Pojem toxokaróza označuje parazitární onemocnění psů, koček, případně člověka, je odvozen od latinského názvu rodového jména původců, škrkavky psí a škrkavky kočičí.
Škrkavka šelmí s odlišným rodovým latinským jménem a životním cyklem je třetím zástupcem škrkavek cizopasících u psa a kočky u nás, není však nebezpečná pro člověka jako předchozí dva druhy.
I přes neustále se zlepšující chovatelskou a veterinární péči si tito cizopasní červy stále udržují pozici plošně velmi rozšířeného problému v České republice. Závažnost toxokarózy tkví právě v promořenosti celosvětové populace psů a koček. Je to dáno jednak velkou nadprodukcí vajíček samičkou škrkavky a jejich odolností ve vnějším prostředí, dlouhou životností larviček ve vnitřních orgánech u jiných savců ( např. myš = paratenický hostitel) a specifickým vývojovým cyklem škrkavek a omezenými léčebnými možnostmi.
Dospělé škrkavky dosahují velikosti v závislosti na druhu a pohlaví 6-15 cm, žijí v tenkém střevě psa a kočky, kde se živí natrávenou potravou hostitele. Samičky produkují ohromné množství vajíček. Vajíčka, která jsou okem neviditelná (nedosahují ani desetiny milimetru), odcházejí spolu s trusem z těla hostitele ven a stávají se infekčními v závislosti na podmínkách prostředí po několika týdnech.
Vajíčka jsou velmi odolná a v půdě vydrží životná několik let. Po pozření infekčního vajíčka se z něj vylíhne larva, která se zavrtá do stěny střevní a krví se dostane přes játra do plic. Larvy se v plicích rozdělí, část proniká do průdušek (tzv. transtracheální migrace) a část pokračuje krví dále a usazují se v různých orgánech (svaly, játra, mozek, ledviny a podobně), mluvíme o somatické migraci. Larvičky v průduškách dráždí a způsobují kašel, pomocí kterého jsou vykašlány a polknuty, ve střevě již nyní rychle dospějí (doba putování tělem je přibližně 5 týdnů).
Usazené larvičky v orgánech se opouzdří a čekají na další příležitost. Pokud se nacházejí u gravidní feny, tak v druhé polovině březosti se “probudí“ a v děloze infikují štěňata. U štěňátek kolem 10 dne po narození již nacházíme škrkavky ve střevě. Fena vylučuje larvičky ještě po dobu kojení mlékem a štěňata dále infikuje. Tímto způsobem se nakazí prakticky všechna štěňata ve vrhu. U koček se larvičky aktivují až po narození koťat, která se pak nakazí mateřským mlékem. Pokud infekční vajíčko sní někdo jiný než definitivní hostitel (tzv. paratenický hostitel), larvičky se mu ve střevě opět uvolní a pronikají do přes střevní stěnu do krve, avšak putují jen cestou somatické migrace. Paratenický hostitel má pak ve svých orgánech infekční opouzdřené larvičky, které po pozření mohou nakazit definitivního hostitele (psa nebo kočku). Člověk se také může nakazit infekčními vajíčky a fungovat jako paratenický hostitel.
Škrkavky škodí v těle v době migrace poškozováním orgánů a v době dospělosti ubíráním živin, traumatizací střeva a produkcí toxinů. Největší škody škrkavky napáchají u štěňat a koťat do doby přibližně 3 měsíců po narození a mohou způsobit závažné zdravotní problémy vedoucí až k úhynu. Příznaky škrkavčitého onemocnění štěňat jsou nedostatečné přírůstky, chronický kašel, chudokrevnost, průjmy a zvracení. Nejtragičtější bývá silná invaze několikatýdenních štěňat, která mají nafouklá bolavá „škrkavčitá“ bříška, zvrací, průjmují a nepřijímají potravu a velmi často hynou.
Se zvyšujícím se věkem stoupá odolnost organismu proti škrkavkám u psů, larvičky v těle prodělávají cestu hlavně somatické migrace. Tomuto jevu se říká věková rezistence, u starších a starých psů se proto s dospělými škrkavkami setkáváme sporadicky. Invaze dospělci se u nich může projevovat střídavými průjmovitými epizodami.
Podezření na škrkavčitost si můžeme potvrdit nebo vyvrátit pomocí parazitologického vyšetření trusu, výskyt dospělých stádií škrkavek ve zvratkách nebo ve stolici je relativně vzácný. Veterinární diagnóza je založena hlavně na mikroskopickém záchytu vajíček v trusu.
Současné léčebné metody postihují pouze dospělá stadia škrkavek ve střevě, opouzdřené larvičky v orgánech jsou před současnými preparáty chráněni. Proto je v kontrole tohoto onemocnění nezastupitelná prevence.
Určitě doporučuji odčervit v době krytí feny nebo kočky. Po narození štěňat v věku 2 týdnů se odčervení matky a mláďat opakuje a pokrčujeme ve 14 denních intervalech do věku přibližně 3 měsíců. Koťata odčervujeme poprvé v době 3 týdnů věku (spolu s matkou) a pokračujeme do 12 týdne v třítýdenních intervalech. Starším mláďatům již stačí podávat antiparazitika po 3 měsících, dospělá zvířata odčervujeme 2-4 x ročně podle zamořenosti chovu (chovné stanice psů by měli preventivně podávat antiparazitika 4 x ročně). Některé odčervovací preparáty se nedoporučují podávat v době březosti, při použití v tomto období je nutná konzultace s veterinářem.
V současnosti existuje na trhu celá škála pomůcek nebo zchutňovadel vhodných pro podání tablet kočkám, případně lze u nich zvolit jinou formu odčervení (pasty, gely atd). Není proto důvod kočky, zvláště chodící ven z preventivního odčervovacího programu vyjímat, vzhledem k vyšší promořenosti škrkavkami ve srovnání se psy. Musíme si uvědomit, že nákaza infekčními vajíčky těchto škrkavek je nebezpečná i pro člověka, zvláště malé děti.
Autor článku MVDr. Tomáš Fiala