Bláznivá vyjížďka
Teda, to už jsem dlooouho nezažila
Dneska jsem jela ke koním s Hančou, které maminka hlídala malou Verunku. Jelikož mateřský cit je silný, už v autě jsem byla "pod tlakem" a Hanča neustále opakovala, že prostě to bude rychlý a všechno rychle a rychle domu. Takže: ze sedlovny jsem vyběhla pomalu s jednou ponožkou, rychle pro Chitu (líná huculka), ta na mě koukala, jako bych spadla z višně a co mi hráblo, rychle nasedlat, rychlým klusem přes výběh ven a tradá do terénu. Chudák huculína byla tak vyplesklá, že zapomněla na všechny svoje rozmary, bubáci najednou neexistovaly, funěla a v hlavě jí šrotovalo na plný obrátky, jestli se jí tohle všechno jenom nezdá.
Hanča nabitá velmi zvláštní energiií jela se Salčou jak drak, že se hucula hnula rychlejším tempem a já si mohla v klidu vysedávat (většinou se totiž dá krásně ujezdit v pracovním klusu :) ) Každá louka, kde to šlo šup do cvalu. To už bylo na Chity hlavinku trochu moc, protože ona přece táááák nerada cválá a vlastně to ani neumí, ale Salču si nemohla nechat ujet (závislák) a tak utíkala, co jí její krátký nožičky stačily :)
Ve finále to došlo tak daleko, že hucula pustila všechny svoje problémy a na jedné louce nacválala na lehkou holeň, cválala první, sama, v tempu a vůbec jí to nepřišlo. :) v tu ránu já slavila Vánoce a s chutí jsem si tenhle pocit probuzeného koně užívala jak jen to šlo. Dokonce jsem jí potom i odpustila její lumpárnu, po které jsem málem skončila na zemi, holt to se stává, když na tvrdohlavém koni máte bič v nesprávnou chvíli na nesprávné straně. Uskočila tam do anglického trávníčku nějakých lidí a když jsem chytla balanc v sedle, tak jsem se začla modlit, aby majitelé nebyli doma... :)
Nakonec jsme tu rychloakci zakončily lesníma skokama (přece nepojedem po hrázi, že jo :) ), což byly druhé Vánoce, jelikož tak pěkně jsem si dlouho neskočila. Holt poctivka, hřbetem maká jak blázen :)
Takže domů jsme došly ještě trošku vyplesklý, ale spokojený....Hani, příště jedem zas :D
P.