== MUZIKOTERAPIE==
Je tomu pár let nazpátek, kdy jsem hladově, co pes obcházející masnu, já obcházel obchůdky, kde byly za výkladem vystaveny misky z Tibetu a Nepálu, na které jsem v té době vůbec neměl peníze a tak jsem, je jen okukoval a pak se rozhodl! Vytepám si je sám! Nebylo to lehké, ale touha i sama práce na nich, s pevným odhodláním vytepat misku tvořenou i s do ní vloženým duchovním záměrem, aby zněla a její zvuk byl léčivý, prostě, aby zpívala a zněla jako ty tibetské či nepálské, se splnila. Poté, co jsem držel v ruce svou první tzv.českou misku a ona se po dokončení, ocitla na mé dlani a poprvé se plně rozvibrovala, ten pocit ten, se nedá předat, to se musí prožít....A pak, jsem se sháněl po materiálu na další a další. A tak vznikaly, podle velikosti materiálu, jednou menší a pak zase o něco větší. Časem jich bylo již přes patnáct. Tu jsem si mohl koupit i svou první tibetskou misku a tak mám, k těm vlastnoručně tepaným i další tři koupené. Avšak to, co mne i po letech tak trochu mrzí je., vzpomínka na jednu z misek, kterou jsem si asi před 20lety v obchodě zkoušel . To kterak jak, zní a jak, jsem cele při poci%tování jejích vibrací citil, že jaksi se mnou plně souzněla a já pociťoval, tu její léčivou a očistnou sílu, sílu jejích vibrací, od hlavy až do nohou. Snad se opět objeví, jí časem podobná, nevím. Protože se ale chci podělit is Vámi o tuto radostnou léčbu, o ono jemné souznění, o ony vibrace, které vámi prostoupí, že pak nelze vnímat již nic jiného, rád bych do budoucna naplánoval i pro vás nějaké setkání s touto formou muzikoterapie. Snad to nebude kdesi v nedohlednu.. Připojuji zde 2 fotografie, celé té kolekce misek, s kterými bych se snažil pracovat...Jen doufám, že to nebude moc daleko. 
Mezi muzikoterapeutické nástroje, můžeme klidně zařadit i známé didžeridu, nástroj australských domorodců, abordžinců, který je jedním z dalších nástrojů, které umí mimo rytmických vibrací, vyluzovat ty podivuhodné alikvótní i tóny. Didgeridu, jsou původně vytvářeny termity, kteří napadají kmeny a větve eukalyptovníků, do nichž prožíraji spousty malých otvorů, které, pak vytvoří dutinu a stačí ji jen poupravit. Pak je didgeridu na světě. Vzhledem k tomu, že u nás, to ti naši mravenci nezvládnou, je nutno si dopomoci sami. Osobně jsem si didjerigu udělal, z bezu, což je dosti tvrdé dřevo, ačkoli na to nevypadá, což ale zjistíte, když jej začnete dlabat, nebo vrtat. Když jsem se jej pokusil provrtat, tak vrták započal ujíždět ke straně a hrozilo probourání se stěnou, tak jsem raději zvolil alternativu, kterou jsem viděl u nás tuzemsky vyráběných didgeridu a tou je:podélné rozříznutí, vydlabání a nasledně opětovné slepení. Lepil jsem vše epoxidem. Toto didžeridu, má sice pouze 130 cm, ale stačí. Povrch jsem natřel lodním lakem. Na místo kam se přikládají rty, tam jsem vytvaroval z včelího vosku, jakýsi náústek a bylo hotovo. Než-li jsem si vyrobil toto dřevěné didjeridu, posloužila mi cvičně dobře i trubka od záchodového splachovače, ale ta pevnější, šedá a asi o průměru kolem 4 cm, která též pěkně a jasně vibruje a pro začátek bohatě stačí, k onomu nacvičení tzv.cirkulárního dýchání, což způsobuje a otevírá možnost, hrát třeba 10minut, bez přestání, neboť se při tomto způsobu dýchání průběžně vdechuje, aniž se přeruší ona zvukomalba a rytmus.Tvrdá dřeva lépe zní. U nás se dělají například z dříve zmíněného černého bezu, dále javoru, olše, čí jasanu. ..................................................................................
Když se ještě vrátím, k oněm mnou vyráběným miskám, podařilo se mi i vytvořit několik párů činelků, z nichž jedny spolu ladí a tónově zní, jako kostelní zvonění. Jiné menší, mají zas silně břistkný a průrazný tón. Před časem, jsem objevil a pořídil si z jednoho obchůdku činely, které mají v průměru pouze 25centimetrů,ale vydávají, alespoň pro mne překrásný tón, velice podobný tomu, jaký můžeme slýchat z nahrávek chrámových obřadů z Tibetu nebo Nepálu, kdy jsou jejich zvukem doprovázeny různé obřady. Již hnedka poté, co jsem uslyšel jejich zvuk v onom obchodě, pocítil jsem, že to je právě ono. A nehledě již na cenu, si je pořídil. Byla tu jen radost, radost, kterou mi nezkalilo, ani to, co jsem za ně dal. Co k tomu více říci...asi...nic...prostě...špatní duchové ať jsou jejich zvukem vyhánění, aby prostorem zněl jejich očistný zvuk a v srdci zbyla jen vibrace této radosti a prozáření světlem, míru, plnost energie, hojnost pokoje............................
Každý z nás, v sobě neseme určirou energii a je to jen dobře, je-li tato energie pozitivní, nese-li, toto vnitřní poselství. Kéž je toto poselsví čisté a průzračné, jako vyvěrající prameny vod.
Každý z nás určitým způsobem vytváříme vibrační pole, více, či méně silné, které ovlivňuje kladně či záporně naše okolí. Jsou to střípky, či paprsky světla, nebo také tmy, temné vibrace. Záleží vždy tedy na založení daného člověka. Je to jako u hudebního nástroje. Každý z nás, je podoben hudebnímu nástroji a vyluzujeme buď falešné, disharmonické tóny, nebo naopak příjemné melodické vibrační vlny. Vždyť nelze si nevšimnout tónu hlasů, kteréž slyšíme každý den kolem sebe. Ty jenž také vydáváme my sami. Zkusme se zaposlouchat, jak zní náš hlas, a co přitom pocítíme. Jsme podobni těm co harmonizují prostor kolem sebe, nebo spíše vytváříme jakési napětí? Co šíříme do svého prostředí kolem nás. Ladíme? Celý prostor je naplněn spoustou vibrací a ty námi procházejí, stejně jako radiové, telefonnní, rozhlasové aj. vlny. Všechno to, se nás dotýká, útočí na nás, nebo nás snad posilují?
A UVĚDOMME SI, ŽE I MY SAMI MÁME TÉŽ URČITÝ VLIV ZPĚTNĚ NA NAŠE BLÍZKÉ OKOLÍ. ZMĚNOU SEBE, MĚNÍME AČ MOŽNÁ NEZNATELNĚ, TO CO NÁS OBKLOPUJE, ČEHO SE DOTÝKÁME. NAPŘÍKLAD SVÝMI MYŠLENKAMI, SVÝM HLASOVÝM PROJEVEM A ČINY. VŽDY BUDE A ZÁLEŽÍ NA TOM CO BUDEME MÍT V ŽIVOTĚ ZA CÍLE, ZDA BUDEME KLADNĚ, HARMONICKY NABITI A HARMONICKY VYLADĚNI NA LÁSKU, POKOJ, VIBROVAT NA ROVINĚ VYŠŠÍ VIBRACE LÁSKY A SVĚTLA, NEBO NA TOM A V TOM,CO ROZLAĎUJE. HUDBA JE VŠUDE KOLEM NÁS (,nejenom ta z radie a mp3). ALE KDYŽ SE ZAPOSLOUCHÁME, PAK JI USLYŠÍME I UVNITŘ SEBE SAMÝCH, ONU HUDBU VESMÍRU.
