Jdi na obsah Jdi na menu

Oltář i kříže zahaleny. Proč?

1. Kříž je zahalen, protože Ježíš odchází od svých nepřátel
Evangelium Smrtelné neděle (Judica) končí slovy: „Ježíš se však skryl a vyšel z chrámu.“
Věnujte pozornost tomu pořadí! Skryl se – a pak vyšel z chrámu. Jak to bylo možné?
Byl jim nadohled – je však řečeno: „Ježíš se skryl.“
Ježíš odchází od svých nepřátel. Jaký trest, jaká tragédie! Toto je zajisté největší Boží trest pro někoho, kdo stále odmítá jeho dary. Bůh si nemusí vymýšlet nějaký zvláštní trest. Prostě jen odešel od člověka: to je dostatečný trest!
Podívejme se na ekonomiku, na politiku, vzhlédněme k vůdcům Církve. Na povrchu jsou všichni v pořádku, přesto jsou bezmocní. Ti, kteří jsou zodpovědní, odmítli Krista a jeho práva – a nyní Kristus odešel od nich. Každý den je naplněn novými překvapeními, novými Jobovými zprávami. A tak to pokračuje, úpadku se již nedá vyhnout, jestliže se nevrátí k víře!
2. Druhým důvodem, proč Církev zahaluje kříž, je skutečnost, že v našem každodenním životě k nám Spasitel znovu a znovu přichází se zahalenými kříži
Nechápeme kříž, naše přirozenost se proti němu bouří. Klademe zuřivý odpor kříži. Jak bychom však mohli odporovat kříži, kdybychom na něm viděli svého Spasitele? Obvykle je v našem každodenním kříži skrytý.
Kříž je odhalen teprve na Velký pátek. Nejprve hlava, pak paže a nakonec celé tělo Kristovo. Pak třikrát poklekáme před tím, než líbáme kříž.
Přesně stejné je to s našimi každodenními kříži. Velmi často uplynou týdny, měsíce nebo někdy i roky, než za svým křížem vidíme Spasitele, než jej můžeme přijmout, dokonce jej milovat a líbat jej.
Totéž se stalo dokonce i světcům. Kříž se stal jejich požehnáním, jejich poslední záchranou. Kde by byl svatý Ignác z Loyoly dnes, kdyby nebyl zraněn. Kde by byla svatá Markéta z Cortony, kdyby nebyl její manžel zavražděn, svatá Františka z Chantal, kdyby nebyl její manžel zraněn při lovu, svatý František Borgia, kdyby neuviděl mrtvolu královny Isabely.
3. Třetím důvodem je skutečnost, že často doceňujeme dobra teprve, když jsou nám odňata
Zdraví si vážíme teprve, když onemocníme.
Práce si ceníme teprve, když jsme nezaměstnaní.
Některých blízkých lidí si ceníme teprve, když jsou nám vzati.
Celý článek najdete zde.