website about talented and beautiful Vonda Shepard

Kapitola čtvrtá (sobota) Vzbudil mne Rechee. Posadila jsem se na posteli a rozhlížela jsem se potemnělou místností. ,,Vondo…jsi tu?“ Zeptala jsem se do ticha. Nic, nikdo mi neodpověděl. Vstala jsem tedy z postele a šla se obléct.. Rechee běhal kolem mě. Vyšla jsem z pokoje do obýváku. Vonda usnula u klavíru. Hlavu opřenou o ruce….v jedné stále svírala tužku, pod hlavou notový papír. Tomuhle obrázku se nešlo neusmát… Vzala jsem fotoaparát a cvakla jsem ji na památku. Nevzbudil ji ani blesk. Sklonila jsem se k ní, a tlumeně jsem ji oslovila..,, Vondo..“ nic spala tvrdě…. Všimla jsem si láhve od vína, která byla u nohy klavíru… ,,Vondo…“ přidala jsem na hlase. ,,Co, co je…?“ Probudila se. Rozhlížela se po místnosti. Rozcuchané vlasy jí zakrývaly obličej. ,,Ráno, sobota..“ odpověděla jsem jí klidně a odhrnula jsem jí vlasy z obličeje. ,,Dobré ráno, asi jsem tu usnula, co?“ Nespouštěla ze mě oči Vonda. ,,Jak ti je?“ zadívala jsem se na láhev od vína. ,,Už je to dobré…..vážně….. to nic..fakt….Nezačneme balit?“ Odpověděla ,, Tak jo, můžeme…v kolik chceš vyrazit?“ otočila jsem se čelem k pokoji. ,,No odpoledne, myslíš, že bys tu mohla počkat? Chvíli??Tak 1-2hodinky?“ Začala Vonda váhavě. ,,Hm, mohla, proč…..?“Zkoumavě jsem ji pozorovala. ,,Chtěla bych si ještě něco zařídit……“ Dívala se na mně a já věděla kam míří… má sraz s Mitchellem měla t o napsáno v očích. ,,No, dobrá, ale řekni tomu váženému pánovi, že jestli ti ublíží, bude mít co dělat se mnou..“ Došla jsem zpět k Vondě. Ta mne objala a stiskla mne tak, že jsem nemohla dýchat. ,,Děkuju…opravdu jsem ráda, že tu jsi…….“ Pustila mne, popadla klíče a zmizela. ,,Tak, jsme tu sami…“ pronesla jsem k psovi, který mne pozoroval, zda si vzpomenu, že by se hodilo něco k jídlu. Došla jsem do kuchyně a nadala jsem mu do misky zbytek konzervy. Rechee spokojeně mlaskal a já si šla zabalit. Zabaleno jsem měla rychle, tak jsem zabalila i Vondě. Vyšla jsem nahoru, prošla druhým obývacím pokojem a zamířila na terasu. Byl tu krásný výhled na moře. Pozorovala jsem vlny a pouštěla do plic slaný vítr. Procházela jsem se po domě a uvažovala co se tu asi kdy mohlo dít….. uplynula hodin, ale Vonda nikde. Usadila jsem se dole u televize….ještě jsem si uvařila čaj a pak jsem se přikryla dekou. Chvíli jsem sledovala MTV, pak se mi začali zavírat oči…a usnula jsem… ,,Zlatíčko, probuď se, pojedeme……“ Ozval se hlas u mého ucha…. Otevřela jsem oči…..,,Ahoj..… už jsi tu???“ zaostřila jsem na ní….vypadala spokojeně. ,,Hm, jsem tu…“ Políbila mně na čelo a pomohla mi vstát. ,,V kolik nám to vlastně letí?“ Podívala jsem se na hodiny, které ukazovali 2 hodinu. ,,Letí to v pět… tak bychom mohli pomalu vyrazit…“ Uložili jsme věci do vozu, psa jsem vzala na sebe, nastartovali a vyrazili… Něco po půl třetí. Vrátili jsme auto, vzali věci a vyrazili do haly. ,,Myslíš, že by šlo vzít Recheeho na palubu??“ Zeptala jsem se . ,,No vidíš na to jsem nepomyslela, jdeme to zařídit….“Popadla Vonda psa do náručí….. U přepážky to domluvila tak rychle, že než jsem stihla cokoliv říct byl Rechee dalším pasažérem. ,,Nezajdeme si dát něco k snědku?“ nevrhla Vonda. ,,Mohli by jsme..“ Souhlasila jsem. Vykročili jsme tedy do občerstvovací zóny letiště…. Než jsme se najedli, bylo něco po čtvrté. Došli jsme se tedy pomalu odbavit a pokračovali do bezcelní zóny. Obhlíželi jsme výlohy a turisty, pak nahlásili náš let. Usadili jsme se pohodlně v letadle. Ještě než letadlo vzlétlo Vonda i Rechee usnuli. Na jídlo nereagoval ani jeden, já hlad neměla, tak jsem si dala jen kávu. Pod námi už bylo vidět ,,velké jablko“ Letadlo šlo na přistání. Dosedli jsme na runway… a já pomalu začala budit ty dva. Rechee byl vzhůru hned, Vondě se moc nechtělo, tak mi Rechee trochu pomohl… ,,Vstávat… jsme doma…“ řekla jsem jí těsně u ucha. Vonda otevřela oči … ,,nemůžu ještě spát?“…. prosebně se podívala…. ,,Ne už musíme z letadla..“ Podala jsem jí ruku, vzala jsem naše příruční zavazadla vystoupili jsme z letadla, Rechee se bál letadel, kterých tu bylo o dost víc než v L.A., tak Vonda vzala věc a já psa a vyrazili jsme ke stanovišti taxi. O hodinku později jsme byli doma. Když jsem vyšla do svého pokoje budík zrovna pípnul . Vybalila jsem si věci, vytáhla jsem novou kytaru, na kterou jsem si ještě nestihla zahrát. Usadila jsem se na posteli, doladila struny a začala jsem hrát. Přehrála jsem pár písniček. Rechee mně pozoroval. Vzala jsem vodítko a vyšla na chodbu. Rechee radostně vyběhl za mnou. ,,Vondo,“ nahlédla jsem k ní do pokoje. ,,Ano…. Zdvihla hlavu od tašky…. ,,Jdu to zvíře provětrat…půjdeš taky??“ Rechee došel k Vondě, jako by mně chtěl podpořit. Ta otočila tašku dnem vzhůru a vypadli poslední kousky oblečení. ,,Ano, ráda….“ Podrbala ho za ušima a vyrazili jsme. Vyšli jsme ven. Došli jsme na konec ulice a zabočili vpravo. Před námi se objevil Central park. ,,Wow, to jsme tak blízko?“ Vydechla jsem. Vonda se usmívala, zavěsila se do mne a vykročili jsme de newyorské zeleně. V centru Central parku jsme se zastavili u Bethesda Fouintan and Terezce…. Kašna, která získala jméno podle nádrže Bethesda v Jeruzalémě, byla původně v parku instalována v roce 1873. Nachází se mezi jezerem a alejí a představuje jakési architektonické srdce parku, umělecký prvek v přírodě. Socha Anděla vod připomíná otevření Crotonova vodovodu v roce 1842, který jako první začal zásobovat město čistou vodou. Detaily ve španělském stylu zahrnují například dvouramenné schodiště, dlaždice a vlysy. Vonda vykládala jako správný průvodce. Kašna byla krásně nasvícená, vypadla skoro až mysticky. Pokračovali jsme kolem zdi zoologické zahrady, kde už se obyvatelé ukládali k spánku. ,,Tady se taky někdy zastavíme….“ Řekla Vonda. Rechee se zadíval na mně na Vondu a pak na bránu ZOO. Museli jsme se začít smát. Zamířili jsme pomalu k východu. Po 10minutách jsme stáli u brány, ale na druhém konci… ,,Kam jdeme??“ Ptala jsem se … ,,Neboj, uvidíš.“ Tajemně se usmála a vedla mně dál od parku. Prošli jsme Cathedral park way a bylo jasno… před námi se zjevila Brodway. Všude spousta zářících tabulí… turistů .. policistů…. Stála jsem a nebyla jsem schopná se hnout. Vonda se tvářila spokojeně… Rechee nejistě. Vzala jsem ho tedy do náruče a ona hned usnul. ,,Tak tohle je Brodway….“ Podívala jsem se na svou průvodkyni…. ,,Ano, zlatíčko, tohle je Brodway…..místo, kde se chce každý ukázat v nejlepším světle…“ Vydali jsme se vpřed, zastavili jsme až u nenápadných dveří… byl to malý hudební klub… Vešli jsme dovnitř. Bylo tu šero ani místo pro muzikanty nebylo nijak zvláštně osvětleno, ale i tak bylo možné rozeznat tvář Suzanne Vega. Podívala jsem se na Vondu… nechápavě a trochu nedůvěřivě. ,,Koukám, že někdo četl zprávy o rozvodu Suzanne a Mitchella, co?“ Cukalo jí v koutkách. ,,Takže, to vypadá, že si nikterak nevadíte….“ Popohodila jsem Recheeho výš. ,,Ne, naopak, jsme díky tomu kamarádky….“ Přikývla Vonda…. ,,Jdi…“ Vybídla mne. Protlačila jsem se mezi davem fanoušků až k pódiu. ,,Vondo!!“ Usmívala se Suzanne. Vedle ní stálo štíhlé děvče podle očí i rysů tváře bylo jasné, že je to Ruby, dcera Suzanne a Mitchela. ,,Ahoj Su, tak jak to jde?? Plno, pořád, co???“ Objímala ji Vonda. ,,Tohle je Ally – stážistka, která u mne bude 2 roky bydlet…..“ přitáhla mne před sebe. Chtěla jsem podat ruku, ale to už mne Suzanne objímala taky. ,,Tohle je Ruby…“ Otočila se k dceři. ,,Ahoj…“ řekla podala mi ruku… ,,Ahoj…“ Stiskla jsem její dlaň. Rechee se probudil a zdvihl hlavu…. ,,Ten je krásný…..můžu si ho pohladit…“ Začala ho drbat po hlavě. ,,Jmenuje se Rechee…“ Informovala jsem ji. Vonda a Suzanne se usadili u stolku a mi si tedy sedli taky…. Půjčila jsem Ruby Recheeho do náruče a ta byla štěstím bez sebe. ,,Kdo dnes bude??“ Ptala se Vonda Suzanne, která právě objednávala víno a colu… ,,Myslím, že Dixe Chicks…nevím jak hrajou, vím že je to country – folk…, ale popravdě jsem je deště neslyšela..“ Pootočila si židli k podiu. ,,Vy neznáte Dixie Chicks?“ Zeptala jsem se dost nedůvěřivě. Všechni, včetně Recheeho ke mně otočili hlavu. ,,No jen že jsou docela slušný, hrála s nimi i Sheryl Crow.. tuším že písničku Home.. každopádně.. jejich album Fly vyhrálo gramy… Myslím, že taková písnička Everybody knows… je docela známá.“ Vychrlila jsem jedním dechem. ,,No koukám, že sis vybrala perfektní stážistku….. prosím tě nevykej mi, jo… jsem Suzanne, nebo Su…“ Usmívala se Suzanne.“ Kývla jsem na souhlas … podíval jsem se na Vondu která se tvářila spokojeně a pyšně….ale v tom dobrém smyslu slova. Ruby drbala psa, ale nespouštěla ze mě oči. Dixie Chicks začali hrát a tak jsme spokojeně poslouchali, došlo i na mnou zmíněnou písničku, která se všem kolem stolu líbila a podle ohlasu publika, nejen jim. Čas letěl jako o závod. Bylo kolem 1 když jsme mířili po 5 avenue domů. Rechee ťapal spokojeně před námi. Zabočili jsme z Wallt street do naší ulice. ,,Byl to vážně super den..“ Zhodnotila jsem, když Vonda odemykala dveře. ,,Taky se mi moc líbil….. „ Vyšla jsem do svého pokoje se psem v závěsu. Vzala jsem si tričko a kalhoty na spaní a sedla jsem si k toaletce a rozčesala jsem si vlasy…..vyčistila jsem si obličej a plácla trochu krému…. ,,Můžu dál..“ Ozvalo se ve dveřích. ,,No jasně…“ Otočila jsem se po hlase. ,,Napadlo mně, nechceš jít spát ke mně???“ Vonda zůstala stát ve dveřích s vlasy staženými do culíku. ,,Ráda, co budeme provádět zítra?“ Vstala jsem a zhasla světlo… Rechee pochopil, že dojde k přesunu a tak seskočil z postele a čekal přede dveřmi mého pokoje. ,,Co bys chtěla?“ zeptala se a vyrazila ke své ložnici, otevřela dveře, Rechee se uvelebil v nohách a čekal, až zalehneme. ,,No nevím, myslela jsem na nějakou tu hodinu kytary, nebo klavíru..“ Odhrnula jsem pokrývku a vlezla jsem si do postele. ,,Dobrý nápad…já myslela ještě na nákupy a podívat se kam budeš chodit do školy, popřípadě, zda nepotřebuješ vyzvednout učebnice nebo tak…“ Vonda se zavrtala pod deku. ,,To zní taky dobře.“ Konstatovala jsem. Zachumlala jsem se Vondě do náruče a v tu chvilku jsem usnula. Probudila jsem se když na mobilu problikla 3 hodina. Vonda tu nebyla.. Vylezla sem z postele a vyšla jsem na chodbu. Všude byla tma… ,,Vondo…“ zavolala jsem temným domem. ,,Tady v pracovně, broučku.“ Ozval se její hlas. Vešla jsem tedy do pracovny, Vonda něco psala. ,, Nemohla jsem spát a musím tohle do čtvrtka, tak jsem si říkala, že to udělám…“ Vysvětlovala. ,,A co ty, že nespíš..“ Pokračovala otázkou. ,,Vzbudila jsem se, tys tam nebyla…..“ sedla jsem si do křesla proti stolu. Vondina pracovna byla hezká.. Byli zde klávesy a stojánky s kytarami. Na zdech byli rozvěšené nové texty…. Prý se tak lépe pamatují.. taky jsem si všimla několika ocenění… Na stole bylo několik fotografií. Mitchella a Jacka….. ,,Tak to jsou oni?“ Zeptala jsem se a vzala jsem jedu z nich do ruky. ,,Ano… to jsou oni…..“ řekla Vonda. ,,Jak jsi na tom.. půjdeš už spát?“ Podíval jsem se na ni… Vonda se podívala na papír před sebou a pak na mně…. ,,Ne ještě ne…. Jdi spát… já dorazím, neboj.“ Znovu sklonila hlavu a zmizela ve svém světě. Já jsem tedy vyšla do chodby. Zamířila jsem automaticky do pokoje k Vondě, kde Rechee pobíhal kolem dveří…. Jak si mně však zkontroloval, oba jsme ulehli….. Chvíli jsem civěla do stropu…když jsem začala usínat, slyšela jsem jak se otvírají dveře, jak Vonda vklouzla pod deku a ještě zašeptala ,, Dobrou mazlíčkové…“ Pak jsem konečně usnula.