Na matoucí Františkovy odpovědi o přijímání Eucharistie nekatolíky odpovídá prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátostný řád zcela jednoznačně:

Interkomunion mezi katolíky a nekatolíky není dovolené. Je nutné být vyznavačem katolické víry. Nekatolík nemůže eucharistii přijímat. To je jasné, zcela jasné. To není otázka svobody svědomí.

Neexistuje společné přijímání mezi Anglikány a katolíky, ani mezi katolíky a protestanty. Když navštíví společně mši svatou, může přistoupit k přijímání toliko katolík, nikoliv však anglikán nebo protestant.

Těmito slovy reagoval kardinál Sarah na Františkovu odpověď paní Anke Bernardinis 15. listopadu 2015 v římském luteránském kostele.

Nejde o to, že musíme mluvit v Pánem, abychom věděli, zda můžeme přijímat, nebo ne. To musíme vědět sami, zda postupujeme v souladu s řádem církve. Naše svědomí musí mít jasno o pravidlech církve, která nás učí, že k přijetí eucharistie musíme být ve stavu milosti, bez hříchu, že musíme věřit v Eucharistii tak, jak o ní Církev učí. Nejedná se o přání nebo o osobní dialog s Ježíšem, který o tom rozhodne, zda můžeme přijímat v katolické církvi.

„Interkomunion“ vůbec nepodporuje jednotu.

Kdo si to myslí, má zcela mylné pojetí církve. Pán nám pomáhá, abychom byli jedno, když přijímáme Tělo Páně, jak se náleží. Jinak jíme své odsouzení, jak říká sv. Pavel (1Kor 11, 27-29). Nejsme jedno, když se ve stavu hříchu nebo pohrdání k tělu Kristovu účastníme přijímání.

Kardinál Sarah tím zcela odmítá výroky některých církevních představitelů, kteří vyvolávají dojem, jakoby jednota mezi katolíky a protestanty byla pouze otázkou vůle.

Je na velkém omylu, kdo se domnívá, že máme s protestanty jednu víru. Vzhledem k rozdílům ve víře (a ty nejsou malé), nemáme s nimi ani jeden křest, neboť přijetí křtu je nutně spojeno s jasným vyznáním víry. Jednota spočívá v tom, že se všem předkládá k věření tatáž nauka.