Fakta o lovu tuleňů
Komerční lov tuleňů
Komerční lov tuleňů je definován jako zabití a stažení tuleně z kůže lidmi pro komerční účely. Celkově je na světě každým rokem zabito a staženo z kůže přibližně 750 000 tuleňů (min. 15 různých druhů), a to především v Kanadě, Grónsku a Namibii (například v roce 2006 bylo v těchto třech zemích zabito 60 % tuleňů z celkového počtu ulovených tuleňů na světě).
V Kanadě je každým rokem velmi krutým způsobem zabito okolo 300 000 tuleňů grónských. Komerční lov tuleňů zde probíhá na jaře u východního pobřeží Kanady. Krátce potom, co na ledu tuleni grónští přivedou na svět svá mláďata, přicházejí lovci tuleňů a zabíjí takzvané „beater“ (mláďata ve věku od čtyř týdnů do jednoho roku, která už nemají bílou kožešinu); tato mláďata tvoří v posledních letech až 95 % ulovených tuleňů. V 80. letech byl lov tuleně grónského a čepcola hřebenatého silně omezen. Došlo k tomu proto, že Evropská unie zakázala dovoz kožešin tuleních mláďat (tzv. whitecoats, mláďat tuleně grónského mladších 12 dnů, a bluebacks, mláďat čepcola hřebenatého mladších jednoho roku). V roce 1996 však kanadská vláda zvýšila přípustnou kvótu pro odlov a zavedla dotace s cílem dosáhnout vyšších kvót u lovu mladých tuleňů, kterým je více než dvanáct dnů (tzv. ragged-jackets, mláďat tuleně grónského ve věku 12 dní - 4 týdnů). Tito tuleni nespadají pod zákaz dovozu Evropské unie.
Kanadský lov tuleňů probíhá ve velkém měřítku a odehrává se na rozsáhlém území ve dvou oblastech severozápadního Atlantiku – v zálivu sv. Vavřince blízko Magdalénských ostrovů a v oblasti zvané "The Front" (tzv. Frontální oblasti, tj. v oblasti ležící severovýchodně od Newfoundlandu). Protože se lov odehrává na obrovském území, které je tvořeno ledem a vodou, kontrola lovu je pro kanadské Ministerstvo rybolovu a oceánů (Department of Fisheries and Oceans) velmi obtížná, což platí i pro případná trestní stíhání.
Před nedávnem byly zveřejněny dvě veterinární zprávy o kanadském lovu tuleňů, které dokumentují nepřijatelně kruté zacházení se zvířaty. Lov se koná pod silným konkurenčním tlakem, na obrovském území a za nepředvídatelných podmínek. Rychlost a nehumánnost je zásadou lovců, kteří se snaží v čase, jejž mají k dispozici, zabít co největší počet tuleňů. Každý rok upozorňují pozorovatelé lovu tuleňů na týrání: lovci tuleně zaživa stahují z kůže nebo je vláčí po ledu na háku. Od roku 1998 shromáždila mezinárodní organizace na ochranu zvířat IFAW (International Fund for Animal Welfare) videozáznamy s jednoznačnými důkazy o více než 600 případech týrání zvířat.
Jak se tuleni zabíjejí?
Tuleni se zabíjejí nejčastěji pomocí kyjů, hakapiků (těžkých obušků zakončených železným hákem) a pušek. Souvislá ledová pokrývka se stále ztenčuje, a proto je dnes více tuleňů stříleno ze člunů. Puškou se často loví z velké vzdálenosti a za nejistých podmínek (například z pohybující se lodi), je proto obtížné přesně mířit. Než se pak lovci stačí k postřeleným tuleňům přiblížit, aby jim mohli zasadit smrtelnou ránu a odnést si jejich tělo, zvířata sklouznou do vody a potopí se. Většina těchto tuleňů pak umírá pomalou a strastiplnou smrtí. Výsledkem je vysoký počet tuleňů (někdy až 50 % tuleňů grónských), kteří jsou zranění, ale ne zabití, a tím dochází k dalšímu zbytečnému utrpení.
Kanadská Vyhláška o ochraně mořských savců a její porušování
Kanadský lov tuleňů pro komerční účely spadá do působnosti Ministerstva rybolovu a oceánů(Department of Fisheries and Oceans – DFO), které v roce 1993 vydalo novou Vyhlášku o ochraně mořských savců (Marine Mammals Act) ke kanadskému zákonu o rybolovu, kterou musejí lovci tuleňů dodržovat. Tento předpis určuje, jak má lov probíhat. Vyhláška stanovuje, jakým způsobem mají být tuleni usmrcováni – jakými prostředky, kde, kdy a kým. Například stanovuje, že lovci tuleňů mohou zvířata usmrcovat jedině pomocí hakapiků (zaoblených těžkých obušků zakončených železným hákem), pušek a jiných střelných zbraní. Kromě toho musí lovci, kteří používají hakapiky a obušky, zasazovat tuleni opakované údery na čelo, dokud nedojde k rozdrcení lebky. Následně musí provést takzvaný „test mrkacího reflexu“ nebo ohmatem rukou zkontrolovat, zda je lebka roztříštěná. Test mrkacího reflexu musejí lovci provést bez odkladu, aby se dříve, než ho začnou stahovat z kůže, ujistili, že tuleň je mrtvý. Lovci tuleňů nesmí nechat tuleně vykrvácet ani je zaživa stahovat z kůže.
K porušení kanadské Vyhlášky o ochraně mořských savců dochází, když lovci neprovedou test mrkacího reflexu nebo se před tím, než začnou zvíře stahovat z kůže, s naprostou jistotou nepřesvědčí, že je lebka roztříštěná. Stahování živých tuleňů z kůže je jasné porušení vyhlášky. Zavěšování živých tuleňů na hák a jejich vláčení po ledě je rovněž týráním, které nelze v moderní společnosti tolerovat. Přesto se lovci tuleňů před očima pozorovatelů IFAW každým rokem těchto trestných činů dopouštějí!
Aby IFAW ukázala porušování těchto jednoznačných právních předpisů, shromáždila důkazy ve formě videozáznamů zachycující lovce tuleňů, jak při zabíjení používají nepovolené zbraně, zavěšují živé tuleně na hák a vláčí je po ledu nebo neprovádějí test mrkacího reflexu. Mimoto existují záznamy, na kterých lovci nechávají tuleně vykrvácet při plném vědomí nebo je zaživa stahují z kůže. Takové případy zjevného ignorování Vyhlášky o ochraně mořských savců IFAW pozorovala a zdokumentovala opakovaně.
Podle pozorovatelů DFO lov dostatečně nekontroluje, ačkoli kanadská vláda uvádí, že lov tuleňů „přísně kontroluje a reguluje “. To je však v podstatě nemožné, neboť lov probíhá na ploše tisíců kilometrů ledu a vody a účastní se ho tisíce lovců. Zpráva nezávislé pracovní skupiny veterinárních lékařů v roce 2005 uvedla, že DFO nemá dostatečné kapacity pro kontrolu lovu a prosazování Vyhlášky.
Většina lovců tuleňů, kteří porušují zákony, není ze strany DFO vystavena trestně-právnímu postihu. IFAW předala DFO a kanadské policii videozáznam dokládající téměř 700 jednoznačných porušeních Vyhlášky o ochraně mořských savců. Nikdy nebyl nikdo obžalován.
Mladí tuleni
I když je komerční lov takzvaných „whitecoats“ (tuleňů grónských ve věku do 12 dnů) a takzvaných „bluebacks“ (čepcolovů hřebenatých mladších jednoho roku) od roku 1987 zakázán, zákaz v praxi není dodržován. Asi 98 % tuleňů grónských ubitých při kanadském lovu představují právě odstavená mláďata ve věku mezi dvěma týdny a třemi měsíci. Jsou zabíjena v okamžiku, kdy většina z nich ještě ani jednou v životě neplavala, ani se neživila pevnou potravou.