*Navždy*
"Jedu projet Darka" zakřičela jsem z koňského hřbetu za sebe, ale asi mě nikdo neslyšel. Koukla jsem se ještě jednou na svůj domov kde máme spoustu koní a nevěděla jsem že je to naposledy.
Cvalem jsme přejeli s Darkem louku a zamířili na naše tajné místo na okraji strže z které je překrásný výhled. Jako vždy jsme zastavili u velkého buku a já uvázala Darka k větvi.
Z batohu jsem si vyndala fotoaparát a fotila dokud mi nedošel film. Najednou jsem ale vyděla jak můj Dark zpozorněl, zavětřil a sklopil uši. Někdo najednou stál za mnou a já už jen cítila jak padám a padám a padám. A potom jsem se probudila. Cítila jsem jak mi kapky potu stékají po tváři a celá se klepu. 'Vždyť to byl jen sen!' pomyslela jsem si a šla se vysprchovat a nasnídat. Po snídani jsem šla do stáje pozdravit svého milovaného koně. Ve dveřích stáje jsem narazila na mamku. "Projeď prosím tě Darka, já to dnes nestihnu tak ať má nějaký potěšení". Řekla a odešla. Vzpoměla jsem si na sen a na zádech mi naskočila husí kůže. Koně jsem vyhřebelcovala, vyvedla k ohradě, nasedlala a nauzdila. Vyšvihla jsem se na něj a ani se neohlídla a jela. Cvalem jsme přejeli louku a na rozcestí se vydali na opačnou stranu, kde nebyla strž. Projeli jsme les a ocitli se u strže! 'to není možné' obrátila jsem koně a jela na opačnou stranu, projela jsem lesem a znovu jsem vyjela u strže! Uvázala jsem ledabyle Darka ke stromu a šla se kouknout jestli je to opravdu jedno a totéž místo. Bylo. Obrátila jsem se k odchodu když v tom vydím statného muže který mi zahradil cestu. Provlékla jsme se pod jeho napřaženou paží a běžela jsem k Darkovi. Najednou se za mnou ozvalo jakési cvaknutí a "stůj!" Obrátila jsem se a vyděla jak na mě míří hlaveň obrovské pušky.Strachy jsem zavřela oči, slyšela jsem tlukot svého srdce. Dark zaržál, ozval se výstel a ticho. Musela jsem otevřít oči a zjístit co se stalo. Zhrozila jsem se: "Snad ne ...". Nakoukla jsem ze strže dolů. Na dně ležel ten zavalitý muž co na mě mířil puškou a ...můj milovaný Dark. Oběhla jsem celou strž abych našla nejchůdnější terén abych se mohla dostat dolu. Na dně strže jsem se vrhla ke svému milovanému, dosud žijícímu koni. Prohlédla jsem jeho tělo a zjistila jsem že má střelnou ránu uprostřed hrudi a zlámané všechny nohy. S pláčem sem objala jeho hlavu a nechala kapat své slzy na již mrtvého koně. Domů jsem se vrátila pozdě v noci a život šel dál, ale nikdy jsem nezapoměla na koně který mě miloval tak že za mě objetoval život.
*Star*
Krásná arabská klisna Star patřila jedné mé kamarádce Nele.Měla ji ustájenou v dostihové stáji, kde byla jedním ze dvou jediních arabských plnokrevníků .Jinak tam bylo 14 anglických plnokrevníků:Lucky, Vandor, King, Samarita, Ganja, Darkell, Lordano, Fruit, Amigo, Cherry, Mercredi, Flower, Nancy, Lokotaine.Já jsem Star milovala.Vlastně jsem všechny koně milovala, ale Star nikdo nikdy nepředčil.Byla prostě vyjímečná.Byla vyjímečná hlavně vzhledem, na dostizích se moc neprojevovala, takže byly problémy přemluvit majitele stáje, aby tam mohla být ustájená.Já se tady starám o Vandora.Ve středu Nela má dlouho školu a tak jsme se dohodly, že Star budu ve středu obstarávat já.Každou středu si hraju, že je Star můj kůň.Já svého koně mít asi nikdy nebudu.V úterý, po obstarání Vandora jsem se šla podívat do druhé poloviny stáje, kde byly klisny.Ale když jsme tam přišla, v Starčině boxu stála Nancy.Vyběhla jsem ze stáje oddechla si.Proč si pořád bojím, že Star odvezou pryč?!Kdyby jí někam měli odvézt, určitě by mi o tom Nela brzo řekla.Jsem prostě pako!A to mi taky hned Nela potvrdila.Doběhla jsem jí a koukala jsem se jak si to Star chodí v kolotoči.Nela hned drmolila:
Ahoj Nikolo!Víš, že Star je prej dobrej koník na všestrannost?Já jsem si hned myslela, že to není jen tak, aby taková klisna s papírama byla jenom na výstavy!
Jak to víš? zeptala jsem se
Nela s ksichtem brouka ukázala směrem k jízdárně:
Ty pako!!!!To mi řek ten novej trenér!Prej bych už měla hledat závodníka!:-)setřela mě
Já jsem doufala, že tím závodníkem budu já, ale neodvážila jsem se jí na to zeptat.V tom se najednou kolotoč zastavil.Když jsem ho oběhla abych se podívala jestli v tom nemá prsty Star, začala jsem se smát.Opravdu v tom prsty měla.Teda spíš kopyta.Star si usmyslela, že už je vychozená dost, tak ten kolotoč jednoduše zastavila tím, že se zapřela kopytama o přední dvířka a bylo to!
Druhý den jsem ve škole skoro nedýchala, jak jsem se těšila až se projedu na Stárince.Když jsem ale přišla do stáje, zahlídla jsem jak v boxu Star někdo stojí a čistí ji.Rychle jsem tam běžela v domnění že ji čistí Nela, ale stála tam nějaká holka, kterou jsem tady nikdy neviděla.
Hele, nespletla sis náhodou svého koně s tím mím?zeptala jsem se ostře, ale dívka jen zvedla obočí a odpálkovala mě:
Ten je tvůj?Nepatří náhodou Nele Sýkorové?
No jakoby jo, ale vlastně ne, teda jo...................pletla jsem páté přes deváté
Takže vlastně TY tu nemáš co dělat!A mimochodem, jmenuju se Sandra, tak mi neříkej ty , to nesnášim, jasný?
Jasný.Já jsem Nikola Poučná.řekla jsem zmateně
Haha!To je vtipný příjmení!Poučná!!!O čem mě TY chceš poučovat?!smála se, ale potom se zamyslela:Jo hele, nejsi ta holka které jsem měla říct, že od teďka máš ve středu volno?Tak suprová klisna se nebude kazit nějakou káčou, která si o sobě myslí bůhvíco!Takže nashle madame Poučná!
Náhle se mi zatmělo před očima a klopýtala jsem domů co mi nohy stačily.Doma jsem si sedla na postel a brečela.Nejspíš jsem usnula, protože mě probudilo chrastání klíče v zámku.Než jsem se stačila zvednout, máma se ke mně rozběhla a hladila po vlasech:
To bude dobrý.Vždyť oni ji zase vyléčí.Neboj se, Niki!chlácholila mě máma, ale já v tu chvíli ztuhla
Koho vyléčí?zeptala jsem se skoro hystericky a mé obavy se potvrdily:
No přece Star, jak jí ta holka zlomila nohu na tý překážce!řekla.............ale když jsem se najednou rozbrečela ještě víc, pochopila, že jsem o tom vůbec nevěděla
Druhý den ve škole jsem potkala Nelu na chodbě a ta se mi vrhla kolem krku:
Nikolo, je to v poho !!Jen lehká zlomenina, zachvilku bude běhat jako předtím!Doufám že brzo bude v provozu, protože kůň se zlomeninou je mi na nic!
V tu chvíli jsem si uvědomila , že jí vlastně vůbec na Star nezáleží.Chce jen stroj na kterým může rajtovat.
Hm, tak čau!řekla jsem
V tom samém shonu a navštěvování Star v nemocnici(koňské), jsem zapomněla na moje narozeniny.Ve středu ráno mě mamka vzbudila, že mi chce dát dárek k narozkám.Já jsem jí řekla že bych radši ještě spala, ale mamka trvala na svém.Když jsem vyšla před dům, čekala mě nejkrásnější chvíle mého života. Ve staré kůlně stála Star!!!!!!!!!!!!!Vrhla jsem se jí kolem krku a cítila jsem,m že je ráda že jsem tu s ní.Potom jsem se vrhla na mamku a ta se jen smála.Teď je Star už v pořádku a do parkuru ji nenutím . Mám ji ráda i přes její handicap(nesmí se na ní tryskat a cválat jen několik kroků)a nikdy!!!!!ji nikomu neprodám!
*Lais*
Laise je moje kobylka ....teda bývala ..její příběh vám teď budu vyprávět .... Tato klisnička byla hnědka s roztomilou hvězdičkou na čele ..plemenem byla český teplokrevník ..Avšak jednoho osudného dne sem přišla do stáje a Laise tam nebyla - to bylo celkem v pořádku ,věděla sem že si jí občas půjčuje jedna holka ze stáje myslím že se jmenovala Tereza. Ano i tohle odpoledne trávila s klisničkou někde venku na procházce. Problém byl v tom, že Lais byla mladičká a lekavá ..bála se skoro všeho co šustilo nebo trochu víc hlučelo..Šla sem si sednout na zábradlí před stáj a očekávala příchod svého jediného miláčka. Měla sem celkem slušný rozhled, takže se nemohlo stát, že bych je přehlédla. Dočkala sem se po pravé straně se pohybuje hnědé tělo a vedle skoro běží osmnáctiletá Terka. Byly ode mě asi 200 m, když se rozhodly přejít frekventovanou silnici..Vidím že tam jede nějaký Pražák, to spolehlivě poznám podle jeho ovládání auta. Za ním je dlouhá kolona aut a naštvaných řidičů. Najednou kamioňákovi rupnou nervy , vyjede z řady a jak projíždí kolem Pražáka začne zběsile troubit...Laise se strašně lekla, vyškubla Terce vodítko a běžela ....Střetla se s kamionem...Dívka omdlela... Já ale běžela ke své lásce..Ještě v běhu sem volala veterináře, ať přijede pomoct. Přiběhla sem k Lais, chytila její hlavu do náručí a podívala se jí do tváře. Její oči jako by říkaly ...promiň ale já už nemůžu dál, musím tě opustit a jít tam kde mi určitě bude dobře. V tu chvíly mi začaly kapat slzy, uvědomila sem si že je konec života mladé klisničky. Po chvilce mi klesla její roztomilá hlavička do klína. Pustila sem ji a utekla sem odtamtud. Teď sedím venku v parku vedle sebe natáhnutou stříkačku s heroinem. Přemýšlím jestli existuje nebe... jestli ještě někdy budu moct být se svou maličkou Lais. Sáhnu po injekci a bodnu si ji do žíly...bojím se že to bude bolet, ale nakonec zmáčknu a obsah si vstříknu do ruky.. *Svoboda za život* Byla noc ..na horizontu jednoho prudkého kopce šly vidět siluety dvou tmavých koní. Ano byla to klisna s větším hříbětem. Užívali si volnost, chvíle kdy jim vlála hříva, když byli volní. Pak jednou přijel lovec, vzal pušku, zamířil a střelil. Jednou a pak podruhý zazněl výstřel z lovcovi zlé zbraně. Bohužel se trefil. Koně jen uspal, ale vzal jim to nejdůležitější co oni dva měli. Nechtěli nic jiného než právě tu volnost a tu jim teď vzali. Ani matka ani její maličký hřebeček na sebe nenechali sahnout, nejedli ani nepili, jen na pastvě si vždy něco uškubli. Od lidí si nic nebrali. Nechtěli být zavření v těsném boxe, když slyšeli volání volnosti a věčné svobody. Hřebeček vyrostl v dospělého a klisnička o rok zestárla, když přišli kupci a chtěli si divok koně koupit. Hřebec byl rozumější, mazanější a chytřejší než dřív. Věděl že ohradník dává kruté rány a že lidé taky dokáží ublížit, věděl že kdyby utekl, tak ho hned zase chytí. Trápil se čím dál tím víc, nevěděl co dělat, jak utéct už navždy??? Přemýšlel, ale na nic nepřišel. Klisnička byla opět březí a hříbátko čekala už za dva měsíce. Hodně se na něj těšila. Večer při krmení jeden člověk otevřel hřebcův box a odešel do sedlovny. Hřebec využil příležitosti a své místo opustil. Vydal se hledat matku, kterou po chvíli skutečně našel. Otevřít jednoduchou petlici na dveřích boxu byla maličkost, ale neopatrný hřebeček shodil kanystr s benzínem a jiskry létající od kopyt poplašeného koně tekutinu zapálily. Začalo hořet a hřebec ani jeho matka neváhali a běželi za svou svobodou, za svou volností. Utekli oba, ano podařilo se jim to, v náladě doběhli na úpatí prudkého kopce a tam se klisna zastavila, potom klesla do trávy a celá zděšena ze všech těch okolností potratila. Ano oba dva měli zase vítr v hřívách a volnost v kopytech, ale oba taky věděli že právě tenhle pocit, dříve šťastný pocit provází smutek ze ztraceného koňského života. *Koňský život* Koňský život Ahoj, v první řadě bych se chtěl představit. Jmenuji se Bigbeat, jsem čtrnáctiletý valášek anglického plnokrevníka. Tak teda teď k mému příběhu... začalo to tím když jsem běhával po výběhu těsně za mou maminkou.. už tenkrát lidé říkali, že ze mě nic nebude.. toto jsem pochopil až když na mě dali sedlo a uzdečku...až když jsem vyrazil na svůj první trénink na cvalovce..bohužel trenér nebyl s mým výkonem vůbec spokojen a to jsem se snažil ze všech sil...mému majiteli poradil ať mě prodá nebo pošle na jatka...bohužel jsem nebyl žádný krasavec a ani na ošetřování jsem nebyl zrovna andílek, proto mě nikdo nechtěl koupit... majitel mě tedy jednoho dne naložil do přepravníku a jeli jsme.. když jsem vystoupil, tak jsem se zhrozil zrovna vyváděli ze stáje koně, prováděli ho chvíli po travnatým dvoře potom přišel jiný člověk s bílou zástěrou a praštil koně loktem mezi oči...kůň okamžitě padnul a mě se zmocnil strach z blízké smrti...ubytovali mě a já každým dnem očekával kdy si přijdou pro mě...po pěti dnech si pro mě přišli..viděl jsem jak si mě prohlížejí a něco si šeptali...jenže já ještě nechtěl umřít za žádnou cenu...tak a je to tady, už otevřeli dveře a chtěli mě vyvést ven...zapřel jsem se.. nakonec mě vytáhli a to už jsem viděl přicházet toho muže v bílé zástěře...KONEC tohle je můj konec.. jenže on přišel k těm lidem vzal si od nich peníze a zase odešel...ano je to neuvěřitelný...je to jako bych se znovu narodil.. ti lidé si mě odvezli do koňského útulku. Zachránili mi život, jenže tenkrát jsem byl mladý... dneska ležím v onom útulku na čerstvé slámě.. hlavu mám složenou v dívčím klíně a vzpomínám.. život se mi strašně rychle krátí..v tuto chvíli už vím jistě že opustím tenhle svět..smíříl jsem se s tím ..ta holčina pláče..slzy ji tečou na mou hlavu..cítím jejich slanost a hořkost zároveň.. tak tedy umírám veterinář zjistil že mě někdo otrávil pryskyřicí..a jen já vím přesně kdo to byl...byl to ten muž co mě měl zabít tenkrát na jatkách...možná si právě teď ptáte proč to udělal...proč jsou někteří lidé tak krutí??? tak tohle byla moje poslední myšlenka spojena s mým posledním výdechem.... *Callisto* Jednoho krásného dne jsem si vyjela se svou andaluskou kobylkou Lissie. Jeli jsme lesem a byly jsme dost daleko od domova.Najednou se začalo stmívat.Dostala jsem strach..Hrozně jsem se bála a Lissie taky nebyla zrovna nejklidnější.Najednou začala veliká bouřka. Lissie která byla už dost nervózní se splašila…nejdřív se postavila na zadní a potom se rozběhla. Snažila jsem se jí uklidnit , ale marně.Větve mi šlehaly do obličeje. Lissie vyběhla z lesa na rozlehlou mýtinu. Tam se zastavila. Ale co to nevidím – na okraji mýtiny byl uvázaný za ohlávku nádherný arabský plnokrevník. Kůň byl k smrti vystrašený a byl promoklý až na kost. Naštěstí už přestalo pršet. Sesedla jsem z Lissie a narovnala jsem jí deku na zádech kterou při svém zběsilém úprku dost potrhala.Rozhodla jsem se tu chvíli pobýt a odpočinout si. Začalo svítat a tak jsem zkontrolovala Lissie jestli nemá žádné zranění.naštěstí jsem nic nezjistila a tak jsem jí sundala sedlo a uvázala jí ke stromu aby se mohla i pást. Lissie začala spokojeně žvýkat trávu. Já jsem si zatím prohlížela toho araba. Je to nádherný hřebec– uhlově černý, na hlavě má bílou hvězdičku a na levé přední má bílou ponožku. Dovolil mi, abych k němu přišla blíž. I po této špatné zkušenosti s lidmi se mě vůbec nebál. Pečlivě si mě očichal.Já jsem ho pořádně zkontrolovala jestli nemá žádné zranění. Kupodivu měl jenom pár malých škrábanců. Potom jsem ho začala hladit. Moc se mu to líbilo…položil mi hlavu na rameno. V tu chvíli jsem se do něj dočista zamilovala. Rozhodla jsem se, že si ho nechám. Ale problém byl v tom že to byl hřebec… přemýšlela jsem co na něj bude říkat Lissie. Naštěstí si spolu začali rozumět. Tak jsem si osedlala Lissie , hřebce jsem si vzala na vodítko a jeli jsme domů. Měla jsem jeden volný box po jedné klisničce kterou jsem musela prodat. O oba dva koníky jsem se postarala a zavedla je do boxu. Přemýšlela jsem o jméně pro hřebce.Napadlo mě jméno Callisto. Tak tři dny jsem nechala koně ve výběhu aby si odpočali a potom jsem si Callista vzala na jízdárnu. Byl to citlivý,učenlivý a hodně temperamentní hřebec. Byla jsem hrozně šťastná že ho mám.Dokonce se stal otcem hříběte, které bylo celé po něm .Jenže Callisto miloval svobodu… a v tom byl problém. Jednou když jsem šla pro koníky do výběhu,Callisto tam nebyl! Zhroutil se mi celý svět…Byla tu sice Lissie a její (a Callistovo) hříbě hřebeček Meteor, ale Callisto byl vyjímečný. Neustále jsem ho hledala,ale neuspěšně – nezbyla po něm ani stopa. Teď je už Meteor dospělý hřebec a je to celý Callisto- živý,nespoutaný , temperamentní… Callisto…doufám že jsi šťastný..Mám tě moc ráda… *Dark* Už je to 12 let od doby kdy náš statek zase začal žít. A tento příběh se doopravdy stal a stal se mě a píšu ho proto,aby si každý uvědomil že i necvičený,divoký a pro někoho nepotřebný kůň může zachránit život. Ale zpět k příběhu. Jmenujise Štěpánka a nyní mi je 15 let. Tento příběh se odehrával v našem statku před 2 lety. Byl krásný sluneční den a jako obvykle jsem šla ze školy ihned domů a předem jsem se stavila do stáje za mým koníčkem Darkem. Už od jeho narození ho nikdo neměl rád, ale mamka mi ho povolila. Dark je divoký a proto ne moc vycvičený 2 letý hřebec. I přesto že je divoký miluju ho stále víc a nikdy bych ho nechtěla stratit. Když jsem přicházela do stáje,zhrozila jsem se,nečekala jsem takovou ránu,můj Dark tam NEBYL. Bylo mi strašně,probrečela jsem hodiny a když na druhý den se Dark stále nevracel, rozhodla jsem se že bez něj nemůžu dál žít a že svůj život skoncuji. Večer,když už byla tma, vzala jsem do batůžku stříkačku s jedem a šla jsem na mé a Darkové oblíbené místo, na pastvínu poblíž krásného lesa,kde jsem se posadila pod lípu,kde se vždy pásl Dark a píchla si stříkačku s jedem do žíly. Myslela jsem že už to skončí a pomalu jsem usínala. Za hodinu už jsem nic neslyšela. Po chvíli z lesa vyběhl Dark a začal mě probouzet,ale já jsem se nehýbala. Dark běžel na statek a vběhl do stáje,kde stála mamka a teta, a ty pochopily že jde o něco vážného. Nasedly na koně a následovali Darka. Když byli na pastvině mamka pochopila proč mě nemohla tak dlouho najít a rychle zavolali záchranku. Když jsem se na druhý den v nemocnici probrala, mamka s tetou mi vše pověděli. Další den už mě pustili domů z nemocnice a první co jsem udělala bylo,že jsem běžela za Darkem. Když jsem vběhla do stáje Dark se rozzářil a bylo vidět že jsme oba šťasní. Od té doby maji Darka všichni rádi i když se ho pořád bojí,tak ví, že i nevycvičený a divoký kůň,ale kůň který miluje může zachránit život. Nyní má Dark na své cedulce ve stáji napsané : " Dark,zachránce života!" Vždy když si tohle čtu jsem na něho pyšná a občas si na to vzpomenu a je mi do pláče. Ale vím že šikovnějšího koně už nikdy nenajdu. Dark a Baby Tento příběh napsala podle skutečnosti Štěpánka Rychtářová.... *Koňský ráj* Je to asi rok, co mě přestalo bavit jezdit s rodiči na chalupu. Jako zábava mi tam sloužily dvě sestřenice a pár dětí z vesnice. Takhle to nezní tak špatně, ale ve skutečnosti se věkový průměr téhle skupinky pohyboval okolo šesti let, a to už pro mě, jedinou teenagerku v okolí, nebylo zrovna nejatraktivnější. Nakonec nezbývalo nic jiného, než si zalézt s knížkou do stínu a tam si v klidu vegetovat. *Angelika* Školní rok končil a začínaly velké letní prázdniny. Pro mne a mou kamarádku Moniku začalo období intenzivní přípravy a treninku koní Kethy a Angeliky na již 5. ročník pony dostihů v Milikově. Časně ráno jsme "naše" kobylky proháněly po polích, loukách a všude kde se dalo. Po hodině a půl jsme se vracely všechny "čtyři" zpocené a unavené, ale v dobré náladě. Při západu slunce jsme je plavily v řece. Vše se opakovalo den co den až na neděli, kdy se koně jen tak pásli a odpočívali. Když jsme šly opět plavit nadhodila jsem nějaké téma, které se týkalo krmení. Monice se však můj nápad nelíbíl a ještě týž večer jsme se pohádaly. Příští ráno jsem ke koním nešla. Netoužila jsem se s Monikou setkat. To byla chyba, kterou jsem kvůli své hrdosti neměla udělat. Snad by se nestalo to, co se stalo. *Jupiter* Bylo mi asi 14, ale byly to 2 týdny, na které nikdy nezapomenu, které mi v srdci do konce života zůstanou. Jmenuju se Alexandra, ale říkají mi Alex. Miluju koně, ale protože jsem z velkoměsta, nemám ke koním přístup. Ale jednou ze měsíc o víkendu jezdím ke své kamarádce Štěpánce, která má statek se spoustou koní. Ale vraťme se k příběhu… O letních prázdninách jezdím na tábor. Ale vždy jezdím s mladší sestrou Terezkou, ale tento rok jsem si mohla vybrat, s kým a kam pojedu na tábor. Štěpánka má dobré nápady kam na tábor, tak jsme sedly k internetu a brouzdaly jsme. Pořád jsme nemohli najít tu pravou stránku, až jsme dojeli k poslední nadějné stránce s táborem o koních. Ta stránka nám padla do oka. Byly jsme rozhodnuté. Druhý den jsem hned po vyučování dorazila k Štěpánce a ta mě učila na 3leté klisně Kitty první kroky a alespoň jak se o něj postarat. Byla jsem šťastná a po celoodpoledním výcviku strhaná tak, že jsem přenocovala u Štěpánky. Zbývalo jen 8 pomalu ubíhajících dnů k našemu odjezdu na tábor. Těch 8 dní jsme se Štěpánkou trávili u koní a netrpělivě čekali, až ten den přijde. A je to tady. Maminka Štěpánky nás už veze na náš vysněný koňský tábor. Bylo to úžasné setkaní s tolika koňaři a koňařkami. Hned jsme si tam našly spoustu kamarádů. Druhý den jsme se seznamovali s koníky a trenéry. Na první pohled mi padl do oka hnědák s černou hřívou jménem Jupiter. Štěpánka si vybrala bílou 5 letou klisničku s vanilkovou hřívou jménem Lessi. Byly jsme obě moc šťastné. Další dny jsme trávily pořád s koňmi, ale jednoho dne se stala ohromná věc, nikdo to nečekal, ale stalo se to. Při vyjížďce začal Jupiter hrozně panikařit a nedal se zastavit. Zkoušeli jsme cokoli, ale Jupiter se nedal, hrál si podle své noty. Najednou se prudce postavil na zadní, trhnul sebou a já padala, padala až spadla. Hned se ke mně všichni seběhli a pomáhali se mi vzchopit. Po chvíli jsem se zvedla a Štěpánka mi ihned pomohla dostat se na pokoj. Nakonec zjistili, že jsem v pořádku, ale první 2 dny po pádu nesmím na koně. Dva dny utíkaly velmi pomalu, Štěpánka mě navštěvovala každou hodinu a chodila jsem se alespoň dívat do stáje na Jupitera. Po dvou dnech jsem hned ráno běžela navštívit Jupitera. Potom jsem se Štěpánkou jela na vyjížďku na to stejné místo, kde jsem spadla. Opakovalo se to, ale nyní jsem nespadla, Jupiter se pak uklidnil a nechali jsme ho na oplocené pastvině v klidu pást. Pořád mi to nešlo z hlavy. Proč by mě Jupiter chtěl shazovat ze sedla? Nechápala jsem, ale potom jsem na něco přišla. Vrátila jsem se zpět na to místo, kde se vše odehrálo, a postavila jsem se na místo Jupitera. Ale pořád to nebylo ono, pořád jsem na to nemohla přijít. Až když jsem si Jupitera přivázala ke stromu na to tejné místo, pozorovala jsem ho a konečně jsem zpozorovala z čeho má Jupiter takový strach. Na Druhý den jsem vše pronesla trenérům. Určitě chcete vědět, co bylo tou překážkou, byl to Jupiterův stín. Stín se při slunečním světle stále zvětšuje a zvětšuje a Jupiter měl ze svého stínu strach, že začal vyhazovat na zadní a divočit. Když jsem to trenérům vyprávěla, moc mě chválili. Od té doby už mě Jupiter nikdy nevyhazoval, nikdy jsme se na to místo nevrátili. Byli jsme tam moc šťastni a já jsem moc ráda, že jsem se tohoto táboru zúčastnila. Byly ty neuvěřitelně krásné 2 týdny po boku fantastického hřebce Jupitera. Tento tábor navštěvuju každý rok a vždy má u Jupitera. Na tenhle tábor nezapomenu!!
V jeden obvzlášť parný den se však stalo něco, co můj názor na chalupu úplně změnilo. Zhruba okolo poledne přišla moje sedmiletá sestřenice Pavla domů s pláčem, že si nemá s kým hrát, protože její nejlepší kamarádka odjíždí rajtovat na koních. To byla pro mě novinka a slovo kůň mě dokázalo probudit i o půlnoci. ?Cože? Tereza umí jezdit na koních?!? zeptala jsem se udiveně. ?Jo. A prej u nich teď bude každej den.? odpověděla Pája a začala znovu natahovat. Okamžitě jsem odhodila knížku a utíkala jsem za Terkou vyzvědět, co to má za úžasného koně, že kvůli němu opustila i svojí nejlepší kamarádku.
Jakmile jsem vyběhla ze vrat díky síle setrvačnosti jsem málem vrazila do Terky s nějakou holkou, kterou jsem ve vesnici nikdy neviděla. Obě se na mě usmály a když jsem si je pořádně prohlédla zjistila jsem, že ta holka drží za otěž krásnou šedobéžovou poničku. ?Ty jsi Anča, že jo.? řekla holka ?Já jsem Adéla. Tereza mi řikala, že prej jezdíš, tak jsem se na tebe přijela podívat.? Tohle mi doslova vyrazilo dech. Já se dva týdny na chalupě strašně otravuju, sním o rozlehlých pastvinách, po kterých se prohánějí ti nejkrásnější koně světa, a teď mi sem přijedou s koněm až pod nos a přímo mi ho nabízejí. Jakmile jsem se vzpamatovala z prvního šoku, dala jsem se s Adélou do řeči a už druhý den jsem vyrazila do sousední vesnice, kde a Adéla a její povětšinou čtyřnozí kamarádi bydleli. Když jsem dorazila na místo, přivítal mě psí štěkot a zařehtaní. Hned u vrátek na trávníku se totiž popásali dva poníci a mezi nimi seděla v tureckém sedu moje nová přítelkyně. Připadala jsem si jako v ráji.
Za ten měsíc, který jsem s těmi malými koníčky strávila, jsem však poznala jaké to je kydat a krmit každý den, pouštět ty nezbedy do výběhu a pak se je odtamtud pokoušet zase dostat. Ale poznala jsem taky jaké to je prohánět se po louce bez sedla, jezdit závody plným tryskem a skákat překážky v lese mezi borůvčím. Tohle je podle mě další podoba štěstí, které vám koně dokážou dát. Každý si může vybrat jestli bude jezdit western, drezůru, parkur nebo se jen tak bude prohánět o loukách, protože každého ten pocit štěstí naplňuje jindy a s jiným koněm. Ale je mi líto těch, kteří si ten pocit nemohli nebo nechtěli zažít, protože se ošidili o takovou krásu, kterou slovy nelze popsat!
Právě jsem si četla, když se rozvonil zvonek. Máma šla otevřít. Bylo to Monika. S uraženým výrazem jsem sešla dolů, co mi chce. Avšak co mi následně řekla, se mi nezdálo ani v nejhorším snu. Monika celá ubrečená, ze sebe jen stěží vysoukala: " Angeliku přejel vlak." Nemohla jsem nebo spíš nechtěla věřit, tomu co říká. Stála jsem přen ní jako opařená a přála si, aby to byl jen zlý sen. Večer jsem se zeptala Moniky, co dělaly koně na kolejích. Odpověděla mi jen, že v noci uteky z ohrady a jedné paní pošlapaly řepu. Ta se sice právem, ale neuváženě rozlobila a vychnala je z pole. Utíkala za nima až ke kolejím. Když koně vstoupili na trať, závory spadly dolů a v dálce se nejasně objevila silueta vlaku. Lidé, kteří čekali na vlak se všemožnými způsoby snažili dostat koně z tratě. I přes velké úsilí se jim to nepodařilo. Angelika byla příliš důvěřivá na to, aby si uvědomila, že ve věci kterou viděla denně se může skrývat nebezpečí. Její důvěra ji zklamala.
Netušili jsme, že ztráta naší milované Angeliky nebude bolet jenom nás. Trpěla také Kethy, která ji byla "náhradní" matkou. Bylo mezi nimi silné pouto, díky tomu, že Angelika vyrůstala po jejím boku. Pohled na ní nám trhal srdce, hlavně proto, že celou tragédii viděla. Ze smutku přestala žrát. Celé dny její pohled směřoval na místo, kde se všechno stalo. Ztráta Angeliky nás velmi bolela, ale musely jsme zůstat silné, už kvůli Kethy. Třásly jsme se strachem jestli se z toho dostane.
Angelika byla pro nás nejkrásnějším koněm, hlavně proto, že se mohla pyšnit svým velkým srdcem. Ve kterám bylo dost místa pro všechny. Dlouhou dobu jsme měli nutkání hledat ve všech koních to, co nám vzala lidská závist a pýcha. Dnes už vím, že tak šlechetné zvíře jako byla ona nepotkám.
Komentáře
Přehled komentářů
That means you'll get the idea some fresh features and press access to additional channels where you can win visibility, without having to make nous of some complicated, handbook migration process. https://googlec5.com
I do not know English
(viperShimb, 8. 6. 2022 11:27)я гадюка. я жив в україні в маріополі зараз живу в польщі. де знайти роботу??? гадюка
play ojo casino
(Mixham, 31. 3. 2022 23:50)
https://www.pinterest.de/pin/981995893721911990/
dreams casino no deposit bonus codes
IMVU Credits Hack No Surveys
(bellefug, 18. 6. 2021 3:14)
https://simplebooklet.com/imvucreditsmethods202120221
===========
wow. i found it finally. thanks!
Free IMVU Credits Iphone 2022
IMVU Credits Hack No Survey
5000 Free IMVU Credits 2022
Free IMVU Credits That Work
(Mixham, 22. 4. 2021 0:10)
https://www.biopage.com/upssphaph
===========
Belts are a vital supplement to enlarge your overall look. understandable in a wide array of fabrics and styles, belts pay for endless opportunities to proclaim your fashion style. A gleaming handbag is the absolute way to increase fun to a easy pair of jeans.
Use a leave-in conditioner if you have badly affect as soon as frizz. You desire to apply this product with a shower, past the hair dries. Don't be afraid to put a large amount every beyond your head, and create distinct to mean both the roots and the unconditionally tips of the hair.
KW:
How To Get Free Credits On IMVU Mobile 2021
Free IMVU Credits Real
Free IMVU Credits Generator 2021
IMVU Hack Account 2021
Continue To Get Free IMVU Credits
Free IMVU Credits That Work
(Mixham, 22. 4. 2021 0:09)
https://www.biopage.com/upssphaph
===========
Belts are a vital supplement to enlarge your overall look. understandable in a wide array of fabrics and styles, belts pay for endless opportunities to proclaim your fashion style. A gleaming handbag is the absolute way to increase fun to a easy pair of jeans.
Use a leave-in conditioner if you have badly affect as soon as frizz. You desire to apply this product with a shower, past the hair dries. Don't be afraid to put a large amount every beyond your head, and create distinct to mean both the roots and the unconditionally tips of the hair.
KW:
How To Get Free Credits On IMVU Mobile 2021
Free IMVU Credits Real
Free IMVU Credits Generator 2021
IMVU Hack Account 2021
Continue To Get Free IMVU Credits
Free IMVU Credits That Work
(Mixham, 22. 4. 2021 0:07)
https://www.biopage.com/upssphaph
===========
Belts are a vital supplement to enlarge your overall look. understandable in a wide array of fabrics and styles, belts pay for endless opportunities to proclaim your fashion style. A gleaming handbag is the absolute way to increase fun to a easy pair of jeans.
Use a leave-in conditioner if you have badly affect as soon as frizz. You desire to apply this product with a shower, past the hair dries. Don't be afraid to put a large amount every beyond your head, and create distinct to mean both the roots and the unconditionally tips of the hair.
KW:
How To Get Free Credits On IMVU Mobile 2021
Free IMVU Credits Real
Free IMVU Credits Generator 2021
IMVU Hack Account 2021
Continue To Get Free IMVU Credits
Free IMVU Credits That Work
(Mixham, 22. 4. 2021 0:06)
https://www.biopage.com/upssphaph
===========
Belts are a vital supplement to enlarge your overall look. understandable in a wide array of fabrics and styles, belts pay for endless opportunities to proclaim your fashion style. A gleaming handbag is the absolute way to increase fun to a easy pair of jeans.
Use a leave-in conditioner if you have badly affect as soon as frizz. You desire to apply this product with a shower, past the hair dries. Don't be afraid to put a large amount every beyond your head, and create distinct to mean both the roots and the unconditionally tips of the hair.
KW:
How To Get Free Credits On IMVU Mobile 2021
Free IMVU Credits Real
Free IMVU Credits Generator 2021
IMVU Hack Account 2021
Continue To Get Free IMVU Credits
Free IMVU Credits That Work
(Mixham, 22. 4. 2021 0:04)
https://www.biopage.com/upssphaph
===========
Belts are a vital supplement to enlarge your overall look. understandable in a wide array of fabrics and styles, belts pay for endless opportunities to proclaim your fashion style. A gleaming handbag is the absolute way to increase fun to a easy pair of jeans.
Use a leave-in conditioner if you have badly affect as soon as frizz. You desire to apply this product with a shower, past the hair dries. Don't be afraid to put a large amount every beyond your head, and create distinct to mean both the roots and the unconditionally tips of the hair.
KW:
How To Get Free Credits On IMVU Mobile 2021
Free IMVU Credits Real
Free IMVU Credits Generator 2021
IMVU Hack Account 2021
Continue To Get Free IMVU Credits
Where Can You Get ROBLOX Gift Cards 2021
(Mixham, 2. 1. 2021 5:10)
https://booksfactorypdf.weebly.com/about.html
KW:
ROBLOX Gift Cards Smyths 2021
ROBLOX Robux Generator 2020 DECEMBER UPDATED
ROBLOX Hack Robux And Tix 2020 DECEMBER UPDATED
Online ROBLOX Gift Cards 2021
What have you been up to? Talking about covid
(ramboKer, 7. 11. 2020 13:51)
What have you been up to? I am fascinated about covid19. Can you talk about it? If the same thread is opened please redirect my post :). Thanks :).
PS: I don't know any people with covid and you? rambo :D
Thank you very much for the invitation
(Mixham, 15. 7. 2020 6:12)
Thank you very much for the invitation :). Best wishes.
PS: How are you? I am from France :)
How To Hack On ROBLOX Accounts MAY 2020
(rardsaf, 16. 4. 2020 10:58)
https://billscheatworld.com/ROBLOXHackOnlineUltimate - ULTIMATE GENERATOR for ROBLOX GAME Club BUILDERS AVAILABLE! 2020 APRIL/MAY UPDATED!
KW:
ROBLOX Hack 2020 MAY UPDATED
ROBLOX Account Hacker 2020 APRIL UPDATED
Can you help me translate
(rardsaf, 7. 12. 2019 17:16)i am from Italy hello. Can you help me translate? /rardor
ciao a tutti vengo dall Italia
(itaSoync, 10. 11. 2019 6:40)Ciao a tutti vengo dall'italia / itawero
Super povídky
(Aňulka, 21. 2. 2009 10:14)Jsou krásný povídky,přidejte jich tam ještě pár,jsou fakt super... :)
How to work Google
(Davidfrind, 25. 12. 2022 1:46)