Vlastimil Vojtěch Protivínský
Vlastimil Vojtěch Protivínský (*1969) je moravský katolický kněz, správce farnosti Horní Újezd (od 2014). Předtím působil v katedrále sv. apoštolů Petra a Pavla v Brně, dále ve farnostech Břeclav, Tvrdonice, Podivín, Rosice, Neslovice, Ostrovačice, Rakvice, Přítluky, Milovice, Zaječí, Pavlov, Geras, Weikertschlag, Niklasberg a Třebíč-Jejkov. Od roku 2010 slouží liturgii dle misálu sv. Pia V. a svátosti udílí dle původních liturgických knih.
Dětství a velký sen: včelařská škola v Nasavrkách!
Pochází ze starobylého městyse Schaffa (nyní obec Šafov) ležícího mezi vranovskou přehradou a Rakouskem. Ve dvanácti letech jej zcela uchvátilo včelařství a rok nato se rozhodl včelařit profesionálně.
Přihlásil se do tehdy jediné včelařské školy v Nasavrkách u Chrudimi. Vedení základní školy ve Vranově ho tehdy přemlouvalo, aby šel vzhledem k prospěchu studovat spíše znojemské gymnasium, ale právě tehdy se v Šatově (40 km od Šafova) tamní zemědělské družstvo rozhodlo vybudovat nový včelařský provoz a hledalo pro něj včelaře, který by byl ochoten nasavrckou školu absolvovat a nastoupit jako včelmistr. Když se to dozvěděl, vnímal to jako signál, že svůj život má věnovat včelám.
JZD Šatov chce vybudovat velkovčelnici a volí předsedu - komunistu
Po dokončení školy pokračoval ve studiu zahradnictví v Rajhradě a ještě před složením maturitní zkoušky začal pracovat na budování nové družstevní včelnice v Šatově. Projekt ale dokončit nemohl.
Družstvo totiž v roce 1988 připravovalo volbu nového předsedy. Tamní buňka KSČ navrhla pouze jednoho kandidáta (svého člena) a nikdo jiný kandidovat nesměl. Vlastimil Protivínský tehdy usiloval o to, aby bylo k volbě připuštěno více kandidátů a sám veřejně navrhl do této funkce jednoho oblíbeného zemědělského inženýra, nestraníka. To si tamní komunisté nenechali líbit a Protivínský musel družstvo opustit.
Nezávislé mírové sdružení, Společenství katolické mládeže, Kluby křesťanské mládeže, SOLA Šafov
Krátce nato se seznámil s Františkem Reichlem, pozdějším místopředsedou československé vlády (10. 12. 1989 - 6. 4. 1990). Ten ho inspiroval k založení ilegálního tzv. Společenství katolické mládeže, jež mělo být alternativou k tehdy jediné legální mládežnické organisaci SSM.
Po složení maturitní zkoušky na jaře 1989 pracoval jako sadař u správy silnic. Setkal se s disidenty z tzv. Nezávislého mírového sdružení a opisoval pro ně letáky šířené zejména v Brně, kde také podepsal petici Několik vět.
Krátce nato komunistický režim padl a nové vedení Československé strany lidové pozvalo na radu Františka Reichela Společenství katolické mládeže, aby se připojilo k nově založenému Klubu křesťanské mládeže. V. Protivínský tuto nabídku v prosinci 1989 přijal a stal se místopředsedou tohoto klubu. Vstoupil také do lidové strany, obnovil její místní organizaci v Šafově a tři roky jí předsedal - do začátku kněžské formace. Založil spolek pro přeshraniční spolupráci a mezinárodní prázdninové pobyty dětí a mládeže SOLA Šafov (SOLA - Sommerlager - letní tábor).
Johann Mang a snahy o usmíření, kněžský seminář v Olomouci
Navázal úzké přátelství se synem posledního předválečného starosty Johanna Manga, který se už ve 30. letech XX. století stavěl kriticky k německému národnímu socialismu, ale po válce byl ze Šafova stejně nemilosrdně vyhnán, jako všichni ostatní, kteří se provinili pouze tím, že mluvili německy. V. Protivínský začal rodině Mangových pomáhat s pořádáním řady poutí do tamního kostela sv. Bartoloměje, jejichž cílem bylo mj. usmíření mezi německy a česky mluvícími obyvateli jihomoravského pohraničí.
V roce 1992 byl Protivínský přijat do Arcibiskupského kněžského semináře a na Cyrilometodějskou teologickou fakultu v Olomouci. Během studia se seznámil s projektem křesťanského rádia Proglas a založil jeho první regionální studio a to právě v Olomouci. Řídil ho až do ukončení studia v roce 1997.
Farnost Rakvice a čtyři další, založení nového včelařského spolku a včelařského časopisu
Kněžské svěcení přijal v roce 1998 a po dvou letech kaplanování nastoupil jako administrátor do farnosti Rakvice na Břeclavsku. Na starost měl ještě další čtyři farnosti. Věřících tam bylo velmi málo. Kontakt s tamní nevěřící mládeží proto navazoval pomocí vysílačky v pásmu 27 MHz.
Začal přispívat do (tehdy jediného včelařského) časopisu Včelařství. Na starost měl rubriku Kalendárium popisující ošetřování včelstev během celého roku. V ní přesvědčoval včelaře o výhodách celosvětově rozšířeného úlu Langstroth.
Redakce časopisu mu po dvou letech nabídla vytvořit a vést novou rubriku Osobnosti včelařského života. Při výběru osobností se domníval, že hlavním kritériem má být odbornost a zásluhy v oboru. Vydavatel, kterým byl Český svaz včelařů, mu však nedovolil publikovat články o lidech, kteří v minulosti nebyli komunistickému režimu dostatečně loajální. To Protivínského přimělo k tomu, aby začal vydávat vlastní časopis. Distribuován je od počátku i na Slovensku. Tím u nás skončil 50 let trvající monopol jediného včelařského periodika.
V r. 2000 inicioval založení nového včelařského spolku pod názvem Pracovní společnost nástavkových včelařů (PSNV) a do předsednického křesla navrhl známého včelařského odborníka a propagátora Langstrothova úlu Jindřicha Boháče ze Semil. Tím na území České republiky skončil 50 let trvající monopol Českého svazu včelařů.
Senátní volby 2000: letáky, podzim 2001: trestní stíhání za letáky
Do povědomí moravské i české veřejnosti však vstoupil Protivínský zejména tím, když před druhým kolem senátních voleb v r. 2000 vyzval voliče pomocí letáků, aby šli k volbám a hlasovali proti komunistické kandidátce Martě Struškové.
Text letáků připomínal zločiny komunismu a tuto ideologii označil za hrozbu pro demokracii a lidská práva. Komunistická buňka v Břeclavi po volbách podala tzv. podnět k prošetření, zda nebyl spáchán trestný čin. Tehdejší okresní státní zastupitelství v Břeclavi ho začalo stíhat pro trestný čin „hanobení národa, rasy a přesvědčení“.
Veřejnost tím byla šokována. Mnoho známých osobností včetně politiků, umělců a duchovních začala P. Protivínského podporovat. Byli mezi nimi i brněnský biskup Vojtěch Cikrle, světící biskup olomoucký Josef Hrdlička a další, jakož i řada organizací a institucí. Některé z osobností se s peticí Stop komunismu obrátily na ministerstvo vnitra. Objevily se na ní podpisy politiků Hany Marvanové, Oldřicha Kužílka, Jana Bubeníka, herce Jana Krause, Břetislava Rychlíka a například režiséra Jana Hřebejka. Tehdy královehradecký biskup Dominik Duka v souvislosti s peticí řekl: „Žádám, aby obvinění vznesené proti Vojtěchu Protivínskému bylo vzneseno i proti mně.“
Jeho stíhání nakonec 21. listopadu 2001 zastavil brněnský státní zástupce Petr Coufal. Téhož dne chtěl trestní stíhání zastavit také president Václav Havel, ale jeho rozhodnutí už bylo bezpředmětné. O třináct let později pater Protivínský uznal, že mezi někdejší KSČ a současnou KSČM nelze jednoduše klást rovnítko. Veřejně ocenil postoj českých a moravských komunistů ke konfliktu v Sýrii, k referendu o navrácení Krymu k Ruské federaci a také jejich odmítání závazku ČR dávat 2 % HDP na zbrojení.
Státní zástupkyni Císařovou, která chtěla Protivínského zavřít, srazil náklaďák
Někteří lidé podali na břeclavské komunisty trestní oznámení, neboť byli přesvědčeni, že tato kauza patera Protivínského velmi poškodila. Ten však na dotaz Policie uvedl, že si nepřeje, aby byl kdokoli stíhán, že všem, kteří mu ublížili nebo chtěli ublížit odpustil a věc považuje za skončenou. Asi měsíc po uzavření případu se však stala zvláštní věc: státní zástupkyně Císařová, která chtěla kněze dostat do vězení, měla tragickou nehodu. Na přechodu v Břeclavi utrpěla těžká zranění, když ji srazil nákladní vůz, kterému selhaly brzdy.
Na zkušenou do Rakouska: obrovský úpadek víry
V roce 2006 přijal pozvání kláštera Geras pracovat dva roky na rozvoji přeshraniční spolupráce. Stal se duchovním správcem farností Weikertschlag a Niklasberg. Od prvních okamžiků viděl, že něco je úplně špatně: Modernismus, který se od II. vatikánského koncilu lavinovitě šířil Církví, napáchal na západě mnohem větší škody než u nás, kde vlivem komunistického režimu zůstalo v Církvi mnohé uchováno ve stavu před koncilní revolucí.
V Rakousku už bylo na první pohled patrné, že lidé, kteří se formálně stále považovali za katolíky, už nemají vůbec žádnou úctu k Nejsvětější svátosti. Přijímají ji jako obyčejný oplatek. Dlouhá léta nechodí ke sv. zpovědi a přesto přijímají Eucharistii. Kostelníci tam běžne nekonsekrované hostie dosypávali do svatostánku. Farní rady, které tam mají pravomoc přehlasovat faráře (který ale nadále nese za všechno plnou odpovědnost), běžně nahrazovali svěcení ratolestí na Květnou neděli grilováním prasete, nebo usilovali o to, aby každou druhou neděli bylo místo Mše svaté tzv. Pfarrkaffee. Zcela otevřeně vyznávali, že spásy jistě dojdou i příslušníci jiných náboženství, mnozí se netajili svým přesvědčením, že do nebe přijdou úplně všichni, protože peklo nejspíš není.
Mše musela být zejména zábavou - musel tam vystoupit nějaký sbor, nebo kytarová schola. Když se nic takového nekonalo, většina farníků byla přesvědčena, že v takovém případě nemají povinnost se mše účastnit. Když sbor či schola zazpívala příslušnou část mše, lidé tleskali jako na koncertě a někteří projevili své sympatie dokonce pískáním, aniž by to ostatní pohoršovalo.
2008: Zpět na Moravu, varování spolubratři nechtěli slyšet
Když se P. Protivínský v roce 2008 vrátil na Moravu, snažil se varovat všechny kněze, kteří se v tzv. západní pastoraci zhlédli a chtěli zde vše konat dle západního vzoru. Všichni jej tenkrát odmítli s tím, že přehání, nebo že takový úpadek víry u nás není možný.
V té době už se zde velmi diskutovalo o návratu k původní liturgii a původnímu udílení svátostí (7. 7. 2007 totiž papež Benedikt XVI. potvrdil, že starobylý měšní řád nebyl nikdy zrušen). To byl také pro P. Protivínského impuls k tomu, aby se s původní liturgií podrobně seznámil. Rychle pochopil, že tzv. nový mešní řád je velmi pochybné dílo nepřátel Církve, jejichž záměrem bylo vnést do zákona modlitby řadu dvojznačných formulací, které pak působí dvojznačnosti v zákoně víry (Lex orandi, lex credendi).
Novou mši proto začal sloužit takovým způsobem, aby se co nejvíce podobala původnímu řádu: 6 svící na tzv. stole a kříž uprostřed, vrácení řady modliteb, které byly z NOM vypuštěny, konsekrační slova v latině (zejména kvůli spornému "za všechny" vs. "za mnohé"), pokleknutí ihned po vyslovení konsekračních slov apod. a věřícím umožnil přijímání vkleče.
Vznik stránek Krása liturgie (krasaliturgie.cz), další potřebné informace
V roce 2009 vznikají stránky Krása liturgie, které v životě mnoha českých, moravských a slezských kněží znamenaly velký zlom: přinesly totiž nejen celou řadu cenných informací o původní liturgické praxi, ale vůbec o všem, co souviselo a souvisí s tzv. liturgickou reformou a deformací. Přinesly také přepisy latinsko-českých mešních textů, které dříve věřící běžně měli k disposici v tzv. Schalerově misálku. Tyto letáčky, které si každý kněz mohl snadno vytisknout a dát k disposici věřícím, snadno vzal z rukou modernistů falešný argument, že tradiční liturgie je věřícím vzdálená, protože jí prý nerozumí. Lidé jí však vždy rozuměli, neboť vždy měli k disposici překlady mešních textů (zcela pomineme fakt, že pro podstatu liturgie není nezbytně nutné, aby všichni vždy všemu úplně rozuměli. Věřící by tyto texty jistě měli znát a měli by o nich rozjímat např. přede Mší svatou, nebo po ní), ale Mši slouží kněz a nikdo jiný. Pouze on musí přesně vědět, co činí a mít patřičný úmysl.
V tomto roce tedy P. Protivínský vrátil ve farnosti Třebíč-Jejkov Mši svatou zpět na hlavní oltář a začal studovat původní mešní řád. O rok později o svátku Povýšení svatého Kříže začal pravidelně sloužit navíc Mše svaté podle misálu sv. Pia V. - k běžnému pořadu bohoslužeb proto přidal ještě dvě Mše svaté každý týden (v sobotu a neděli večer).
Někteří ho za to tvrdě kritizovali, přitom různé excesy se mší naprosto neslučitelné jim u jiných kněží nevadili. Na "kobereček" byl volán dokonce i kvůli tomu, že si pravidelně 16. května na svátek sv. Jana Nepomuckého dovolil sloužit Mši svatou ke cti tohoto světce na jeho oltáři (jde o nevelký, ale opravdu krásný oltář; v jejkovském kostele je zajímavý i tím, že jako jediný ze všech oltářů je orientován na východ).
Jeho farnost několikrát hostila laické sdružení Una Voce Česká republika, které tam pod vedením Daniela Zouhara pořádalo katolické akce pro mládež mající v úctě posvátnou Tradici.
V letech 2008 - 20013 provedl rozsáhlé stavební úpravy: V Třebíči opravil celou fasádu kostela Proměnění Páně, varhany, které již byly zcela nefunkční a na faře vyměnil všechna okna. V Horním Újezdě provedl generální opravu celé fary včetně hospodářských budov, opravu celé kostelní věže. V kostele vyměnil polovinu stropu, který hrozil zřícením, vnitřní omítky a kůr. Opravy financoval z různých příspěvků kraje a ministerstva kultury. Na zajištění povinné spoluúčasti použil své úspory.
Jsi věrný Tradici, musíš odejít...
Počet věřících pravidelně navštěvujících v Třebíči-Jejkově tradiční liturgii rychle rostl, což někteří představení nelibě nesli. Na P. Protivínského proto vyvíjeli tlak, aby souhlasil s přeložením do malé farnosti v Horním Újezdě, kterou dosud spravoval jako administrátor z Třebíče. Tomuto tlaku na podzim 2014 ustoupil.
Johann Mang vzpomíná na rodný Šafov i na kruté vyhnání 26. 6. 1945: