„Dost bylo liturgických experimentů, chrám je místem ticha a modlitby.“ Tak nadepsalo sváteční vydání italského deníku Il Giornale rozhovor s prefektem Kongregace pro liturgii a svátosti. Kardinál Antonio Cañizares Llovera v něm prozrazuje, že Benedikt XVI. svěřil jeho úřadu obnovu liturgie ve shodě s učením II. vatikánského koncilu a zároveň v harmonii s liturgickou tradicí Církve, tedy v linii papežem prosazované hermeneutiky kontinuity.

Nesmí se zapomínat, že Koncil doporučil nezavádět inovace, nebude-li zřejmé, že skutečně slouží Církvi. Zdůraznil také, že nové formy musí vždy plynule vycházet z již existujících, uvedl kardinál Cañizares.

Vzpomínaje na počátky liturgické reformy, šéf vatikánského úřadu pro liturgii podotýká, že probíhala příliš chvatně. „Byly tu nejlepší úmysly a vůle realizovat usnesení koncilu, ale příliš se pospíchalo. Chyběl čas k pochopení a hlubšímu rozvažování nad učením Koncilu. Forma celebrace se změnila ze dne na den. Dobře si pamatuji na tehdejší mentalitu: změna za každou cenu, chuť tvořit něco nového. To, co jsme zdědili, tradice, bylo vnímáno jako překážka. Reforma byla chápána jako zelená lidské tvořivosti.

Mnozí také měli za to, že Církev je pouze dílem našich rukou, ne Božím. Liturgická obnova měla být plodem experimentů, představivosti a kreativity, která byla tehdy heslem číslo jedna,“ vzpomíná kardinál Cañizares. Přiznává, že liturgie byla „zraněna“ svévolnými deformacemi, jejichž zdrojem byla mimo jiné sekularizace, která naneštěstí probíhá také uvnitř Církve. Odtud současná krize, banalizace. „V důsledku toho v centru mnoha liturgických slavností už není Bůh. Nejdůležitějším se stává člověk, jeho kreativita, liturgické shromáždění,“ poznamenává prefekt Kongregace pro liturgii a svátosti.

Celý článek najdete na stránkách české sekce Vatikánského rozhlasu zde.