Velmi nebezpečné onemocnění žaludku je spojeno s procesem domestikace psa. Požadavky člověka na vzhled, zaměření, pracovní výkonnost a životosprávu psa vedly ke změnám, které výrazně přispívají k možnosti vzniku této choroby.
Se syndromem dilatace a volvulu žaludku se setkáváme hlavně u středně věkkých a starších psů velkých a obřích plemen ( vzácněji se vyskytuje i u menších plemen - např. shi tsu, PPP apod.). Četnost výskytu v populaci je 0,13 %, tj. u přibližně 13 z 10 000 psů se vyvinou příznaky dilatace nebo torze žaludku.
Choroba je velmi závažná hlavně pro rychlost vývoje abnormálních orgánových změn vedoucích k šoku a smrti. Úmrtnost dosahuje kolem 33%.
U syndromu dilatace a volvulu žaludku rozlišujeme 2 formy, jednak prosté nafouknutí (tj dilataci) a nafouknutí spojené s přetočením žaludku "torze".
Žaludek za normálních okolností leží napříč brániční kopule, česlo (vstup jícnu do žaludku) je vlevo pevně fixováno k bránici , vrátník vpravo volně přechází v dvanácterník. Širokými vazy je spojen s okolními orgány, důležitá je jeho vazba na slezinu, která tak může být postižena souběžně.
Prosté nafouknutí žaludku je charakterizovánu abnormální distenzí lumen zažitinou a plynem. Velmi zvětšený žaludek utlačuje ostatní orgány v okolí, omezuje návrat krve z velkého krevního oběhu a jeho stěna je nedostatečně prokrvována. Přetočení žaludku vede ke stejným problémům, od prostého nafouknutí se liší změnou polohy žaludečních struktur - vrátníku. Změna polohy žaludku při přetočení je charakterizována stupněm a směrem otočení. Nejčastěji se vrátník stáčí po směru hodinových ručiček směrem nad česlo a dále kolem něj, mluvíme o otočení vpravo. Přetočení vpravo může být velmi výrazné, dosahuje až 360 °. Vlevo žaludek může rotovat pouze o několik stupňů a je velmi těžké rozlišit, zdali se jedná o prosté nafouknutí nebo nafouknutí spojené s torzí.
Příčiny vzniku choroby se stále zpřesňují a zkoumají. Znalost všech možností je důležitá v preventivním boji proti vzniku choroby.
Plemena s hlubokým hrudníkem jsou jednoznačně náchylnější k možnosti vzniku, typickým představitelem jsou např. němečtí ovčáci, setři nebo dogy. Žaludek má relativně hodně místa v brániční kopuli k rozpínání a pohybu. Ochablost vazů žaludku může stav dále zhoršovat. Přejídání se vede ke zvětšení žaludku a uvolnění žaludečních vazů (žaludek psů krmených 1 x denně větším množstvím stravy je signifikantně větší než u psů krmených 3 x denně). Dlouhodobý příjem velkého množství stravy najednou vede tedy k zvětšení žaludku (hypertrofii) a dále zpomalení vyprazdňování. Stejný efekt lze také dosáhnout podáváním normálního množství nezvlhčeného suchého krmení, které v žaludku nabobtná. Potrava ve zvětšeném žaludku zůstává delší dobu, tj. narušuje normální mechanismy trávení, důležité v boji proti přemnožení bakterií. Zhoršené vyprazdňování žaludku může také souviset se změnou anatomických poměrů po operaci (například po vyjmutí sleziny atd.), dále s narušenou inervací nebo poruchou vegetativní nervové soustavy, s některými abnormálními procesy ucpávající střevo (rakovina, zánět). Přemnožené bakterie mohou v žaludku potravu rozkládat a tak produkovat velké množství plynu. Hromadění plynu a vzduchu v žaludku také může souviset s nervozitou a stresem psa, kdy dochází k nadměrnému polykání vzduchu. Žaludeční plyn normálně odchází reflexivně krknutím, pokud reflex krkání je narušen, opět může dojít k nafouknutí.
Pohyb po jídle může vést ke změně polohy naplněného žaludku a torzi.
Pokud se podíváme na statistiku onemocnění v závislosti na složení diety zjistíme, že 39,6 % bylo krmeno suchou stravou, 26,3 % dostávalo konzervovanou stravu, 25,3% dostávalo čerstvé maso s rýží a jinými masnými produkty a u 8,07 % se nedohledalo složení diety. Vysoké procento u suché stravy pravděpodobně souvisí s požadavky moderní doby, kdy převážná většina chovatelů velkých plemen z časových a jiných důvodů krmí pouze granulovanou stravou.
Patologické změny u syndromu dilatace a volvulu žaludku souvisí hlavně s nedostatečnou výživou a okysličením tkání.. Za normálních okolností při trávení působí na stěnu žaludku tlak kolem 30 mm rtuťového sloupce, při torzi se tlak dostává přes 80 mm. To vede k velkému omezení proudění krve stěnou a postupnému odumírání tkáně. Dále extrémně zvětšený žaludek tlačí na bránici a omezuje dýchací pohyby a normální okysličování krve. Utlačením zadní duté žíly dochází k omezení návratu žilní krve z velkého krevního oběhu, srdíčko pak začíná pracovat neefektivně, snižuje se krevní tlak, prokrvení důležitých orgánů a vyvíjí se šok. Jelikož nefungují normální imunitní mechanismy dochází k průniku bakterií a jejich toxinů ze zažívacího aparátu do těla.
Příznaky choroby začínají neklidem, zvíře neustále popochází nebo stojí. Hlavu má mírně skloněnou a z tlamy obvykle odkapávají sliny. Dýchání je zrychlené a mělké. Břicho hlavně v oblasti za hrudníkem je výrazně zvětšené a tvrdé. Při jemném poklepu slyšíme tympanický zvuk (jako bychom bubnovali na bubínek). Pes se také obvykle snaží neúspěšně zvracet, maximálně se setkáme s výhozem bílého šlemu (napolykané sliny z jícnu). Sliznice jsou bledé a puls je rychlý a slabý.
První pomoc je bohužel vázána jen na prostory veterinárního zařízení. Majitel musí včas onemocnění rozpoznat a dopravit psa k veterináři. Jelikož se hraje o čas je vhodné veterináři telefonicky ohlásit své podezření a kdy se psem dorazíme. Zvěrolékař si alespoň dopředu připraví všechny důležité potřeby k zákroku.
Obvykle na veterinární stanici psa rychle připojí na kapačku, aby se zamezilo šoku (infúze je velmi rychlá, jelikož je nutné co nejrychleji obnovit cirkulaci tekutin). Zároveň pes dostane dávku širokospektrálních antibiotik a v případě dalších abnormalit (např. v srdečním rytmu) jiné léky. Po stabilizaci veterinář přistoupí k vlastní dekompresi žaludku. Nejdříve se provede boční rentgenogram, k posouzení polohy žaludku. Obvykle zprava v místě největšího vyklenutí se pak zavede trokar a odpouští se nahromaděný žaludeční plyn. Dále se podají sedativa a analgetika a zavede se žaludeční sonda a provede se důkladný výplach žaludku. Pokud sonda nelze zavést je nutné žaludek vyprázdnit při operaci. V závěru operace se vrátník zafixuje k břišní stěně (provede se tzv. gastropexe), aby se v budoucnu problém nevrátil. Pokud je značně poškozena také slezina, provede se její vyjmutí.
Po zákroku je nutná minimálně několikahodinová hospitalizace a pozorování (nejlépe 24-48 hod). Pes musí minimálně 24 hodin dostávat veškeré tekutiny jen pomocí infuze. Pít malá množství vody smí po veterinárním souhlasu obvykle až po 24 hodinách po operaci. Jídlo se smí podat nejdříve po 48 hodinách. Nesmíme zapomenout, že patologické změny na žaludku a jiných orgánech postižených dlouhým nedokrvením pokračují i po zákroku a vrcholí po několika hodinách až dnech. Proto po operaci se uvádí první 3 dny jako kritické.
Pes, který prodělal takto velmi závažné onemocnění už doživotně musí mít změněnou životosprávu. Z důvodu pravděpodobných přetrvávajících změn žaludku (zajizvení, narušená inervace a podobně) je nutné dodržovat určitý stabilní denní režim. Je nutné krmit 3 x denně v malých dávkách pouze vysoce stravitelné kvalitní krmivo, granule vždy namáčet. Krmit nejlépe ve stejnou dobu. Omezit po nakrmení aktivitu a stresové okamžiky. Pokud víme, že pes bude mít zátěž nebo bude například cestovat ponecháme ho hladového nebo podáme jen minimální množství krmiva. Masožravci jsou fyziologicky uzpůsobeni hladovění a tak se nemusíme obávat zhoubného vlivu hladovky.
Pravděpodobnost návratu choroby je poměrně velká, pokud při operaci nebyla provedena fixace vrátníku (uvádí se kolem 45-60 %). Nesmíme však zapomenout, že životospráva musí být stabilní i v případě, kdy gastropexe byla provedena, žaludek pravděpodobně již nebude fungovat jako dříve. Pokud chceme, aby takto postižený pes žil nadále plnohodnotným životem je nutné dodržet výše zmíněná pravidla.
Autor článku MVDr. Tomáš Fiala
Převzato ze stránek http://www.aavet.cz