Historie kostela Proměnění Páně

Historie kostela je spjata se vznikem jejkovského kapucínského kláštera. Kapucínský klášter na Jejkově byl založen na podnět Františka Augustina z Valdštejna (1666–1684) roku 1684 symbolicky na místě bývalého bratrského sboru s modlitebnou, školou, zvonicí a špitálem.

Základní kámen kláštera byl položen 3. června 1687. Protože to nebyla žádná veliká stavba, byl konvent hotov koncem roku 1690 a v lednu 1691 byl obydlen. Kostel byl dokončen až na podzim roku 1693. Vysvětit ho přijel 15. října 1693 biskup Jan Josef Breuner. Dnešní zasvěcení (Proměnění Páně) je doloženo teprve od poloviny 18. století.

Téměř sto let, tj. do zřízení jejkovské farnosti byl kostel konventní: sloužil zejména řeholní rodině. Tu k slavení mše svolával zvonek ze sanktusové věžičky. Mniši žijící v klášteře vypomáhali v okolí. Budova fary pro jejkovskou farnost zřízenou roku 1784 zbudovali v ulici Blatné (dnes Otmarově) v letech 1788–1793; i ona je kulturní památkou.

Velkého požáru 25. května 1847, který zcela strávil konvent (i s jeho knihovnou), byl kostel uchráněn.

Chrám je jednoduchého provedení: má jen jednu loď orientovanou k jihu a dvě kaple. Prostě zařízený vnitřek je zaklenut valenou klenbou s lunetami.

Kostel je olíčen lososovou barvou. V horní části budovy je na zdi kříž v místech, kde býval obraz „Svatý František u kříže“ od malíře Rosy (namalován roku 1905). Tento obraz byl v roce 1942 při opravě kostela zamítnut a jako náhradu namaloval akademický malíř Jan Daněk z Letovic níže na místě kruhového okna obraz „Svatý František se zříká světa“, jehož vzorem byl obraz od španělského malíře Murilla. Obraz i velký erb Valdštejnů opravil v roce 1992 Boris Kjulleněn.

Věž, zcela netypická pro jinak dosti podobné kapucínské kostely, byla přistavěna až v roce 1884 za faráře a kvardiána kláštera P. Alberta Chlumeckého a na jeho náklad. Zvony stihly rekvizice obou světových válek (naposledy 7. dubna 1942). Dlouho zůstával jen zvonek v sanktusové věžičce nad presbytářem. Naposled se do věže zvony vrátily 5. ledna 1997 a ve 14 hodin se poprvé rozezněly. Ulity byly ve zvonařské dílně Marie Tomáškové-Dytrichové z Brodku u Přerova. Jsou čtyři a pořízeny byly Mons. Františkem Rypárem a farníky manžely Janem a Marií Mandlovými. Zasvěceny byly P. Marii, sv. Františkovi, sv. Třem králům a sv. Václavovi; tedy týmž patronům jako zvony meziválečné (které byly posvěceny 28. října 1928).

Interiér
Hlavní oltář zdobí velký obraz Proměnění Krista Pána na hoře Tábor. Jeho autorem je italský malíř Josef Cereghetti (1722–1799) usedlý v Chrudimi; obraz namaloval asi v roce 1750. Jména autorů ostatních oltářních obrazů, včetně obrazů s pašijovou tematikou na odvrácené straně oltáře – v mnišském chóru – nejsou známa. Patronem bočních oltářů jsou svatý František a svatý Antonín a svatý Jan Nepomucký. V boční kapli sv. Barbory se stavívá jejkovský betlém; kaple dále slouží k udílení svátosti křtu. Druhou z kaplí kostela je kaple Panny Marie Bolestné.

Vnitřek kostela býval bohatě vymalován, např. vítězný oblouk zdobíval obraz znázorňující svatého Františka, jak žehná Třebíči.

Kapucíni v Třebíči

 Kapucínský klášter na Jejkově byl založen na podnět Františka Augustina z Valdštejna (1666–1684) roku 1684 na místě bývalého bratrského sboru s modlitebnou, školou, zvonicí a špitálem; sbor si vybudovali v letech 1520–1524. Součástí sboru byla veliká ovocná zahrada s malým rybníčkem. V její jižní části nazývané Pohřební zahrada našli poslední odpočinutí páni Osovští z Doubravice a jejich příbuzní v hrobce uzavřené čtyřmi renesančními mramorovými náhrobky ze začátku 2. poloviny 16. století. V roce 1952 hrobka musela ustoupit staveništi Domu zdraví, proto byly ostatky asi sta osob 18. dubna 1952 přeneseny na městský hřbitov do zděné hrobky rodiny Stašovy. Druhému uložení předcházely obřady v evangelickém kostele. Náhrobkům se stal novým domovem rajský dvůr, resp. „kamenný plácek“ na zámku při bazilice svatého Prokopa.

Jejkovští kapucíni

První kapucíni přišli na Jejkov o dva roky později za vlády Karla Ferdinanda (1684–1702).
Bratři kapucíni se usadili v bývalém špitále. Stavba kláštera byla zahájena roku 1687 a skončena o tři roky později; kostel, funkčně součást kláštera, se začal stavět o rok dříve než klášter. Prvními kapucíny byli superior Chrysogon Budějovický, stavitel Jiří Mnichovský, kazatel Mauric Čech a dva laikové – Ctibor Fulnecký a Sigmund Jihlavský.

V klášteře žilo asi 25 osob, většinou kněží (v roce 1773 konkrétně 15, avšak v roce 1905 pouze čtyři).

Velkým svátkem bývaly Velikonoce, o nichž bývala klášteru hostem třebíčská vrchnost, patronka klášterního kostela. Tradičně se slavil i 22. listopad, svátek svaté Cecilie; ve velkém množství se peklo klášterní cukroví. Dalším velkým kapucínským svátkem byl 2. srpen – Porciunkule, svátek Panny Marie Andělské. Slavily se nepřetržitě od roku 1693, bez ohledu na to, na který den připadly. Jejkovské náměstíčko bývalo v ten den plné kramářů a cukrářů.

Klášter několikrát vyhořel. Nejničivější požár přišel v roce 1847; klášter vyhořel, avšak kostel se podařilo zachránit.

Zrušení kláštera

Konventní kostel byl od kláštera oddělen v roce 1784, kdy byla zřízena Římskokatolická farnost Třebíč-Jejkov. Faru zprvu obsazovali diecézní kněží, ke kapucínskému řádu byla inkorporována v roce 1803.

Jejkovský klášter byl zrušen násilně v noci ze 27. na 28. duben 1950 v rámci Akce K. Z třebíčského kláštera byli odvlečeni P. kvardián Felicián a P. Libor (do kláštera v Želivě), ředitel serafínského gymnázia P. Gaudenc, P. Milon, P. Matouš, kostelník František Benignus, kuchař František Faustin a František Fulgenc (do kláštera v Broumově); 4. května pak kooperátor P. Evarist (do Želiva) a P. Mořic do semilské nemocnice. V klášteře, resp. na faře zůstal P. Aegidius Pytlíček; toho pak vystřídal P. Kassián Válek.

Školství v klášteře

Školství se v areálu kláštera usadilo v 30. letech 20. století. V letech 1934–1935 byla vybudována budova serafínského gymnázia. Za druhé světové války v této školské budově sídlilo ušní oddělení nemocnice a poté po celých dvacet let vojsko (vojenská správa). Od roku 1963 se objekt vrátil školství: do roku 1998 zde sídlila střední průmyslová škola strojnická, od roku 1999 se sem z ulice Devátého května přestěhovalo Katolické gymnázium Třebíč.