuje nebo mít nejaký dotaz, ci žádost.
Príklad - na zastávce:
Vy: "Ahoj, taky tu cekáš na jednicku?"
Ona: "Ano." / "Ne."
Vy: "A nevíš, jestli mi náhodou neujela? Když jsem pricházel, tak jsem nejakou tramvaj videl
odjíždet."
Ona: -Nejaká odpoved-
Vy: "Aha, díky. Mimochodem, já jsem XY..."
Po všech techto kruccích už nebudete mít obavy udelat celý krok, protože k nemu získáte
potrebnou sebeduveru. Nebojte se také zapojit svoji fantazii a naucte se otázkou prizpusobit situaci.
Vždy se prece mužete holky zeptat na neco obycejného a s úsmevem odejít, když se nebudete cítit
na pokracování.