MICHAL DAVID - Nenapovídej (1982)
Nenapovídej
Byl jsem vždycky trochu horší žák
tys' říkala mi co a jak
když zoufale jsem u tabule stál
tohle dodneška ti zůstalo
a máš odvahu nemalou
když chceš mi radit ve všem stále dál
Dneska například jsem říci chtěl
Že píli máš a půvab včel
Že samětově něžné oči máš
Když si řekla krutě dej si klid
A já si musel z Áčku vzít
svůj plášť
®: A tak už přestaň
Nenapovídej, jak chovat se mám
Vždyť Tenhle zvyk školní
Už nesluší nám
nenapovídej, co vědět mám sám
Tak dej si říct Nenapovídej, jak zbavit se chyb
a netvař se stále že všechno víš líp
Nenapovídej, čas letí jak šíp
Už nám je víc
Dneska vlídně mluvit měl jsem chuť
Tys řekla pouze: zticha buď
A já na tebe jako vždycky dal
Tak se vlastní vinou nedovíš
Že oči tvé jsou jako plyš
A kdybych směl, tak líčil bych je dál
A když jsem začal jako kotě příct
Tak řekla jsi mi obrať list
Já nesměl jsem už ani slůvko říct
Zato ty si byla výřečná
A řeklas přitom míň než já
Ne - víc ..
A tak už přestaň
®: Nenapovídej, jak chovat se mám
Vždyť Tenhle zvyk škoní
Už nesluší nám
Nenapovídej, Co vědět mám sám
Tak dej si říct (tak dej si už říct)
Nenapovídej, jak zbavit se chyb
A netvař se stále že všechno víš líp
Nenapovídej, čas letí jak šíp
Už nám je víc
A tak s tím važně přestaň
®: Nenapovídej, jak chovat se mám
Vždyť Tenhle zvyk škoní
Už nesluší nám
Nenapovídej, Co vědět mám sám
Tak dej si říct (tak dej si už říct)
Nenapovídej, jak zbavit se chyb
A netvař se stále že všechno víš líp
Nenapovídej, čas letí jak šíp
Už nám je víc
A tak s tím važně přestaň
Dívčí pláč
Dej mi v pravou chvíli znamení
Já hned na tvé přání skamením A když si budeš přát budu vrávorat
I vzlétnout se pokusím
Jenom vyslov svoje přání
Chceš li začnu s velkým zdvořením
A klidně se i s tebou ožením
Já všechno splním rád když se budeš smát
Jen nechci abych byl smáčet
Tvým každodenním pláčem
Dívčí pláč
Zraňuje A pálí zvlášť
Plakat má jen kdo se z okna dívá sám
A já jsem s tebou co tě znám
Dívčí pláč
Zraňuje A pálí zvlášť
Když tě trápím tak se klidně mrač
Jenom vynechej dívčí pláč
Perpetum mobile
Strejda sbírá známky,
brouky pro změnu Áda,
brácha tepané zámky, Jirka Bůh ví co střádá.
Hledáš smysle v kráse,
vím, že těžko se mýlíš,
moje sbírka zdá se asi výstřední příliš.
R.Koukej, co v té sbírce mám, dlouhou řadu exponátů,
aparát, co nefotí, měl to dárek být pro mýho tátu,
knížek pár, bez konce, čtení jen pro silné nervy,
šicí stroj, co nešije, původně snad perpetum mobile.
Za jeden z těch skvostů, (skvostů)
dnes platím poslední splátku, (splátku)
pak ji shodím z mostu, vždyť jich mám pěknou řádku.
Tak to tedy kráčí, (kráčí)
spousta trampot a hříchů, (hříchů)
sbírka, ač je k pláči, přesto nutí mě k smíchu.
Ukryj co zbývá ti
Pryč jsou dny her a klauniád,
to dávno víme, ty i já,
i tváře bývaj z látky,
která se obnosí.
Dávám na úsměv záplaty
a lhát si jen, že prozatím,
chtít mermomocí zpátky,
o to snad neprosíš.
R:Ukryj, co zbývá ti,
tvůj střípek závrati.
Málo teď blýská se,
nevíš, co s ním.
V něm nejsou návraty,
jen šanci dává ti
nacházet s úžasem
svou tvář, to vím.
Proč hledáš dál v údobí,
když se náš zázrak rozdrobil,
ptáš se, proč, láska, mý sou,
pro jinou udělá.
Snad že je dítě náhody,
sfoukne tě, vtáhne, odhodí,
není to sbírka jistot,
buď chvíli dospělá.
Já si koupím klavír
Hned v sousedství žije a s ní
zpěvačka se sluchem hudebním.
Cvičí si hlas, jak žádný z nás,
Začíná hned, jak se rozední.
Zpěvačka se sluchem hudebním
začíná hned, jak se rozední.
Zpěvačka se sluchem hudebním,
ptám se, kdo ji poslouchá.
Snad smůlu má, tak jako já,
nikdo ji poslouchat nechodí.
Málokdo ví, jak krásně zní
zpěvačka z našeho poschodí.
Nikdo ji poslouchat nechodí,
zpěvačku z našeho poschodí.
Nikdo ji poslouchat nechodí,
zpívat jí tak baví.
R:Já si koupím klavír
kvůli té dívce.
Znám sto písní z hlavy,
z not ještě více.
Já si koupím klavír,
můj byt se změní v sál,
pozvu ji k sobě dál.
Snad smůlu má, tak jako já,
nikdo jí hlasitě netleská.
Málokdo ví, jak krásně zní,
její hlas nevyšel na deskách.
Nikdo jí hlasitě netleská,
její hlas nevyšel na deskách.
Nikdo jí hlasitě netleská,
zpívat jí tak baví.
Třetí galaxie
Já vezu vám poselství třetí galaxie,
vím, že se ptáš, kdo to je, kdo tam vlastně žije,
svět jako váš, možná jen trochu čarovný je,
věř nebo ne, člověk tam nejen písní je živ,
zítra, stejně jak dřív.
Jsem tady den, to se ví, že se jeden diví,
prach, bláto, kouř, je to div, že jste ještě živí,
proč nevoní všude les, nebo v městech jívy,
proč oceán špínou řek život nechá si vzít, ááá,
jak v tom můžete žít.
R1.Hmm jsisisisisisisi si v moři aut, holé nic,
pouze jejich slova, znám spoustu krás,
podívej, nebe zdobí duha,
svůj půvab má na horách taky zima tuhá,
já všech se ptám, proč si jen sami kazíte svět, ááá,
zpátky s chutí bych vzlét, vzlét, vzlét, vzlét, vzlét.
R2.Znám hvězdu jasnou jak den,
jak úsměv dívek a žen, všechen,
znám hvězdu v souhvězdí N,
snad hezčí může být jen náš sen,
ve třetí galaxii září, ta moje hvězda vzdálená,
pojď blíž, spolu můžem se vznést,
pojď blíž, já zpátky odlétám.
Šuva šuva šuva šuva šuva šuva ........
Já vezu vám poselství třetí galaxie,
věř, osud váš, pokud vím, dneska hodně zlý je,
váš starý svět spoustu let nikdo neumyje,
dál rok co rok ten váš smog vniká do vyšších sfér, ááá
a to není moc fér.
R1.
R2.
Vítá vás třetí galaxie,
vítá vás třetí galaxie, ... (do ztracena)
Mé sny
Chtěl bych zvládnout ten trik, ale tak,
jen tak stačí ruce rozpřáhnout.
A dál už jen najít kuráž krví vylétnout,
ránem bílým dolétnout až k vám.
A tam neviditelným se stát
a prožít s tebou celý den.
Sám neviděn bych mohl se tě dotýkat
svými ústy, jen že mám tě rád.
A tak mě nechte,……., chvíli s ní,
ještě chvíli, než se rozední.
Lásko má, lásko má.
Chtěl bych zvládnout ten trik malým být
a usednout ti na dosah.
Ať všichni známí vidí v tvých očích zvláštní třpyt,
zváštní, bílý pláč, co právě plá,
zvláštní, bílý pláč, co právě plá.
Líbezná
To jsem kráčel tenkrát ani nevím kam
Nutno podotknout že šel zcela sám.
Bez klobouku, bos, před sebou jen nos
Šel jsem tenkrát ani nevím kam
Šel jsem ve snách takže jsem nic nevnímal
Kdybych vrazil do zdi, šel stále dál,
A pak jsem spatřil jí, tu dívku parádní
A já jí v duchu příjmení hned dal
R: Líbezná, Líbezná,
tak krásně k ní šlo tohle příjmení,
A já se těšil jak ho ocení
Až půjdu někdy těsně vedle ní.
Líbezná, Líbezná,
Její láska jistě bude stejná
A na oplátku moje neochvějná
Líbezná, líbezná
Potom jsem se zeptal jaké že má jméno
Musím přiznat že jsem se ptal trochu s trémou
A ona řekla já, já jsem líbezná
A já věděl že dál už půjde se mnou
R: Líbezná, Líbezná,
tak krásně k ní šlo tohle příjmení,
A já se těšil jak ho ocení
Až půjdu někdy těsně vedle ní.
Proč právě já
Já, dřív jsem se jen špatných známek bál,
já, dnes bojím se a vím, že budu dál,
právě já, dřív neomylně pevný v kolenou,
to já, dnes obavy mám o ni pojednou,
právě já, tak jistý sebou sám i okolím,
jsem nesvůj, když ji něco zabolí,
je to stav nezvyklý a tak se v duchu ptám, proč právě já.
R.Proč právě já, když nebál jsem se ani v noci sám,
teď najednou strach o tu dívku mám,
snad, že je bezbranná a čistá jako sníh,
tak byl bych stále s ní.
Já, nikdy jsem se neuměl snad bát,
já, dnes bojím se tak zvláštně, trochu rád,
právě já, tak nevšímavý k vlastním nesnázím,
to já, se bojím o ni když pryč odcházím,
právě já, tak klidný, když se vítr otočí,
jsem nesvůj, když ji nemám na očích,
je to stav nezvyklý a tak se v duchu ptám, proč právě já.
Vejdem
Počkej , pojď se mnou a neptej se, kam to jdeme.
Hned jak tam dojdem mi řekneš, tak tohle chceme.
Počkej, pojď se mnou a vydrž a nevyzvídej,sama uvidíš.
2.Je to chrám lásky, jen prostor a fantazie,
stromy se klenou a člověk tam maličký je.
Budem se tam spolu mít jako v ráji.
ref.:Vejdem, tak jako slunce vejdem a v úžasu tam dlouho,
moc dlouho budem stát.
Vejdem, tak jako slunce vchází a bude po nesnázích
a budu tě mít rád.
3. [D]Promiň, že z chrámu je místnost a suterénní,
není tu klenba a prostor tu taky není.
Nebreč, tak nebreč a věr mi, co za bydlení z toho udělám.
4. [D]Z beden od rajčat ti stvořím dva noční stolky,
Svedu sem vodu i kdybych to dělal roky.
Tady se budeme mít jako v ráji.
ref.: Vejdem, tak jako slunce vejdem a v úžasu tam dlouho,
moc dlouho budem stát.
Vejdem, tak jako slunce vchází a bude po nesnázích
a budu tě mít rád.