Již od průmyslové revoluce, která pro lidstvo vypukla v 18. a 19. století začali lidé přemýšlet nad tím, co nehumánní stroje znamenají pro budoucnost lidí. Od té doby mnozí moudří pozorovatelé vznesli vážné pochyby, pokud jde o konečný dopad materiálně stále skvělejších vynálezů, ale lidstvo jako celek se jen žene vpřed a věří, že nápor strojů sestavených elektronikou a počítači by mohl být jen stále prospěšnější. Je to však moudrý či šťastný člověk, jehož nos je vždy zabořen do jeho chytrého telefonu?
 
Základním problémem je, že stroje jsou čistě materiální, zatímco lidé jsou primárně spirituální. Takže i ty nejužitečnější stroje mohou pouze posloužit tomu, co je primární nebo nejdůležitější v životě lidí. Člověk se ve skutečnosti skládá z hmotného těla a spirituální duše, takže materiální stroje mohou zajisté sloužit jeho tělu, ale toto tělo je pouze nositelem jeho spirituální duše po dobu trvání jeho krátkého života na zemi, a pak při smrti buď duše bez nadpřirozené milosti stáhne tělo do věčných pekelných muk, nebo duše s Kristovou milostí pozvedne tělo, obvykle skrze dočasná muka v očistci, k trvalé nebeské blaženosti. Buď jak buď, ať už tělo učinilo nebo neučinilo duši během života cokoliv, po smrti je to stav duše, který určuje osud těla, a nikoliv naopak.
 
V naší strašlivé době však i katolíci mohou ztratit chápání těchto základních skutečností těla a duše, života a smrti, obraťme se tedy k hudbě, aby nám názorně ukázala omezení hmoty a strojů. V moderním nahrávacím studiu mohou být desítky vysoce výkonných strojů a tisíce skvělých tlačítek, knoflíků a ciferníků tvořících stále dokonalejší stroje k nahrávání čeho? Stále věrnější reprodukce zvuku? Jakého zvuku? Zvuku lidí, kteří buď zpívají, nebo hrají na hudební nástroj. A proč jej nahrávat? Protože nahrávka se prodá a vydělá peníze. A proč vydělá peníze? Protože hudba je jedinečným jazykem k vyjadřování emocí v lidské duši, a ať je to Furtwängler dirigující klasický orchestr, nebo Beatles brnkající na kytary, lidští hudebníci svým hudebním nadáním vyjadřují skrze materiální prostředky orchestru nebo kytary materiálně-spirituálním jazykem hudby ony spirituální emoce, jež si celá veřejnost přeje, aby je pro ni vyjadřovali. A jsou-li hudebníci bez duše, ani nejskvělejší nahrávací technici si nikdy nevydělají na živobytí. V každém lidském umění je mechanika nutně podřízená umělcům.
 
Proto čím spirituálnějšími jsou životy a aktivity lidí, tím méně vážně budou brát čistě materiální otřesy v lidských záležitostech, jaké evokuje generální ředitel Mercedes Benzu. Na druhou stranu, čím více se lidé odvrátí od Boha, tím rozsáhleji takové otřesy zatíží jejich životy. Čtenáři, vezměte si spirituální růžence do svých hmotných rukou a zanechte daleko za sebou rýsující se pohromy naší materialistické „civilizace“.
 
Celý článek najdete zde.