Druhy útočných ůderů
Smeč
Je to útočný úder do horní poloviny míče, při němž míč po prudkém úderu klesá do soupeřova pole. Nejběžnější způsoby smeče jsou: smeč vnitřní stranou nohy, smeč hranou podrážky, smeč podrážkou, smeč nártem,háček, rychlík, smeč hlavou a nůžky.
a) Smeč vnitřní stranou nohy (placírka)
Je to základní útočný úder, přesný a dostatečně prudký. Jeho nevýhodou však je, že soupeř může dobře odhadnout pravděpodobný směr letu míče. Je-li proveden s dodatečným nápřahem a se zapojením celého těla, je velmi účinný, zvláště na suchém a tvrdém terénu nebo v tělocvičně, kde míč více klouže a má menší úhel odskoku. Stojná noha je mírně pokrčena, švihová noha provází úder vnitřní stranou do zadní poloviny míče, a to před úrovní stojné nohy. Trup je nakloněn na stranu stojné nohy, paže pomáhají udržovat rovnováhu. Svou specifiku má smeč vnitřní stranou nohy hraný podél sítě k pomezní čáře soupeřovy poloviny hřiště s následným otočením těla do směru úderu (po nahrávce blízko k síti).
b) Smeč hranou podrážky
Je to prudký útočný úder, při němž má let míče jiný směr než pohyb nohy. Stojná noha je mírně pokrčena, švihová noha provádí prudkým vytrčením úder do středu míče vnitřní hranou podrážky přibližně na úrovni stojné nohy a dává tak míči mírnou vnější rotaci. Trup je ukloněn na stranu stojné nohy a v konečné fázi úderu je mírně zakloněn, paže pomáhají udržovat rovnováhu.
c) Smeč podrážkou
Je to útočný úder, který má sice menší razanci, ale je velmi účinný, zvláště je-li hrán s dostatečnou rotací míče k pomezní čáře v blízkosti sítě. Technika je shodná s technikou smeče hranou podrážky a švihová noha pokračuje v pohybu směrem ke stojné noze. Míč tím dostává vnější rotaci s odskokem ven z hřiště.
d) Smeč patou
Je to přesný útočný úder s vrchní rotací míče, velmi účinný, zvláště je-li hraný podél sítě k pomezním čarám hřiště. Stojná noha je mírně pokrčena, švihová noha provádí prudkým vytrčením do směru letu míče úder patou do zadní poloviny míče, který je před stojnou nohou, a dává tak míči vrchní rotaci. Trup je v konečné fázi úderu zakloněn, paže pomáhají udržovat rovnováhu.
e) Smeč nártem
Je to útočný úder, který má sice značnou razanci, ale je méně přesný, a proto také ve hře méně používaný. Stojná noha je mírně pokrčena, švihová noha provádí úder přímým nebo vnitřním nártem do zadní poloviny míče. Míč je přibližně na úrovni stojné nohy, poněkud výše než u ostatních útočných úderů. Trup je zvláště v konečné fázi zakloněn, paže v upažení pomáhají udržovat rovnováhu. Předpokladem úspěšnosti je uvolněnost v kyčelním kloubu.
f) Háček
Je to útočný úder do míče, který je zahraný zpět do sítě nebo podél sítě. Je to úder obtížný, ale při dokonalém provedení je bez obrany blokem téměř nechytatelný. Háček vyžaduje naprosto přesnou nahrávku tak, aby byl míč těsně nad úrovní pásky a asi 20 – 40 cm na straně soupeře. Háček je možné zahrát přímým nártem, vnitřní stranou nohy, vnějším nártem nebo patou. Nejpoužívanější je háček vnitřním nártem Hráč stojí v těsné blízkosti sítě a švihovou nohou provádí po přesáhnutí sítě úder vnitřním nártem do horní poloviny míče, který je nad soupeřovou polovinou hřiště. Hráč usměrňuje míč těsně podél sítě, popřípadě přímo do sítě na soupeřově polovině hřiště. Trup je ukloněn na stranu stojné nohy, paže pomáhají udržovat rovnováhu. Háček je možné provádět také ve výskoku
g) Rychlík
Je to útočný úder, při kterém je míč po odrazu od země udeřen před kulminačním bodem, zpravidla nad úrovní pásky. Nejčastěji se používá úderu vnitřní stranou nohy, popřípadě hranou podrážky. Rychlíku se ve hře používá jako momentu překvapení (nepřipravenost nebo špatné postavení soupeře). Někdy je však nutný, zejména je-li nebezpečí, že by míč po odrazu od země mohl přejít na soupeřovu stranu, aniž by se ho smečař dotkl, nebo že by mohl hrát míčem dříve soupeř (blok).
h) Smeč hlavou
Je to velmi přesný, méně prudký, ale účinný úder, zvláště, je-li hraný blízko sítě. Hráč stojí ve stabilním postoji v těsné blízkosti sítě a po mírném hrudním záklonu a záklonu hlavy prudkým náklonem horní poloviny těla vpřed provede úder do míče plochou čela. Paže v upažení pomáhají udržovat rovnováhu.
i) Nůžky
Je to efektní , ale také technicky a koordinačně velmi náročný útočný úder. Při dokonalém technickém provedení, a je-li ho použito jako momentu překvapení, má ve hře uplatnění hlavně pro svou razanci. Nevýhodou je obtížnost úderu a z toho vyplývající značné procento neúspěšnosti. Hráč se staví zády k síti a po odskoku nahraného míče se odráží z pokrčené odrazové nohy vzad a vzhůru. Švihová noha současně vykopává vzhůru a v době, kdy je tělo bez opory, zasahuje přímým nártem míč do jeho zadní poloviny. Po úderu do míče zachycuje hráč pád na zem na ruce, popřípadě převede tělo do rotačního pohybu.