30 Otrokovice 6.-8.5.2011
Krásné slunné počasí nás provázelo po celou dobu třídenního turnaje O pohár osvobození města Otrokovice.
S ohledem na to, že první zápasy turnaje nás čekaly již v pátek odpoledne, trenér určil čas odjezdu na páteční dopoledne, protože v plánu bylo také ubytování nejen mužstva, ale i početného tábora fanoušků. To mělo malé komplikace hlavně s polohou a rozmístěním pokojů, ale vše se vyřešilo, kluci se převlékli do dresů a společně jsme vyrazili k prvnímu zápasu.
Sestava :Vlosinský, Dokoupil, Vašica, Marek, Odstrčilík, Hon, Bůžek, Barkov, Skřička, Martaus, Štulík, Jamka, Hanzlík trenéři: Luděk Hanzlík, Luděk Odsrčilík, Roman Galač
První soupeř byl avizovaný náhradník za AC Spartu Praha – SK Louky. Předváděli jsme hodně podobný styl hry jako v posledním mistráku (proti FC Hlučín) a tak konečný výsledek zněl 4:0 pro naše barvy. Dobrý vstup do turnaje.
Bohužel došlo k dalším změnám, neboť slavný Sturm Gracz nedorazil a tak došlo i na změny v rozlosování jednotlivých zápasů které zasáhly i naše mužstvo. Svůj druhý zápas jsme měli odehrát až o půl sedmé večer. Neradostnou změnu odnesla Hanácká Slávie Kroměříž, která dostala „bůra“ a my mohli opět zamířit na pokoje k zaslouženému odpočinku.
V sobotu ráno na nás čekal domácí tým Jiskra Otrokovice a ani tady se nekonalo žádné překvapení a 3:0 znamenalo naše další vítězství. Jeden zápas jsme si odpočinuli a už jsme nastupovali proti 1.FC Slovácku. Hra už nebyla tak krásně učesaná a výhra 1.0 mohla být zapsaná pouze díky obrovské chybě soupeřova brankaře, který předložil míč přímo Matesovi k nohám. Před obědem jsme ještě měli zápas proto Zlínu. Hra byla lepší než v předešlém zápase a výhra 2:1 byla opravdu poctivě vybojovaná.
Odpolední pauzu jsme měli neskutečně dlouhou, včetně oběda celé čtyři hodiny. Po této době jsme nastoupili proti Frýdku Místku a nezaujatý divák si při pohledu na naši hru musel myslet, že jsme snad postavili „D“!!! Nebylo vidět nic z kopané, snad jen zoufalé pobíhání za hráči Frýdku. Je to stejně zajímavé, tohle nebyl kolaps jednotlivců, ale celého mužstva, fakt až neskutečně zajímavá kolektivní krize. Prohra 0:1 teoreticky by nic neznamenala, shodli jsme se ve fanouškovském klubu, ale Anička-Hanička nám radost zkazila informací, že první kriterium při rovnosti bodů není vzájemný zápas, ale skóre. To dávalo prohře zcela jiný význam.
Neděli jsme začali zápasem s Třincem a po kolektivní krizi nebylo ani památky. Výsledek 3:0 znamenal další tři body do tabulky. Už nás čekal poslední soupeř ale nejtěžší, doposud neporažená Trnava. Chtěli jsme vyhrát, nehráli jsme špatně, ale Trnava zůstala neporaženým mužstvem turnaje, neboť konečný výsledek zněl 1:0 právě pro ni. Je to škoda, nebyla jasně lepší, spíše šikovnější právě o tu branku, škoda, protože i remíza nás posouvala na druhé místo v tabulce. Bohužel.
Rád bych kluky pochválil nejen za náročný fotbalový týden, předváděnou hru, ale především za jejich chování po celé tři dny. Klobouk dolů, stávají se z vás samostatní chlapi, které již není potřeba všude tahat za ručičku jako malé mimina a vše třikrát opakovat než to uděláte.
Poděkování patří i rodičům, a že jich tady tentokrát bylo opravdu hodně. Super atmosféra, super parta, nádherný společně strávený víkend zakončený odměnou v „mekáči“. Díky patří pochopitelně i všem třem trenérům.
Nejlepší střelec turnaje : Matěj Štulík