TLESKAČ - SKA Z ČESKA (2004)
Z Hofmanek na Belveder
1. Venku to padá, mrzne lehce za okny květů ledových
a od kamen se nikam nechce. Od písní těžcekovových,
pohybem nápodobným fretce, skulinou v dveřích vchodových,
zdrhám a Brychtu v mojí lebce už melou v mlýnech Sovových.
2. U markra zkontroluju patku, přezkáče ještě v krabici.
Tudle mám uvolněnou matku, hlavně, že já jsem v kondici.
Na mapě prostuduju zkratku, řemínky na nohavici
a díky zítřejšímu svátku je tu hlava na hlavici.
Rf.: Z Hofmanek na Belveder, pod nulou je rtuť,
doprava a doleva pěkně sebou kruť,
vedle cesty z kopečka, z pilou, dobytek,
borovička, jedlička, těží nábytek.
3. A už se vezu na lanovce, sleduju panoramata,
Tam vpravo jedou šůsem z kopce Hanč, vedle něho Vrbata.
Není to jako na pohovce, pěkně mi mrznou varlata.
Už abych kroužil po sjezdovce, než padne mlha na blata.
4. Mám vlka na promrzlým zadku, palici pod beranicí,
omrzlé kníry, bílou bradku, asi tou chumelenicí.
Teď najít na sjezdovku zkratku, zdraví mě běžec s čepicí.
Rychle, jak po koláči zvratků, kloužu se z kopce, vánicí.
Rf.: Z Hofmanek na Belveder přes Gerlovu Huť,
toť na bílý turismus ztratil jsem hned chuť.
Na běžkách to může bejt pěknej zážitek,
na sjezdovkách, myslel jsem, že půjdu do kytek.
Báťa
Viděl jsem Báťu jak pije zelenou
nohy se kroutí, už je na kolenou
v ruce jí drží, upíjí pomalu
celou svou rodinu za tuhle kořalu!
Rf.: Báťa už zelenou má, Báťa si do hlavy dá
Hrozný hroznýš z Hrozenkova
1. Po zemi, byl na mezi, už sežere i brouka,
mezi kozy, mezi Chody vesele si brouká,
hrozný hroznýš z Hrozenkova do Aše teď pádí,
tudle je, prej, na zemi ráj, má tu kamarádi.
2. Pokyne všem hadicím až spolyká pavouka,
naposled se nadechne, jak voní rodná louka.
Do Aše je cesta dlouhá, jemu to nevadí,
kamaše si nebere, páč nohy nemaj' hadi.
Rf.: Z Moravy západně fofruje, má dovolenou,
hodně vody nemá rád, ani ryba, ani rak,
tady nene ounounounounou
3. Poputuje poli, travou, mine husté bory,
leze dlouho, leze pořád, přeleze i hory.
Unavený, s rozeklaným jazykem na vestě,
už se těší, jak se potká s kamarády v městě.
4. Bude jich tam celá síla, celý klubko plazů,
do otvorů nezalezou až do prvních mrazů.
Z jara hroznýš z Hrozenkova vystrkuje hlavu,
hrozně by rád hroznový, tak maže na Moravu.
Rf.: Z Aše na Moravu fofruje, měl dovolenou
V Aši o tom málo ví, má v Hrozenkově hroznový,
tady nene ounounounounou
Jamajská polka
1. Za muzikou, za ženami rozhod jsem se vyrazit,
vzal jsem bágl, rumbakoule, kulturně se nakazit,
do Kingstonu míří kroky, respektive lodní šroub,
rastamani vyzývají, kdybych nejel, byl bych troub...a
2. Spolehnutí je třeba přenést na kormidelníka,
vzhledem na polohu, vězte, že to jen tak neříkám,
stačí uhnout nedbalostí nepatrně k severu,
kde jsem se to ocitl? Z toho se asi poseru!
Mikrofóny na palicích, pysky přes půl hlavy,
karnevaly, doutníky jsou zbytky zašlý slávy,
na pramici rychle k jihu na vzdor mnohým svárům,
na Jamajku raftuju, pryč z Fidelových spárů!
Rf.: Je to kousek na Jamajku dorazil jsem jako troska,
v pytli rum a českou vlajku, naučím je polku do ska
3. Jaké milé přivítání pouliční kapely,
na vlnách se prkna houpou, Kuba už je v prdeli,
děvčata, ska reggae rytmy zní tu ve všech ulicích,
proč se domů navracet, teď honí se mi palicí.
Veselí a zpěvní lidé jsou tu v místních krajinách,
protože maj ska a reggae, tkví to v těchto příčinách,
a když slunce svítí příliš náladu si nezkazí,
z ledu úvoz, hurá z kopce na skibobu vyrazí.
Rf.: Přes oceán na Jamajku dostanu se ještě dneska,
v pytli rum a českou vlajku, naučím je polku do ska.
Rudegast
1. Deset roků tady krútim a kolik mám před sebú?
Skrzeva ho v noci sa rmútim, v papučách cestu škaredú.
Špínu a prach mám na gaťách, kde sú doma žehlené puky,
po hospodách, z papule pach, roztřesené ruky, před putykou stojí parta ogarů.
2. Tož jsem ho našel, u bafáča v lesi stojí sám,
ze šutru chap jak hora, třesu sa a nedýchám.
Goliáš, Bůh i lesní duch, majestát, hlídá všecko živé,
špinavců král, o duše hrál, já jsem mu tu svoji dobrovolně odevzdal
Rf.: Je to rude, je to rude Rudegast
Rec.: Rude su já, rude je aj moře, rude zme tu všici aj to v trúbě kuře
Třináctý znamení
1. Já jsem vůl, jako úhoř v slepým rameni
já jsem vůl, žába sedí na mým prameni
já jsem vůl, zřejmě jsem třináctý znamení
2. Já jsem vůl, velkej rozdal křivý karty
já jsem vůl, radši líbat zmiji na rty
já jsem vůl, nechci házet perly prasatům
Pokoj v suterénu
1. Nehledě na svoje interní stavy,
s pocity hrůz pilota US NAVY,
přesto, že hučí mi pod okny davy,
chtěl bych se podívat do síně slávy.
Ale jen na chvíli a velmi pomalu,
abych si mohl vzpomenout na školu.
Na ranní vajíčko na hniličku,
na tlustou smradlavou uklízečku,
abych si mohl vzpomenout na Tebe,
když jsi mi řekla, že nepřijdu do nebe.
2. Do nebe neletím, páč mě tam nepustí,
ďáblovi u ucha peníze zašustí,
ten se však nenechal, že neni z vlády.
Lehnu si pod kytky, ony to rády.
Za chvíli vyfásnu kabátek z červů,
o místo v nebi či v pekle se nervu!
Zatím však netuším, jak skončit s žitím,
mně by se nejvíce líbilo pitím,
nebo si proženu palici kulkou,
pustim plyn, žilou či kazetu s Hůlkou.
Rf.: A tak prdim do hlíny, prdim,
jistě se to třese až v daleké Austrálii,
prdim do hlíny, prdim,
z kořenů mám deku, ó já se mám.
Prdim do hlíny, prdim,
panika se nese k vobčanům na Sicílii,
prdim do hlíny, prdim,
v pokojíku z rašeliny spočívám.
Loupežnická
1. V zátiší ve sluji pod lebkou s rohama, kde zápasil prapředek s ledem,
právě se radují, k loupení s vlohama, mládenci s podivným krédem.
Mlátí se do stehen. Tři první lavice zvedají pravice, kdo uloupil nejvíce.
Plácli si rukama, rukama nohama, plácli, teď v tom spolu jedem.
2. Sedící rabiát, léta se neholil, nad ohněm otáčí srnou,
zapálí opiát i rum dneska povolil, svorně se do akce hrnou.
Sebranky ozdoba dvě vetchý babice, samý bradavice a řídká stolice.
Lupičů kolektiv pěkně se vyhulil. Blbnou, však né vlastní vinou.
Rf.: Tam ve zlodějský oboře
v dolní horní komoře
lupiči se tetelí
jsou na náš účet veselí.
3. V jeskyni u lesa jsou všichni ve vatě, zalezlí jak hejno krysí.
Nechybí noblesa, mají se, proklatě, mají se tak jako kdysi.
Až si dost nahrabou, tak v koutě čekají, snad se to utají, bohu se rouhají.
Lapkové v kabátě, v košili, v kravatě, krysy s chamtivými rysy.
Amigo Pablo a seňorita Chiquita
1. Amigo Pablo se seňoritou Chiquitou
mají v Ňú Jorku sakra těžký žití.
Tak mě napadlo, teď, když mám trochu vypito,
nebylo zbytí, ne, nebylo zbytí.
2. Vstávali za tmy a na políčku s kaktusy
hnojilo řádky jejich osm dětí.
Byly na kila, dnes jsou kaktusy na kusy,
za lepším bytím do Ňú Jorku letí.
3. Nechali na poli kaktusy i haranty,
všichni se těžko do Ňú Jorku vejdou.
Na kozy, na voli pochystají garanty,
jednou se v metropoli z pole sejdou.
Rf.: Adios Ňú Jork, adios Menheten,
amigo Pablo zírá, jak jsi zameten.
Adios Ňú Jork, adios Menheten,
Chiquita zákazníky počítá.
4. Hledali štěstí a nalezli jen lopotu,
v ráji všech snů, kde jsou všichni jiní.
Tak rychle zpátky, kde zanechali drobotu,
která se jistě pod kaktusy činí.
5. Západy slunce, tam v jejich rodné dedině
už nikdy, nikdy za nic nevymění.
Tak honem zpátky k tequile a rodině,
holt starý mravy ty se těžko mění.
Rf.: Adios Ňú Jork, adios Menheten
celej svět zírá, jak od září jsi vymeten
Adios Ňú Jork, adios Menheten
Chiquita sedí doma opitá.
Příběh Jana Tleskače
1. Západ slunce, krysí srst, Stínadla, už slinim prst,
Jan Tleskač je hrdina snad větší Mirka Dušína,
skartoval jsem Vrchlickýho, Wolkera, Sovu, Puškina.
2. V historii mezery, mýty, báje, pověry,
pochybnosti rozmetá jen dlouhodobá osvěta,
pravdu ven, už není před ní zatažená roleta.
3. V létech dávno minulých, událost se udála,
agent z Kremlu putuje za klukem, kterej mutuje.
„Plány přivez!” řek mu strejda Josef, dýmku šlukuje.
4. Čísla, čáry, výpočty, úkryt věže kostelní,
jeden schod a druhej schod a třetí schod a čtvrtej schod,
tma je tady jako v pytli, jenom abych našel vchod.
5. Bílá vystrašená tvář deník v prachu ukrývá,
síla moci nezbedné a tělo v díře bezedné,
rámus křídel holubů, ten chlapec se už nezvedne.
6. Zůstalo vše v tajnosti, mrtví totiž nemluví,
Fučík, před ním ještě kus nic neřek ani mistr Hus.
Sláva, je to naše plus, že kolo zná dnes každý Rus.
V té naší zahrádce
1. Od pluhu na hrad kráčí směle
Přemysl, pozván Libuší,
národu svému by stál v čele,
jak se to dělá, netuší.
Ze sna se zjevil, k městu hledí,
jehož sláva hvězd se dotýká,
oplývající mlékem, strdím,
sto věží a samá putyka.
2. „Přemysl na Hrad!” národ volá
v té naší zemi bohaté,
Hitler všech zahrad s hlavou vola,
jen jeden stupeň ke zlaté.
Od pluhu na Hrad kráčí směle
a pak, že mu to nesluší,
už máme svého velitele,
co umí hladit po duši.
3. Zamyšlen, při pohledu k hvězdám,
kterých se sláva dotýká,
tuhletu hvězdu ale neznám,
pořád mi někam utíká,
za oknem postava se krčí,
posílá pozdrav z vesmíra
a Lajka při krmení vrčí
na hrdinu Vladimíra.
Rf.: Vladimír Remek, Podlaha Přemek
v té naší zahrádce
máme se jak v pohádce
Vladimír Remek, Podlaha Přemek
v té naší zahrádce jak v pohádce!
Klasy
1. Jak dva klasy na jediném stvolu
teď na nebesa půjdem spolu.
Neví člověk kdy jde nahoru a kdy dolů.
Ani to nehraje roli, vždyť jsme spolu.
2. Jak dva klasy na jediném stvolu
teď na nebesa jdeme spolu.
Neví člověk kdy jde nahoru a kdy dolů.
Ani to nehraje roli, vždyť jsme spolu.
Indián ska
1. U řeky stromů plný les,
za řekou indiánská ves,
ve fracích z kožuchů, smetánka rudochů
a na ohni se točí pes
2. V úkrytu čekaj na kňoura,
od bledé tváře vizoura,
vír bubnů ze stanu, skáče na mejdanu
šaman ve funkci doktoura
3. Kalumet flákne do kouta,
jde si natužit kohouta,
na tvářích znamení, jeho squaw ocení
na paži kérku pavouka
4. Vesnice žije v chaosu
při stepní lize lakrosu,
večer si, neřádi, u ohně zařádí,
dají si řádně do nosu
Ref.: Sláva, zírá celej svět, jak ze sýra zírá díra
náhrdelník - amulet před woo-doo je ochrání
Máte vyholenou leb nebo půlmetrová číra,
náčelník a kalumet, sveřepí indiáni
Zelená je tráva
1. V údolí s barevnými stromy a khaki makaky
slyšet je divo bíti hromy vysoko nad mraky.
Zelený potůček tu bublá, ryba si zpívá, jů, tu svou,
právě když Růžičková zhubla, stala se milenkou mou.
2. Veselí modrobílí voli, na saních letící,
šedivý delfíni na poli naznak se obrací.
Žraloci ploutve už jim mydlí, pokojně cení chrup,
dikobraz pod vobraz tu bydlí, po otci zdědil srub.
Rf.: Protože zelená je tráva, fotbal to je hra,
ta letošní dává blablablablabla.
Fialová kráva, žlutej krokodýl,
dej si ještě páva, zůstaň s nima dýl!