Zamyšlení
7. 3. 2009
Sedím tak za stolem a listuji jedním nejmenovaným, úspěšných, modním časopisem. Z jedné strany na mě kouká vysoká, krásná modelka. Nemá na sobě nic krom objemneho kožichu. Letmo sjedu pohledem ke konci stránky kde je cena : Norkový kožich = 120 000. Otočím na druhou stránku. Liščí kožich : 100 000. Zavřu časopis a hodím ho na hromadu k ostatním. A v hlavě se mi začně hodit spousty myšlenek. Třeba, proč jsou lidi tak sobečtí? Většina z vás má doma třeba psa, kočku nebo králička kterého denně opečovavá, mazlí se s ním, má ho rád/a. Jednou příjdete domů a své zvířatko nikde nevidíte. Pak vám někdo s lítostí oznámí že se zaběhlo. Cítíte tu ostrou bolest která zaplavuje celé vaše tělo. Ale to jste na tom ještě dobře. Takový pejsek se toulá, toulá až na něho někdo narazí. Zavřeho do klece o minimálních rozměrech a často odvede do testovací laboratoře, kde se třeba zrovna testuje nový prostředek na oči. Často se to ale nepovede, tak pejsek přestane vidět. Opět ho zavřou do tmavé, malé klece, kde pejsek pomalu na stres, nervozitu a bolesti umírá. A tak je to denně. Každou hodinu, vteřinu, sekundu. Třeba teď na nějákém ubohém zvířeti testujou ten nový krém, co až bude v obchodě, hned si ho poběžíte koupit. Kolik králíku pro něho muselo obětovat svůj kožíšek, aby se vyzkoušelo jak působí? Na to už nepomyslíte, když si ho budete mazat po těle Nebo ta nová řasenka, co máte. Udělá vám možná krásné řasy, ale za jakou cenu? za cenu malého koťátka které neumí mluvit ani se bránit. V jakém světě to teda žijeme? Proč v nějákém hloupém, povrchním časopisu dělají reklamu na kožich který se z norka stáhl brutálním zpusobem? Nebo lišky, která umírala v kruté zimě a bolestech? To není normální, nebo ano? příjde vám normální nosit srst a kůži někoho jiného? I když jde "jen" o zvíře? Co jste to pak za lidi? A můžete za nazývat lidmi? Nebo dám jiný příklad, který se teď poměrně často objevuje. McDonald a KFC. Krásné vypadající kuře. Ale jak vypadalo než umřelo? Když se točilo na velkém pásu, kde jim postupě trhali za živa křídla a usekávali zobáčky? Opravdu ještě máte chuť si ho dát? Vím že sama proti tomuto teroru nic nezmůžu. Ale zkuste si někdy jen tak sednout a přemýšlet proč kvůli nám trpí tolik nebohých zvířat. A zkuste s tím něco, i když málo udělat.
Majitelka
.....
(Barunka, 9. 3. 2009 13:43)