Průvodce PRAHOU - 2. díl
Tak a je tu ráno druhého dne našeho výletu po Praze. Dnes nás čeká velmi zajímavý program. Máme totiž v plánu navštívit vedle Valdštejnského náměstí i Pražský hrad a několik muzeí dle výběru. Naše dnešní "pouť" začíná v ne zrovna nejlevnějším hotelu "U modrého klíče", kde jsme předchozí den skončili.
Po východu z hotelu se rozhlížíme. Před námi mírně vlevo leží budova ministerstva financí. Kdybychom šli doprava, tak dojdeme na Malostranské náměstí, odkud jsme včera v podvečer přišli, jak si jistě pamatujete. Naše výprava se ovšem dnes vydává na stranu druhou, tzn. doleva.
Jdeme ulicí Letenskou směrem k Vltavě. Po naší levé ruce se nachází "Valdštejnská zahrada". My ovšem pokračujeme dále po hlavní a místy vidíme, kam až dosahovala voda při katastrofálních povodních v roce 2002. U toho bych se chvilinku s dovolením zastavil. Povodně by se mohly označit za nejhorší v historii Prahy. Totálně zaplavené bylo pražské metro a centrum Prahy se nacházelo zčásti úplně odříznuté od světa. Silnice a dálnice připomínaly parkoviště a mnohakilometrové kolony se táhly až za město. Já v té době pobýval na dovolené na Slovensku v Tatrách a každé ráno jsem vstával už kolem sedmé, abych stihl na STV 2 reprízu Událostí. Uplynuly už ale 4 roky a mnohde na tom lidé byli o dost hůře...
No a teď už dál - na křižovatce "Dolní Klárov" se dáme doleva a už se nacházíme u stanice pražské podzemky "Malostranská". Popojdete-li kousek k řece, uvidíte na protějším břehu Rudolfinum, kde se naše výprava nacházela předešlý den. Dnes ovšem jdeme rovně ulicí "Klárov" a za chvíli se dáváme opět doleva (viz mapa). Po pravé ruce máme vzápětí "Ledeburskou zahradu", která nás svou krásou zaujme hlavně na jaře a v jejímž okolí stojí i některá významná pražská velvyslanectví. Po levé ruce máme za chvilku "Valdštejnský palác". V 17. století jej dal postavit šlechtic Albrecht z Valdštejna a stavba měla velkolepostí předčít i Pražský hrad. Ne, že by se ta stavba nedala označit za hezkou a velkolepou, ale Hrad je přece jenom o něco hezčí, nemyslíte? Jako malý kluk jsem sice tento palác také obdivoval, když jsme tam chodili s mojí babičkou. Bohužel, interiér nemůžeme vidět, snad jen jako novináři – sídlo tam má totiž Senát ČR. No, nedá se nic dělat, pokračujeme dále.
Netrvá to dlouho a nacházíme se na Valdštejnském náměstí, kde máme první zastávku. V plánu máme totiž navštívit místní "pedagogické muzeum J.A. Komenského". Otevřeno mají po většinu dne, takže zacházíme dovnitř a prohlížíme si zajímavé exponáty a dokumenty... Adresa muzea pro zájemce zní "Valdštejnská 20, Praha 1".
Muzeum není tak velké, takže za chvilku jsme venku. Ti, které muzeum ani trochu nezajímá se mohli projít po okolí a za okolností, že se někdo neorientuje ani v té změti památek, tak může vklouznout do nejbližší útulné kavárničky...
Pokračujeme ulicí Tomášskou a za chvilku se nacházíme tam, kde včera, a to na "Malostranském náměstí". Tentokrát však pokračujeme směle dále vpravo nahoru a za chvilku se nacházíme na jedné z nejznámějších ulic v Praze – "Nerudově". V tomto směru stoupáme poměrně dost nahoru, ale co je příjemnější zpráva, za chvilku dorazíme na Pražský hrad. Po levé ruce máme "Lichtenštejnský palác" a po obou stranách vedle kaváren, davů turistů a pár aut, která tady bohužel smějí jezdit, opět některá velvyslanectví – třeba to italské, které nemůžeme po pravé ruce přehlédnout. Stoupáme dále nahoru. Rád bych se zastavil u jedné sportovní akce, která se v centru Prahy po jeden den konala. Tehdy vedla z Pražského hradu dolů Nerudovkou až k Malostranskému náměstí "ledová dráha" jako pro sáňkaře nebo bobisty, ale odvážní muži tam jezdili po speciálních bruslích, ale kdybyste mě zabili, nevzpomenu si, jak se toto sportovní odvětví jmenuje. Tehdy jsem se tam byl podívat a vedle davů lidí mi nebylo umožněno téměř nic vidět...
No nic, za chvíli docházíme na místo, kde se dáváme relativné ostře vpravo. Ulice, kterou půjdeme se jmenuje "Ke Hradu" a stále stoupáme dosti vzhůru. Po levé ruce nahoře je velmi hezký "Schwarzenberský palác". Pokračujeme rovně a za chvilku se nám otevírá překrásný výhled téměř na půl Prahy. Vidíme místa, odkud jsme přišli. Před námi na kopci se tyčí rozhledna Petřín, kam se také brzy dostaneme a pěkný výhled máme i na jednu z dvou pražských velkých řek a to na Vltavu, trochu vidíme i Karlův most, kde jsme včera šli. Ale čas jsou jak známo peníze, takže následujeme dav, který míří kam jinam než na Hrad, jenž se rozprostírá asi 50,100 metrů od nás. Pokud zrovna odbíjí celá, tak sledujeme výměnu Hradní stráže, která na zahraniční turisty hodně působí. Jistě si všichni vzpomeneme na díl Mr. Beana, kde si dělá z podobného muže legraci... No když už jsme tady, tak by bylo ostudné nenavštívit "katedrálu Sv. Víta, Václava a Vojtěcha". Ke zrušení názvu "Chrám Sv. Víta" došlo již hned po sametové revoluci...
Přejdeme tedy hradní nádvoří a dominanta Prahy, která je zabraná snad na všech pohledech, se rozprostírá před námi. Vstupujeme do chrámu a no, není třeba slov. Úchvatná výzdoba, překrásná okna a oltář..., no prostě hodně věcí k obdivování. Základní kámen této ojediněle krásné stavby byl položen již roku 1344 Karlem IV. Do roku 1954 spravovala chrám církev, komunistický režim ho však považoval "za majetek všeho lidu", však to většina z vás pamatuje. Chrám patřil v letech 1989-2006 státu, ale na základě soudních sporů došlo k rozhodnutí, že stavba bude patřit opět církvi, a tak jí od června zase spravuje. Velice rozlehlý chrám může někomu připadat podobný tomu ve Vídni na náměstí Sv. Štěpána, ale vzhledem k tomu, že jsem navštívil oba z nich, tak za hezčí považujme ten náš, mně přijde i o něco větší než ten vídeňský.
Po asi půl hodině strávené uvnitř vycházíme ven a ještě jednou hledíme na průčelí katedrály. To je vůbec nejkrásnější. Pokud chytnete slunečné počasí a dobrý stín, tak stojí za to vystřílet film z foťáku právě teď a tady...
Nyní jdeme ještě dále a to až za katedrálu na náměstí Sv. Jiří. Zde si mohou turisté vyfotit chrám zezadu, ale my jdeme nyní do Zlaté uličky u Daliborky. Doporučuji si vzít k tomu mapu... Když vejdete do této uličky, tak vlevo máte "Bílou věž" a vpravo na samotném konci této unikátní uličky věž "Daliborku", která kdysi sloužila jako hladomorna a odsouzenci na smrt sem byli spouštěni bez jídla a vody dolů a umírali zde žízní. K této věži se váže i mnoho pověstí... Ve Zlaté uličce najdete i mnoho krámků a luxusních obchůdku, ale jen pro bohaté! Když jsem tato místa navštívil jako malý klučina, tak se sem smělo jen tak a snad byly zadarmo i záchody! Když už jsem povyrostl, začalo se za WC platit a to i 5,- nebo i 10,- korun! Dnes se platí jak vymočení, tak i vstup do samotné uličky, tedy alespoň před rokem. No, tomuhle já nerozumím. Je to v podstatě svým smyslem ulice jako každá jiná a za vstup do ní se platí??? No ano, už to tak bohužel chodí.
Vzhledem k tomu, že je ulička slepá se vracíme zpět k chrámu, jdeme kolem Hradní stráže a stále mírně stoupáme dále do Loretánské ulice a od Hradu se tedy vzdalujeme. Jsme však plní dojmů a věřte mi, na ně nezapomenete! Míjíme zmiňovaný "Schwarzenberský palác" a opouštíme pomalu Pražský hrad...
Pokud chcete zakoupit nějaké suvenýry, tak rozhodně zde – asi 200 metrů od Hradu. Naše cesta vede dále rovně na "Loretánské náměstí", kde sídlí "Černínský palác". Tam se dnes nachází sídlo ministerstva zahraničí. Za první republiky tam spáchal sebevraždu Jan Masaryk, ale do dneška přetrvávají pochyby o jeho smrti. Také se prý mohlo jednat o vraždu a to plánovanou několik týdnů, no, pravdu se už asi nikdy nedozvíme. Naproti této stavbě je další stavba – Loreta. Vždy v době Vánoc tam je veliký betlém, na který se stojí fronty i přes náměstí. Já si také jednu vystál pokud jste v naší metropoli zrovna v době adventu, tak nezapomeňte do Lorety zajít. Také je velmi známá loretánská zvonkohra, která se poprvé rozezněla roku 1695 (Loreta v tu dobu nebyla stará ani století). V současné době je zde překrásná sbírka liturgických předmětů, takže návštěva stojí za to i přes léto. Po prohlídce je dobré chvíli se na místě zdržet, protože v okolí se nachází mnoho kostelů, památek a muzeí, které bude nejlepší, když si prohlédne každý sám. A kdo nestihl zakoupit pár suvenýrů, tak může začít právě teď a tady. Pokud je vás tedy víc, doporučuji dát si rozchod.
Po takové hodince, dvouhodince můžete pokračovat dále. Půjdete dále směrem od hradu ulicí, která se jmenuje "Pohořelec". Za chvilku dojdeme na hlavní, která se jmenuje "Keplerova". Zde jezdí tramvaje a poblíž se také nachází "Strahovský klášter", na který rovněž dojde řeč.
Nyní půjdeme jakoby rovně ulicí "Dlabačov" a tak po deseti minutách dojdeme k velkému hotelu po pravé ruce, který se jmenuje "Pyramida" a zde se pro dnešní noc ubytujeme, co tomu říkáte? Tento velký čtyřhvězdičkový hotel je velmi vyhledávaný a luxusními věcmi se zde rozhodně nešetří. Bohužel, pokud máte prázdnou peněženku, tak jděte jinam.
Tak. Jako jsem ten předešlý den prohlásil za uzavřený, tak činím to samé i dnes. Po návštěvě muzea J.A. Komenského, pochodem Nerudovkou, návštěvou překrásné katedrály na Pražském hradě a Zlaté uličky na tom samém místě, jsme se vydali na Loretu, kde jsme si prohlédli Loretu… Další den strávíme v oblasti Strahova, Petřína přilehlých zahradách a přespříští díl vás zavede až na Staré a Židovské město!
Náklady 2. dne: závorka – nepovinné nebo příležitostné
(500,- Kč – veškerá muzea a výstavy)
cca 100,- - 300,- Kč za suvenýry
od 4 100,- ubytování v hotelu Pyramida vč. jídla (snídaně formou bufetu)
Uražená vzdálenost:
4,9 km pěšky (bez použití jakékoliv MHD)
Doba trvání:
5-9 hodin (dle výběru muzeí a doby trvání prohlídky Hradu...)
Náhledy fotografií ze složky Druhý díl