Sourozenci.
Můj brácha stékal po stehně mé matky. Moc jsem se s ním neloučil. Nebyl čas. Byl to děsný fofr. Můj brácha stékal mámě po stehně a já sprintoval její dělohou abych se stal vítěznou spermií.Povedlo se! Chtěl jsem s bráchou asi dát řeč, ale nestíhal jsem. Vlítnul jsem do cíle a měl toho plný kecky. Jo to víte-takový závod se vám povede jen jednou za život. Brácha to nestihl-to by se musel fotr lépe trefit aby mu dal šanci. Blbec!
Máma si naších starostí nevšímala. Užívala si svého vyvrcholení. A táta? Ten už stejně byl. Brácha stékal pozvolna na prostěradlo, kde se bohužel pro něj vpil.Máma bude zítra hartusit, že to musí dát vyprat, aby manžel nic nepoznal. Mého tátu to už zajímat nebude-už bude ujíždět z tohohle Zapadákova do jiného Vidlákova a možná už zítra večer bude vypouštět další závodníky do jiné maminky a další mí bráchové a ségry budou bojovat o právo žít! Můj otec byl dost výkonný a bavilo jej trousit za sebou kukaččí potomstvo, které pak mužové bohabojní, zodpovědní a zdravě usedlí vychovali jako své dědice, kterýmžto potomstvem se chlubili v kruhu svých rodin, firem a společností.
I mě se manžel mé matky pokoušel vychovat mravně-bych byl zodpovědný, svědomitý a bohabojný. No moc jsem se mu nevyvedl. I já nejraději na svých cestách plním funkci rozsévače a jda ve stopách svého biologického otce pilně oplodňuji vajíčka cizích samiček a rozšiřuji chov našeho druhu na úkor otců zodpovědných a rodinu svou milujících. Nevěřili byste jak se dmu pýchou, když v kruhu mých známých se nadýmá pýchou šťastný tatínek v náručí chovající mého potomka! Jsem dojat až k pláči a nejraději bych jej za tu službu poceloval a na svou hruď přivinul. Zarazí mě, až zlobný pohled jeho družky, takto matky mého dítěte, které je jasné, že já jsem jen objekt její kratičké radosti a že jen manžel a živitel rodu si zaslouží všeobecný obdiv a její lásku…já sám s nimi mohu leda prožívat jejich štěstí zpovzdálí, mohu se těšit na ty chvilky slasti v náručí těch milých žen, ale vím ty ženy mě nemilují-neboť svou lásku musí věnovat svým manželům a mým dětem!
Včera jsem se miloval se svoji sestrou! Incest jako hrom. Tedy abych pravdu řekl, nevím jestli to byla moje sestra, jen sex s ní byl úžasný a ona absolutně nevázaná a nezodpovědná. Celý můj otec! No vlastně, toho jsem taky neznal, ale takového si jej představuji a protože náš Prdelákov je dostatečně malý a počet žen je zde omezený, tak si představuji, že se miloval i s jinými ženami, kterým svůj dárek věnoval a tak jestli jsem se já zrodil z jednoho takového vztahu, pak se tahle dívka mohla zrodit se vztahu podobného. Jak říkám, byla naprosto dokonalá a sexu znalá-celý táta!
Třeba to nebyla biologická sestra-ale copak nejsme všichni bratři a sestry, pokud je pravdou ta historka s Bible o Evě a Adamovi? V tom případě neděláme nic špatného, jen že spíme se svými sestrami a bratry!
Na otci nezáleží.
Je pravda, že táta si s mámou užil a zmizel s jejího i mého života. Roli starostlivého vychovatele a hrdého“otce“převzal manžel mé matky, pracovitý a svědomitý pantáta. Byl to dobrák a ve mně se viděl. Celý život nepochyboval o tom, že jsem jeho a já ani matka jsme mu to nerozmlouvali. Již od ranného věku jsem pobaveně pozoroval, toho otcovským štěstím zpitomělého chlapíka, který mě střídavě tisknul k sobě, radostně vyhazoval a opět chytal, chodil hrdě na procházku, každému otrapovi mě ukazoval a radoval se nefalšovaným rodičovským štěstím. Někdy mi to lezlo pěkně na nervy ale nechtěl jsem jemu ani matce kazit radost a tak jsem roli vzorného syna pilně cvičil a důsledně sehrával. Ten pán mojí matku asi opravdu miloval a snažil se nám všem-mě, matce i sourozencům udělat pěkný a útulný domov. Někteří z mých sourozenců snad pocházely ze sémě toho pána ale jiní byli spíše potomci různých cesťáků, potulných kejklířů či náhodných pocestných. Paroháč je všechny stačil obejmout mohutnou otcovskou náručí a dřel jako býk, aby ten klan uživil.
Má matka měla asi taky svého manžela ráda. Roli milující matky ustála se ctí. Roli milující leč věrnost nepřehánějící manželky snad též. Paroháč jí pozoroval stále zamilovaným a odevzdaným pohledem. Líto mě ho moc nebylo, ten skopec cupital tam kde jeho krotitelka bičíkem zaháněla. Můj otec by si to určitě nenechal líbit. Sice jsem jej nikdy neviděl a vlastně ani matka nikdy nenaznačila, kdo by to mohl být. Vlastně ani nikdy neřekla, že jsem výrobek jiného pána-jen já jsem věděl skoro s absolutní jistotou, že ten člověk jenž mě vodí do školy a kontroluje mi úkoly, nemůže být mým otcem. To nebyl formát mého otce! Ten sedřený, opocený, ubrblaný panák nemůže být stvořitelem tak duchaplného, skvělého, sečtělého, bystrého, ctižádostivého, jedinečného jedince jaký se v mé osobě sešel! Spíše si neskromně myslím, že maminka se musila vyspat s několika genii najednou, aby se jí povedl jedinec mého formátu. Jednou jsem tuto myšlenku před matkou rozvíjel, ale jen se zamyšleně zasmála a já schytal pohlavek. Matka si své tajemství asi odnese do hrobu. Celý život mě nutila říkat tomu chlapovi“táto“, celý život mě nutila lhát a nikdy nepřiznala!! Kolikrát jsem se v zrcadle prohlížel, hledal znaky mého otce a vždy jsem tam našel deformity, které mi připomínali mého otčíma! Situace k zešílení. A do toho přijde ten chlap ke mně do pokoje, parohy stěží procpe dveřmi a ještě mě poplácá po bedrech a vyblinke vepřový forek o tom, jak mi to jde s děvčaty a jak on jim zvedal sukně když byl mladý. Pche! To já bych mu mohl vyprávět o svém otci. O tom okouzlujícím světa znalém frajerovi…Můj otčím, pouhý manžel mé matky-
Manžel mé matky.
Manžel mé matky byl člověk průměrný, přízemní, nevalného intelektu-klasicky měšťák.Táhl životem těžkou káru a to doslova-zásoboval svůj kvelb zbožím smíšeným a za mizerný groš dřel od úmoru do úmoru.
Má matka oproti tomu byla dámou vznešenou, nonšalantní-opravdová kněžna. Absolutní protipol kupčíka který přepočítával měďáky, snažil se přepočíst vše i lásku i slast. Ostatně, alespoň v tomto bodě ho má matka trestala tvrdě a dle zásluh, radostí tělesných mu mnoho neposkytovala a raději se věnovala tomuto sportu s borci vyvinutějšími, se lvy salonů, s postelovými válečníky.
Ovšem, můj živitel, ten král prostřednosti, byl samozřejmě sám sebou nadšen. Funěl, mlaskal, otíral si pot, rád na veřejnosti poplácal mou tichou a melancholickou matku po pozadí. Nevšímal si naších odporem stažených tváří. Ten hlupák rád demonstroval svoji patriarchální nadvládu, rád se chlubil svojí býčí silou-jak říkám hňup!!
Má matka mu to tiše trpěla, věda že vykoupení ze života s tímto primitivem najde v náručí mužů šlechetných, velkorysých, šlechticů ducha i těla…tělo, to měla na nich ráda především.
Zde došlo nejspíše k aktu mého stvoření a jeden z těch mužů duchem přebohatých věnoval mé milované matce to nejcennější co mohl-své sémě. Abych pravdu řekl, moc mu za to vděčen nejsem. Jak mám být vděčen stvořiteli, který mě nechá vzniknout co tvora dokonalého, intelektem překypujícího, člověka umění milovného a věd filosofických studujícího a přitom mě odsoudí k životu s barbarem intelektu nevalného, muže nečistého, lakomého a tupého.Proč si nedal více pozor a nevypustil do mé matky i mého bratra?? Vím, jde o otázku pošetilou, to jen tvůrce nejvyšší by dokázal, leč ve vzteku mě napadají různé pošetilosti a můj sen o mém bratrovi k ním patří. Mému otci již tuto nehodu nevyčítám. Vím, že by se mi s bratrem žilo lépe, neboť bychom byli na ten život s náhradním otcem dva a mohli se o sebe opřít a tomu mamlasovi společně vzdorovat.Proč si přeji bratra, proč mi nestačí maminka?
Má krásná leč emocí prostá maminka.
Maminka byla moc krásná, vzezření urozeného, věčně ve stavu zasmušile tichém, zdánlivě bez emocí, upjatá a odměřená-to ve vztahu k našemu primitivnímu prostředí. Okolo sebe vždy rozestřela aurelu posvátné krásy a klidné melancholie. Vždy jsem si takto krásnou ženu představoval, jako císařovnu Sisi či některou z velkých žen století devatenáctého.
Měla to velmi těžké-život s mužem chování tak zvířecího a ducha tak prostého pro ní muselo býti utrpením. Vést tomuto primitivovi domácnost, vychovávat mu děti, tvářit se mile na něj a jeho tupou rodinu a žít jen z chvilek jak okvětí utržených, jen z letmých zážitků, které ji poskytovali muži duchem i grácií obdaření-to muselo být peklo!
Navíc onen primitiv, byl nejenom samolibý buran, který vždy pravdu má a dle jehož not se žije. On byl taky velmi žárlivý! Podezíravý až běda. Neschopný velkorysosti a nadhledu. Mladého či jinak statného muže z našeho okolí vždy rychle hnal a z jakékoliv avantýry mé matky vědu dělal a scény přemnohé tropil. Matka mu pranic záminek nedávala, jen občas se chybička vloudila a malinká nevěra se proflákla-a už! Rachot a hněv, řev a kletby-jen k tomu se ten hlupák snížil a matce život znepříjemnil jak mohl. Já vím jen o jediné nemotorné nevěře, při které byla maminka přistižena v choulostivé pozici s výběrčím plynu. Jen jedinkrát byla víceméně přistižena oblečená pouze do lodiček a vějíře a hned ten hrubec lál a výběrčím ve vzduchu pohazoval a nebohé matince vyhrožoval násilím a vypuzením. Je pravdou, že matinka byla velkorysost sama, nad řáděním toho hulváta se povznesla a posléze mu i odpustila, ale o to víc se vydávala v náruče mužů ctnostných a po pravé lásce bažících. Mnohokrát jsem mamince alibi udělal, mnohokrát jsem maminku s obdivem v očích a s hlubokým porozuměním na schůzky vyprovázel. Měla mě pro to ráda a naše láska se ještě více posílila spiklenectvím- tak říkajíc spojenectvím proti tomu parohatému netvorovi.
Čenichal, pátral,funěl za matkou, ale nestíhal a košatěl a košatěl. Maminka ovšem nebyla nějaká taková pověstí své nedbalá, jen trošku si chtěla nabrat toho, čeho se jí doma nedostávalo a jen někdy chtěla zažít něco výsostně romantického až poetického.
Pravdou je, že pověst její nebyla z nejlepších a mí příbuzní, ta smečka idiotů, či kamarádi mého otčíma si lecos šuškali a o mamince klevety rozrušovali, ale znáte to-pouhá závist a nemožnost se mamince dostat do komůrky a i jinde, z nich dělala tupé užvaněné stádo. Ještě že otčím můj měl matinku mou rád až na dřeň a věřil jí a ne těm hlupákům! Tak jsem si žili v prostředí maloměstském, mezi nevzdělanou chátrou, s příbuzenstvem tak prostým, že stydno mi na ně pomyslet.
Příbuzní-ty si taky nevyberete.
Jak jsem již naznačil-měli jsme kol sebe i rozsáhlé příbuzenstvo. Ještě dnes nevím, jak ono společenství slušně nazvat. Bylo to panoptikum lidské malosti, tělesných a hlavně duševních deformit, velmi prosté a hrubě nevzdělané stádo lidských kreatur. Povětšinou jej tvořili členové otcova( otčímova ) klanu. Sbírka všech tetiček, strýčinků, sestřeniček a bratránku-různě propojených v nejpodivnějších uspořádáních žijících bytostí, živících se vším možným hlavně vždy vynášejícím byznysem. Familie jako s románů Karla Poláčka-hokynáři, šmelináři, schopní zobchodovat vše, brilianty i tkaničky do bot, kožky chcíplých koček i seprané onuce, prostě galerka těch nejpitoresknějších figur. Stále rádi se spolu scházejíc, vstupujíc navzájem do svých životů, vše si navzájem závidíc, neustále se pomlouvajíc-to byli oni naši příbuzní!
Náš živitel byl v tom stádě vepřů, tak říkajíc doma. Vrněl blahem, naparoval se když mohl svou rodinu a hlavně svoji milovanou ženušku své rodině předvádět. Praskal pýchou a miloval obdivné pohledy mužů jeho klanu, jenž obdivnými pohledy mou maminku pozorovali. Samozřejmě neustále vysílal signály, že je to jeho majetek a že do jeho zahrádky mu nikdo nepoleze. V tomhle ohledu si mohl býti jist. Mé matince byl odporný on a co teprve jeho bratři a pobratimcové- to stádo infantilních kreténů-tak hluboko by maminka asi neklesla. Asi píšu pro jistotu, neboť nevím, zda právě pro nenávist kterou k mému otčimovi matinka pociťovala, by dokázala překonat odpor a s některým z těch imbecilů dokázala slehnout?! Navenek samozřejmě měla maminka toho pána ráda, fungovala jako stroj. Jako kvalitní a dobře seřízený stroj, to bylo na celé situaci podivné-to strojové a přesné, bezemoční a zkalkulované vystupování. Vždy jen plachý úsměv, jen obsluha na pokyn pána, jen přitakání když si majordomus přeje-nic víc, maminka uměla svou roli a hrála ji s profesionální jistotou.
Já sám jsem byl v kruhu příbuzenstva utopen. Chlapíci s viržinky v rukou co mě poklepávají po rachitických zádech a vyptávají se mě na milostná dobrodružství a mají náramnou švandu s mých rozpaků a nejistoty. Vyprázdňovali do sebe skleničky vermutu, žvanili o kšeftech a o tom jak stále prodělávají a jací, že jsou chudáci neustále na pokraji bankrotu. Jejich manželičky, takto mé tety, si mě přivinovali na své vyvinuté poprsí, líbali mě masitými rty, páchl jim pot z podpaždí o mocně se jim třáslo podhrdlí,když chtěli vědět totéž co jejich tupí manžílci a tj.: kdy jsem byl s holkou a jestlipak jsem“to“už dělal…do toho mí bratránkové, neuvěřitelné tlustí a pihovatí kreténi, jak z reklamy na ošklivost, kteří se viděli v mé mamince, stále se na ní dívali a slintali na ní své masturbační představy. Hnus! A sestřenice, ty culíkaté Jarmilky, teď ještě vyžlátka a v budoucnu opět pokračování nekonečného zástupu hloupých,neforemných a podajných mamin. Z trosek vzpomínek se mi snad líbí jen ty v kterých jsem se mohl v těchto Jarmilkách hrabat a pronikat do nich a zároveň do tajů prvních sexuálních zážitků. O co více si o mě mysleli, že jsem neohrabaný, neschopný nekňuba o to více mi ty husičky na tyhle mimikry skákali a nechali se odvléci do mého útulku na půdě, kde jsem je pod průhledným slibem nekonečné lásky a jejich jedinečnosti odblanil a vrátil po použití do houfu již znehodnoceného zboží. Jen maminka poznala čeho jsem schopen a velmi mě v mé zálibě podporovala a měla škodolibou radost nad každým vrubem v pažbě mého nástroje.
V tom fofru jsem ohnul i jednu z tet a ta mě ukázala opravdu cestu rájem, řka že takto to s manželem dělala naposledy na koleji. Bylo to docela pikantní, když to boží hovádko, její muž se mě masácky ptal“zda už jsem holku měl a jestli mi nějakou nemá koupit?“ Idiot!
Já ty jeho dělal to co on už ani ve snu a ona si vzpomněla, co všechno v mládi uměla a kolikrát.. Fraška a absurdita.
V těchto chvílích jsem si nejčastěji vzpomněl na mého otce, který už nejspíše neměl tolik sil, aby dokázal obročit celou ves. Ale kdo ví? Alespoň v četnosti styků mé matinky, bylo jasné, že jeho následovníků je dost a maminka to na tomhle povrchu umí náramně!
Otče, otče…
Neznám tě táto. Díky tvé nepozornosti jsem ani bratra nepoznal-ty jsi matinku mou obšťastnil a vytratil ses do dáli. Mého bratra zcela prozaicky, maminka vyprala. Škoda. Mohlo mi být s vámi fajn. Určitě by jste byli oba správní chlapíci.
Nedělám z toho vědu. Tebe si táto vážím a sním o tom, jaký že jsi musel být udatný a mocný. Jak vtipný a okouzlující. Jak neodolatelný a vášnivý. Jen takový mohl mou matku milovat a jen s takovým mohla stvořit muže mého formátu! Věděla nejlépe od koho sémě přijme, aby její potomek byl opravdu neodolatelným, inteligentním a duchaplným. Podařilo se! Díky!
A ty můj bratře, obětí oné mrzuté nehody-ty splňuješ vše ostatní. Jako bájný Romulus a Remus bychom byli bratři na život i na smrt. Byli bychom kvalitními pokračovateli otcova odkazu. S tebou bych se rád dělil o lůna dívek již dobytých. S tebou bych rád prchal po římsách před manžílky kterým jsem sbírku parohů rozšířili a o uspokojení jejich manželek se pokusili. Ty by jsi mi byl oporou ve chvílích odříkání i druhem k pohledání. Co my bychom mohli navyvádět?!
Jak mohutně jsme společně mohli otcův odkaz předávat. Kolik kukaččích ptáčat by po našem zákroku mohlo v hnízdech tupců se vylíhnout. Jako bájní trifidi bychom Zemi dobyli a obsadili! Brácho chybíš mi…všechno to tady nestihnu. Ale budu se snažit-slibuji!!