Onemocnění
NEMOCI
Zdroj: www.ilovezelvy.blog.cz
Ani želvám se nevyhýbají různá onemocnění. Určitým problémem je však v řadě případů jejich včasné rozpoznání a diagnostika, protože na rozdíl od vyšších živočichů jsou projevy želv v tomto směru daleko méně "čitelné". Nemoc často odhalíme až tehdy, když je již na jakoukoliv léčbu pozdě. Prevencí je pouze častá kontrola, pozorování i znalost chování a potřeb každého zvířete.
Již při nákupu želvy se lze alespoň částečně přesvědčit o jejím zdravotním stavu. Hlavním kritériem je především hmotnost zvířete. V ruce musí působit "těžkým" dojmem, připomínajícím spíše stejný objem hlíny nežli jiného lehčího materiálu. Každá zdravá želva si zachová úlekovou reakci, projevující se u většiny druhů (u kterých to je možné) zatažením hlavy pod krunýř v případě pocitu ohrožení. Nejde-li o vysloveně plaché zvíře (např. přímo po odchytu z přírody), měla by se želva položená na záda snažit o brzké obrácení. Důležitá je též oblast očí a nozder - musejí být čisté, bez známek výtoku, želva také nesmí dýchat s námahou nebo se slyšitelným chropotem. Důležitým ukazatelem je i krunýř. S výjimkou malých mláďat musí být pevný, bez známek měkkosti nebo velkých deformací. Štítky by měly být hladké, s pravidelnými přírustky.
Příznakem nemoci u chovaného zvířete může být vedle již uvedených jevů i náhlá změna chování (menší pohyb, nápadně dlouhý pobyt mimo vodu), nezájem o potravu a hmotnostní úbytky nebo bezdůvodné změny charakteru či konzistence trusu. Prvním krokem při objevení nemocného zvířete by mělo být jeho oddělení do karanténní nádrže, vyhřívané na teplotu o něco vyšší, než jsou podmínky v normální chovné nádrži. Poté zvířeti věnujeme zvýšenou pozornost, abychom postřehli případné další odchylky v jeho projevech. Vzhledem k tomu, že v dnešní době se stále více veterinárních lékařů zabývá i léčením plazů, je v každém případě závažnější projevy onemocnění vhodné konzultovat s některým z nich. Proto se dále soustředíme pouze na základní chorobné stavy, jejichž rozpoznání, předcházení nebo léčení jsou v možnostech běžného chovatele.
Základní preventivní opatření, které může učinit takřka každý chovatel, je karanténa, které podrobujeme každé nové zvíře. Přitom nerozhoduje, zda jde o želvu z přírody nebo z cizího domácího chovu. Do samostatné karanténní nádrže umisťujeme přírustky na několik týdnů. V této době zvíře buď pouze pozorujeme, nebo ho preventivně přeléčíme (např. odčervení), případně provedeme různá kontrolní vyšetření (např. vyšetření trusu). Karanténní nádrž má být co nejjednodušší, umožňující dokonalou údržbu. Významným faktorem snižujícím rizika onemocnění je i dodržování vhodných hygienických podmínek v chovných nádržích, jako je včasná výměna vody i substrátu, odstraňování zbytků potravy, ale i přiměřený počet zvířat v jednotlivých teráriích.Ve větších chovech bývá zvykem mít i pomůcky přicházející do styku se zvířaty (misky, pinzety na krmení apod.) odděleně pro jednotlivé skupiny zvířat.
Dalším, mnohdy podceňovaným a nedodržovaným opatřením, které zvyšuje úspěšnost chovu, je přehled o jednotlivých zvířatech. Dosáhneme ho zejména vedením písemných záznamů o každém jedinci. Forma a rozsah evidence pochopitelně závisí na každém chovateli, ale minimální zaznamenávané údaje by měly být především změny velikosti a hmotnosti, zdravotní potíže nebo preventivní opatření a údaje týkající se rozmnožování. Záznamy oceníme jak v případě zdravotních obtíží chovance, tak i tehdy, chceme-li svoje zkušenosti s chovem publikovat.
Pro naše účely si nemoci želv rozdělíme do čtyř hlavních skupin:
- poruchy související s výživou
- poranění - vnější infekce
- vnitřní nemoci
- parazitární onemocnění
Poruchy související s výživou
Nejčastější poruchou spojenou s výživou bývá nevhodné zásobení organismu vitaminy nebo minerálními látkami. Pro želvy má největší význam dostatečný příjem vitaminů A a D3, z minerálních látek vápníku (Ca) a fosforu (P).
Nedostatek vitaminu A se vyskytuje nejčastěji u mláďat vodních želv, kde se projeví především otokem víček. Vzniká zánět spojivek, zvířata nevidí, leží apaticky pod vodou a odmítají potravu. Lokální léčba je v tomto případě neúčinná - doporučuje se injekční podání vitaminu A v dávce 100 000 mezinárodních jednotek na 1 kg hmotnosti zvířete (např. přípravek Axetocal). Živočichové přijímají v potravě provitamin A, z nějž si organismus sám vyrábí potřebný vitamin. Nejlepším přirozeným zdrojem jsou vnitřnosti, zejména játra.
Vitamin D se podílí na procesu tvorby kostní tkáně. Reguluje absorpci vápníku ze střeva, jeho ukládání v tkáních, z nichž se posléze vytvářejí samotné kosti. Zatímco savci dokážou využít vitamin D2, ptáci a plazi umějí využívat jen vitamin D3. Nejvýznamnějšími poruchami tvorby kostí jsou osteoporóza (odvápnění kostní tkáně) a rachitis - křivice (nedostatečná mineralizace kostní tkáně během růstu). Nejznámějším projevem je měknutí krunýře. Zdravá želva, s výjimkou mláďat a některých zvláštních druhů, musí mít krunýř tvrdý, pravidelně rostlý. Na vzniku těchto stavů se vedle nedostatku vitaminu D může podílet i nedostatek vápníku, případně jeho poměr k fosforu. Jako léčba se doporučuje podání vitaminu D3v dávce 1000 mezinárodních jednotek na 1 kg živé hmotnosti injekčně do svalu. Nutnou podmínkou je ovšem současné zabezpečení dostatečného přísunu vápníku a fosforu ve správném poměru. V přírodě želvy tyto prvky získávají zejména z kostí obratlovců nebo ze schránek měkkýšů.
Porovnání dokonale rostlého krunýře s krunýřem poznamenaným
rachitickými změnami v průběhu růstu - Kinosternon flavescens.
Preventivně lze podávat mnohé vitaminové přípravky dostupné v zooprodejnách, které mají pro želvy nejvýhodnější poměr a zastoupení jednotlivých vitaminů a dalších látek. Chovatelé často používají veterinární přípravek Combinal AD3kapky, který však není poměrným zastoupením obou vitaminů určený přímo pro želvy. Dávkování vitaminových koncentrátů je však třeba věnovat zvýšenou pozornost, protože u vitaminu A a u vitaminu D může zvířata vážně ohrozit i jejich dlouhodobé předávkování! K běžnému doplnění potravy o vitaminy a minerální látky může posloužit i prášek Roboran H. Nejvhodnější prevencí je samozřejmě pestrá a hodnotná potrava. Mezi nemoci, vyvolané nesprávnou dietou, patří i důsledky vysokého přísunu živočišných bílkovin v potravě jinak spíše býložravým (suchozemským) želvám (např. Testudo). V přírodě tvoří tento typ potravy pouze velmi malou část jídelníčku. V domácí péči si želvy krmení např. tvarohem nebo červeným masem velice oblíbí a svým apetitem činí chovateli radost a to až do té doby, než začnou trpět potížemi s pohyblivostí kloubů díky usazeným solím nebo rovnou uhynou následkem poškození ledvin. Heslo všeho s mírou tedy platí i pro výživu želv.
Vnější infekce - poranění
Druhým nejčastějším onemocněním, jehož projevy může chovatel včas zpozorovat, jsou infekce kůže nebo krunýře. Infekce vyvolané různými druhy mikrobů i plísňová nebo kvasinková onemocnění se projevují podobně. Přenášejí je buď chovanci mezi sebou, nebo vznikají jako druhotný důsledek poranění. V případě mechanického poranění tkáně (např. pokousání) je vhodné ránu dezinfikovat (např. Ajatinem), želvu oddělit od ostatních chovanců a pokusit se zajistit zaschnutí rány. Tu lze následně ošetřit některou z hojivých případně antibiotických mastí. I vodní želvy držíme v tomto případě raději několik dní na suchu nebo v mělké vodě, dopřejeme jim vždy příležitost k dostatečnému napití. Vedle otevřených ran se na kožnatých částech těla můžeme setkat s abscesy - tedy opouzdřenými záněty, projevujícími se navenek jako boule či zduřeniny. Zde je nutné chirurgické otevření abscesu, jeho dezinfekce a případně následné podání antibiotik. Nepříjemným onemocněním ohrožujícím zejména končetiny želvy může být tzv. suchá sněť. Zasažená tkáň zčerná, končetina jakoby "vysychá", přičemž prakticky jediným možným zásahem, který může želvě zachránit život je včasná amputace v místě ještě nezasažené části těla.
U suchozemských i vodních želv se často vyskytují bakteriální i plísňové infekce krunýře, projevující se oddělováním rohovinových štítků krunýře, pod nimiž se vytvářejí mokvavá ložiska. Na tyto projevy tzv. hniloby krunýře se osvědčuje aplikace roztoku jodu vyráběného pod názvem Betadine, kterým potíráme postižená místa nebo ho vpravujeme pod zasažené štítky. Velmi nebezpečné jsou zejména plísně krunýřů kožnatých želv. Projevují se jako mokvavé puchýřky na krunýři, zpravidla rychle postupují a jejich léčení je problematické a obtížné. Používají se různé protiplísňové přípravky, někdy pomáhá i koupání zvířat ve vodě s rozpuštěnou kuchyňskou solí.
Vnitřní nemoci
Nejčastěji pozorovatelnými vnitřními nemocemi jsou postižení dýchacích cest. Projevují se vodnatými nebo hlenovitými výtoky z nozder a ztíženým hlučným dýcháním. Jednou z možných příčin je zápal plic, způsobený příliš chladným vzduchem, u vodních želv i tím, když je vzduch výrazně chladnější než voda. Vodní želvy trpící plicními záněty nejsou buď schopné ponoření, nebo plavou šikmo - při jednostranném poškození plic. Zápaly plic léčíme antibiotiky, želvy umisťujeme do samostatné nádrže, vyhřívané na teploty kolem 30 °C. Onemocnění dýchacích cest mohou mít celou řadu jiných příčin, ne vždy musí jít o mikrobiální záněty léčitelné antibiotiky. Často jde o projevy velmi obtížně léčitelných plísňových onemocnění. Bez řádné diagnostiky musíme léčit i všechny tyto potíže symptomaticky - tedy především zvýšením teploty prostředí, a je-li to možné, umožnit zvířatům pobyt na přímém slunci. Účinek slunečních paprsků si lze ověřit v jarním období, kdy u želv vykazujících výše uvedené příznaky po zimování se tyto ztrácejí po několika týdnech na jarním sluníčku. Potíže s onemocněním dýchacích cest mají často suchozemské želvy, pocházející z krajů s výraznými teplotními rozdíly mezi dnem a nocí (např. z polopouští, subtropů), tedy i z míst velkého kolísání vlhkosti prostředí. Ukazuje se, že toto kolísání zřejmě omezuje rozvoj infekce. Při chovu želv rodu Testudo je tedy vhodnější jinak zdravá zvířata nepřenášet po umístění do venkovních výběhů zbytečně např. na noc do domácích podmínek (mají-li ve výběhu možnost přiměřeného úkrytu).
Komplikované jsou poruchy trávicího ústrojí projevující se především průjmy. Za mnohé z nich jsou odpovědné mikroorganismy, zejména z rodu Salmonella, jichž jsou želvy známými hostiteli. V řadě případů bývají salmonely přítomny v trávícím želv dlouhodobě i bez významnějších vnějších projevů. Jejich úplná likvidace není možná a zřejmě i z hlediska zvířat není žádoucí. Chovatel se však vhodným hygienickým režimem musí snažit o udržování salmonelové infekce v neakutním stavu. K rozvoji onemocnění dojde především při špatné hygieně chovu, kdy se želvy dlouhodobě a opakovaně vzájemně infikují při společném pobytu na malém prostoru nedostatečně čistého terária nebo při celkovém oslabení organismu. Akutní infekce je nutné řešit podáváním vhodných antibiotik (např. chloramfenikol).
Možnost přenosu salmonel z želv na člověka je často diskutována a v některých zemích vedla i k omezení jejich chovu v domácnostech. Nicméně prokazatelné a jednoznačné důkazy o tom prozatím chybějí. V případě výskytu akutních průjmových a horečnatých onemocnění v rodině chovatele želv bychom však vždy měli tuto možnost okamžitě brát v úvahu.
Druhou skupinou původců nemocí trávícího ústrojí jsou různí prvoci. I ti se většinou ve střevě vyskytují i za normálních okolností, pouze v některých případech (např. při jiné příčině celkového oslabení zvířete) dojde k jejich přemnožení a akutnímu průjmovému onemocnění. Nejčastějším lékem na tento typ parazitů bývá metronidazol. Tato látka vykazuje další dosud uspokojivě nevysvětlený účinek. Její podání výrazně zvyšuje chuť k jídlu u zvířat trpících blíže neurčeným nechutenstvím.
Všechny závažnější vnitřní infekce zejména spojené s nutností podání antibiotik nebo chemoterapeutik by měly být konzultovány s veterinárním lékařem.
Opakem průjmu jsou zácpy. Vyskytují se zejména u suchozemských želv jako následek nedostatku tekutin, v horším případě díky mechanickému ucpání střev pískem dlouhodobě obalujícím potravu při nevhodném způsobu jejího předkládání. Zácpu řešíme zvýšeným přísunem tekutin, koupáním želvy ve vlažné vodě, případně podáváním mírnějších projímadel, změkčujících obsah střev (např. roztok Lafinol). Želvy mohou trpět pochopitelně celou řadou dalších vnitřních nemocí, které ovšem chovatel bohužel jen obtížně rozezná. Jednou z nejčastějších, končících zpravidla smrtí zvířete, je degenerativní poškození jater, vyvolané především dlouhodobou nesprávnou výživou. Jiná častá příčina úmrtí samic je spojena s procesem kladení vajec. I když např. na rozdíl od hadů u želv existuje daleko volnější vztah mezi dokončením vývoje vajec a jejich nakladením (v některých případech např. samice zimují s vyvinutými vajíčky, která kladou na jaře záhy po probuzení), život ohrožujícím stavem může být porušení vejcovodů, jejich zauzlování nebo jiná forma poškození, vedoucí k vnitřnímu zánětu. Odhalit takový problém umí jen velmi zkušený a pečlivý chovatel, řešit ho musí zpravidla veterinář chirurgicky.
Parazitární onemocnění
S parazity se setkáváme nejčastěji u zvířat, která pocházejí z volné přírody. Často však i delší dobu chovaný jedinec dokáže v tomto směru nepříjemně "překvapit".
Nejlépe pozorovatelní bývají pochopitelně paraziti zevní. Nejobvyklejší jsou především různé druhy klíšťat parazitující jak na kůži, tak i ve švech krunýře. Postupujeme podobně jako při napadení člověka. Po jejich předchozím usmrcení (potřením olejem, lihem nebo dnes prodávanými speciálními insekticidními přípravky) se je pokusíme vytočit. Jinými častými parazity plazů jsou mnohem drobnější roztoči, kteří jsou mnohdy ve stovkách kusů přisátí na kůži. Odstraníme je postříkáním některým z vhodných insekticidů, nejdostupnější je zřejmě 5% Arpalit spray. Dbáme přitom, abychom přípravek želvám nestříkali do okolí úst nebo dýchacích cest.
Klíšťata napadají želvy především v záhybech kožnatých částí těla, kde mohou často
dlouho unikat pozornosti chovatele. Geoemyda spengleri s klíšťaty krátce po importu.
Obtížněji diagnostikovatelní a mnohem nebezpečnější jsou paraziti vnitřní. Mohou se vyskytovat v celé řadě tkání těla, ale s výjimkou trávicího ústrojí je lze v živých zvířatech odhalit jen s těží. Z celé řady možných typů takových parazitů mají u želv největší význam různé druhy červů. Nejspolehlivější metodou k jejich zjištění je odborné vyšetření trusu. Máme-li možnost, necháme je provést u všech nových chovanců. V opačném případě provedeme alespoň preventivní odčervení. V dnešní době je k dispozici celá řada tzv. širokospektrých anthelmintik (např. mebendazol), která při jednorázovém podání spolehlivě vyhubí i více druhů parazitů. Výběr konkrétního přípravku a určení vhodné dávky by měl na základě výsledků rozboru provést veterinář, protože ne všechny přípravky jsou pro želvy vhodné. Zejména u suchozemských želv pocházejících z volné přírody by odčervování mělo být pravidlem před zařazením do chovné skupiny. U všech parazitárních onemocnění nesmíme zapomínat na důkladnou očistu a dezinfekci chovné nádrže a dále na nutnost po určitém čase léčbu alespoň ještě jednou zopakovat. Kromě červů moou být příčinou trávících obtíží již vzpomínaní prvoci, nejčastěji měňavky (améby). Projevem onemocnění je nechutenství, všeobecná apatie nebo změny charakteru trusu.
Co by mohla obsahovat příruční lékárnička chovatele želv?
AJATIN tinktura - ošetření drobných poranění
ARPALIT 5% spray - antiparazitikum (klíšťata, roztoči)
BETADINE roztok - dezinfekce, ošetření poranění, léčba kvasinkových a plísňových onemocnění krunýře.
BACTROBAN mast - antibiotická mast k ošetření hnisajících ran (na předpis lékaře).
COMBINAL AD3roztok - nebo jiný zdroj vitaminů A a D určený pro želvy - přípravky jsou často prodávány s německým (Schildkröten) nebo anglickým (Turtle) výrazem pro želvy v názvu (např. Turtle vitamin) a často obsahují komplex dalších vitaminů.
TELMIN, MEBENVET granulát - širokospektré anthelmintikum obsahující mebendazol (na předpis lékaře).
ROBORAN H nebo VITAMIX REP či jiný komplexní zdroj vitaminů a minerálních látek.
Komentáře
Přehled komentářů
Ale uvedla jsem zdroj a kopírovala jsem jen jeden článek!!!! A to tento!
super
(karin, 21. 3. 2009 21:10)marky to je dlouhý jako had ja to nykdy nedoctu jezis marja to mi bude trvat snat 1 něsíc snad nneee
Pro kiki 13
(Autorka webu, 29. 3. 2009 8:42)