Franská říše před vládou Karla Velikého
Franská říše vznikla na konci 5.. století v okolí řeky Rýna . Středověká společnost byla tvořena šlechtou neboli feudály, kteří byli vazaly panovníka a poddanými, kteří obdělávali půdu propůjčenou od šlechtice;feudála.
Prvním králem Franské říše se roku 481 stal Chlodovík z rodu Merovejovců. Majordomus Karel Martel v roce 732 spolu s franckým vojskem zastavil pronikání Arabů z Pyrenejského poloostrova. Rolníci, kteří obdělávali pronajatou půdu zvanou léno, museli odvádět část úrody, takzvané naturálie, jejímu držiteli. Naturálie byly časem nahrazeny penězi.
Po Merovejcích se moci nad franckou říší chopili správcové říše - majordomové. Syn Karla Martela, jménem Pipin nazývaný Krátký, se v roce 751 stal franckým králem. Po Pipinovi nastoupil na francký trůn jeho syn Karel Veliký, který vládl v letech 768-814. Na rozdíl od jiných germánských kmenů nebyli Frankové vtaženi do stěhování národů. Za vlády Chlodovíka zabírala Franská říše velkou část území dnešního Německa a Francie.
Franská říše v letech 768-843
V roce 800 byl Karel Veliký korunován císařem římským. Za vlády Karla Velikého došlo k rozvoji kultury a vzdělanosti označovaného jako karolínská renesance, která byla základem románského slohu v umění. Rozpad Franské říše byl stvrzen smlouvou uzavřenou roku 843 ve Verdunu.
Franská říše byla rozdělena na říši Západofranskou, pozdější Francie, říši Východofranskou, pozdější Německo a říši na území mezi západofranckou a východofranckou říší. Karel Veliký ovládl značnou část západní a střední Evropy a plně si nepodrobil pouze slovanské kmeny.
Franská říše se skládala ze správních jednotek nazývaných hrabství. Na okrajových územích Karlovy říše byly zřizovány takzvané marky, o jejichž území se starali markrabí;markrabata. Karolínská minuskule bylo nově vytvořené písmo, které bylo základem dnes užívaného písma zvaného latinka.
Po Karlu Velikém nastoupil na trůn římské říše jeho syn Ludvík Pobožný, za jehož vlády začala moc římské říše upadat. Boje o dědictví mezi třemi syny Ludvíka Pobožného vedly až k rozdělení;rozpadu francké říše. Říši Západofranské vládl Karel zvaný Holý, říši Východofranské vládl Ludvík zvaný Němec a území mezi nimi vládl Lothar.
Oblíbeným místem pobytu Karla Velikého bylo město Cáchy, kde stál královský palác složený z mnoha budov, z nichž nejznámější byla osmiboká kaple. Jedním ze znaků karolínské renesance je opisování rukopisů biblických i antických témat, které byly zdobeny malými obrázky nazývanými miniatury.
Proměny a kultura franské společnosti
Základem franského hospodářství bylo zemědělství. Základem franské společnosti původně byla rodová občina spojená příbuzenskými svazky. Z rodové občiny se postupně vyvinula marka, nevázaná příbuzenskými svazky.
Sousedská občina zvaná marka se u Franků udržela až do 8. století. Středověká společnost přebírala dědictví antické;římské kultury. Na dvoře Karla Velikého se shromažďovali vzdělanci, kteří usilovali o očištění latinského jazyka. Volná půda mezi občinami a bývalé římské velkostatky se staly královským majetkem;vlastnictvím.
Z královského majetku odměňovali králové členy své družiny. Lidé, kteří pracovali na půdě velmožů, se nazývali nevolníci . Od úhorového hospodářství přešli Frankové k systému dvou polí.
Franská říše - nová společnost
Germánští Frankové obsadili v 5.. století rozsáhlé území, které dosud patřilo římskému impériu. Chlodvík přijal křesťanství, aby získal podporu galských obyvatel a jejich biskupů. Rolníci museli robotovat na pozemcích šlechty a odevzdávat určitý díl úrody - naturálie; naturální dávky, ta jim na oplátku poskytovala ochranu před častými vpády nepřátel.
Ve franské říši vznikly dvě vrstvy obyvatelstva: feudální vrchnost a poddaní;nevolníci. Chlodvík z rodu Merovejců odstranil všechny ostatní náčelníky a stal se králem všech Franků.
Za vlády Chlodvíka (481-511) si Franská;Francká říše podmanila téměř celou Galii. Po smrti Chlodvíka zdědili říši jeho čtyři synové, kteří pokračovali v úspěšných výbojích. Vinou rozbrojů mezi členy panovnického rodu se říše Franků v 7. století rozpadla na tři části.
Většina pozemků;půdy patřila králi, který je přiděloval příslušníkům své družiny jako odměnu za udatnost v bojích. Vytvářela se šlechta - uskupení vlastníků pozemků;půdy, kteří byli považováni za urozené. Šlechta si začala podmaňovat dosud svobodné rolníky.
Říše Franků byla od konce 5. do poloviny 9. století nejvýznamnějším státem v západní Evropě.
Franská říše na vrcholu moci
Franský majordomus Karel Martell porazil v roce 732 v bitvě u Poitiers Araby. Karlův syn Pipin zvaný Krátký byl v roce 751, po sesazení posledního merovejského krále, se souhlasem papeže korunován franským králem. Největšího rozmachu dosáhla Franská říše za vlády Karla Velikého (768-814): na východě bojoval s germánskými Sasy, na území dnešního Maďarska zničil říši Avarů, pokoušel se o výpravy proti Slovanům a na jihu zvětšil říši o severní Itálii.
Papež udělil roku 800 Karlu Velikému císařský titul, čímž byla symbolicky obnovena Římská říše, která měla tentokrát zahrnovat všechna území obývaná křesťany. Poslední králové z rodu Merovejců byli velmi slabými panovníky a rozhodující moc v říši měli jejich správci - majordomové.
Karel Martell prosadil proměnu královské armády v profesionální jízdu tím, že některým z vojáků daroval půdu a zavázal si je tak k povinnosti sloužit ve vojsku. Píseň o Rolandovi je hrdinský epos vyprávějící o udatnosti jednoho z Karlových velitelů během franského tažení na Pyrenejský poloostrov. Rozlehlá Franská říše byla rozdělena na hrabství, o něž se starala hrabata, a marky v čele s markrabími, které se nacházely na okrajích říše.
Karlova říše neměla hlavní město, král objížděl královské dvorce s palácem, které spolu s přilehlými statky plnily funkci správních středisek. Král Karel nejčastěji pobýval v Cáchách;Aachen.
Franská říše, Byzantská říše, Rusko
887 - říše francká rozdělena definitivně na západní (Francie) a východní (Německo)
800 - Karel I Veliký byl korunován papežem na císaře
843 - byla podepsána tzv. verdunská smlouva, která rozdělila franckou říši na tři části
395 - vznikla z východní části říše římské Byzantská říše
1453 - dobytí Konstantinopole (Cařihradu) Turky;Tureckem = zánik Byzantské říše
482 - 843 - trvání francké říše
631 - francký král Dagobert I. byl poražen v bitvě u Wogastisburgu
768 - 814 - žil Karel I Veliký
772 - 804 - válka Karla Velikého proti Sasům
774 - vyvrácení říše Langobardů Karlem Velikým - území bylo připojeno k franské říši
527 - 565 - vláda císaře Justiniána I. , za něhož dosáhla Byzantská říše největšího rozkvětu
610 - 641 - vláda byzantského císaře Herakleita
882 - Oleg Moudrý dobyl Kyjev a sjednotil rozsáhlá území pod názvem Kyjevská Rus
893 - 927 - vláda bulharského cara Simeona I.
1453 - Byzantská říše dobyta Turky
1018 - bulharská říše byla ovládnuta Byzancí
507 - francká říše porazila Vizigóty
Za vlády Karlovců a Robertovců, západofranská společnost
Západofranská říše se po smlouvě ve Verdunu stala základem pozdější Francie. Pán propůjčoval svým vazalům pozemky, nazývané léno. Ten, jemuž pán propůjčil léno, byl nazýván man, nebo též vazal. Latinsky se léno nazývalo feudum. Poddaní byli nuceni pracovat na pozemcích vlastníků; tato práce byla označována jako robota. Vztahy mezi vévody jednotlivých částí západofranské říše a panovníkem formovala lénní soustava.
Vazal sliboval pánovi za propůjčení léna věrnost a poslušnost. Koncem 10. století byl západofranským králem zvolen Hugo z rodu Kapetovců. Král Karel Prosťáček umožnil Normanům, aby se usadili severozápadní Francii, zvané po nich Normandie.
Základem zemědělství v západofranské říši byl trojpolní systém hospodaření. Král Karel Holý přiznal roku 877 feudálům dědičnost lén. Na západofranském trůně se v 10. století střídaly dynastie Karlovaců a Robertovců.
Východofranská říše
Východofranský král Ota I. byl v Římě korunován na císaře, a formálně tak obnovil říši Karla Velikého. Východofranská říše se stala základem budoucí středověké římské říše. Státní útvar vzniklý na základě východofranské říše přijal ve 12. století jméno Svatá říše římská.
Východní část bývalé franské říše byla osídlena převážně germánskými kmeny. Z východu ohrožovali východofranskou říši svými výboji zejména Maďaři. Syn Jindřicha Ptáčníka Ota I. porazil Maďary roku 955 v bitvě na řece Lechu.
Východofranští panovníci významně zasahovali do událostí v Čechách, Polsku a Uhrách;Maďarsku. Král Ludvík Němec obtížně prosazoval ústřední panovnickou moc proti místním vévodům.
Na počátku 10. století patřily mezi přední východofranská vévodství Bavorsko, Sasko, Franky a Švábsko. Poslední východofranský panovník z rodu Karlovaců byl Ludvík zvaný Dítě. Zakladatelem saského panovnického rodu byl Jindřich Ptáčník.
Na dvoře Karla Velikého, Verdunské rozcestí
Rozkvět vzdělanosti, výtvarného umění a stavitelství;architektury za vlády Karla Velikého je označován jako karolinská renesance. Za vlády Karla Velikého se znalost čtení a psaní rozšířila na celý královský dvůr a v klášterech bylo vytvořeno nové písmo - karolinská minuskule - ze které později vznikla latinka.
Karel si nechal v Cáchách;Aachen vystavět císařský palác, z něhož se dodnes dochovala jen osmiboká kaple. Rozbroje mezi Ludvíkovými syny vyvrcholily rozpadem franského státu, který byl potvrzen roku 843 smlouvou uzavřenou ve Verdunu.
Nejmladší syn Karel zvaný Holý získal západofranskou říši, základ pozdějšího francouzského království. Druhý syn Ludvík, zvaný Němec, získal východofranskou říši (budoucí Německo). Třetí syn, císař Lothar, získal nesourodý pás země mezi oběma říšemi včetně Itálie. Vlastníkem veškeré půdy v říši byl král, který ji uděloval šlechticům;šlechtě, aby si je zavázal.
Propůjčená půda (později dědičně) se nazývala léno, latinsky feudum, a její držitel, leník nebo vazal - feudál, byl zodpovědný svému lennímu pánovi. Vlastníci lén byli feudální vrchností a na jejich statcích pracovali poddaní, kteří jim museli odvádět rentu ve formě roboty, naturálií nebo později také peněz.
Nositeli kultury byly především kláštery, v jejichž písařských dílnách se opisovaly a malbami zdobily staré rukopisy. V palácové dílně v Cáchách;Aachen vznikaly vzácné rukopisné knihy, převážně Bible a evangeliáře, zdobené drobnými obrázky miniaturami.
Karlův syn a nástupce, císař Ludvík, zvaný Pobožný, rozdělil slábnoucí franskou říši mezi své tři syny. V době, kdy je Evropa ohrožována nájezdy Vikingů ze severu, Arabů z jihu a Maďarů z východu, zaniká důsledkem slabého vlivu Karlovců titul římského císaře v západní Evropě.
Systém lenních závislostí mezi vlastníky větších i menších pozemků;lén se spolu se středověkou společností nazývá společnost feudální. Karel podporoval šíření vzdělanosti: zakládal školy při klášterech a biskupstvích, na svůj dvůr si zval učence z Anglie, Itálie a Španělska, jako například anglosaského mnicha Alkuina z Yorku nebo učence a básníka Einharda.
Vznik anglického státu, francouzského státu, Německa a Itálie
1066 - bitva u Hastingsu , kde byl poražen poslední anglosaský vládce Harold Vilémem Dobyvatelem
987 - 996 - Hugo Kapet francouzským králem
919 - 936 - Jindřich I. německým králem
936 - 973 - Ota I. německým králem
962 - korunovace německého králeOty I. na císaře Svaté říše římské
1073 - 1085 - papežem byl Řehoř VII.; který hlásal myšlenku nadřazenosti moci církevní nad světskou
911 - Vikingové založili na severu Francie Normandii
955 - bitva na Lechu - německé vojsko porazilo kočovné maďarské kmeny
962 - obnova císařství římského - Ota I. upevnil svou moc v Německu, ovládl severní Itálii a přinutil papeže, aby ho korunoval na císaře
1075 - papež Řehoř VII. vydal tzv. diktát papeže, který vyjadřoval myšlenky nadřazenosti moci církevní nad světskou
568 - 774 - říše Langobardů v Itálii