Pro Tebe
Podzim
List spadá za listem,
za oknem...
Přijíždím a jedu pryč,
ty taky nahonem:
za záclonou ticha --
obejmu-li Tě,
pak jako padající list
z nás každý sotva dýchá.
Str8Pride
To štěstí
se svezlo
a přehouplo se přes okraj...
Žádal jsem a prahnul
po žádosti,
ale kdosi si jen blbě hrál
a kazil výhled na to,
co zde za to stojí:
Mentor?
Jsem mentor?
Blbý buzerant?
A střechám lží
-- snad stavím krovy?
Potkal jsem...
Potkal jsem...
Setkal jsem se s Tebou
a pak v žáru,
Ty též,
táli jsme,
ve slabé chvíli...
Jak hluku melodie
jsi mi pak divným tónem
řekla:
"Ale vzpomínky,
ty střež!"
Pamatuješ?
Potkal jsem...
setkal jsem s Tebou.
Biti
Biti jak koně,
biti bez varování,
biti k posměchu ostatních,
biti bez zřejmého důvodu:
bez důvodu,
který by byl racionálním,
na sračku,
vymrdáni,
ve větru z větrů,
podobni hadru posranému,
platíme svoji z daní.
Napij se a zabij ten pozitivní hnus,
který se rojí kolem.
Jsou NOSFERATU,
ale i to nám závidějí...
Biti jak koně,
biti bez varování:
JSME.
Kolem se kdosi usměje:
nad píkou kurvy na pozadí jejím,
ale já to nebudu --
píšíc zde pouhé básně
vis - a - vis
dospělosti románu.
Člověk
Člověk jak troska lodi vírem,
vlnami zmáhán, čelíc skonu,
modlíc se k tajemnému šeru,
kálí si na vlastní nohavice
a neví ten chudák rozbředlé mysli,
že puchem bude o to více,
oč vážněji to myslí...
Nejistota
Víš,
nejsem si jist,
že lidé pomáháním si něco řeší;
jsou od dob zániku kmenů (nebo snad od dob ještě dávnějších) individualisty,
kterým jde především o svůj vlastní prospěch...
Jsou sobci,
a není jim tak špatně
a já -- nejsem si jist,
že má být naopak:
Možnosti jsou omezené vůči Světu fantazie,
a co možné je,
je i tak často nedosažitelné...
Další překážkou účinné pomoci je pak to,
že nikdo pořádně neví,
co vlastně chtít...
A za další:
při excitovanosti dvou naznačených problémů --
každý pomáhající se jeví být vlezlým...
No a kdo prokoukne i shora zmíněný třetí bod
a pomáhá,
je pravděpodobně než skrytý provokatér a pozér
nebo je snad skutečný altruista?
No možná jeden: a podívej -- tady druhý!
Před zákonem
"Vor dem Gesetz steht ein Turhuter" --
píše Kafka o neprostupnosti zákonů;
Smrtí se uzavře červí díra zpupného Vesmíru lidí
pro jednoho umírajícího z nich...
Ani já jsem nedelegoval byť jen část své suverenity:
na Stát a jeho pohůnky;
A nemíním čekat,
až se změní tato šlechta
a učiní svůj režim méně nemožným...
Chci přejít na druhou stranu,
chci žít:
teď a nyní -- všechno nebo nic!
Protože jaká svoboda?
Ponechám-li na sobě všechny odsudky,
důsledky rozsudků a pomluv:
jaká svoboda?
O obyčejném člověku
Vhodnými statistickými metodami lze prý z Twitteru o pár dnů dříve zjistit globální nálady,
které jsou v jednotě s nadcházející realitou
a zařídit se tak na burze;
Vypovídá to ale o inteligenci jednoho obyčejného člověka,
který chce vykouknout nad ostatní?
Má IQ 100,
svoji tupost staví na odiv coby svého druhu morálku
a pomáhá dalším vyvoleným ze svého středu stavět systém,
který tomu trotlu vyhovuje,
který jej přitahuje:
nevěrami, vraždami, neúspěchy
a invazí do soukromí skutečně nadaných:
-- to je onen obyčejný člověk na soklu,
ve vší své nahotě --
věčně bdící,
sepisující Korán mravních ponaučení,
která nikdy nemají padnout na úrodnou půdu;
-- to je ona politika pro lidi, lidu, s lidem a její Peklo,
jemuž nejvyšším esem je Bůh
coby matematicky nevyvratitelný axiom,
odříhnutý u sklenice piva...
Jiskrný démante
Jiskrný démante,
cos nesmířil ses:
s údělem kypícího džbánu!
Jsi hezký svým snem,
otvírá do zapadlých
koutů Nebe bránu.
Šedivý kvítku zahrady
opilého Bakcha:
dej ochutnat vůní svých,
prosím -- duše sladká:
o moudrost...
Rozhovor
Smutný a ohyzdný Stařec
rozmlouval s pavoukem jednou,
Stařec přiložil ke spánku palec
a rozmáčknul ho ranou jedinou:
on nesouhlasil s jeho sny.