18. 8. 2009
Jen jednou jsem spatřil slunce tak krvavé, a pak již nikdy... Zlověstně padalo k obzoru a zdálo se, že někdo rozkopl dveře pekla. Ptal jsem se na hvězdárně a vím už proč. Peklo známe, je všude a chodí po dvou. Ale ráj??? Možná že ráj není nic jiného než úsměv, na který sme dlouho čekali a ústa, která tiše zašeptají naše jméno... ... a pak ta krátká, závratná chvíle kdy smíme rychle zapomenout na to peklo. J. Seifert
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář