Jdi na obsah Jdi na menu
 

Roudnice nad Labem, hrad

            Pozdně románský hrad stál v místě dnešního barokního zámku. Tento hrad byl prvním mezi českými kamennými hrady, který nebyl postaven panovníkem. Hrad na půdorysu obdélníku byl postaven koncem 12. století pražským biskupstvím, kterému okolní území tehdy patřilo. Zakladatelem hradu je označován biskup Jindřich Břetislav Přemyslovec (pozdější české kníže 1193 - 97). První zmínky o Roudnici jsou v listinách z let 1184 a 1194.

            Z původního hradu se zachovalo do našich časů obvodové zdivo a snad i velký přízemní sál, který je rozčleněný pozdějšími vestavbami. Hrad značně rozšiřovali pozdější pražští arcibiskupové – Arnošt z Pardubic, Jan Očko z Vlašimi a Očkův příbuzný Jan z Jenštejna. Posledním církevním držitelem Roudnice byl pražský arcibiskup, původem Němec, Konrád z Vechty. Ten se v období husitských nepokojů dostal do finanční tísně a musel arcibiskupské statky prodávat či zastavovat.
            Roku 1421 Konrád z Vechty hrad zastavil krajskému litoměřickému hejtmanovi Janovi ze Smiřic - hrad se tak již natrvalo dostal do rukou světské šlechty. Konrád z Vechty zemřel roku 1426 na jiném arcibiskupském hradu – Helfenburku (u Úštěku). I tento hrad poté získal Jan ze Smiřic. Jana Však nechal pro zradu Jiří z Poděbrad setnout dne 7.9.1453. Smiřického panství se tak ujal jeho švagr Zdeněk ze Šternberka – poručník jeho nezletilých dětí. Šternberk však byl odpůrcem Jiřího z Poděbrad a ten jeho statky zabavil a upisoval je zástavním držitelům.
            Tak se zde vystřídali páni z Boskovic, Půta Švihovský z Rýzmberka a jeho synové a další příslušníci šlechty. Řadou těchto zástav a změn držitelů se hrad a panství dostalo až do poslední čtvrtiny 16. stol., kdy je císař Maxmilián II. nabídl a pak i odprodal do dědičného vlastnictví dne 30. září 1575 Vilémovi z Rožmberka, který v posledních letech svého života investoval do renovace a úprav hradu značné sumy. V té době se také začíná užívat při označování slovo „zámek“, místo „hrad“. Vilém zde založil i alchymistickou laboratoř. 
            S poslední, čtvrtou manželkou Vilémovou - Polyxenou z Pernštejna hrad a panství Roudnice přešlo do rodu Lobkowiců. Vilém totiž Roudnici Polyxeně odkázal a ona se po jeho smrti a následném vyrovnání s Petrem Vokem stala její držitelkou. Roku 1603 sňatkem se Zdeňkem Vojtěchem Popelem z Lobkowic pak „přináší“ Roudnici do rodu Lobkoviců.
 
Upraveno za použití pramene - Hrady zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku, díl III., Severní Čechy, kolektiv autorů pod vedením Rudolfa Anděla, CSc., Nakl. Svoboda, Praha, 1984.