Série Temní andělé 4.díl
Cesta na Samuelův zámek jim utekla neuvěřitelně rychle, až si Aaron začínal myslet, že blonďákův zámek je jen necelý kilometr od hradu, kde ještě před několika minutami “oslavovali” zasnoubení anglického hraběte s posledním žijícím potomkem hraběte Vlada III.
Černovlásek během cesty nepřestával po očku pozorovat blonďatého mladíka, který seděl naproti jemu, a lehce se usmíval.
Aaron si chtěl přes černé sklo okýnka prohlédnout okolní krajinu, ale venku byla taková tma, že neviděl absolutně nic.
Dveře, vedle kterých Samuel seděl, se otevřely a oba dva je ovanul chladný noční vzduch.
Šofér s poklonou otevřel dveře úplně a kousek poodstoupil, aby jeho pán mohl projít.
Ten si ještě upravil sako, než svůj pohled stočil na obrovský zámek před sebou.
Až do téhle chvíle si Aaron myslel, že hraběnčin zámek je ten největší, který v téhle zemi je, ale hned jak spatřil sídlo blonďatého mladíka před sebou, musel svůj úsudek poněkud pozměnit.
Řidič limuzíny jim zastavil přímo před vchodem do toho honosného sídla.
Aaron přejížděl očima po té dokonalé fasádě a velkých oknech, za kterými poblikával nespočet mihotavých plamínků svíček.
Aaron jen okrajově zaznamenal, že se od něj jeho světlovlasý hostitel vzdaluje.
Dost nerad odtrhl své černé oči od té úžasné podívané a rychlejším krokem se pustil za Samuelem, který už byl v polovině cesty ke dvoukřídlým vchodovým dveřím.
Samuel dál jen sebevědomě, aniž by se jedinkrát otočil, aby se ujistil, že ho černovlásek následuje, kráčel ke dveřím, které se otevřely ještě dřív, než k nim došel.
Prošel velkými dveřmi a prvnímu sluhovi, který se mu postavil do cesty, aby ho doma přivítal, hodil do ruky svou zdobenou škrabošku.
„Vrať ji zase zpět do skříně, nějaký čas nebude potřeba.” Štěkl bezcitně na sluhu, který se před ním pokorně poklonil a bez námitek šel jeho rozkaz splnit.
Mezi tím do domu dorazil i Aaron a znovu zůstal překvapeně stát.
Stál v obrovské předsíni, osvícené několika stovkami svící, které byly vsazené do zlatých svícnů na stěnách.
Podlaha byla celá z bílého mramoru a ode dveří až k velkému schodišti, které bylo hned naproti dveřím, byl položený dlouhý rudý koberec.
Schodiště vedlo do prvního patra, kde se rozvětvovalo a vedlo do dalšího patra.
„Chceš si dát tu sklenku, anebo raději strávíš dnešní noc tady, obdivováním předsíně.
Můžu tě ujistit, že můj pokoj vypadá mnohem lépe.” Nevinně se na Aarona pousmál blonďák s rukou položenou na zábradlí.
Černovlásek jen nasucho polkl a sjel Samuela pátravým pohledem.
,On mě tady snad doopravdy svádí!’ prolétlo Aaronovi hlavou, než pustil nahoru po schodech za blonďákem.
Samuelovy rty se zkroutily do lehkého úsměvu a dál po schodech pokračoval do druhého patra, kde byly jeho pokoje a Aaron jen poslušně klusal za ním.
Po pravdě jsem si připadal docela dost hloupě, ale zkrátka jsem si nemohl pomoci.
V životě jsem neviděl, krásnější stavbu a její majitel na tom byl stejně.
Samuel vypadal až moc mladě na to, aby tenhle obrovský zámek byl jenom jeho, a už vůbec jsem si ho nedokázal představit, jak by vládl nějaké části Transylvánie.
Než jsem si stačil utřídit všechny myšlenky, došli jsme do druhého patra, kde Samuel vešel hned do prvních dveří vedle schodiště.
„Posaď se.” kývl Samuel směrem k velkému, polstrovanému a pohodlně vyhlížejícímu křeslu.
S radostí jsem tedy vyhověl, spíše rozkazu, mého hostitele.
Musel jsem v duchu uznat, že Samuel nepřeháněl, když říkal, že jeho pokoj jemnozem hezčí než celá hala.
V pokoji byla sice tma, ale to vůbec nevadilo, protože světlo v tomhle pokoji, ostatně jako v celém zámku obstarávaly svíčky ve zlatých svícnech na stěnách nebo na stolku.
Dvě velká lomená okna byla zakrytá těžkými závěsy z rudého sametu, který dosahoval až na zem.
Díky těmto oknům musel mít Samuel ten nejlepší výhled na východ slunce.
Na zdech bylo několik obrazů různých krajin, pak už se v místnosti nacházelo jen několik křesel, které byly rozestavěny okolo dřevěného, kulatého konferenčního stolku.
„Co si dáš, víno, whisky, vodku, brandy anebo gin?” začal mi blonďáček vyjmenovávat obsah svého baru, který stál v rohu pokoje naproti dveřím.
„Myslím, že whisky bude stačit.” Odpověděl jsem mu po chvíli přemýšlení.
„Dobře.” Přikývl Samuel na souhlas, vyndal z baru dvě skleničky a z poloviny je obě naplnil zlatavou tekutinou.
Jednu mi pak podal a sám si sedl, se svou skleničkou v ruce, do křesla naproti mně.
„Tak na co si připijeme?” zeptal se mě s pozvednutým obočím blonďák a přehodil si nohu přes nohu.
Ten jen s úsměvem kývl a pozvedl skleničku k přípitku.
Symbolicky jsme si přiťukli a pak jsme oba ochutnali tu skvělou whisky.
Usrkl jsem trochu zlatavé tekutiny a lehce ji nechal sklouznout do krku.
Musel jsem uznat, že tohle je opravdu moc dobrá whisky, už dlouho jsem takovou nepil.
Najednou jsem si vzpomněl na něco, na co jsem se chtěl Samuela zeptat hned, když jsem sem přišel.
„Samueli, chtěl jsem se tě zeptat, kde máš rodiče?” zkrátka mi to nedalo a já se na to blonďáka musel zeptat.
Samuel se na okamžik zarazil, když uslyšel slovo rodiče, ale hned se zase uvolnil a opět se pousmál.
„Eh, promiň, to jsem nevěděl, omlouvám se.” vysoukám ze sebe a otázku jak jeho rodiče zemřeli, jsem se rozhodl raději nepokládat.
Samuel pozorně sledoval moji reakci, pak si znovu dost přihnul ze svojí skleničky, kterou potom odložil zpět na dřevěný stolek.
„To je v pořádku, mrtví jsou minulost a my bychom se měli zabývat spíše přítomností a budoucností, nemyslíš?” opatrně mi vzal z ruky skleničku se zbytkem whisky a položil ji na stolek vedle té své.
Pak si mi obkročmo sedl na klín a smyslně si olízl rty, které jsem až do teď přímo hypnotizoval očima.
„Myslím, že je to dobrý nápad.” Zmohl jsem se na odpověď nezvykle chraplavým hlasem.
Samuel se potěšeně usmál, sklonil svou tvář blíž k té mé a naše rty se spojily ve vášnivém polibku.
Takhle nějak vypadá Samuelův zámeček
Komentáře
Přehled komentářů
spéééér písni co chceš na diplomek ty postavu(y) i z jakéhpo jsou anime a ještě dneska ho udělám, a já chci ita/naru :-) Už si tě jdu přidat:-D
(ebika.blog.cz)
(Ebika, 5. 3. 2010 22:45)Tak mě napadlo, nechtěla by si se mnou spřátelit?
To je ako ...
(Haku, 3. 3. 2010 18:46).....za trest,.Oci vykulene,hltam slovo za slovom,riadok za riadkom a zrazu....ja chcu pokracko!!!
*__*
(Ayame, 1. 3. 2010 21:03)Je...takovýhle zámek bych chtěla vlastnit ^^ ale ted si musím postěžovat...jak si nám to jen mohla udělat?skončit zrovna tak napínavě.... Zrovna když uz se tam schylovalo k něčemu víc?xDD no...ale doufám ze to v dalším díle napravis a ze bude brzo xDD
:-D
(Ebika, 6. 3. 2010 17:49)