Křivoklátsko a Berounka
Rozhodli jsme se jet na výlet k Berounce. Že prej řeknem pár lidem a pojede se. Nakonec ale každý už měl nějaké plány, nebo ho odradila nepříznivá předpověď počasí a tak jsme vyrazily jen s manželkou.
V pátek po práci jsem koupil celtu a hurá za dobrodružstvím. Srazík na hlaváku, cesta bez komplikací, sluníčko, idylka…
Zbiroh – nádraží bylo ještě poměrně vzdálené od obce, tak jsme si našlápli o pár set metrů více. První hospůdce jsme ještě odolali, ale ta druhá nás přece jen dostala a jedno od cesty jsme si dát museli. Vyhlídli jsme si prima gauče, kde by se dalo spát, ale takhle bysme nikam nedošli, takže smůla. Okolní krajinka byla vážně prímová, takže bylo pořád na co koukat. V další vsi nás jeden místní starousedlík varoval, ať prý nespíme v lese, že se bude střílet zvěř a že se přemnožili divočáci. Nebyla to sice uplně povzbuzující zpráva, ale co, nějak se to zvládne…Viditelnost klesá a my pořád ještě nemáme kde složit hlavu a přespat. Skutečně jsou slyšet výstřely a jednou se nám do cesty postavilo i stádo srnek. Nakonec nacházíme útočiště v blízkosti mlýna u naštípaného dřeva. Docela luxusní ložnice..Noc je chladná a divoká-neustále štěkání zvěře, takže jsme toho bohužel moc nenaspali, no nic…
Další den vyrážíme krátce po šesté ranní, ať ještě někam dojdem..Prší. Naštěstí jsou tu chatky s volným zápražím, kam je možné se schovat. Lufťáci asi díky deštivé předpovědi nedorazili.
Cesta ubíhá svižně, takže než se nadějeme, je tu Skryjské jezírko-nejkrásnější místo zájezdu. Pokocháme se a hurá do Skryjí, kde se opět ozývají naše vyschlá hrdla. Dva kusy a něco k jídlu to spravily. Pohled na rozcestník nám napoví, že už zbývá jen 15 km do cíle celého zájezdu, tak teda že to dojdem celý dnes a večer pofrčíme dom.
Další úsek vedl po břehu Berounky po asfaltce. Jde se příjemně, ale aby to bylo ještě příjemnější, namixujeme si drink. Fotíme hrad Týřov a odbočujeme ze silnice do krpálu jak kráva-pěkně jsme se zapotili, ale Honza aspoň pořádně vyzkoušel nové boty…
Už je to jen kousek do cíle, když začne pršet a dostavují se problémy s obuví, svalstvem, šlachama a Bůh ví čím ještě…Nakonec to teda nějak dokodrcáme, ale Křivoklát už bohužel nestíháme...tak snad příště…a tady náš příběh končí…sláva nazdar výletu, zmokli jsme jen trochu a už jsme tu(v Soko)