Samičky.
V dnešním pojednání chci oslovit onu kultivovanější část mých čtenářů. Jak je z mého úvodu okamžitě jasné, má dnešní povídečka směřuje jednoznačně k mým inteligentním čtenářkám. Právě jejich velmi vybraný vkus je zárukou tlaku na autora, aby nesklouznul k primitivnímu psaní o sexu a politice, tak jak by si to mužská část čtenářstva jistě přála. Mým čtenářkám tímto chci vzdát hold. Nemají to s námi lehké, a pravda, oni nám taky nic nedarují. I tato povídečka kupodivu navazuje na předchozí pojednání, inspirované knihou Richarda Dawkinse nazvanou „Sobecký gen“. A také v tomto případě jsem se jí volně inspiroval a tak jako minule i nyní vám s dovolením, budu nejprve citovat z díla slovutného profesora a pak se ve svém, jak je u mé tvorby známo, brilantním rozboru, pokusím aplikovat tuto stať na prakticky život.
Takže s vaším svolením – nyní volná ukázka:
Samička praktikující strategii rodinný krb, která se jednoduše snaží okouknout si samečka a rozpoznat jeho náchylnost k věrnosti předem, se vystavuje riziku, že bude podvedena. Každý samec, jenž dokáže zapůsobit dojmem hodného a věrného domácího typu, ale přitom v skrytu tíhne k dezerci a nevěře, bude ve výhodě. Jsou-li jeho dřívější opuštěné partnerky schopny samy vychovat některé z jeho potomků, předá takový záletník budoucí generaci více genů než jeho sok, který je spolehlivým a věrným partnerem. Geny pro efektivní podvádění samci budou v genofondu upřednostňovány. Přírodní výběr bude zvýhodňovat i samičky, které takového podvodníka snadno prokouknou. Budou si, když se jim dvoří nový samec, hrát dlouho na těžko přístupné. Ovšem v následujících sezónách budou připraveny přijmout návrhy svého loňského partnera. Zde hovořím o živočišné říši. V „říši lidí“je tento výběr obdobný, jen zde výběr „loňského“partnera, tak doslovně nefunguje. Pro zjednodušení musím samce vylíčit, jako buď úplné podvodníky, nebo zcela poctivé. Ve skutečnosti je pravděpodobnější, že všichni samci, jsou mírnými podvodníky.Samci totiž z podvádění těží více než samice, a proto musíme očekávat, že i u druhů, které vykazují vysoký stupeň rodičovského altruismu, budou mít tendenci pracovat méně než samičky a budou spíš odhodlání prásknout do bot. V naší společnosti je rodičovská investice obou rodičů velká a není výrazně nerovnoměrná. Matky se pochopitelně daleko více podílejí na výchově dětí. Otcové zase, se zpravidla podílejí tak, že tvrdě pracují, aby nepřímo zajistili potřeby svých dětí. Lidský život je určován spíše kulturou než geny. Ale i tak je možné, že lidští samci mají obecně větší tendenci k promiskuitě a samice k monogamii. V živočišné říši se většinou uchází samec o samici. Tváři tvář moderní době nabude biolog podezření, že se dívá na společnost, kde spíše samice soutěží o samce než naopak.
I když se nám literatura a mýtus snaží vnutit představu o muži rytíři který chce dobýt srdce své vyvolené, přesto se mi zdá, že v moderní době se tato situace obrací. Slovy klasika, žena muže vybírá, vybere a pak pláče – buď, že ji uteče, anebo, že s ní zůstane…Neboť, ženy stále nevědí co chtějí a nepřestanou, dokud to nedostanou! A my potomci samců je slepě následujeme, oplodňujeme, pak většinou vychováváme děti, které jsme neudělali a naše děti vychovávají otcové jiných děti a tak stále dokola. Tohle je podivná cesta evoluce lidského druhu. Moderního lidského druhu obzvlášť.
Taky nevím kdo je dnes více promiskuitní a nevěrný. Zda ženy či muži. Jak už po stopáté uvedu, v jistém průzkumu vyšlo, že nevěru přiznává sedmdesát procent mužů a jen asi dvacet procent žen. Hm… Já mám pár známých, mužů či žen, kteří tvrdí že svému partnerovi nebyli nikdy nevěrní. Nevím, jestli se tím chlubí, anebo si stěžují…“Smutné je prý stáří těch, kteří lásky zlatý dukát rozměnili v několik měďáků…“, jenže znáte to. Jíst stále stejnou kaši dokola – to se přeže…prostě, přejí se to. A pak z toho vzniká onen neuvěřitelný miš maš v promiskuitě stvořených jedinců, kteří mají otčímu skoro tolik, co svých sourozenců. A ještě ten zlořečený gen v podobě lidské bytosti, se mění v takzvaný mem a to je vlastně kulturní zápis v lidském mozku. V zjednodušující zkratce: vše co tady pácháme, ať pěkného( hudba, kniha, film, ) tak nehezkého(závist, hamižnost, zrada, lest) se v nás zapisuje a další generace žijí z toho co jsme jim předali, jen to většinou ještě více zmrví!
Gen – mem – DNA – evoluce, emancipace, polidštění…toť ve zkratce – běh a vývoj lidského druhu tváří v tvář historii a času! Jdeme dějinami a vyvíjíme se. Tedy ne my, ale naše geny. Ty se přizpůsobují naším potřebám a tlaku okolí. Většinou se přizpůsobují lstivě, to hlavně geny mužské populace. Ženské geny se přizpůsobují více potměšile. Tak zvaně se emancipují:
Takže pokud jsme se vymanili z doby patriarchátu, proběhli érou sexuální revoluce, pak nyní žijeme kocovinu ze svobody a počet rozvodů se vyšplhal, až k 50 procentům a obrovský počet nemanželských dětí, ať nám je toho důkazem, že doba tvz. emancipace, není žádné terno. Holt, plynule jsme přešli v evolučním vývoji, do etapy emancipace a co to je ona emancipace? Tady na ostravsku se říká, že emancipace znamená, že máte za manžela – Emana cypa! No, no, zase tak směšné to nebylo…
Abych vám to udělal ještě složitější, tak uvedu zcela logický vzorec, podle kterého je jediným smyslem evoluční cesty předat do budoucnosti, co nevíce dědiců mých, ovšem – jistě, hlavně vašich genů.Celá tato pouť není ničím jiným, než řetězením takzvaných „replikantů“. Nic si z toho krkolomného názvu nedělejte. Pro zjednodušení uvedu, že vy i já jsme prostě replikanti. Ano i vy krásná dámo, přestože se tváříte, jako že se vás to netýká – tak i vy jste replikant. Krásný, ale přesto jen replikant. Váš replikant, to je váš syn či dcera, vždy jde o repliku tvůrce ( asi pro přesnější pochopení, bych uvedl, že jsme vlastně takové kopírky. Živé kopírky naších genů.– takže replika vaše a vašeho muže…vlastně vašeho oplodnitele.Prostě se na evoluční cestě stále řetězíme a přenášeje své geny, tak je dále a dále kopírujeme a tímto způsobem je tedy replikujeme. Samozřejmě, nic není tak jednoduché, jak se zdá. Řetězením replik a jeho stálým přepisem se dopouštíme i klasických chyb. Pro příklad uvedu: replikovat, v tomto případě přepisovat můžete cokoliv, ovšem zkuste dát mnoha opisovačům určitý text a můžete si být jisti, že postupným přepisováním bude docházet k různým chybám – úmyslným či jen z nepozornosti. Známý případ chyby při překladu je uváděný chybný přepis, kdy při přepisu evangelií( části Bible) došlo v překladu k chybě. Tehdejší překladatel chybně přeložil slovo dívka jako panna a hned zde máme fatální důkaz v podobě“neposkvrněného početí panny Marie“, a ta chyba již putuje dějinami a páchá více škody než užitku. A takto nějak se kopírují a přepisují geny. Vím, je to velmi zjednodušený popis, skutečnost je větší guláš. Jen pro představu: vaše geny se do genofondu dostaly někdy před šesti sty generacemi. A přímý předek do kterého by se vás dalo odvodit, zde chodil před dvě stě generacemi. Abych vám to udělal ještě složitější, tak vězte, že v době okolo třicetileté války, po planetě chodilo asi dvě stě vašich předků. V době kdy na Říp přilezl praotec Čech s praotcem Romem by jsme měli prý, již milion pra pra pra dědů a samozřejmě i babek. Prostě na vašem genu se podílí více předchůdců. A váš gen se štěpí. V podobě matky a otce(pokud byl váš) je to padesát na padesát, ale v případě báby a dědy už je to 25% a v předchozí generaci děleno….no nic, už toho nechám. Nějak si to přeberte. Stejně to na tom, že zde pácháme jen paseku a ještě si to omlouváme, nic nezměníme. A do toho ještě ten mem, který může třeba za to, že se češeme na pěšinku a ženské se vždy oblékají jen nemožně, a ještě stále naříkají, že nemají nic na sebe a kdo za to může, že? Mem!!
Takže já bych to s vaším svolením zrekapituloval. Jsme pouhými replikanty genů naších předků a tím nemyslím jen lidského plémě, ale třeba i opičáků( v případě souseda Kulovaného to platí přesně), a dále proti proudu času, se pak se na naších genech v evoluci taky podíleli různí mrchožrouti, a ještě dále dojdeme k organismům primitivním, buňkám, trepkám, měňavkám a tak podobně. Já si při pohledu na tu sebranku, která žije okolo mě myslím, že evoluce se v určité době zastaví, udělá čelem vzad a vydá se opět k éře primitivních prapředků. Dnes jsme ovšem na vrcholu, repliky replik, některé se pravda evoluci velmi povedly, jsou velmi dokonalé a vyvinuté a ty nejlepší pak 9O – 60 – 90! U jiných to pak tak slavné není a ty míry jsou třeba 60 – 90 x 110 – zde myslím hrudník – pas x váha, to je pro tuto dobu typičtější. Genům neporučíš a i když na ně házíme lecos, tak všechno se na ně svádět nedá. No a pak jsou zde již zmiňované memy. Kultura lidské společnosti. Jak tak na to koukám, tak se v tom poměrně ztrácím a protože hrozí, že i vy se ztratíte, tak v tom případě mám dvě možnosti( taky zajímavé – všimněte si: vždy existují pouze dvě možnosti i když se zdá, že těch možností máte více, tak jsou vždy jen dvě ). Dvě možnosti – replikovat nebo nereplikovat. To replikování je poměrně příjemná záležitost, ale co s těmi replikami? Když se vám pak hromadí a hromadí. Kdo mi to uživí? Kdo ty replikanty vychová? Já to řeším. Vy to taky řešíte. Jen ty cikorky si s tím hlavu nedělají. Zajímavé. Ten jejich gen je asi opravdu dostatečně“sobecký“ a my jsme dostatečně pitomí, že jim to žereme.
Ještě než dnes utnu to zajisté velmi zajímavé a velmi poučné povídání, vrátím se obloukem k tomu, čím jsem vlastně začal. Mé krásné a vysoce inteligentní čtenářky, vaše touha po replikantech je asi větší než ta naše. Už jenom to, že vy za svůj život vytvoříte asi čtyři sta vajíček a my za stejnou dobu máme k dispozici miliony spermií, je důkazem, že naše možnosti reprodukce je obrovská a vaše poměrně omezená. A tak je jasné, že my se musíme snažit obšťastnit co nejvíce žen toužících po replikantech a nosičích naších genů, za to vy si potřebujete obstarat třeba jen jednu, zato výkonnou kopírku genů.
Pro pochopení se v krátkosti vrátím z oblasti čistě biologické do reálného života. Třeba to znáte i vy. Co znamená přírodní výběr v podobě lidského života? To se taková vdavekchtivá slečna rozhodne, že už je čas a musí se najít někdo, kdo by byl ochoten k replikování. Měl by to být samozřejmě samec, jenž dokáže nejen vytvořit další článek v genofondu, ale i samec, který svojí samičku bude dostatečně rozmazlovat, jejich příbytek zvelebovat, jejich děti živit a bude to prostě dokonalý muž. Takový muž, kterého bude ráda předvádět všem svým kamarádkám, touží ona naivní samička. Takový muž, který bude mužný a atraktivní a zároveň věrný a poslušný. Prostě měl by to být někdo, kdo vlastně neexistuje. Takový chlap je známý, asi jako populární yeti. Ovšem, říkejte to nadržené samičce. Ta ví všechno a žádné námitky neslyší. Je ji jasné, že v jejím nejbližším okolí nikdo takový není. Ani její otec! Ani strejda, brácha( tak ten už vůbec ), ale ona ho najde! A pak ho skutečně objeví. Jenže. Jenže, neuplyne mnoho času a i ten její nadsamec se projeví, opět pouze jen jako nýmand, nula, neschopný primitiv, impotent a paroháč! Nešťastná nevěstinka stále opakuje“jak mohla být tak blbá“…“kde nechala oči“…případně“že musela mít zatmění mozku“, když si vzala zrovna takovou bábovku. A ten „její“ stojí jak hromádka neštěstí a kouká do země. Případně je ten muž větší formát, těm se říká příkladně „macho“, a zcela pragmaticky a machisticky ovládne prostor a zpacifikuje a zkrotí on samičku dříve, než ona jeho. Čím se vyznačuje takový“macho“? Většinou se vrací od své milenky, svalí se před televizi, nechá si donést večeři, naladí fotbal a řve a říhá při přenosu. Ve čtvrtek( vhodný den si dosaďte samy ) překlopí svoji zákonitou na matrace a zcela netečně jí to“udělá“…Že je to odporné a že přeháním. Tak to pardon, asi máme jiné přátelé a ta moje má kamarádky, které nemají váš formát. Je mi jasné, že většina z mých ctěných čtenářek, si vybírala svého muže pečlivě, že je s ním absolutně spokojená a že s ním zažívá“ráj na zemi“. No nic, tohle já řešit ve svém pojednání nemíním. Tohle je na hraně sci fi literatury. Já pracuji s fakty a ty jsou neúprosné. Takže, abych se vyhnul vaší nesouhlasné reakci, povedu svůj pokus o esej k závěru. Jak jsem již uvedl dříve, většinou kroků které podnikáme, mají na svědomí ony, ještě dnes poměrně neprozkoumané memy. V tom případě, až si zase jednou budete stěžovat na svůj nelehký osud a jak byste se měla, kdybyste si vzala Pištu Fufnágla, tak si řekněte, že lepší to být nemůže a že za všechny vaše trable může, ten mrcha mem!!
Já jsem se dnes snažil, jak jistě uznáte, dát vašemu zničenému životu, jakési vědecké opodstatnění. Zda se mi to povedlo, na to si odpovězte samy. Jen bych na závěr dodal, zcela netradičně pesimisticky – což v mé tvorbě není tak obvyklé, takže společně s Biblí špitnu:“ Život? Marnost nad marnost a nic než marnost…“……………………………….
Dobrou
EM