STO ZVÍŘAT - DRUHÁ BRADA (1996)
Každej to má jiný
Můj známej
a to je teda zlý
má rád jenom
holky umělý
z výkladů ty různý figuríny
říká: "Vyjde lacino,
když ji beru na víno"
Každej to má v hlavě trochu jiný
Jinej známej
má zas mánii
v kině když jsou
scény vypjatý
vstane a na plátno hází stíny
skáče ruce nad hlavou
a potom ho vynesou
Každej to má v hlavě trochu jiný
To má známá
teď si vzpomínám
sbírá věci
už ji léta znám
věci který jsou opravdu divný (divný)
kdybych vám je popsala
asi bych se styděla
Každej to má v hlavě trochu jiný
Jenom já jsem normální
v hlavě žádný zkraty
vůbec žádný skandály
doma na zdi akty svýho táty
Zloděj
Starý hrajou kulečník
mladý seděj kolem
na zdi hraje rádio
nepřestává hrát
slova nejsou zřetelný,
vedle v bytě zloděj
v televizi poznal se,
v tý co zrovna krad
Starý hrajou kulečník
v podlaze to praská
mladý zkoušej o dveře
láhev otevřít
Zloděj z bytu od vedle
odváží svůj náklad
nepoznal, že vykrádá
zase vlastní byt
Starý ...zpocený
mladý ...taky trochu
mladý ...ztracený
starý ...taky trochu
Dveře
V domě, který budou brzo bourat
kterej málokoho zajímá
v pátým patře jsou podivný dveře
neviděl jsem, co je za nima
Vím jenom, že před ten barák jezdí
plešatej chlápek v rudým kožichu
na obloze rybízový hvězdy
tmavej řidič čeká v taxíku
Plešatej chlap vždycky v pátým patře
rozhlídne se, klíčem otočí
jen jednou jsem jsem nahlíd za ty dveře
vítr mi vmet písek do očí
Byla tam propast přes pět pater
nevkročil jsem do ní, to mě těší
pode mnou hloubka, černej kráter
hvězdy a pak měsíc se svou pleší
Dap-géo
Řeči už jsou zbytečný
čas se vleče o berlích
půjdem spolu někam pít
oknem, co jde otevřít
Šikmý světlo v ulicích
na obloze tažný psi
dáme kafe vodový
u cukrárny v přízemí
Automaty rozbitý
perspektivní bruneti
různý holky z podchodů
po kolena v osudu
Velký kočky siamský
šaty hodně odvážný
lustr, kterej zhasíná
někdo volá: "Hej, vy dva"
Autobus
Už nevím, kam jsem jel
vím jen, že bylo k ránu
řídil jsem autobus
byl celej z porcelánu
Při jízdě klečel jsem
kabina byla malá
bylo mi strašně zle
a brzda splachovala
A někdo kopal do dveří
při jízdě z venku v jednom kuse
je tomu těžký uvěřit
v porcelánovým autobuse
Není to poprvý
co mám strach, že snad pojdu
můj dech je barevnej
jak fotky z polaroidu
Není to naposled
ta jízda není hezká
a svět se odklápí
jak přístrojová deska
Způsoby
Seděl jsem u krbu
a pak jsem na to přišel
na způsob jak si dát
svou ruku přes její
Lucie říkala
že zapomněla klíče
na vzácným koberci
jen vzácný návštěvy
"Podstata vědomí"
řek bleděmodrej oblek
zatímco pod stolem
děly se příběhy
až jsem se zakuckal
a lovil její pohled
a zkoušel tvářit se
že myslím na knihy
Prošel jsem kolem ní
a zubama jsem svítil
a pak nás přistihli
v pokoji pro hosty
dveře tam vrzaly
a klouby její tety
všechno je v pořádku
jde o ty způsoby
Zbůsob, jak se zbavit návštěvy
cenit na ní bílý klávesy
zbůsob, jak vyváznout z hovoru
a jak loktem srazit skleničku
způsob jak pak nemít způsoby
Máma
Není to až tak zlý
je nevlídný počasí
zprávy každodenní
jsou nápadně veselý
Venku někdo křičí
zas úplně falešně
kuřata mražený
se houfujou na stopě
Je to všechno, jak má
jen země se odklání
od svý běžný dráhy
jak na blbý tapety
Máma má paruku
táta nám trochu zltoust
děti jdou za ruku
bába má vlasů dost
děda!
Obrazárna
Vítejte v obrazárně
páni a dámy
kde člověk hledá marně
plátna a rámy
Vítejte do zlejch časů
postupte k šatně
tomu, co drží kasu
je dneska špatně
On nejvíc, jak ho znáte
sebe si cení
starej strach, kterej máte
za novej mění
Personál tady žije
válkou a mírem
a všechno nejapný je
jak anděl s knírem
Už čeká v zákulisí
magistr Osud
je v šedém saku lysý
a brousí kosu
Teď snad už pochopíte
že žijem tady
jak socha Afrodité
co má dvě brady
Brejle
Už piju druhou láhev vína
a v rohu malý tančírny
sedí a je to vážně třída
je sám a čte si noviny
Vzal jsem si trošku slabý brejle
tak jsem je otřel do záclon
a pak jí říkám tančit půjdem
nebyla ona byl to on
On asi taky viděl málo
na brejlích měl ňák zamžíno
říká mi totiž potom dámo
směl bych vás pozvat na víno
Když jsem to zjistil bylo pozdě
to už ji držel v náručí
tancoval špatně neznal kroky
tak jsem ho ňáký naučil
Už piju třetí láhev vína
Mouchy
Celkem vzato, je to hloupý
je to vážně krásná holka je to fakt
jenže za ní lítaj mouchy
má jich kolem sebe vždycky celej mrak
Chodí za ní jeden chlápek
vždycky všude nosí dlouhej baloňák
ten ty mouchy asi snáší
jinak není zrovna velkej sympaťák
Je dost divnej jeho kabát
chtěla jsem se kouknout, co to pod ním měl
hele, nečum, hned mi říká
zaznělo to, jako kdyby zabzučel
Jdou po ní, jdou po ní mouchy
Jdou po ní, jdou po ní mouchy
Sběratel
Jsem sběratelem siluet
co v noci na zdi přistihnu
a sbírám je
no, už pár let
do prázdný flašky od ginu
Ten gin jsem vypil před léty
když věděl jsem, že naposled
její stín tančil po mý zdi
jsem sběratelem siluet
Mám slušnou sbírku na svůj věk
jenže ta potíž - sběratel
má hlavu plnou myšlenek
na to, co nemá, to by chtěl
Protože ona
jako ta flaška
zdá se že není vratná
a ani jedna
ani ta druhá
opravdu nebyla špatná
Tak teda dobře
Tak teda dobře
dveře mýho bytu
v nejvyšším patře
přízemního domu
možná ses zasmál
názvu ulice
tak jako stěny potíš se
Fleky se po zdech
rychle rozutekly
i louže jsou tu
souměrný a mělký
v ulicích co maj
názvy legrační
dějou se věci nejhorší
Čtyřhranný mraky
visej na obloze
hranatý kapky
tiše padaj na zem
Na pouti
Když tenkrát vypli proud
zůstal jsem sedět
byla tma někdo mi
na nohu šláp
rozbil mi brejle a
něčím mě polil
a pak mě políbil
nějakej chlap
Někdo mi na trubku
do ucha zadul
posypal popelem
od cigaret
zděšenou kočku pak
za krk mi hodil
někdo mi vyprávěl
jakej je svět
Poslouchám zas je to jak na pouti
zazpívaj mechanický kohouti
vždycky když světlo v hlavě zhasnou ti
zazpívaj mechanický kohouti
Někdo mi do kamen
nacpal mý boty
a vzal mi hodinky
jak byla tma
dostal jsem facku a
co bylo krutý
že někdo nahlas řek
jakej jsem já
Alžír
Kůži má z černýho papíru
parfémy s vůní Alžíru
nohy má dlouhý smyslný
je tady a vlastně není
pomalá přesně jak já chci
leží dál na bílým koberci
jako já není skutečná
denně žije jen pár hodin
A Praha za oknem jak Alžír
vlní se v noci africký
a na koberci černej papír
a moje horečnatý sny
Sněhulák
Teče střechou do bytu vedle sousedům
o patro níž začal plyn tiše ucházet
zajiskřily jističe zhasnul celej dům
a jenom v mým pokoji je to jak má bejt
Modrá mlha za oknem trochu prořídla
po chodníku chodí dav sem tam ve zmatku
obloha je jako sud plnej lepidla
a jenom v mým pokoji je to v pořádku
Někdo se tvářil hrozně vážně
někdo se jako já celej den flákal
cucal si palce s tváří znalce
a někdo zabil sněhuláka
Vyhazovač
Dělám jako vyhazovač v mlíčným baru
sako bílý od stěny
trousej se sem ženský všechny jako kytky
mají svoje kořeny
Ty kořeny držej výraz odevzdanej
lžičku vnořej do dortu
přesto jejich ženy přísně koukaj na ně
v půjčovně jogurtů
Nevěřte nikomu
kdo má dvě nosní dírky
Dělám jako vyhazovač v mlíčným baru
a mám kůži z tvarohu
tažný sejry už se chystaj k cestě na jih
zakrejvaj oblohu