Onemocnění je způsobeno virovým agens; koronavirus FCoV, podmínkou vzniku FIP je však mutace viru, tj změna informací virového genomu (gen 3C, 7B), pokud virus nezmutuje, zvíře FIP neonemocní -> pouze proběhne benigní střevní forma nemoci. Virová partikule je velká 60 - 120 nm a vytváří ve svém plášti typickými strukturami bílkovinné povahy v elektronovém mikroskopu obraz korony, genetickou informaci obsahuje ve formě RNA. Virus se inaktivuje v prostředí při 20 °C do 48 hodin, ale např. v koberci vydrží být aktivní přibližně týden. Ničí ho běžné desinfekční prostředky. FCoV je velmi blízce příbuzný psímu koronaviru CCV. Bylo dokázáno, že kočka při kontaktu s psím trusem obsahujícím infekční virové partikule CCV si vytvořila protilátky, které reagovaly s kočičím virem (serotyp I. predominuje v Evropě a USA). Známe také virový serotyp II. FCoV, který dominuje v Japonsku. Existuje dokonce experimentální studie, kdy CCV vyvolal onemocnění FIP u kočky.
FCoV se vylučuje hlavně trusem (replikace v enterocytech), v časné fázi infekce se může vyvinout viremie a virus se může vylučovat slinami - replikace v tonzilách, kapénkami (respirační epitel) a močí (výstelka moč. cest).
Za normálních okolností dochází pouze k benigním infekcím, které se nemusí být vůbec na zvířeti patrny (latentní střevní infekce). Nakažené zvíře může nezmutovaný virus FCoV vylučovat až 10 měsíců aniž vykazuje nějaké abnormality. Také mnoho koček nemocných FIP vylučuje střevní formu viru (nemutovanou variantu). Zmutovaný virus (vyvolávající FIP) ztratil možnost přirozenou cestou se z organismu vyloučit (existuje pouze transplacentární možnost přenosu na koťata).
Střevní koronavirové onemocnění koček je velmi široce rozšířeno, různé studie vypovídají přibližně o 50 % serologické pozitivitě u koček chovaných osamoceně doma a přibližně 90 % serologické pozitivitě u koček chovaných ve velké pospolitosti (např. útulky).
Patogeneze
FCo virus proniká oronasální cestou do organismu, kde se pomnožuje prvotně v mandlích a dále ve střevě, při vzniku krátké viremie je vnímavý také epitel horních cest dýchacích a močových cest. Pokud nedojde k spontánní mutaci viru umožňující průnik do makrofágů, onemocnění většinou odezní bez výrazných klinických abnormalit.
Klíčovým momentem vzniku FIP je mutace viru FCoV v genomu (gen 3C, 7B), vedoucí ke změně povrchu viru. Tato změna umožní vstup do makrofágů a jimi rozsev po těle.
Infikovaní makrofázi v tkáních přitahují protilátky, neutrofily, komplement a vzniká typická pyogranulomatózní reakce. Pravděpodobně komplex virový antigen-protilátka je makrofágy rozpoznán, ale není presentován NK buňkám k destrukci. Komplex antigen-protilátka se nejčastěji ukládá v místech vyššího krevního tlaku a turbulencí (bifurkace cév), tento jev vede k imunitně zprostředkované vaskulitidě .
Zvlášťní pozornost si zaslouží fenomén, kdy preexistující titr protilátek facilituje příjem mutovaného viru makrofágy. Proto na onemocnění FIP umírá mnohem větší procento FCoV pozitivních koček než negativních. Mluvíme o tzv. protilátkami podmíněném rozvoji FIP .
Faktory zvyšující pravděpodobnost FIP onemocnění:
Predispozice k onemocnění souvisí s nedokonalou funkcí imunitního systému IS (snížená reakce IS dovolí výrazně vyšší replikaci viru ve střevě a tím zvyšuje pravděpodobnost možnosti mutace).
1. Mladá zvířata (koťata), plemenná vnímavost
2. Suprese IS: FIV, FeLV, stres, léčba kortikosteroidy
3. Obtížnější chirurgické zákroky
4. Reinfekce FCoV ve velkochovech (útulky)
Klinický obraz
Je velmi variabilní, dle postižených orgánů. Souvisí s rozsahem probíhající vaskulitidy (formace efúzí). Obecný nález ztráty hmotnosti, horečky neznámého původu nereagující na ATB terapii by měl vézt k diferenciální diagnóze FIP.
Rozeznáváme 3 klinické formy onemocnění:
1. Efúzní (tvorba aseptického exudátu/modif. transudátu v tělních dutinách) - fibrinózní peritonitis, pleuritis, perikarditis.
2. Suchá, granulomatózní -pyogranulomatózní změny v různých orgánových systémech (např. oční forma, CNS atd).
3. Smíšená - nález obou předchozích forem v různém rozsahu.
Nutno podotknouti, že toto rozdělení je bez klinického významu, pouze popisuje patologický nález.
U nonefúzní formy je typický nález ztráty hmotnosti, horečky, sníženého apetitu. Dále se může projevit viditelný ikterus. Můžeme se setkat s dyspnoí (intersticioalveolární patologický plicní vzor na rentgenogramu). Někdy mohou být hlavním důvodem návštěvy veterináře příznaky gastrointestinální obstrukce (pyogranulomatozní zánětlivé změny střeva, hlavně v oblasti ileokolického spojení; zvětšení mesenteriálních mízních uzlin). Různý stupeň postižení ledvin tuto chorobu také často provází.
Relativně častou komplikací jsou oční změny, nejčastěji se setkáváme s uveitis, dále retinální poškození (skopicky můžeme pozorovat šedé linie na každé straně cévy; granulomky, retinální hemorhagie nebo odchlípení).
Neurologické abnormality jsou velmi různorodé, velmi často multifokální léze způsobují, ataxii, nystagmus, intenční tremor, inkoordinace, hyperestezii ( mozkomíšní mok může vykazovat vysokou buněčnost (převažují neutrofily) a vysokou hladinu proteinu ).
Diagnostika FIP
Hematologie často vykazuje stresový leukogram, leukocytózu (neutrofilie, monocytóza), můžeme se setkat s anémií (Hainz. tělíska - následek snížené resorpce B12; imunitně zpřostředkovaná anémie - COOMB's test), také trombocytopenie - výsledek DIC. Typický může být nález zvýšené hladiny fibrin degradačních produktů a hladiny D-dimeru.
Biochemický nález je typický změnami v bílkoviném spektru; velmi častým nálezem je hyperglobulinemie, poměr albumin/globulin často je nižší než 0,5. ELFO bílkovin prokáže elavaci proteinů akutní fáze zánětu - hlavně alfa 1 kyselý glykoprotein a gamma frakce (případně beta).
Ostatní biochemické parametry jsou elevovány v závislosti orgánového postižení.
Efúze - aseptický exudát (případně modifikovaný transudát) - typický cytologický obraz - nález nedegenerovaných neutrofilů a makrofágů. Pozitivní rivaltova zkouška.
Titr sérových protilátek je značně nespecifický. Velmi vysoké hodnoty protilátek proti FCoV u klinicky zdravých koček vyjadřují pouze prodělanou střevní infekci. Ani extrémní titr protilátek neznamená, že zdravá kočka onemocní FIP. Nález protilátek proti FCoV nedokazuje FIP a absence protilátek FIP nevylučuje ! (u koček s fulminantní infekcí FIP byl prokázán velmi nízký titr protilátek proti FCoV, některé kočky s efúzní formou dokonce nemají žádné prokazatelné protilátky). Důvodem proč provádět tento test je jen možné přiblížení diagnózy a dále chovatelské využití detekce nositelství FCo virózy v chovu.
RT-PCR (přepis RNA do cDNA -> PCR) má svá úskalí ve spolehlivosti přepisu RNA do DNA, proto test nemusí dávat spolehlivé výsledky v detekci mutovaných míst genů (3c,7b). Naše pracoviště tuto metodu však využívá v diagnostickém schématu sporných FIP případů.
Detekce antigenu FCoV v buňkách . Pouze nález antigenu FCoV v makrofázích (imunoflorescence) dává 100% výsledek FIP.
Léčba FIP
Terapie spočívá v podávání vysokých dávek protizánětlivých látek k dosažení imunosupresního stavu.
Terapie antivirotiky (ribavirin) s dobrou účinností in vitro spíše kočičímu organismu škodí, rozhodně dle dostupných studií nevede k zlepšení nemoci.
Kočičí interferon (omega) má v terapii určitě smysl, ikdyž zatím nebyl dostatečně prokázán jeho efekt. Interferon svým pravděpodobně nespecifickým antivirotickým účinkem v kombinaci s imunosupresivními preparáty může stav zlepšit. Doporučená dávka 10 6 IU / kg sc denně do zlepšení a pak 1 x týdně.
Prednison podáváme 4 mg/kg per os denně, případně kombinujeme s cyklofosfamidem 2,5 mg/kg (50 mg/m 2 ) per os 4 dny po sobě následující v týdnu.
U těžší efúzní formy lze provézt paracentézu s aplikací dexamethazonu 1 mg/kg intra torakálně nebo intraperitoneálně každých 24 hodin dokud se efúze bude formovat.
Vakcinace proti FIP
V současné době v ČR existuje na trhu vakcína proti FIP Primucell (Pfizer), avšak její použití v ochraně kočky před vznikem FIP je sporné, hlavně z důvodu specifik tohoto imunitně zprostředkovaného onemocnění vysvětlených na začátku článku (nutnost mutace viru FCoV, preexistující titr protilátek podmiňující a zhoršující rozvoj onemocnění). Současné studie prokázaly, že vakcinační vir nevyvolá onemocnění FIP a nevytváří fenomén protilátkami podmíněný rozvoj FIP. Vakcína se opírá hlavně o navození lokální slizniční imunity bránící rozvoji FCoV infekci. Měla by vytvářit asi roční ochranu. Pravděpodobně vakcína není efektivní u již nakažených koček střevní formou FCo viru, proto před vakcinací má smysl kočky testovat na protilátky proti koronavirům. Lze říci, že vakcína je bezpečná a zvířeti neublíží (pokud zvíře onemocní FIP po vakcinaci, pravděpodobně již před vakcinací probíhala střevní forma koronavirové infekce).
Autor článku MVDr. Tomáš Fiala