Zimním severem na středověký Tolštejn:
Začalo to krásným skoroslunečným sobotním dopolednem, které si říkalo o malý výlet. Vzduch sice ještě voněl tajícím sněhem, ale každou byť jen trochu vandrovnickou duši svrběly nohy. A když se ráno z pelechu místo dvou zářících andílků vylíhly dvě šklebůzy, bylo to jasné – potřebovali jsme všichni vysmrádnout!!! Vzhledem k tomu, že naše momentální působiště se nachází v nádherné krajině českosaskéhošvýcarska, přímo v Tolštejnském panství a míra nezbednosti mrňousů záludných nám dala vzpomenout na slavné doby loupeživých rytířů, zavedla nás naše sobotní cesta do prvopočátku toho všeho – na slavný středověký hrad Tolštejn. Zprvu jsme se na malou chvíli nechali otrávit placeným parkovištěm, které jako většinu placených parkovišť nikdo nehlídá, ale pak už nás pohltila bílá krajina se sněhem po kotníky a výhledem na tajuplnou hradní zříceninu.
Tu a tam nás popohnala reklamní tabule na hradní penzion s občerstvením fungujícím celoročně a také dvě vysmáté důchodkyně, které si přes Tolštejn krátily cestu ze železniční zastávky Jedlová do Jiřetína a vesele si vyprávějíc máchaly hůlkama a pobaveně koukaly, jak pomalu funíme do kopce… Na vrcholu nás přivítal úžasný výhled do krajiny Lužických hor a také útulný hostinec s milou obsluhou a opravdu vynikající domácí zelňačkou. Speciální pochvalu vyslovujeme i místnímu svařáčku!!! Žádného loupežníka jsme sice nepotkali, ale myslím, že nás Tolštejn pohostil stejně dobře, jako kdysi pana Berku z Dubé.
Ohlédnutí za historií:
Tolštejn je nejlépe zachovanou hradní zříceninou v Lužických horách. Stojí asi 2 km jižně od Jiřetína pod Jedlovou na výrazném znělcovém skalním suku (670 m), který je charakteristickou krajinnou dominantou. Jméno hradu (něm. Tollenstein) bylo odvozeno od původního názvu skály Dohlenstein (= Kavčí kámen).
Hrad byl pravděpodobně postaven Vartenberky ve 2. polovině 13. století k ochraně Pražské cesty - významné obchodní cesty, spojující vnitrozemí Čech s Lužicí. První historická zmínka o hradu pochází až z roku 1337, kdy Tolštejn dobylo vojsko hornolužických měst. Hrad potom získal Vaněk z Vartenberka, který jej přeměnil na centrum panství, náhradou za Krásný Buk, zničený žitavskými v roce 1339. Vartenberkové hrad drželi až do počátku 15. století, kdy jej získal Jan Berka z Dubé. Po roce 1426 se pánem Tolštejna stal Janův bratr Hynek a pak Hynkův syn Albrecht. Spory Berků s Lužicí však pokračovaly stejně jako v minulosti a v roce 1445 byl hrad výrazněji poškozen Ambrožem Bursariem z Dobrého Lahu, který zde byl vězněn. Albrecht jako horlivý katolík byl od počátku odpůrcem krále Jiřího z Poděbrad, který proto nechal v roce 1463 Tolštejn dobýt. Albrecht Berka uprchl a jeho majetek, panství Tolštejn se Šluknovskem, připadl Janovi z Vartenberka a Jindřichu Berkovi z Dubé, kteří v roce 1463 vedli obléhání hradu. Jindřich Berka postoupil svůj díl Tolštejna Janu z Vartenberka a po něm se majetku ujal jeho syn Kryštof. V důsledku neustálých válečných sporů se Kryštof z Vartenberka zadlužil a musel proto v roce 1471 panství prodat saským knížatům Arnoštu a Albrechtovi. V roce 1485 získal Tolštejn se Šluknovskem rod Šlejniců, pocházející ze saské strany Krušných hor. Jindřich ze Šlejnic na počátku 16. století hrad opravil a rozšířil o severní bašty, které z něj znovu učinily pevnost, využívající již dělostřelectva. V roce 1528 převzal panství Jiří ze Šlejnic, který podporoval v okolí těžbu stříbra a dalších kovů a pro pozvané saské horníky založil roku 1554 městečko Jiřetín pod Jedlovou. Sám ale v roce 1555 přesídlil z Tolštejna na pohodlnější zámek v Rumburku a podhradí nevyužívaného hradu bylo roku 1570 rozděleno na selské usedlosti. Po roce 1587 se v jeho držení střídali různí majitelé, mezi nimiž byl i Vilém Vchynský. Roku 1607 již hrad nesloužil svému účelu, ale ještě před třicetiletou válkou jej Radslav Vchynský znovu opravil. V roce 1642 byl hrad obsazen rakouským vojskem, které se odtud snažilo uzavřít cestu do nitra Čech Švédům. Ti však hrad oblehli, ohnivými střelami zapálili a dobyli. Zcela vyhořelý hrad pak již nebyl obnoven. Od roku 1681 patřil hrad i s panstvím Lichtensteinům. Za Josefa Václava z Lichtensteina (1718-1771) se prý ve zříceninách hradu ukrývalo několik loupežníků, kteří se pokoušeli obnovit zašlou slávu středověkých loupeživých rytířů. Při své inspekční cestě po severních Čechách navštívil hrad i císař Josef II. Zřícenina pak byla vyhledávána místními obyvateli, kteří z ní brali stavební kámen, i hledači pokladů, kteří kopáním ve sklepích a bouráním zdí přispívali k její zkáze. Kolem poloviny 19. století si vedle zříceniny postavil chatrč poustevník. V létě roku 1865 zřídil jiřetínský obchodník Johann Josef Münzberg v polygonální baště hradu jednoduché občerstvení a v následujícím roce postavil se svolením knížete Jana z Lichtensteina na sousedním svahu dřevěný hostinec ve švýcarském stylu. S rodinou Münzbergů je spojena i první snaha o opravu hradeb, široko daleko proslavenou restauraci vedli Münzbergové až do konce druhé světové války. Poté se zde vystřídalo několik národních správců a roku 1952 se opět stal vedoucím vnuk zakladatele Johann Karl Münzberg, který zůstal hostinským až do roku 1962. Neudržované zříceniny dále chátraly až do roku 1995, kdy byl hrad s bývalou restaurací přepsán do vlastnictví obce Jiřetín. Po té byly zahájeny úpravy objektu do stavu, ve kterém by mohl sloužit návštěvníkům. Záměrem obce v současnosti je vytvořit na hradě prostor k pořádání různých kulturních akcí.
K Tolštejnu se vztahuje řada pověstí o bílé paní, loupežnících a velkých pokladech, ukrytých ve zříceninách. Pověsti vyprávějí také o Vlaších, kteří v okolí hledali drahé kamení, nebo o tajné chodbě, která údajně vedla z hradu do jeskyně v Míšeňském dole.
Z vrcholových skalisek, přístupných po železném schodišti se zábradlím, je pěkný výhled na okolní vrcholy Lužických hor a do údolí na Jiřetín, Horní a Dolní Podluží a Varnsdorf, za nimiž jsou na obzoru vrchy Šluknovské pahorkatiny a Lužice. V Míšeňském dole jihovýchodně pod hradem se za Šlejniců v 16. století pokusně dobývaly stříbrné a měděné rudy. Jihozápadně pod hradní skálou je zarůstající rybníček s lekníny a kousek dál pod mohutnými stromy je studánka.
Vandrování Tolštejnským panstvím:
Již za dávných časů pánů Berků z Dubé, někdy v 15. století, a ještě dál, co písemné prameny sahají, byl divoký a nezkrotný kraj kol hradu Tolštejn útočištěm mnoha loupežných rytířů z rodu Vartenberků počínaje a loupežníky po celý čas do dneších dnů konče. Všelijací tu s úmysly různými pobývali a skrývali se. Vzpomeňme jen například Jakuba Raschauera z Vlčí hory roku 1740 popraveného v Lipové, Fridolína Raucha z Malého Stožce v roce 1747 k šibenici odsouzeného, neznámého lobendavského loupežníka z vrchu Roubený, doubického Karla Stülpnera z přelomu 18. a 19. století, krásnolipského vousatého Pumphuta. Známá byla též tlupa loupežníků Kardínkem, a po jeho násilné smrti dále Zelenovousem, vedená, jehož skrýš se nacházela v rozvalinách Tolštejna. A nakonec - jeden z nejznámějších loupežníků těchto hvozdů - sám velký Jan Karásek, jenž v drážďanském vězení léta Páně 1809 skonal.
Věz poutníče, že osudy našich loupežníků a jejich životní konce na této pozemské pouti nebyly nikterak veselé a slavné. Však poznamenaly historii tohoto kraje, nejsevernějšího místa Země Koruny České.
Ty však na svých cestách obávati se ničeho nemusíš, neboť věz, že jedním z nich, sic méně známých, byl loupežník řečený Vilda. O jeho životě nám toho příliš není známo, historky o něm tradují se pouze ústní formou. Samotářem prý býval, povahy dobrácké se smyslem pro různé taškařice, které prováděl náhodným pocestným, a že těch, v té jeho době bylo! Žil v období zlatého věku konce rakouské monarchie, zároveň i rozmachu turistického. Též proslýchá se, že jeho kořeny sahají až k samotnému Albrechtu Berkovi z Dubé, známého to loupežníka, do sousední Lužice. Převážnou část života skrýval se poblíž hradu Tolštejn. Údajně jako jediný znal místo tajemného pokladu - truhlu plnou krejcarů a grošů - ukrytého na Tolštejně, o kterém vypráví známá pověst. O jeho životním konci však toho příliš nevíme a je obestřen i jistou záhadou. Poslední jeho spatření se událo dne 2. června léta Páně 1901. Jeho záhadné zmizení a množství historek, které se vyprávějí, jistě jednou osloví některé z řad badatelů oborů etnologického, historického či literárního. My jsme v našem věku po Kristu 2001 a duch loupežníka Vildy přebývá na mnoha místech Tolštejnského panství dosud. A především tam, kde dobré služby činí.
Jak vandrovati:
Chceš-li poutníče vydati se po stopě loupežníka Vildy - vítej v našem panství! Však nejprve musíš poříditi sobě Vandrovní pas, jenž tě k svobodnému vandrování po Tolštejnském panství opravňuje. Též nápomocna Ti bude jistě i mapa Tolštejnského panství a mnoho dalších písemností, jež k dostání na Mýtech obdržíš. Abys poznal, kde duch Vildy sídlí, jsou ona místa korouhví označena. Na požádání - však nezapomeň, až po malé útratě (vstupenka, nápoj, pohlednice apod.) - otisk do svého pasu vždy obdržíš. Bude-li kde v které krčmě a podobném zařízení Tvá útrata hojná, za každých nejméně 150 korun českých, krejcarem odměněn budeš. Potom nezapomeň - za každých dvanáct různých otisků na listu (list = dvě strany) umístěných v pasu, na Mýtech 2 krejcary obdržíš a budeš-li krejcarů mnoho míti, znovu na těchto Mýtech za různé vybrané zboží Tolštejnského panství vyhandluješ. Zaplníš-li Vandrovní pas otisky do posledního místa s tím, že na každém jednom listu nebude stejného otisku, můžeš nový na Mýtech zakoupiti - a to už za poloviční cenu! Vrátiš-li nejvíce krejcarů ze všech vandrovníků, v herním roce vždy posledního dne květnového končícího, může se Ti státi, že v soutěži o nejlepší tři vandrovníky dar obdržíš. O tom všem, a mnohém i jiném, Ti v Tolštejnském kurýru povíme, však jen, zanecháš-li nám při koupi Vandrovního pasu adresu svou.
V našem panství je mnoho věcí k vidění a činění - muzea, rozhledny, památky, sportoviště, panenská příroda, místa pohostinská a mnoho mnoho dalšího. Přejeme Ti na tvém vandrování pohodu a mnoho hezkých zážitků. Nechť patronem a ochráncem ti je dobrotivý náš loupežník Vilda.
A nebudeš-li si věděti rady, zavítej na některé z našich Mýt. Buď vítán v Tolštejnském panství!
www.tolstejn.cz/cz/index-vandrovani.htm
Zubrnice-malý kousek historického železničního světa
Dne 28.03.2009 se konalo tzv. Putování po lokálce (Lovosice-Úštěk-Velké Březno). Vyrazili jsme tedy na výlet „za mašinkou“, ale díky jarním opravám silnic po zimě jsme smutně při čekání na devátém semaforu před Českou Kamenicí konstatovali, že to skutečně již nestíháme!!! Nicméně historické městečko Zubrnice nezklamalo! Malé železniční muzeum na nás dýchlo úžasnou atmosférou starého venkovského nádraží, navíc plného zajímavých drážních pokladů. A to není všechno, víte například, že se zde také natáčeli třeba Páni kluci?, nebo Rebelové, nebo například Hlídač č.47?
Není divu, že nám pořádně vyhládlo a tak jsme se vydali hledat nějakou hospodu. Našli jsme jich v Zubrnicích hodně, kouřilo se jim pěkně z komína, což slibovalo výborný dlabanec, ale smůla-hospody zřejmě otvírají až současně se sezónou druhé místní atrakce a tím je Skanzen Zubrnice, nebo-li muzeum lidové architektury. Jenže to si ještě nějaký ten jarní týden počkáme. Nevadí-vemte baťůžky, do nich pořádnou svačinu a vyražte třeba na vlak...
Recenze
(Kamil, 18. 3. 2009 12:23)