Kapitola druhá
Kapitola 2. vzhůru do LA
Do oken už koukalo slunce.
Otevřela jsem oči. Nebyl to sen, ležela jsem v náručí Vondy, která ještě spala.
Pomalu jsem vyklouzla z postele. Došla jsem do koupelny, osprchovala jsem se, pak jsem došla do svého pokoje a oblékla jsem se. Vydala jsem dolů do kuchyně, kam jsem vzala i své zásoby sušenek.. Dole to za malý okamžik vonělo kávou a čajem.
Postavila jsem na tác konvice a přidala jsem sušenky, jogurt, bagetu, marmeládu a hrnky a vyrazila jsem zpět nahoru k Vondě.
Ta pořád spala otočená tváří ke dveřím. Její dlouhé, plavé vlasy jí zakrývali celou tvář. Odhrnula jsem jí je z čela a pohladila jsem ji po tváři.
,,Vstávat, slunce už je taky vzhůru…“ řekla jsem polohlasně.
Vonda otevřela pomalu oči a protáhla se.
,,Co to tu tak voní??“
,,Snídaně“ odpověděla jsem a položila jsem vedle ní podnos.
Pak jsme se obě vrhli na sušenky.
,,Kdy ti začíná ta škola?“zamumlala s plnou pusou Vonda.
,,Škola, v pondělí….“
,,A co ten sraz se třídou…v college centru v 11?“
,,No jo ten sraz na ten bych zapomněla….“zamumlala jsem a podívala jsem se na hodinky bylo 9.
,,Je to daleko?“ Pokračovala jsem polknutím sousta.
,,Asi 5 min autem – musíš tam být??“ Vonda se natáhla pro další sušenky ze svých zásob ve stolku.
,,Nevím, můžu zkusit zavolat učitelce…“ řekla jsem a šla jsem si pro mobil.
,,Tak, Lukavská povídala, že povinný to není, ale že je to užitečný – kvůli informacím o místě, kde máme školu, ale že mi to když tak pošle e-mailem.“ Referovala jsem Vondě ve dveřích.
,,Skvělé….. to budeme mít víc času, ten koncert je totiž v L.A..“ Usmívala se spokojeně Vonda.
,,Zabal si nějaké věci, zdržíme se tam do neděle, jestli tedy pořád chceš jet se mnou.“ Zadívala se na mne…
,,No jasně, že chci, už jdu balit, ale přepokládám, že ty v pyžamu nepojedeš…“ Mrkla jsem na ní.
Obě jsem se začali smát….. Já si šla balit a ona zmizela v koupelně.
Popadla jsem cestovní tašku, která byla taky v šatně od Vondy, a uložila do ní pár věci a něco na čtení a notebook jsem dala do batůžku, kam jsem přidala i telefony, peněženku a ipod.
Sešla jsem dolů ke dveřím, Vonda nikde….
,,Vondo…..“ zavolala jsem nahoru….
,,Jo, jo už letím..“ ozvalo se shora a byli slyšet rychle se blížící kroky.
,,Na Canedyho letiště, prosím…..“ Hlásila Vonda taxikáři. Usadili jsme se a vyrazili.
Asi za 40 minut jsme stály v hale. Do odletu zbývalo ještě něco přes hodinu.
,,Jdeme se odbavit?“ Zeptala jsem se ..
,,Co?...Jo jasně…odbavit….“ Řekla zamyšleně Vonda
Odbavené jsme byli za 10 minut… a tak jsme prošli do bezcelní zóny.Vonda se nervózně rozhlížela kolem.
,,Neděje se něco??“ Zeptala jsem se po chvíli.
Podívala se na mne….. ,,co by se mělo dít?? Jen uvažuji jestli bych neměla něco koupit tátovi, víš….“
,,On, on tam bude tvůj otec??“ Zeptala jsem se překvapeně. A dívala jsem se na ni nedůvěřivě.
,,Vadí ti to?“ Zeptala se starostlivě.
,,Ne, když to nevadí tobě……“řekla jsem.
,,No,co, jsi stážistka, která u mě bydlí a moje nynější dcera….“ Prohlásila pevným hlasem.
Podívali jsme se na sebe…
,,Tak co kdybychom zašli támhle…“ ukázala jsem na krám, kde se dalo sehnat cokoliv.
,,Skvělý nápad……“ usmála se.
Vstoupili jsme dovnitř. Lidi si nás, no spíš Vondu, prohlíželi. Spiklenecky jsme na sebe mrkli.
Zastavili jsme se u regálu s čokoládami.
,,Jakou??“ Zeptala se bezradně Vonda a prohlížela důkladně regál.
,,No já nevím, co má tvůj tatí rád…Ale třeba tahle vypadá dobře, ta by mu mohla chutnat..“ Podala jsem Vondě čokoládu s chutí kávy…
,,Hm, ta vypadá vážně dobře…..“ uložila ji do košíku … ,,a co sestrám..“
,,Sestrám?“ podívala jsem se na ni…. ,,Ony tam budou i tvoje sestry?“
,,Jo, já to neříkala??“ hleděla dál do regálu…..
Pak jsem vzala do ruky osvědčenou čokoládu ..merci.. ,,tak co tuhle“ podala jsem ji Vondě.
,,Ještě, že tě mám zlatíčko.“ Rozesmála se a vsunula další tři čokolády do košíku.
Popošli jsme k regálu s alkoholem, tam to bylo jasnější…
Zamířili jsme tedy s nákupem ke kasám. Cestou se Vonda ještě zastavila u stojanu s novinami.
,,Hele, jsem tu…“ usmála se a vytáhla časopis ..Musicals live
,,Koupíš ho?“ Zeptala jsem se a vzala jsem jí ho z ruky…
,,Jestli jej chceš..a nechceš ještě něco?“ Otočila se na mne Vonda.
,,Ani ne, jé tady jsi taky….“ Položila jsem Musicals live do košíku a vytáhla jsem New York todays.
Vonda mi vzala časopis z ruky a položila jej na pás u pokladny. Zaplatili jsme a vrátili se zpět do odletové haly….
,,Kolik je hodin?“ Zeptala se Vonda.
Podívala jsem se na hodinky které v tu chvíli ukazovali 13:30.Zjištění čas jsem jí nahlásila.
,,Fajn, odskočím si, ano, počkáš tu?“ Zadívala se na mne….
,,Jasně, jdi…“ odpověděla jsem a začetla jsem se do časopisu..
Uběhla chvíle a Vonda byla zpátky, něco si dávala do tašky… chtěla jsem se zvědavě zeptat co to je, ale to začali hlásit náš let.
Usadili jsme se na svá sedadla…..
,,Jak dlouho to letí?“ Zeptala jsem se Vondy a zapnula si pás.
,,Asi tak 3 hodinky, broučku.“ Opověděla Vonda a zapnula svůj pás.
Opřela jsem si tedy hlavu a ve chvíli jsem usnula.
,,Maličká, vstávej“ slyšela jsem Vondin hlas, který se rozléhal čím dál víc.
Otevřela jsem oči. Letadlo právě usedalo na runway.
,,To už jsme tady??“ Zeptala jsem se.
,,No jo, už jsem tu, L.A. nás vítá.“ Odpověděla Vonda
O několik minut jsme stáli s taškami před letištěm v auto půjčovně.
,,Tak, který si půjčíme??“ Ptala se mne Vonda, když jsme procházeli mezi zaparkovanými vozy.
,,Tenhle nevypadá špatně.“ Zastavila jsem se u malého BMW.
,,Tomu říkám, volba……“ usmála se. ,,Tohle prosím.“ Potvrdila mou volbu zaměstnanci půjčovny. Ten nám po chvilce přinesl klíče a předal papíry od vozu.
Z letiště jsme se vydali po 405 silnici směr Beverly Hils, což je vlastně západ L.A.
Projeli jsme ulicí Rodeo Drive, kde bylo plno obchodů designérů. Raději jsem ani nechtěla pomyslet kolik tu co stojí. Docela živě jsem si to představovala, podle toho jak to zde vypadalo. Projížděli jsme mezi drahými domy, kolem nichž byli ploty a sestříhané trávníky, jako podle pravítka. U jednoho menšího Vonda zastavila.
,, Tak, tady bydlí táta.“ Řekla a vypnula motor. Zadívala jsem se na ní.
,,Copak?Nechceš tam jít?“
,,No moc se mi tam nechce….už jsem tu dlouho nebyla…“ Podívala se na mně. Měla v očích obavy a stesk.
,,Tak to můžeme odložit na zítra, ale nevím zda je to řešení…“ Usmála jsem se na ní a pohladil jsem ji po vlasech. Vonda se o mne na chvíli opřela…
,,To máš pravdu… mohli by jsme, ale řešení to není…“ Otevřela dveře. ,,Tak, jdeme.“řekla odhodlaně.
Vystoupili jsme tedy obě z vozu.
,,Zazvoň prosím…“ požádala mne. Zazvonila jsem…
Ze dveří domu vyšel vysoký, prošedivělý muž.
,,Vondo, holčičko, jsi to ty?“ Hlas se mu třásl. Vondě se zase třásly ruce a hlas mírně přeskakoval.
,,Ano, tati, jsem to já.“
Já jsem stála u auta a snažila jsem se tvářit, že tu nejsem…
,,Tati, tohle je…..“ přitáhla si mne blíž k sobě..,, Alžběta Kvasničková – stážistka, která bude u mne bydlet 2. roky, tak se ještě určitě uvidíte.“ Pokračovala Vonda. Té části, že se ještě určitě uvidíme jsem moc nerozuměla, ale mlčela jsem.
Napřáhla jsem ruku, abych se mohla s otcem Vondy pozdravit.
,,Teší mně, že Vád poznávám…“ Zamumlala jsem zdvořile.
Pan Shepard si mně prohlížel se zvláštním pohledem ve tváři.
,,Ne, to mne moc těší, že poznávám takovou okouzlující dámu…“ Řekl po chvíli a pevně mi stiskl ruku.
,,Nepůjdete dál??“ Zeptal se.
Chvíli jsem uvažovala nad tím jak si mne prohlížel… pak jsem slyšela Vondu.
,,No, to bychom mohli, na chvíli…..“ popostrčila mne kupředu.
Octli jsme se v malém útulném domku. Uprostřed obývacího pokoje byl krb a na něm byla spousta fotek, většinou Vondy…. Vypadala na nich moc hezky.
,,Tady je mi asi 15 let“ vzala jednu z nich do rukou Vonda.
Byla na ní vyfocená v nějakém klubu u klavíru.
Ozvalo se zaštěkání a do místnosti se vřítil zlatý retriever se štěňaty. Taková smečka chlupatých kouliček….
,,Je ty jsou sladký…“ rozesmála se Vonda…. ,,Tak ty jsi máma, Rosee?“Drbala psisko za ušima. Sedla jsem s na zem a všechny štěňata se na mne vrhla…
,,No počkejte se přece, já si vás pochovám všechny….“ Uklidňovala jsem ty malé nedočkavce.
,,Kdo si dá čaj??“ Zněl veselý hlas Richmonda Sheparda… obývacím pokojem.
Pak sklouzl pohledem na mně…. ,,No a už jste jejich.“
Vonda seděla s Rosee na pohovce a s úsměvem mne pozorovala.
,,Moc ti to s nimi sluší, škoda že nemám foťák“
,,Já ho mám v batohu“ než jsem cokoliv řekla už blejskal blesk jako divý….
,,Běž taky do tlupy, vyfotím vás všechny..“ řekl Richmond a v tu chvíli Vonda zapadla mezi nás. Každá jsme popadli do náručí dvě štěňata a zubili jsme se do fotoaparátu. Potom Vonda pustila hafany a chytla mně. Štěňatům se to nezamlouvalo a tak se dožadovali skákáním naší pozornosti. No a Richmond fotil a fotil.
,,Tak si dáme ten čaj, ne?“ Zeptala se Vonda a pomohla mi na nohy….Vypili jsme si tedy čaj a zvedli jsme se k odchodu.
,,Ty fotky ti pak pošlu…“řekla Vonda otci.
Já jsem se ještě mazlila s Rosee a se štěňaty.
Richmond a Vonda se na sebe podívali.
,,Nechceš jedno??“ Zeptal se vondin otec.
Pdívala jsem se na Vondu zda souhlasí… ta jen kývla a bylo rozhodnuto.
Popadla jsem tedy to, které bylo pořád zabořené čumáčkem v mém náručí. Podívala jsem se na Rosse. ,,Dáš mi ho?“ Rosse mně položila hlavu na ruku a koukla na mně jako by se ptala, zda se o něj budu starat….Podrbala jsem ji za ušima a ona štěkla teda spíš jen tak bafla na souhlas.
O několik minut později jsme tedy seděli v autě 3.
,,Tak pojedeme teď domů a trochu si odpočinem. Nastartovala Vonda auto. Vyjeli jsme z honosné čtvrti a vydali se pod 10 silnici směrem na Malibu.
,,V Malibu žije hodně hvězd, já tam mám na pobřeží malý domek.“ Promluvila Vonda asi po deseti minutách jízdy.
Sjeli jsme na prašnou cestu. Byla tam les a takový kopec. Když jsme ten kopec objeli, rozprostřela se před námi pláž s malým domkem s terasou a kolem nic… Byl to krásný pohled.
,,Tak tady je můj druhý domov….“ Řekla Vonda a zastavila před domem. Vystoupili jsme z vozu vzali jsme věci a šli dovnitř. Já nesla raději psíka v náručí aby se nezaběhl.
Byl to dvoupatrový domek v předu byla malá zahrada, kde byl jen trávník a sezení.
,,Pojď dál zlatí..“ vyzvala mne a otevřela dveře. Když jsem vstoupila do domu byl tam krásný obývací pokoj po pravé straně kuchyň a dveře.
,,Jsou tu dvě ložnice… jedna je tady“, otevřela dveře na které jsem se dívala ,,a druhá je nahoře.“
,,Můžeme být spolu?“Zeptala jsem se. Vondě se rozzářili oči.
,,Jistě to jsem moc ráda..“ a pak mne objala… trochu jsem to nepobírala ale mlčela jsem a následovala jsem ji po schodech na horu. Pes mne nespouštěl z dohledu a už se řítil za námi.Ve druhém patře bylo cosi jako taneční parket, koupelna a druhá ložnice.
,,Tady se asi pořádají večírky, co?“ Zeptala jsem se.
,,Hm, občas, ale já na to moc nejsem.“ Řekla Vonda a vyšla na terasu. Vítr od moře jí zacuchal vlasy. ,,Pojď sem, prosím“ poprosila mne…. Došla jsem tedy až k ní. Objala mne a pevně mne držela.
,,Moc to pro mne znamená, že tě teď mám jako…víš… no jako dceru..“ ozval se tichý vondin hlas.Bylo mi velice zvláštně, když to řekla…
,,Já jsem taky ráda, že tě teď mám….“ Zamumlala jsem jí do náruče. Hladila mne po vlasech.
,,Sem moc často nejezdím, jen když točíme, víš…“ vysvětlovala hlasitěji.
,,Hm je tu hezky, ale v NY je to hezčí…“Konstatovala jsem.
,,Dost to fouká, půjdeme do tepla…“ řekla pak Vonda.
Sešli jsme dolů, pes ležel na pohovce proti krbu, jako spořádaný domácí pes.
,,Můžu zatopit?“ Zeptala jsem se….
,,Tak jo, já zatím udělám něco k snědku, ju?“
,,Tak jo….“ Sedla jsem si na zem ke krbu a začala skládat třísky a noviny….Za chvíli už v krbu plál oheň.
,,Hafíku, pojď jíst..“ ozvalo se za mnou….
,,A co já? Podíval jsem se na oko smutně na Vondu…
,,Už se to nese….“ Blížila se ke mně s vonícím talířem.
,,Hmmmm to si nechám líbit…. Neodpustila jsem si…..“
,,Kolik je vlastně hodin?“ Zeptala jsem se s plnou pusou.
Vonda zdvihla oči a zadívala se kamsi vzhůru. Otočila jsem hlavu a zjistila, že nad krbem nahoře jsou hodiny, které v tu chvíli ukazovali půl osmou.
,,A od kolika máš ten koncert?“ Zeptala jsem se znovu.
,,Od desíti… v takovém malém klubu, nic velkého, ale asi bychom se měli už nachystat…. Máme tam sraz s kapelou po půl 9.“ Oznamovala Vonda.
,,No a co náš nový přírůstek?“ Pohodila jsem hlavou k psíkovi.
,,Jak mu to vlastně říkáme?“ Odpověděla Vonda otázkou.
,,Zatím nijak, máš nápad?“ Vstala jsem a vzala ho do náručí, spokojeně si opřel hlavu a pozoroval nás co to vymýšlíme.
,,Co třeba…“skousla Vonda rty…,,hmm – Rechee?“ Podívala jsem se na psa a pak na Vondu…
,,Líbí se ti Rechee??“ Pes mně pozoroval velkýma očima. Vonda zkusila zavolat-,,Rechee!“
Hafan sebou škubl, div mi nespadl…a bylo rozhodnuto.
,,Rechee jede s námi??“ Zeptala jsem se.
,,Ano to je jasné…ne?Přeci bychom ho tu nemohli nechat jen tak…“ Vonda zmizela v pokoji.
Já jsem tam po chvilce dorazila také…. Zastavila jsem se u skříně s věcmi.
,,Co si mám vzít na sebe?“ Podívala sem se pátravě po Vondě….
,,Něco, v čem ti bude příjemně…. Je to klub není to nic oficiálního….“ Usmála se a vztáhla ruce na černé kalhoty.
Já jsem znovu ponořila zrak do skříně… vzala jsem si tmavošedé kalhoty s proužkem a k nim jsem přidala černý roláček s krátkým rukávem a přehodila svetřík. Zůstal jsem stát a zkoumala se v zrcadle.
,, Teda, moc ti to sluší..“ ozvala se za mnou Vonda v černých kalhotách, zlatém tílku a béžovém saku.
,,Taky nevypadáš k zahození…“ Mrkla jsem na ni.
S líčením, jsme to nějak extrémně nepřeháněli… trocha pudru, stíny a rty a tak jsme kolem čtvrt na devět startovali vůz před domem. Vonda ještě volala že budeme mít mírné zpoždění, že jsme tam tak kolem tři čtvrtě….
Cestou jsme ještě zastavili u supermarketu. Když Vonda vypnula motor podívala se na mně..
,,Co? Co se děje?“ nechápavě jsem ji pozorovala.
,,Rechee….. nemá ani vodítko, ani obojek…. Nic pro něj nemáme…“
,,Máš pravdu, to mně nenapadlo.“
Vystoupili jsme a vyrazili tryskem…. Po deseti minutách jsme měli vše potřebné a znovu jsme startovali vůz.
Ve tři čtvrtě na devět jsme všichni tři vstupovali do Britchhall, kde už čekala celá kapela.
,,Ahoj krásko..“ Ozvalo se sotva jsme strčili hlavu do dveří. Vonda se přivítala se všemi.
,,Tak, tohle je stážistka Alžběta Kvasničková, buďte na ní hodní, nebo vám ukážu, jasné…“Představila mne Vonda.
Jeden po druhém mi začali třást rukou, až mi přišlo, že už to neskončí. Pak jsme zamířili do zákulisí, kde už bylo vše nachystané. Vonda si sedla ke klavíru a začala cvičit…..
Já jsem tam tak procházela a pozorovala jsem cvrkot kolem. Richee spokojeně pobíhal kolem mě a zjišťoval na co, že to vodítko a obojek jsou. Nebyl zase tak moc nadšený, že může jen kousek ode mě, ale poměrně rychle si zvykl…
,,Ally..“Ozval se Vondin hlas. Zamířila jsem tedy k ní.
Vonda pokynula hlavou, tak jsem si sedla vedle ní a Rechee spořádaně vedle židle.
,,Kterou ode mě znáš?“ Položila ruce na klaviaturu.
Zamyslela jsem se a položila je vedle jejich a tak nějak intuitivně jsem začala hrát Home again. Vonda se přidala a tak jsme ji přehráli a přezpívali celou.
,,To bylo fakt krásný….“ Zazněl mužský hlas ve dveřích.
Vonda zvedla hlavu.
,,Jé Jacku, myslela jsem, že jsi v NY.“
,,Přece bych si tě nenechal ujít, Dysí..“ usmíval se na ní vysoký tmavovlasý muž.
Podíval jsem na něj pak na ní…. Dysí…?
,,Tohle je Ally, víš….“ Pronesla Vonda s úsměvem, který v sobě ještě něco urýval, co jsem neuměla popsat.
,,Ahoj, Ally, já jsem Jack..“ Natáhl ke mně ruku. Opětovala jsem stisk i úsměv.
,,Vondo, 10 minut….“Řekl někdo z kapely…. Bylo jasné, že myslí do začátku koncertu.
,,Jdeme si sednout, tak po koncertě ahoj..“ řekl Jack a společně jsme zamířili ke stolečkům.
Usadili jsme se nejblíže podiu…Rechee se usadil pod mojí židlí. Chvíli před desátou bylo v sále plno.
Všichni Vondu uvítali potleskem. Zahájila písničkou For once in my life a pak už se to rozjelo přes Naivite až k You be long to me….. Jak plynuli písničky mizelo v nás i víno, které Jack pořád objednával a tak i voda. Já jsem během koncertu jsem zaplnila paměť telefonu na 100%. Naštěstí měl fotoaparát i Jack a tak fotil také…. Rechee se pod židlí cítil opuštěný, tak si na mně vyskočil a usnul mi s hlavou na rameni jako dítě…. To samo sebou Jack zdokumentoval na fotoaparát také. Přidávalo se celkem 4 krát. Searchin my soul, Naturely, Home again, Vincent…. V půl jedné jsme balili Vondiny noty.
,,Líbilo se ti to?“ Ptala se mně unavená, ale šťastná Vonda.
,,Bylo to vážně nádherný…….běhal mi mráz po zádech…“ Popravdě jsem odpověděla.
Vonda mne objala…. ,,Děkuju..“
,,Tak se mějte krásně, zase se uvidíme kočky a hafane……“ Rozloučili jsme se s kapelou a s Jackem.
Cestou zpět jsme byli moc unavení na jakoukoliv diskuzi. Dorazili jsme po půl druhé a zamířili jsme rovnou do postele. Poslední co si pamatuji je jak mne Vonda vzala do náručí a jak se Rechee uvelebil v nohách postele…….
