26 cm těžký minomet vz.17
|
26 cm minomet vz.17
Nejmohutnějším minometem ve výzbroji československé armády byl 26 cm těžký minomet vz.17. Přesto, že byl zaveden v nevelkém počtu a nijak významně se nezapsal do historie československého dělostřelectva, zaslouží si alespoň krátké připomenutí. Jedná se totiž o zbraň zajímavou, která v době svého vzniku patřila ke světové špičce.
Nejasné okolnosti vzniku
Už na samém počátku pátrání po historii tohoto minometu se ocitáme u problému, kde vlastně tato konstrukce vznikla. Některé prameny totiž uvádějí, že se jedná o minomet systému Böhler. Rakouská strojírna bratří Böhlerů byla skutečně po celou dobu války velkým dodavatelem minometů pro rakouskouherskou armádu a patřila i k průkopníkům těžkých minometů. Její 22,5 cm minomet, dodávaný od roku 1915 ve velkých počtech domácí armádě, patřil v době svého vzniku k nejlepším dělostřeleckým konstrukcím svého typu. Byl to ale minomet stále trpící celou řadou nedostatků. Jednalo se o zbraň s hladkým vývrtem hlavně, u níž se náměr nastavoval pomocí dvou rozměrných elevačních šroubů a odměr bylo možno provádět pouze posunem ložiště zbraně. Navíc minomet nebylo možno jednoduše rozkládat a byl dopravován vcelku na těžké káře. Škodovka se vydala jinou cestou. Po ujasnění požadavků na nové minometné konstrukce plzeňští konstruktéři připravili 9 cm minomet vz.17 a jeho zvětšenou verzi 14 cm minomet vz.18. Jednalo se o zbraně vybavené drážkovanými hlavněmi, nabíjené zezadu. Náměr byl udělován jednoduchým elevačním zařízením a přesto, že kvůli absenci brzdovratného zařízení byly odkázány na rozměrná ložiště, měly široký rozsah odměru. Především však byly snadno rozložitelné, což usnadňovalo jejich přepravu po bojišti. Podle stejných konstrukčních zásad byl evidentně vytvořen i 26 cm minomet vz.17. Kvůli odlehčení konstrukce však nebylo u tohoto minometu použito nabíjení závěrem, ale mina se zasouvala zepředu. Jinak však nese tato zbraň všechny význačné rysy škodováckých konstrukcí a proto můžeme konstatovat, že projekt tohoto minometu vznikl v Plzni, i když inspirací mohla být Böhlerova konstrukce nebo 24. centimetrový minomet italský. Vraťme se ale do roku 1916, kdy zbraň vznikala. Rakouskouherská armáda už byla třetím rokem ve válce a na všech stranách bylo vidět vzrůstající vyčerpání a beznaděj z jejího dosavadního průběhu. Zoufale se hledaly prostředky, které by umožnily prorazit stále zdokonalovaná zákopová pásma. Jedním z nich byly i těžké minomety. Zbraň výrobně poměrně jednoduchá, nevyžadující nedostatkové materiály a přitom velmi účinná musela zákonitě upoutat dělostřelecké odborníky vojenské správy. Proto se nelze divit, že nedošlo k delším zkouškám a urychleně byla zahájena sériová výroba.
Zlatá éra historie minometu
Je nepochybné, již první zkušenosti z fronty přinesly pozitivní ohlasy na použití tohoto těžkého minometu. Jeho účinek na kryty, zákopy a překážkový systém musely být impozantní. Těžká mina o hmotnosti 81,5 kilogramu se svou ničivou silou mohla měřit s výkony těžkého dělostřelectva, ale přitom bylo možné dosáhnout podstatně větší rychlosti palby a nesrovnatelné mobilnosti zbraně. Jediným záporem byl nízký dostřel pouhých 1850 metrů, ale ten byl pro podmínky zákopové války dostačující. Nepřekvapí proto, že výrobou zbraně byla pověřena nejen Škodovka, ale i Böhlerova strojírna. Protože u rakouského výrobce byly vyrobeny desítky těchto zbraní a po skončení války výroba pokračovala pro armádu nové Rakouské republiky, je zřejmé odkud se vzalo mínění, že jde o Böhlerovu konstrukci. Pro úplnost je nutné dodat, že výroba 26 cm minometů byla zřízena také v Uhrách. Celkový počet vyrobených minometů lze pouze odhadovat, ale zcela jistě překročil 500 kusů. Jenom ve Škodovce jich bylo do konce války postaveno více než 400. Podle dělové knihy nesl poslední minomet předaný rakouskouherské armádě v říjnu 1918 výrobní číslo 416. 26 cm minomety vz.17 byly používány především na Jižní frontě a po ukončení válečných operací prakticky všechny zbraně ukořistili vítězové. Přesto, že italská armáda musela získat stovky těchto zbraní, o jejich poválečnému použití nemáme žádné doklady. Doloženo je pouze nevelké množství 26 cm minometů používaných v meziválečném období rakouským Bundesheerem. Poslední velká série minometů vz.17, jak jsem již uvedl, byla dokončena před koncem války a po převratu se patrně nenacházela ve Škodovce žádná dokončená zbraň tohoto typu. Existence takto výkonné zbraně, však nezůstala utajena dělostřeleckým odborníkům naší vznikající armády a nejspíš ještě v roce 1918 nebo v prvních měsících roku 1919 došlo k objednávce 26 cm minometů vz.17 pro domácí armádu. Škodovka se pokoušela minomety vz.17 dále zdokonalovat. Již v roce 1918 byla zbraň opatřena brzdovratným zařízením, ale zřejmě se tato úprava příliš neosvědčila, protože nebyla u po válce vyrobených minometů použita. Na počátku dvacátých byl pak pokusný minomet opatřen závěrem, umožňujícím nabíjení zezadu. Ani tato úprava se neujala a Škodovka ztratila pro zjevnou nemožnost najít pro zbraň podobné koncepce kupce o další vývoj zájem.
Těžké minomety vz.17 v československé armádě
V dubnu 1919 byla dokončena výroba malé série 26 cm minometů pro naši vznikající armádu. Zbraně nesly výrobní čísla 417 – 445. Z dvaceti osmi vyrobených minometů armáda převzala pouze 26 kusů, zbylé dvě zbraně byly patrně použity firmou ke zkouškám a předvádění zahraničním zákazníkům.
Armáda s přebíráním zbraní příliš nespěchala, ale možná že to bylo způsobeno obtížemi s jejich nastřelováním, obdobně jako se to stalo u 14 cm minometů vz.18. Prvních dvanáct minometů z obnovené výroby přejal Zbrojně technický úřad v Plzni koncem roku 1919. Dalších čtrnáct zbraní bylo nastřeleno a předáno až v roce 1920 a tím byla splněna celá objednávka. Zbraně zavedené v československé armádě pod označením 26 cm těžký minomet vz.17 se staly výzbrojí dělostřeleckého pluku 351 ve Stodu u Plzně.
Ten byl pověřen výcvikem minometných jednotek a měl sloužit také ke zkouškám minometů a ověřování jejich taktického použití. Úkolem těžkých minometů v naší armádě měla být především ničivá palba na nepřátelské zákopy, úkryty a pozorovatelny, případně k neutralizace překážkových systémů. Organizačně měly být součástí dělostřelecké zálohy a měly být použity podle potřeby pro podporu pěších jednotek na předpokládaných směrech útoků. Po zrušení pluku 351 v roce 1924, byly 26 cm minomety uloženy ve skladech a armáda si s nimi vlastně nevěděla rady. Již koncem dvacátých let byl proto navržen jejich prodej, ale nepodařilo se najít žádného zájemce. Pro zjevnou zastaralost jejich koncepce a praktickou nemožnost použít je v manévrovací válce se s nimi prakticky přestalo počítat. V zářijové mobilizaci roku 1938 mělo být ještě několik minometů aktivováno, ale tato informace není ověřena a zcela jistě by se nedostávalo vycvičených obsluh. Wehrmacht po obsazení zbytku československého území získal 25 minometů spolu s 93. lehkými minami vz.19 a 508. těžkými minami vz.18. Jediný minomet, který zůstal na Slovensku, byl nejspíše používán ke zkouškám min na střelnici. O dalším osudu československých minometů vz.17 nemáme žádné doklady, ale s největší pravděpodobností skončily na šrotištích. Podivuhodnou náhodou se jeden 26 cm minomet dochoval na našem území a můžeme ho uvidět ve sbírkách VTM v Lešanech. Další zbraň tohoto typu je uložena v HGM ve Vídni a rovněž na hradě v Budapešti.
Technický popis
26 cm těžký minomet je zbraň určená k vedení ničivých paleb na nepřátelské zákopy, úkryty, překážky a pozorovatelny. Je to zbraň bez zákluzu hlavně s pevnou lafetou a předním nabíjením. Pro dopravu je minomet rozkládán do čtyř jednotek, které se nakládají na káry, tažené dvojspřežím koní v tandemu.
Hlaveň : je ocelová drážkovaná s konstantním pravotočivým závitem, nabíjená zepředu.
Lafeta : se skládá z vlastní lafety s náměrovým a odměrovým zařízením a rozměrného ložiště. To je zhotoveno z dubového dřevaopatřeného kováním a držadly k usnadnění manipulace. Pro dopravu bylo možno ložiště rozložit na dvě části.
Miřidla: sestávají z jednoduchého zaměřovače a libelového kvadrantu.
Obsluha: je tvořena čtyřmi muži základní obsluhy a pomocným družstvem.
Doprava: pro dopravu je minomet rozkládán do čtyřech jednotek. Ty tvořila hlaveň, vrchní lafeta, spodní lafeta a ložiště. Jednotlivé části rozložené zbraně byly dopravovány na kárách tažených dvojicí koní v tandemu.
Střelivo: tvoří lehká a těžká mina vz.17
Prameny a literatura:
Vladimír Karlický – Československé dělostřelecké zbraně
Jiří Janoušek – Československé dělostřelectvo 1918-1939
Jan Haas – První minomety – Střelecká revue 3/2013
Arnošt Nietsche – Taktika dělostřelectva
SOA Plzeň, Archiv Škoda, fond GŘ-TD
Archiv autora
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
