4. Reduction in magic
4.
Harry nemohl dostat Hermionin dopis z hlavy, něco bylo špatně. Hermiona měla z něčeho strach a byla hodně vyděšená. Pak tu byl Ron, miloval svou práci Bystrozora a věděl, že by ho odtamtud mohlo dostat jen stádo hypogrifů. Takže, co se to ksakru děje? Musí někdy večer navštívit svůj dům, Ministerstvo by mu v tom nemělo bránit, po tom, co všechno na Grimmauldově náměstí udělal. Z jeho úvah ho vytrhly až hodiny, které právě odbíjely „Čas jít do třídy“. Krátce se láskyplně usmál na plášť, který dostal jako dárek k ukončení studia od Rona a Hermiony. Opatroval ho, jako tu největší vzácnost.
Profesor Potter vstoupil do své třídy. Jeho studenti sedmého ročníku už na něj trpělivě a tiše čekali. Ne, že by se ho báli, ale protože z něj měli respekt.
„Dobré odpoledne třído.“ Řekl, když dorazil do přední části třídy a otočil se ke svým studentům. Všichni mu vesele sborově v odpověď též popřáli dobré odpoledne. Harry si všiml hromady pergamenů na svém stole.
„Vidím, že jste dokončili eseje o Mozkomorech, dobrá můžeme pokračovat v Patronově zaklínadle. Tedy Patron…“ přestal si všímat dívky s rukou ve vzduchu, usmál se a pomyslel na Hermionu.
„Ano, slečno Waverleyová?“
“Pane, Bryant řekl, že jste vyvolal Patrona už ve třinácti letech, je to pravda?“ zeptala se nesměle a doufala, že ze sebe před pohledným profesorem neudělala hlupáka.
“To je, nicméně už mi bylo téměř čtrnáct, než jsem dokázal vyvolat plně hmotného Patrona, ale ano bylo mi třináct, když jsem vyvolal svého prvního Patrona.“
“Pane profesore, je pravda, že jste překonal na vlastní pěst tisíc Mozkomorů?“ zeptal se Bryant plný úžasu.
“Žádný kouzelník nemůže bojovat s tolika Mozkomory sám, poprvé to bylo něco kolem sedmdesáti nebo osmdesáti.“
“Poprvé? Kolikrát jste s nimi bojoval, pane? Zeptal se další student plný vzrušení.
“Hej, ale mi tady nejsme, abychom diskutovali o mém životním příběhu. Můžeme o tom hovořit jindy.“ Řekl smějící se Harry.
„Takže, zpět k tomu, co jsme dělali.“ A pokračoval s popisováním, co všechno bylo potřeba k vyvolání Patrona a jeho využití.
„Expecto Patronum.“ Pronesl Harry a z konce jeho hůlky vyskočil stříbrný jelen. S hrůzou se na něj podíval, když zjistil, že nebyl zdaleka tak silný a jasný jako normálně, ale studenti si toho naštěstí nevšimli. Byli až příliš zaneprázdněni ocháním a acháním nad krásným stvořením, které stálo před nimi. Na konci hodiny se všem studentům podařilo vyvolat stříbrný pruh dýmu a některým se dokonce podařilo vyvolat štít, ale nikomu se nepodařilo vyvolat kompletního Patrona. I tak byl Harry se svou třídou velmi spokojen a také jim to řekl.
Harry propustil studenty a vstoupil do svého kabinetu s esejemi o Mozkomorech. Jako obvykle švihl zápěstím, aby tak rozsvítil světlo svícnů, ale nic se nestalo. Zkusil to znovu, ale v místnosti zůstala stále tma. Nakonec Harry schoval hůlku, aby mohl zapálit svíčky něčím, co nemusel už od osmnácti let použít, co se to dělo? Jeho magie se nyní nezdála tak silná, jako před tím. Musel si o tom s někým promluvit, tak přešel ke krbu a pomocí hůlky se mu nakonec povedlo rozdělat oheň. Z misky na římse krbu si vzal špetku třpytivého šedozeleného prášku, který vhodil do krbu. Strčil hlavu do zelených plamenů a zvolal: „Ředitelčina kancelář.“
“Profesore Pottere, co pro vás můžu udělat?“ zeptala se Minerva, když si všimla ustaraného výrazu v Harryho tváři, vstala z křesla a přiblížila se ke krbu.
“Omlouvám se, že vás ruším, paní ředitelko, ale musím s vámi mluvit.“ Nemohl skrýt napětí v hlase.
“Co se stalo Harry?“
“Můžu přijít, prosím?“
“Samozřejmě, že můžeš přijít Harry.“ Ustoupila a za chvíli se ze zelených plamenů vynořil Harry. Minerva tušila, že to bude něco vážného, Harry si obvykle dokázal se vším poradit sám a jen velmi zřídka kdy požádal o pomoc. Zavedla ho k výklenku, kde byly dvě pohodlná křesla, která kdysi patřila Brumbálovi. Neměla to srdce zbavit se i tohoto kusu nábytku. Poté, co se posadili, vykouzlila Minerva pro oba čaj a laskavě se ho zeptala: „Tak, co tě trápí, Harry?“
Harry jí řekl, co se mu stalo ve třídě a jak jeho kouzlo selhalo i své obavy, že ztrácí svou sílu. Minerva sáhla po své vlastní hůlce.
„Expecto Patronum.“ stříbrná mourovatá kočka vyskočila z konce její hůlky. Posadila se zpátky a podívala se na třepotajícího se Patrona celkem nevěřícně.
„Tohle je vážné Harry, velmi vážné.“ Rozhodla se svolat naléhavou schůzi učitelského sboru. Nemohla jim poslat zprávu po Patronovi, jak to normálně dělala, protože dost pochybovala, že by byla schopná ho vyčarovat mimo kancelář. Raději si zavolala jednoho z domácích skřítků a dala mu pokyny, aby každého učitele informoval o svolání mimořádné schůze ve sborovně přesně v sedm. Bylo více než nutné, aby se zúčastnili všichni a to bez výjimky.
Každý Bradavický profesor čekal ve sborovně. Přišel i Hagrid, kterému se podařilo zabrat si celou pohovku pro sebe. Minerva vstoupila do místnosti a s vážnou tváří přejela pohledem přes všechny své kolegy a přátele.
„Zdá se, že jsme ve velmi vážné situaci. Všiml si někdo z vás snížení vaší magické síly?“ Jediný, kdo si všiml, byl profesor Buckley, učitel přeměňování. Jeho studijní projekty totiž nevydržely tak dlouho, jako normálně. Filius Kratiknot nezaznamenal žádné změny, většinou ke kouzlení používal jen velmi málo magické síly nebo lektvary a kouzla používal pouze tehdy, když si potřeboval rozsvítit nebo zapálit oheň pod kotlíkem. Nikdo jiný neměl žádné problémy při použití hůlky a každý další předmět magii vůbec nevyužíval. Poté jednání a diskutování utichlo, Minerva nakonec řekla: „No dobře děkuji, že jste přišli. Pokud si všimnete něčeho zvláštního, čehokoliv, dejte mi okamžitě vědět. Prosím, mějte oči otevřené.“ Poděkovala ještě všem, než je propustila. Harry se v duchu usmál, když si vzpomněl na Moodyho slova „Být neustále ve střehu“
Následující týden patřil Prasinkám. Harry a Hagrid doprovázeli malé prvňáky, což Severuse poněkud rozčilovalo. To on měl být Harryho společníkem, zatímco musel dohlížet na poškoláky.
Harryho a Hagrida právě následovala skupinka chichotajících se děvčat z hlavní brány, když se Hagrid náhle zastavil.
„Ere… Harry mohl by ses na něco podívat?“ Harry Hagrida sledoval upřeným pohledem, až uviděl, na co se poloobr dívá. Ocelová věž, vysoká dvanáct stop, na jejímž vrcholu byl posazený hladký černý slabě zářící krystal o velikosti Camrálu. Pod krystalem bylo zavěšeno osm nebo deset kruhů, které vypadaly jako obojky Hagridova loveckého psa Tesáka. Vydali se tedy po silnici směrem ke kopci, kde zaznamenali ještě jednu nebo dvě z těchto věží. Harry začal vzpomínat na titulek, co si to ráno přečetl v Denním věštci, že nový Ministr je v kontaktu s Ministrem mudlovské vlády a diskutují o začlenění kouzelnického národa mezi mudly. Zároveň s Hermioniným dopisem, uvádějícím věci, které Harrymu začínaly dělat stále více a více starostí. Začínal cítit nepříjemný pocit na dně žaludku. Nakonec se Harry rozhodl, že zkrátí návštěvu Prasinek a pošle studenty zpět do Bradavic. I když reptali a stěžovali si, udělali, co jim bylo řečeno, jelikož si uvědomovali, že profesor Potter by je tak brzy neposlal zpět, kdyby k tomu neměl dobrý důvod.
Jakmile se vrátili, šel Hagrid do svého srubu pro pergameny, uhel a Tesáka a šel zpět, aby se pokusil zmapovat, kolik a kde se tyto podivné věže nachází. Harry zamířil rovnou do Minerviny kanceláře, aby ji informoval, proč se vrátili tak brzy a co šel Hagrid dělat. Když se Hagrid o čtyři hodiny později vrátil, předal pergamen Minervě. Podívala se na mapku, kterou Hagrid nakreslil, kde byly čtyři věže kolem Prasinek a šest kolem hranic Bradavic. Hagrid dostal za úkol pozorně sledovat věže a okamžitě hlásit jakoukoliv změnu.
Během několika následujících týdnů se počet věží kolem Prasinek zvýšil na šest a kolem Bradavic na deset. Teď už krystaly trochu zářily a snížení magické energie bylo o něco výraznější. Harry zaznamenal oslabení své hůlkové magie a studenti mohli jen s těží vůbec kouzlit. Byli viděni muži v černých oblecích, jak procházejí Prasinkami, píší si poznámky do jakýchsi desek a zakreslují něco do mapy vesnice. Nakonec Harry požádal o povolení jít na Grimmaulovo náměstí, opravdu si potřeboval promluvit s Hermionou. Neměl dost magie, aby se mohl přemístit nebo vytvořit přenášedlo a na to, aby tam doletěl, to bylo příliš daleko. Jedinou další alternativou byl krb, čímž dost riskoval, jelikož byla síť sledována Ministerstvem.
Harry vyklopýtal z krbu do salónu, kde se setkal se dvěma napřaženými hůlkami. Trochu znejistěl, dokud si jeho přátelé nevšimli, že to je on.
“Krucinál, kámo, snažíš se mě zabít!“ řekl Ron, když ztěžka dosedl na pohovku.
“Taky tě zdravím, Rone.“ Usmál se Harry.
„To není vtipné, Harry.“ Řekla Hermiona, když si dávala hůlku do kapsy.
„Neměl jsi sem chodit, je to příliš riskantní. Na ministerstvu se děje hodně podivných věcí, všichni jsme v průšvihu.“
“To je důvod, proč jsem tady, musím vědět, co se děje.“
“Bystrozorské oddělení je zcela uzavřeno, měli jsme možnost buď zůstat zavřeni na Ministerstvu anebo jít domů, jen čtyři bystrozoři se tam rozhodli zůstat. Než jsem odešel, zaslechl jsem útržky rozhovoru, podle Mudlovského Ministra máme být rádi, že mezi nimi můžeme žít kromě těch, co jsou považovány za nebezpečné nebo potížisty, ti mají být posláni do zvláštního tábora v Surrey a ty jsi na začátku toho seznamu, kámo.“ Díval se Ron na svého nejlepšího přítele a modlil se, aby pochopil vážnost nastalé situace.
“Musíš zmizet, Harry a to hned.“ Okamžitě šeptala Hermiona.
“Nemůžu, musím varovat ostatní.“
“Na to není čas Harry, musíš se okamžitě ztratit. Ministerstvo plánuje kompletně uzavřít letaxovou síť.“
*“Dobře, nejspíš bude lepší, když půjdu. Neboj se Hermiono, budu v pořádku.“ Ujistil ji Harry.
“Buď opatrný.“ Hermiona ho lehce políbila na tvář. Ron se postavil před něj, aby si s ním potřásl rukou, ale nakonec ho vtáhl do přátelského objetí. Harry se otočil a vhodil do krbu trochu letaxového prášku. Poslední věc, kterou slyšeli Harryho říkat, když vešel do krbu, bylo: „Bradavice.“
Když se Harry vrátil zpátky do školy, šel rovnou do Minerviny kanceláře, říct jí, co se dozvěděl od Rona a Hermiony. Okamžitě svolala další schůzi a to i přes to, že ministerstvo už zcela uzavřelo letaxovou síť, v Bradavicích krby zatím stále fungovaly. A tak bylo nakonec rozhodnuto, poslat studenty domů o měsíc dřív na letní prázdniny. Bylo to poprvé za tisíc let, co se Bradavice chystaly takto zavřít.
Komentáře
Přehled komentářů
Teda tohle začíná vypadat hooodně zajímavě. No ministerstvo mně opravdu nakrklo. Držím palce Harrymu, aby to dobře dopadlo.
Moc se těším na pokračování :-)
ooOoo
(Nade, 4. 9. 2011 8:44)
Tak tohle je děsivé. Kouzelnický svět se ne nadarmo držel stranou mudlovského a v tajnosti. Současný vývoj nevěstí nic dobrého.
Díky, těším se na pokračování.
:-)))
(bacil, 5. 9. 2011 10:00)